55 A 1/2016

Rubrum

55A 1/2016 - 57 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce T. P., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 3. 2. 2016, č. j. KUJCK/63910/2015/ODSH, t a k t o :

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á.

Odůvodnění

Žalobce se včas podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2016, č. j. KUJCK/63910/2015/ODSH (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. Spr. př. 2171/15 Lo. Tímto rozhodnutím správního orgánu I. stupně byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon Pokračování - 2 - 55A 1/2016 o silničním provozu“), kterého se dopustil porušením právní povinnosti uvedené v § 4 písm. c) téhož zákona tím, že dne 2. 3. 2015 v 9:45 hodin při řízení motorového vozidla tovární značky BMW, RZ X, nerespektoval zákazovou dopravní značku č. B 21a „Zákaz předjíždění“ a vodorovnou dopravní značku č. V 1a „Podélná čára souvislá“, když v takto označeném úseku silnice předjel vozidlo tovární značky Škoda Octavia, RZ X v obci Lékařova Lhota, na silnici č. I/20, před křižovatkou se silnicí č. II/122, ve směru jízdy od obce Písek na obec České Budějovice. Za přestupek byla žalobci dle § 125c odst. 4 písm. d) a § 125c odst. 5 zákona o silničním provozu, s přihlédnutím k § 12 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „přestupkový zákon“) uložena pokuta ve výši 5.000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel po dobu 6 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Současně byla žalobci stanovena povinnost podle § 79 odst. 1 a 4 přestupkového zákona a vyhlášky č. 231/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 340/2003 Sb., uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Žalobce napadl shora uvedené rozhodnutí žalovaného včas podanou žalobou, ve které namítá jeho nezákonnost pro rozpor s § 3 správního řádu, neboť správní orgán I. stupně nedostatečně zjistil skutkový stav, když vyvstaly pochybnosti o formě zavinění žalobce k údajnému přestupku. Žalobce dále namítá vadu správního řízení spočívající ve znemožnění prezentovat své stanovisko. Ačkoli byl žalobce poučen o uplatňování jeho procesních práv, nebyl správním orgánem I. stupně vyrozuměn o ukončení shromažďování podkladů a ten vydal meritorní rozhodnutí, aniž by se žalobce k věci vyjádřil, navrhl důkazy ve svůj prospěch nebo se alespoň seznámil s podklady, které správní orgán shromáždil. Toto své tvrzení opírá o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2010, č. j. 32 Cdo 1019/2009. Žalobce jako další žalobní bod uvedl absenci záznamu o bodovém postihu ve výroku prvostupňového rozhodnutí. V neuvedení bodového postihu spatřuje rozpor s § 77 přestupkového zákona a považuje takové pochybení za důvod nezákonnosti rozhodnutí. S ohledem na shora uvedené žalobce navrhuje napadené rozhodnutí, včetně souvisejícího rozhodnutí prvého stupně zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Současně žalobce navrhuje, aby mu soud přiznal nárok na náhradu řízení. Žalovaný je toho názoru, že žaloba není důvodná a navrhuje její zamítnutí. Ve svém vyjádření poukázal na to, že námitku obsaženou v žalobě, která spočívala v nedostatečně přezkoumatelném prokázání konkrétní formy zavinění, odmítá. Žalovaný vychází z § 3 přestupkového zákona, který stanoví, že k odpovědnosti za přestupek postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění. Žalovaný dále namítal, že z § 77 přestupkového zákona, ve znění platném do 30. 9. 2015, neplyne povinnost uvádět ve výroku rozhodnutí formu zavinění, ale postačí její konstatování v odůvodnění. Žalovaný je přesvědčen, že postup správních orgánů nebyl v rozporu s § 3 správního řádu a skutkový stav věci byl dostatečně zjištěn. Žalovaný se dále vyjádřil k žalobcem namítanému rozporu s § 36 odst. 3 správního řádu, jímž měl být žalobce zkrácen na svých procesních právech, které mu umožňují prezentovat své stanovisko. Žalovaný sdělil, že žalobce byl v předvolání k ústnímu jednání náležitě poučen o jeho právu seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim ještě před vydáním rozhodnutí v rámci ústního jednání. Žalobce však byl v řízení procesně nečinný a nevyužil svá zákonná oprávnění. Pokračování - 3 - 55A 1/2016 K neuvedení bodového postihu ve výroku rozhodnutí žalovaný sdělil, že podle § 11 odst. 1 přestupkového zákona, v platném znění do 30. 