55 A 1/2022

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: X bytem X zastoupeného Mgr. Janem Hoškem, advokátem se sídlem Sokolovská 980, Strakonice proti žalovanému: Krajský úřad - Jihočeský kraj České Budějovice se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 01 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2021 č. j. KUJCK 128824/2021 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Prachatice č. j. MÚPt/81271/2020 ze dne 12. 7. 2021, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů, kterého se dopustil tím, že dne 3. 12. 2020 v době okolo 23:10 hodin v rámci silniční kontroly na služebně Obvodního oddělení Policie ČR v Pivovarské ulici, čp. 4 v Prachaticích, kam byl převezen hlídkou Policie ČR z místa silniční kontroly u domu čp. 388 v ulici Sídliště ve Vlachově Březí, kde byl kontrolován jako řidič osobního automobilu tovární značky VW Golf, RZ X, který řídil téhož dne v době od 22:40:55 do 22:41:50 a následně odbočil doprava do ulice S., kde zastavil před domem čp. 388, přes výzvu odmítl se podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou a tím porušil ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) a g) zákona o provozu na pozemních komunikacích. Za uvedený přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 30 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šestnácti měsíců.

2. Žalobce namítá, že byl nedostatečně zjištěn skutkový stav, neboť se jedná o klientelistické hodnocení důkazů ve prospěch příslušníků Policie ČR, přestože jejich svědectví byla vyvrácena svědectvím dvou na sobě nezávislých svědků. Dle žalobce byl skutkový děj zcela jiný.

3. Podle žalobce byly porušeny v jeho případě základní zásady správního řízení, a to § 2, 3 a 4 správního řádu.

4. Dále žalobce namítá, že ze strany správních orgánů obou stupňů nebylo respektováno ustanovení § 69 správního řádu, kdy správní orgány obou stupňů nerozhodovaly v pochybnostech ve prospěch žalobce. Správní orgán nesprávně vytvořil konstrukci, že svědek, který je příslušníkem Policie ČR je věrohodnější než svědek z řady obyčejných občanů. Výpovědi policistů, kteří zasahovali (J. C. a J. K.), nelze hodnotit jinak, než naprosto jako mstivé, když dle správních orgánů má pravdu vždy zasahující policista. Podle žalobce nebylo vyvráceno, že by žalobce vystoupil ze zadního sedadla jak tvrdí. Dva svědci, a to svědek V. J. i svědek J. P. potvrdili, že žalobce vozidlo neřídil, seděl na zadním sedadle a z toho vystoupil až poté co řidič z vozidla utekl s ohledem na dvoudvéřové vozidlo přes sedadlo řidiče. Rovněž záznam z kamery policejního vozidla dokumentuje vystoupení žalobce z auta až v okamžiku, kdy vozidlo již stojí. Proto žalobce má za to, že mělo být prvostupňové rozhodnutí zrušeno a řízení o přestupku mělo být zastaveno.

5. Podle žalobce usvědčující důkazy výslechem dvou policistů mají stejnou důkazní hodnotu jako důkaz výslechem žalobcem navržených a vyslechnutých svědků, kdy se jedná naopak o důkazy žalobce vyviňující. Listinné důkazy sepsané policisty jsou zcela bez významu, jestliže obsahují to, co následně policisté uvedli v rámci svých vědeckých výpovědí, respektive se jedná o důkazy stejné hodnoty, jakým je zejména obsah písemného odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, prezentující verzi žalobce.

6. Jediným relevantním důkazem je tedy záznam z kamery služebního vozidla Policie ČR a ten verzi žalobce, že ve vozidle byla další třetí osoba, která z vozidla utekla ještě před tím, než žalobce vystoupil ze zadního sedadla, nevyvrací. Záznam totiž zachycuje vozidlo teprve v okamžiku, kdy je již zastaveno a dveře u řidiče otevřeny. Žalovaný tedy nemá bezpečně prokázané, že byl řidičem vozidla, ale pouze to, že žalobce ze zadního sedadla vystoupil přes sedadlo řidiče s ohledem na to, že vozidlo bylo pouze dvoudvéřové. Napadené rozhodnutí je tedy nezákonné, a proto je jím navrhováno, aby bylo zrušeno jak prvostupňové rozhodnutí správního orgánu tak i rozhodnutí jiného.

II. Vyjádření žalovaného

7. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Má za to, že řízení bylo vedeno zcela v souladu se zásadami správního řízení a vycházelo z jednoznačných podkladů, které byly předloženy policejním orgánem a dále pořízeny i v rámci správního řízení. Žalobce bez jakýchkoliv důkazů tvrdí, že je obecně považováno policejní svědectví za věrohodnější než svědectví obyčejných občanů. Žalovaný správní orgán vycházel zejména z videozáznamu pořízeného kamerou umístěnou v policejním vozidle. Z videozáznamu se podává, že policejní vozidlo stojí na pravé straně komunikace v zastavěném území obce. Kolem policejního vozidla projíždí v čase 0:02:33 v protisměru osobní motorové vozidlo. Vozidlo policejní hlídky se otáčí a začíná pronásledovat toto vozidlo. Na videozáznamu jsou zřetelná zadní světla sledovaného vozidla, přičemž sledované vozidlo odbočilo doprava. Policejní vozidlo se v tom okamžiku nacházelo zhruba 50 m za sledovaným vozidlem. Toto vozidlo zastavilo za řadou zastavených vozidel kolmo ve směru ke komunikaci, když policejní vozidlo zastavilo těsně za uvedeným vozidlem a kamera policejní snímala prostor předních dveří sledovaného vozidla. Zhruba vteřinu po zastavení sledovaného vozidla se otevřely přední dveře a z vozidla následně vystoupil muž v bundě s kapucí, který obchází zadní část sledovaného vozidla a poté začal prchat ve směru od policejního vozidla. Ze sledovaného vozidla následně vystupuje spolujezdec, který zůstává stát u dveří vozidla a kouří. Tento videozáznam tedy jednoznačně potvrzuje listinné podklady a je zřejmé, že ve vozidle před zastavením jednoznačně jely jen dvě osoby, řidič nemohl být nikdo jiný než žalobce, tedy osoba, která vteřinu po zastavení otevřela dveře a utíká od vozidla a je dostižena policisty a předvedena zpět k vozidlu. Je tedy zcela nemožné, aby řídila vozidlo jiná osoba, než která utekla před příjezdem policistů, protože pohyb vozidla a řidič, který z vozidla vystoupil, je zcela jednoznačně zachycen na videozáznamu. Žalovaný neposoudil svědecké výpovědi spolujezdce pana V. J. a obyvatele domu čp. X ve X, J. P. za účelové a nepravdivé, protože jsou od obyčejných občanů, nýbrž proto, že jsou v naprostém rozporu s videozáznamem, který jednoznačně zachycuje jízdu vozidla až do zastavení a následné vystoupení řidiče z vozidla, který byl ihned pronásledován a dostižen policisty. Bylo tedy prokázáno, že žalobce byl řidičem vozidla, které zastavilo po pronásledování před vozidlem policejní hlídky.

III. Obsah správního spisu

8. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

9. Dne 14. 12 2020 bylo doručeno správnímu orgánu oznámení Policie ČR, Krajského ředitelství JČK, územní odbor Prachatice, Obvodní oddělení Prachatice ve věci podezření z přestupku žalobce dle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o provozu na pozemních komunikacích. Dne 13. 1. 2021 žalobci bylo zasláno oznámení o zahájení řízení ve věci podezření z přestupku dle uvedeného zákonného ustanovení. Prvostupňový správní orgán vydal příkaz dne 10. 2. 2021 pod č. j. MUPt/81271/2020, jímž byl žalobce uznán vinným z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o provozu na pozemních komunikacích. Žalobce si podal proti tomuto příkazu odpor. Proto bylo pokračováno v řízení a žalobce byl předvolán k ústnímu jednání na dne 14. 4. 2021. Žalobce požádal o odročení ústního jednání, jeho žádosti bylo vyhověno a jednání bylo nařízeno na dne 26. 4. 2021.

10. Dne 26. 4. 2021 se konalo ústní jednání, v rámci kterého bylo provedeno dokazování listinnými důkazy a byl i shlédnut videozáznam z kamery umístěné v policejním vozidle. Žalobce požádal o provedení výslechů zasahujících policistů a spolujezdce žalobce.