9. 2015, nenáleží bodový postih mezi sankce ukládané za spáchání přestupku a to ani podle zákona o silničním provozu. Z toho důvodu není neuvedení takového postihu ve výroku rozhodnutí v rozporu s § 77 přestupkového zákona. Žalobcem uváděný rozsudek Nejvyššího správního soudu žalovaný považuje za zcela nepřiléhavý. Žalovaný uvedl důkazní prostředky, které použil a díky kterým dospěl k objasnění skutkového stavu věci bez jakýchkoli pochybností, případné další důkazní prostředky považuje za nadbytečné. Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Z úředního záznamu policie ze dne 2. 3. 2015 vyplývá, že žalobce dne 2. 3. 2015 v čase 9.45 hodin řídil v katastrálním území Lékařova Lhota, před křižovatkou se silnicí II. třídy, č. 122 v místě zvaném Nová Hospoda, okres České Budějovice, ve směru jízdy od obce Písek na obec České Budějovice osobní motorové vozidlo tovární značky BMW 530D, RZ X, a svým jednáním porušil dopravní značku č. B21a „Zákaz předjíždění“. S vozidlem policejní hlídka udržovala vizuální kontakt až do zastavení. Řidiči byl přestupek vysvětlen. V oznámení o přestupku se žalobce nevyjádřil, ale podepsal jej. Alkohol i pátrání bylo provedeno s negativním výsledkem. Žalobci bylo sděleno, že v jeho jednání lze spatřovat porušení § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, a tím je podezřelý ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona o silničním provozu. K úřednímu záznamu je přiložen videozáznam z videozařízení Gesis travimo a fotografie. Součástí je i Ověřovací list č. 8012 – OL – 70371 – 14 ze dne 27. 11. 2014 vydaný Českým metrologickým institutem Brno. Dne 11. 4. 2015 bylo žalobci doručeno oznámení o zahájení řízení o přestupku a předvolání k ústnímu jednání nařízenému na den 28. 4. 2015. Žalobce byl v předvolání poučen o svých právech a o důsledcích nedostavení se k ústnímu jednání bez předchozí náležité omluvy nebo bez závažného důvodu. Dne 28. 4. 2015 byl sepsán protokol o ústním projednání přestupku. Z protokolu je zřejmé, že žalobce se k ústnímu jednání bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu nedostavil, a proto byla věc projednána podle § 74 odst. 1 přestupkového zákona v nepřítomnosti žalobce. V protokolu jsou uvedeny podklady pro rozhodnutí a závěr, z něhož je zřejmé, že správní orgán v nepřítomnosti žalobce rozhodl o vině žalobce, a to podle § 74 odst. 1 přestupkového zákona. Magistrát města České Budějovice, správní odbor, oddělení dopravních přestupků vydal dne 29. 4. 2015, pod sp. zn. Spr. př. 2171/15/Lo rozhodnutí o přestupku žalobce v jeho nepřítomnosti. Žalobce byl uznán vinným z přestupku podle § 125 c) odst. 1 písm. f), bod 7 zákona o silničním provozu, kterého se dopustil tím, že dne 2. 3. 2015 nerespektoval zákazovou dopravní značku č. B 21a „Zákaz předjíždění“ a vodorovnou dopravní značku č. V 1a „Podélná čára souvislá“, v takto označeném úseku předjel jiné vozidlo, ačkoli to bylo místní úpravou provozu na pozemních komunikacích zakázáno. Výše specifikovaným jednáním porušil § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, naplnil skutkovou podstatu přestupku a za to mu byla uložena pokuta ve výši 5.000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Současně byla žalobci stanovena povinnost podle § 79 odst. 1 a 4 přestupkového zákona uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, jak byla zadokumentována skutková podstata přestupku, a byly připomenuty písemnosti, na základě kterých správní orgán rozhodoval. Bylo uvedeno, že žalobce, ač řádně Pokračování - 4 - 55A 1/2016 předvolán, se k ústnímu jednání na den 28. 