11. Žalobce při jednání dne 26. 4. 2021 vypověděl, že považuje dopravní kontrolu za neoprávněnou, neboť v době, kdy byl policií zadržen, nebyl účastníkem dopravního provozu. Dále uvedl, že je nepravdivé tvrzení Policie ČR v úředním záznamu, že by nedošlo při jeho zadržení k jeho zranění, neboť do dnešního dne je v pracovní neschopnosti z důvodu zhmožděného loketního kloubu v důsledku hmatů a chvatů ze strany příslušníků dopravní policie. Z protokolu ze dne 26. 5. 2021 vyplývá, že právní zástupce žalobce do protokolu uvedl, že v mezidobí žalobce zjistil, že celou věc viděl svědek J. P. z okna a je schopen potvrdit jeho verzi, že žalobce vozidlo neřídil. Proto navrhoval provedení důkazu výslechem tohoto svědka.

12. Dne 26. 5. 2021 svědek prap. J. C. vypověděl, že byl jako velitel hlídky v policejním vozidle, které jelo za vozidlem žalobce, žalobce zastavil na sídlišti na levé straně, přičemž policejní hlídka zastavila přední částí u tohoto vozidla, a to přední částí u dveří řidiče. Po zastavení vystoupila z místa řidiče osoba a rychlou chůzí odcházela pryč od vozidla. Svědek ihned vystoupil z vozidla a tuto osobu doběhl a požadoval, aby prokázala svou totožnost. Toto bylo odmítnuto s tím, že osoba auto neřídila a nemá tedy povinnost se prokazovat. Proto byl žalobce odveden k vozidlu za účelem ztotožnění. Žalobce seděl v policejním vozidle, ovšem v okamžiku, kdy chtěl svědek si sednout do vozidla, muž vystoupil a začal opět utíkat pryč. Proto se svědek opětovně rozběhl za žalobcem a rovněž tak i další příslušník policie J. K. Žalobce doběhli a opětovně ho zajistili. Vzhledem k tomu, že byl agresivní, byla mu přiložena pouta a provedená jeho prohlídka. Následně byl eskortován na oddělení policie, kde byla zjištěna jeho totožnost. Žalobce se odmítl podrobit testu na jiné návykové látky a rovněž tak se nepodrobil dechové zkoušce na přítomnost alkoholu v dechu. Následně byl vyzván k odbornému lékařskému vyšetření a odběru biologického materiálu, což rovněž odmítl.

13. Z výpovědi svědka podpr. J. K. vyplývá, že řidič vozidla poté co zastavil, začal z vozu utíkat, byl doběhnut příslušníky policie, následně byl vyzván, aby prokázal svoji totožnost, což odmítl a tvrdil, že vozidlo neřídil. Následně byl převezen na oddělení Policie ČR k prokázání totožnosti. Rovněž tento svědek vypověděl, že když nastoupili do vozidla, tak žalobce opětovně otevřel dveře a pokusil se znovu utéct. Proto se příslušníci Policie ČR opětovně rozběhli za žalobcem, když po jeho doběhnutí byli použity donucovací prostředky, a to hmaty a chvaty a byla mu přiložena i pouta. Následně byl žalobce eskortován na oddělení Policie ČR, kde byl vyzván k dechové zkoušce, což odmítl. Choval se arogantně, odmítl podepsat protokol s tím, že neumí číst ani psát. Rovněž byl poučen o tom, že se má podrobit odběru krve, což rovněž odmítl. Ulice byla osvětlena.

14. Svědek V. J. dne 26. 5. 2021 vypověděl, že s ohledem na časový odstup už toho moc neví. Byl ve vozidle, které řídil nějaký muž, kterého on neznal. Seděl vedle řidiče na místě spolujezdce, přičemž žalobce seděl za řidičem vlevo vzadu. Když přijeli na sídliště, přijela hlídka policie a řidič zmiznul. Žalobce vystupoval přes místo řidiče, neboť auto nemá zadní dveře, jen přední. Svědek uvedl, že neví, co řešila policie se žalobcem.

15. Svědek J. P. vypověděl, že žalobce zná pouze od vidění. V prosinci loňského roku kouřil z okna kuchyně, přičemž uviděl, jak přijelo auto, kdy z místa řidiče vystoupila postava a utekla směrem k hlavní silnici. Poznal, že se jedná o auto žalobce. Následně vystoupil ze dveří řidiče žalobce, kterého poznal. Myslí si, že musel sedět vzadu za řidičem. Zabouchl dveře a šel do bytu. Teprve poté viděl, jak přijelo policejní auto, a z auta vystoupili dva policisté a jeden běžel za žalobcem a chytl ho za ruku. Poté zavolal družku, aby se šla podívat co se venku děje. Následně žalobce odtáhli k policejnímu autu. Neví, o čem se bavili, to neslyšel. Dále dosvědčil, že osoba, která řídila auto, utekla a žalobce tedy musel vystupovat z místa vzadu za řidičem. Auto bylo od jeho okna vzdáleno zhruba 30 m a dovnitř auta neviděl, protože byla tma. Jen z pohybu při vystupování usoudil, že žalobce musel vystupovat přes místo řidiče z místa za řidičem. Policejní vozidlo přijelo zhruba za 30 vteřin, poté co z auta vystoupila neznámá osoba z místa řidiče.

IV. Právní hodnocení soudu

16. Krajský soud předně posuzoval, zda byly splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána včas a osobou oprávněnou a že se jedná o žalobu přípustnou. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Soud ve věci rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci řízení s tímto postupem projevili souhlas.

17. Po posouzení všech žalobních námitek dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná.

18. Žalobce je v přestupkovém řízení shledán vinným ze spáchání přestupku podle § 125 c) odst. 1, písm. d) zákona o provozu na pozemních komunikacích, které se dopustil úmyslně tím, že dne 3. 12. 2020 se v rámci probíhající kontroly na služebně Obvodního oddělení Policie ČR v Prachaticích, kam byl převezen hlídkou policie z místa začátku silniční kontroly, kde byl kontrolován jako řidič osobního automobilu tovární značky VW Golf, RZ X, který řídil téhož dne a odmítl se přes výzvu podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou a tím porušil ustanovení § 5 odst. 1, písm. f) a g) zákona o provozu na pozemních komunikacích.

19. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce již v průběhu správního řízení setrvale tvrdil, že se jemu vytýkaného přestupkového jednání nedopustil, neboť uvedené vozidlo neřídil. Dle verze žalobce automobil řídila neznámá osoba, která bezprostředně poté, co přijela na místo Policie ČR, se od vozidla vzdálil a lze tedy konstatovat, že v průběhu správního řízení byly nastíněny dvě vzájemně se vylučující verze skutkového děje, proto bylo na správních orgánech, aby vyhodnotily, zda je možné jednoznačně posoudit, která z těchto verzí je pravdivá. V opačném případě, tedy pokud by se obě předestřené verze jevily co do jejich věrohodnosti jako relativně rovnocenné, respektive pokud by nebylo možno s vysokou mírou pravděpodobnosti takřka hraničící s jistotou určit, že se žalobce jednání naplňujícího znaky přestupku dopustil, nezbylo by než stíhání žalobce pro předmětný přestupek s ohledem na zásadu in dubio pro reo zastavit.

20. Jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu existence rozporů mezi jednotlivými důkazy není neobvyklá, přičemž k takové situaci je správní orgán povinen důkazní postup řádně popsat a logicky i věcně přesvědčivě odůvodnit, jakým způsobem se s těmito rozpory vypořádal a z jakých důvodů uvěřil jedné z vzájemně protichůdných skutkových verzí. Soud zdůrazňuje, že je povinností správního orgánu v souladu s § 3 správního řádu zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Za tímto účelem shromažďuje správní orgán důkazy, při jejichž hodnocení se řídí zásadou volného hodnocení důkazů vyjádřenou v § 50 odst. 4 správního řádu, podle níž správní orgán hodnotí důkazy podle své úvahy, přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