4. 2015 bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu nedostavil. Na základě shora uvedených skutečností bylo rozhodnuto o vině z přestupku v nepřítomnosti žalobce. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí dne 19. 5. 2015 v zastoupení advokátem blanketní odvolání, ve kterém uvedl, že jej doplní v zákonné lhůtě. Správní orgán I. stupně vyzval usnesením dne 21. 5. 2015 k doplnění plné moci, která řádným způsobem doloží projev vůle žalobce jako obviněného z přestupku být zastupován. Dne 28. 5. 2015 správní orgán vyzýval k doplnění blanketního odvolání o náležitosti uvedené v § 82 odst. 2 správního řádu. O odvolání bylo rozhodnuto žalovaným dne 3. 2. 2016 pod č. j. KUJCK 63910/2015/ODSH tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto a rozhodnutí prvostupňového orgánu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. Spr. př. 2171/15/Lo potvrzeno. V odůvodnění žalovaný zrekapituloval průběh správního řízení před orgánem prvého stupně. Dále uvedl, že zástupce žalobce ve stanovené lhůtě odvolání nedoplnil, a proto žalovaný přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a průběh správního řízení s právními předpisy, přičemž neshledal důvody ke zrušení či změně napadeného rozhodnutí. Žalovaný neshledal v rozhodnutí rozpor s právními předpisy, nesprávnost, skutkový stav považuje za spolehlivě zjištěný a v průběhu řízení neshledal žádná procesní pochybení. Správní orgán I. stupně uložil žalobci sankce, které byly řádně odůvodněny a podle žalovaného i naplní svůj preventivní a výchovný charakter. Žalobce požádal dne 6. 4. 2016 o odložení výkonu rozhodnutí o přestupku z důvodu podání správní žaloby ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Správní orgán I. stupně rozhodl dne 27. 4. 2016 pod značkou Spr. př. 2171/15 – II Lo tak, že výkon prvostupňového rozhodnutí, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 5.000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti měsíců se odkládá do doby rozhodnutí o žalobě Krajským soudem v Českých Budějovicích. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 4. 2016. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce byl správními orgány shledán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona o silničním provozu, dle něhož se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že předjíždí vozidlo v případech, kdy je to obecnou, místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích zakázáno. K žalobní námitce nevymezení formy zavinění přestupku soud uvádí, že právní úprava platná ke dni vydání prvostupňového rozhodnutí neukládala správnímu orgánu povinnost vymezit ve svém výroku formu zavinění (znění účinné do 30. 9. 2015). Zavinění představuje subjektivní stránku přestupku, odráží vnitřní vztah člověka ke skutečnostem zakládajícím přestupek. Přestupkový zákon rozlišuje formu zavinění nedbalostní a úmyslnou, přičemž k odpovědnosti za přestupek je dle § 3 přestupkového zákona postačující, nestanoví-li zákon jinak, zavinění z nedbalosti. Zavinění je tvořeno dvěma složkami; složkou vědění a složkou vůle. Právě tyto složky určují formu zavinění, existence složky vůle je předpokladem pro zavinění úmyslné. Úmyslné zavinění tedy musí být tvořeno jak složkou vědění, tak i složkou vůle, zatímco zavinění nedbalostní složku vůle postrádá. Pokračování - 5 - 55A 1/2016 Pro spáchaný přestupek zákon nestanovil vážnější formu zavinění a dle § 3 přestupkového zákona je tedy postačující forma nedbalostního zavinění. Správní orgán proto neměl povinnost prokazovat úmyslné zavinění, ale pouze konstatoval, že způsob spáchání se spíše jeví v nepřímém úmyslu. Lze totiž důvodně předpokládat, že žalobce věděl o zákazu předjíždění na daném úseku. S ohledem na jeho již šestiletou řidičskou praxi a základní znalosti, kterými musí řidič s řidičským oprávněním disponovat, žalobce nepochybně věděl, že vodorovná dopravní značka č. V 1a „podélná čára souvislá“ a svislá zákazová značka č. B 21a „zákaz předjíždění“ značí zákaz předjíždění vozidel na takto označeném úseku a že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, přičemž pokud by tak učinil, s tím byl srozuměn. Jak již bylo zmíněno do dne 30. 