21. V daném případě přisoudily správní orgány největší váhu svědecké výpovědi příslušníků Policie ČR, a to J. K. a J. C. Na základě obsahu jejich svědecké výpovědi a rovněž tak i videozáznamu dospěly k závěru, že uvedené vozidlo žalobce řídil, neboť bezprostředně poté, co vozidlo zastavilo, bylo přítomno i policejní vozidlo, kdy policisté shodně uvedli, že žalobce seděl na místě řidiče a bezprostředně poté se snažil utéci a byl jimi dostižen. Opětovně se snažil utéct ještě jednou, když již seděl ve vozidle Policie České republiky. Byl však policisty dostižen a následně mu byla i přiložena pouta a byl převezen na policejní služebnu, kde odmítl odběr krve i podrobit se dechové zkoušce. V daném případě přisoudily správní orgány největší váhu svědecké výpovědi shora uvedených svědků policistů. Tito svědci byli ze strany správních orgánů vnímáni jako věrohodní, kdy rozpory mezi jejich výpověďmi a výpověďmi dalších svědků, a to J. P. a V. J. byly označené za nevěrohodné, přestože dle žalobce svědek J. i P. potvrdili, že žalobce vozidlo neřídil, seděl na zadním sedadle a z toho vystoupil až poté, co řidič vozidla z osobního vozidla utekl, přičemž žalobce seděl přes sedadlo řidiče vzadu, kdy se jedná o dvoudvéřové vozidlo. Žalobce má za to, že záznam z kamery policejního vozidla dokumentuje vystoupení žalobce z auta až v okamžiku, kdy vozidlo již stálo. Žalobce vozidlo neřídil, a proto má za to, že nebyl povinen podrobit se dechové zkoušce, a nebyl tak ani dán důvod ke kontrole. Dle žalovaného bylo jednání žalobce prokázáno svědeckými výpověďmi a rovněž tak videozáznamem. Žalovaný posoudil svědecké výpovědi V. J. a J. P. za účelové a nepravdivé, neboť jsou v naprostém rozporu s videozáznamem, který zachycuje jízdu vozidla až do zastavení a následné vystoupení žalobce z vozidla, který byl následně pronásledován a dostižen policisty. Bylo tedy prokázáno bez jakýchkoliv pochybností, že žalobce byl řidičem vozidla, které zastavilo po pronásledování před vozidlem policejní hlídky. V daném případě tedy svědecká výpověď zakročujících policistů byla hodnocena jako věrohodná, kdy ostatní výpovědi byly považovány za účelové a nepravdivé. Soud se s tímto závěrem správního orgánu zcela ztotožnil, neboť výpověď svědka J. P. se skutečně jeví jako nevěrohodná, jestliže je jím uváděno, že osoba, která seděla na místě řidiče, utekla, přičemž až následně vystupoval z vozidla žalobce, a že žalobce seděl vzadu za řidičem, následně zabouchl dveře a šel k bytovce, kde byl žalobce dostižen policisty, což neodpovídá videozáznamu. Dále v rozporu s videozáznamem je svědkem uváděno, že uplynulo 30 vteřin až minuta od doby, kdy vystoupila neznámá osoba z místa řidiče do doby, než přijelo policejní auto, neboť z videozáznamu vyplývá, že tento děj probíhal současně.

22. Soud má tedy za to, že na základě získaných svědeckých výpovědí zakročujících policistů a na základě kamerového záznamu je možno učinit závěr, že se žalobce vytýkaného přestupkového jednání dopustil. Závěry správních orgánů ohledně naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu nachází totiž dostatečnou oporu v důkazech, které byly v rámci přestupkového řízení zajištěny. Správní orgány se dostatečným způsobem vypořádaly s rozpory ve výpovědích, když k osvětlení přestupkového jednání zejména přispěl videozáznam.

23. Podle § 3 správního řádu postupuje správní orgán ve správním řízení tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. V daném případě bylo nutno důkladně zhodnotit věrohodnost a konzistentnost výpovědi svědků, jestliže žalobce popírá, že byl řidičem vozidla. Soud má za to, že správní orgány správně posoudily otázku věrohodnosti výpovědi policistů.

24. Krajský soud si je vědom nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016 sp. zn. I. ÚS 520/16, kde Ústavní soud shledal, „že v demokratickém právním státě, v němž jsou si všichni lidé rovni, nelze obecně bez dalšího přikládat vyšší váhu výpovědím policistů jako příslušníků mocenských složek oproti výpovědím jednotlivců, vůči nimž jsou policejní či jiné státní pravomoci vykonávány“. Tento závěr není v rozporu s judikaturou NSS, podle níž lze obecně policistu považovat za nestranného svědka (tj. nikoliv nutně věrohodnějšího), neprokáže-li se v konkrétním případě něco jiného (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2007 č. j. 4 As 19/2007-114). To plyne ze skutečnosti, že policisté jsou úředními osobami a nemají za normálních okolností na výsledku přestupkového řízení zájem (viz rozsudek NSS č. j. 7 As 83/2010-63). Posouzení věrohodnosti výpovědi policistů je však součástí hodnocení důkazů v každém konkrétním případě, při němž je třeba vzít v úvahu všechny okolnosti případu a nelze automaticky výpovědi policistů přiznávat větší věrohodnost než výpovědi jiných svědků. Oproti tomu je však přirozené, že osoba, které hrozí postih za přestupek, není ve své věci nestranná a je u ní pochopitelné, bude-li tvrdit takové skutečnosti, které jsou jí ku prospěchu. Totéž může pak platit i pro osoby, které jsou osobě podezřelé ze spáchání přestupku blízké, či jsou k ní v jiném postavení závislosti.

25. V daném případě nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by zpochybňovaly nestrannost policistů. Policisté žalobce neznali a ze správního spisu nevyplývají žádné skutečnosti, které by svědčily o nekorektním či šikanózním jednání policistů. Ani výpovědi svědků nepopisují jednání policistů jako hrubé či jinak nevhodné. Nebyl tedy zjištěn jiný motiv jednání policistů než prostý výkon služby. Soud má za to, že policisté jsou motivováni vypovídat pravdivě, jelikož v opačném případě se vystavují hrozbě disciplinárního postihu. Odhalování přestupků je jedním z úkolů Policie ČR a snaha policistů odhalovat přestupky tedy vyplývá z povahy jejich činnosti. Proto nelze obecně argumentovat v neprospěch jejich věrohodnosti.