9. 2015, nebyla forma zavinění nezbytnou náležitostí výroku rozhodnutí, proto nelze chybějící formu zavinění v obsahu považovat za neopomenutelnou náležitost výroku, která by způsobila zrušení rozhodnutí pro nezákonnost. Podle, v té době platné, právní úpravy rozhodnutí splňovalo veškeré zákonné náležitosti. Správní orgán se určením formy zavinění více nezabýval, jelikož pro uznání vinným ze spáchání projednávaného přestupku byla postačující nedbalost. Vzhledem k pasivitě žalobce v průběhu celého správního řízení, nebylo pro správní orgán ani reálně možné prokázání úmyslného zavinění dosáhnout, proto se spokojil s konstatováním nedbalostního zavinění. Žalobcem uvedená rozhodnutí nelze na projednávaný případ aplikovat, jelikož se věnují zavinění jako subjektivní stránce trestného činu a jeho dokazování v trestním řízení, které má určité odchylky od řízení o přestupku. Stejně tak odkazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu není zcela přiléhavý na případ žalobce. K žalobcem polemizované možné budoucí právní úpravě se soud nebude blíže vyjadřovat, neboť soud je při svém rozhodování vázán zákonem. Námitku žalobce, že při neuvedení formy zavinění bude žalobce znevýhodněn v případě budoucí změny úpravy bodového systému, která by hypoteticky mohla přihlížet pouze k přestupkům spáchaným úmyslně, soud shledal jako naprosto nedůvodnou. Soud nemá pochybnosti o dostatečném zjištění skutkového stavu a zjištěný stav věci považuje dle § 3 správního řádu za stav zjištěný bez důvodných pochybností. Další žalobní námitka je spatřována v rozporu postupu správního orgánu s § 36 odst. 2 a 3 správního řádu. Žalobce uvedl, že mu bylo znemožněno prezentovat v rámci správního řízení své stanovisko a vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. V takové skutečnosti žalobce spatřuje závažnou procesní vadu, která je způsobilá zapříčinit nezákonnost rozhodnutí. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce byl řádně poučen o svém oprávnění navrhovat důkazy, činit návrhy až do doby vydání rozhodnutí dle § 36 odst. 1 správního řádu, stejně tak dle odst. 2 téhož ustanovení byl žalobce obeznámen o právu vyjádřit své stanovisko až do vydání rozhodnutí. Správní orgán dokonce nabídl žalobci poskytnutí informací o řízení, pokud by o ně požádal. V předvolání byl žalobce vyrozuměn i o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu. K náležitému poučení došlo prostřednictvím oznámení o zahájení řízení ze dne 7. 4. 2015, jehož součástí bylo též předvolání k ústnímu jednání v jeho přestupkové věci a k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. Právě zde byl žalobce obeznámen, aby svá oprávnění využil při ústním jednání, jehož termín byl v předvolání uveden, a zároveň byl poučen o následcích, jestliže se k jednání nedostaví. Pokračování - 6 - 55A 1/2016 Vzhledem k tomu, že oprávnění poskytovaná žalobci jsou pouze jeho právem nikoli povinností, tak správní orgán pro pasivitu žalobce vydal rozhodnutí v jeho nepřítomnosti a měl za to, že se žalobce rozhodl svých práv nevyužít. Soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2010, č. j. 8 Afs 21/2009 – 243, dle něhož porušením § 36 odst. 3 správního řádu není, pokud současně s oznámením o zahájení správního řízení stanoví lhůtu navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a rovněž lhůtu k vyjádření se k podkladům rozhodnutí. K využití svých práv byl žalobce oprávněn po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí, čímž bylo logicky zakončeno ústní projednání, na které byl žalobce řádně předvolán. Vzhledem k tomu, že žalobce nepředložil žádné nové důkazy, návrhy, nevyjádřil