26. Žalobce zpochybňuje věrohodnost svědectví policistů s ohledem na okolnosti zastavení vozidla, kdy policisté nemohli spatřit žalobce, jak přesedal na místo spolujezdce a bylo tedy vyloučeno, aby žalobce byl identifikován jako řidič vozidla. K tomu soud konstatuje, že z úředního záznamu ze dne 3. 12. 2020, který je součástí oznámení o přestupku vyplývá, že celou dobu jízdy měla hlídka policie s vozidlem vizuální kontakt, když předepsaným způsobem vozidlo zastavila a po zaparkování vozidla vystoupil z místa řidiče muž, který začal od vozidla odcházet pryč, proto ho hlídka vyzvala „jménem zákona stůjte“ a muž byl doběhnut a byl vyzván k předložení dokladů řízení a provozu motorového vozidla, kdy řidič uvedl, že nic prokazovat nebude, neboť auto neřídil. Opakovaně byl pak vyzýván k prokázání totožnosti, což odmítl a následně nasedl do služebního vozidla, ovšem poté se ještě pokusil z vozidla utéci a následně byl tedy hlídkou vyzván „jménem zákona stůj“ a muž byl použity donucovací prostředky hmaty a chvaty a žalobce byl sveden na zem. Stejné skutečnosti byly uvedeny svědkem J. C. a J. K. Proto soud považuje verzi žalobce za zavádějící, jelikož policisté ve svých výpovědích uvedli, že viděli, jak žalobce vystupoval z vozidla z místa řidiče a snažil se od vozidla utéct, ale byl dostižen. Řidičem vozidla tedy mohl být jedině žalobce. Soud má za to, že je i nelogické, že by žalobce bezprostředně po zásahu neuvedl Policii ČR, kdo vozidlo řídil. Je zcela nevěrohodné, že žalobce neví, kdo auto řídil, kdy i svědkovi V. J. není řidič znám a neví, proč policie jednala se žalobcem, přestože údajně žalobce ani svědek auto neřídili, kdy tento svědek ani řádně nebyl schopen vysvětlit, proč řidič vozidla zmizel a zcela vyhýbavě vypověděl, že si toho více nepamatuje. V rozporu s videozáznamem je jím uváděno, že v době, kdy přijela hlídka policie, bylo auto zhasnuté a on i se žalobcem odcházeli od vozidla. Obsah svědecké výpovědi svědka J., rovněž tak i svědka P. je zcela v rozporu s obsahem svědeckých výpovědí policistů. Skutečnost, že svědek J. neuvědomil policisty na místě kontroly o tom, že žalobce vozidlo neřídil, zcela snižuje věrohodnost jeho svědecké výpovědi, a proto se jeví jeho svědecká výpověď s odstupem času jako zcela účelová. Soud poznamenává, že přestupkové jednání žalobce je zejména prokazováno videozáznamem, ze kterého jednoznačně je patrno, kdy vteřinu po zastavení sledovaného vozidla se otevírají přední dveře a z vozidla následně vystupuje muž v bundě s kapucí, který obchází zadní část vozidla a prchá od policejního vozidla, kdy bezprostředně poté ho pronásledují policisté a je jím i dostižen. Poté následně vystupuje i spolujezdec, který stojí u dveří vozidla. Svědecké výpovědi jsou tedy zcela jednoznačně v souladu s videozáznamem, když z videozáznamu je patrné, že ve vozidle před zastavením jeli jen dvě osoby, kdy řidičem byl žalobce, který vteřinu po zastavení otevírá dveře a utíká od vozidla. Je tedy vyloučeno, aby vozidlo řídila jiná osoba, která utekla před příjezdem policistů, jestliže je zachycen na videozáznamu pohyb pouze dvou osob. Soud proto konstatuje, že v daném případě správní orgány zjistily skutkový stav dostatečně a vyvodily z něj i správné závěry. Žalobce je ze spáchání přestupku usvědčen na základě výpovědi policistů, když tyto výpovědi neobsahují rozpory, jsou logické a jsou i zcela v souladu s videozáznamem, který byl pořízen v místě, kdy byl žalobce zajištěn a kontrolován. Dle soudu v řízení nevyšly najevo skutečnosti, které by zpochybňovaly nestrannost policistů. Výpověď žalobce a výpověď jím navrhovaných svědků nejsou s přihlédnutím k výše uvedeným okolnostem věrohodné.

27. V řešené věci byly výpovědi policistů vzájemně souladné a konzistentní. Jak uvedl Krajský soud v Hradci Králové v rozsudku ze dne 10. 11. 2020, č. j. 31 A 8/2019 – 50: „policistu je možné mít za nestranného svědka, není-li žádným způsobem motivován, ať již negativně nebo pozitivně, aby jeho svědectví vedlo ke konkrétnímu výsledku řízení.“ Krajský soud k tomu doplňuje, že domněnku o nestrannosti policistů nelze vyvrátit ani jejich služebním poměrem a povinností pronásledovat a trestat osoby porušující právní předpisy.

28. K námitce žalobce, že správní orgány nedodržely zásadu zakotvenou v § 2, 3 a 4, soud rovněž neshledal důvodnou, a to s ohledem na jejich obecnost, kdy nebylo konkrétně v žalobě uvedeno, nebyly tyto zásady správními orgány respektovány. Rovněž tak nebylo řádně odůvodněno, že nebyl aplikován § 69 správního řádu, proto soud nemohl na uvedenou námitku reagovat. Skutkový stav byl zjištěn dostatečně.

V. Závěr a náklady řízení

29. Vzhledem na shora uvedené soud uzavřel, že skutkový stav byl ze strany správních orgánů řádně zjištěn, žalobci bylo prokázáno, že byl řidičem motorového vozidla v provozu na pozemních komunikacích, kdy se žalobce dopustil přestupku dle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o provozu na pozemních komunikacích jestliže jako řidič odmítl přes výzvu podrobit se vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, a tím porušil § 5 odst. 1 písm. f) a g) zákona o provozu na pozemních komunikacích. Dopustil se tak přestupku dle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o provozu na pozemních komunikacích.

30. Krajský soud na základě shora provedeného posouzení žalobních námitek dospěl k závěru, že tyto nejsou důvodné, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

31. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 60 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci žalobce úspěšný nebyl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 26. května 2022 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje: B. S.