se k podkladům ani nevyjádřil své stanovisko, nic správnímu orgánu nebránilo, aby vydal meritorní rozhodnutí. Žalobce po celou dobu trvání správního řízení před orgánem prvního stupně zastával strategii procesní pasivity. Navzdory zákonným oprávněním, která byla žalobci umožněna, jich žalobce nevyužil, k ústnímu jednání se bez náležité omluvy nedostavil a ani s obsahem protokolu o ústním jednání neměl žalobce zájem se seznámit. S žalobcem odkazovaným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem se krajský soud neztotožňuje, neboť nemá pochyb o řádně poskytnuté možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a prezentovat své stanovisko. Mimo jiné soud spatřuje v argumentovaném rozsudku odlišnou procesní situaci, pro kterou jej nelze aplikovat na projednávaný případ, především nenařízení ústního projednání, které má v nyní posuzované věci stěžejní roli. Soud proto ani tuto žalobní námitku nemůže shledat za oprávněnou. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně nemůže být považováno za překvapivé. Podle žalobcem odkazovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, č. j. 32 Cdo 1019/2009, je za překvapivé rozhodnutí považováno takové, které nebylo možno předvídat z dosud přednesených tvrzení. K tomu však Nejvyšší správní soud dodává, že je tomu tak tehdy, kdy odvolací soud posuzoval skutečnost, kterou žádný z účastníků řízení nikdy netvrdil či nepopíral. To se však v nyní posuzovaném případě nestalo a žalobce tak naprosto účelově aplikuje odtrženou část judikatury bez nezbytných souvislostí ve svůj prospěch. V řízení nedošlo k navrhování nových důkazů ani jinému doplňování podkladů, skutkový stav přestupku byl bez pochybností zjištěn a ani žalobcem nebyl nikterak zpochybňován. Postup správního řízení soud proto shledal bez procesních vad. Na závěr žalobce namítal neuvedení bodového postihu ve výroku rozhodnutí, což považuje za rozpor s § 77 přestupkového zákona. Soud shodně s názorem žalovaného uvádí, že § 11 odst. 1 přestupkového zákona stanoví taxativní výčet sankcí, které lze za přestupek udělit, přičemž bodový postih v tomto případě za sankci považován není. Žalobce v žalobě uvedl rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2015, č. j. 6 As 114/2014 – 69, který dále odkazuje na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014 – 55, ve kterém se rozšířený senát vyjádřil k povaze záznamu bodů jako „trestu“ ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 7 odst. 1 věty druhé Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Tento závěr však je třeba vykládat vždy v souvislostech s konkrétním případem, nelze aplikovat obecně, že záznam bodového postihu je trestem. Zmiňovaný judikát soud nepovažuje za přiléhavý, jelikož označení bodového postihu za trest souviselo se zcela jinou otázkou a nebylo jeho účelem komplexně označit bodový postih za trest. Uváděná judikatura nerozšiřuje výčet sankcí uvedených v § 11 odst. 1 přestupkového zákona. V souladu se zásadou nulla poena sine lege nemohou správní orgány a ani soudy Pokračování - 7 - 55A 1/2016 rozšiřovat výčet sankcí uváděných v příslušných zákonech. Sankční povaha bodového záznamu v kontextu žalobcem uváděných judikátů neznamená, že by bodový záznam byl trestem jako takovým. Krajský soud ani námitku nezákonnosti napadeného rozhodnutí pro rozpor s § 77 přestupkového zákona, neshledal jako důvodnou. Soud v dané věci uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky nebyly důvodné, a proto žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný správní orgán, který však nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti, a proto mu právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo. Podle ust. § 51 odst. 1 s. ř. s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 23. srpna 2016 Pokračování - 8 - 55A 1/2016 Samosoudkyně Mgr. Helena N u t i l o v á v. r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka