55 A 10/2024

Rubrum

č. j. 55 A 10/2024- 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: I. B. zastoupeného advokátem Mgr. Petrem Dvořákem sídlem Vyšehradská 415/9, Praha 2 proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 7. 2024, CPR-30205-3/ČJ-2024-930310- V240 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a stručný obsah žaloby, vyjádření žalovaného

1. Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, ze dne 13. 3. 2024, č. j. č.j. KRPC-36468-21/ČJ-2024-020024, bylo žalobci uloženo správní vyhoštěné a Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 2 55 A 10/2024 stanovena doba, po kterou mu není umožněn vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace po dobu 2 roků. Zároveň byla žalobci stanovena doba k vycestování v délce 10 dnů ode dne právní moci rozhodnutí.

2. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný postupem dle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) změnil stanovenou dobu k vycestování z 10 dnů na 20 dnů ode dne právní moci rozhodnutí. Ve zbytku žalovaný podle § 90 odst. 5 správního řádu prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

3. Žalobou ze dne 30. 7. 2024 se žalobce domáhá zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

4. Žalobce namítá, že nebyl zjištěn stav věci bez důvodných pochybností v souladu s § 3 správního řádu, správní orgány nezjistily všechny skutečnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch žalobce v souladu s § 50 odst. 3 správního řádu. Stejně tak byl porušen § 2 odst. 3 a odst. 4 správního řádu, neboť nebylo dbáno, aby řešení odpovídalo okolnostem a byla šetřena práva žalobce a dalších osob.

5. Dovolací námitky žalovaný vypořádal nesprávně. Žalovaný se nezabýval formou uloženého opatření, která je nepřiměřená a neadekvátní okolnostem případu a odporuje základním zásadám činnosti správních orgánů, především zásady proporcionality a právní jistoty. Žalovaný obecně hodnotí postup správního orgánu prvního stupně jako správný, nezabývá se ale konkrétně uplatněnými námitkami. Žalovaný danou námitkou sice rekapituluje, ale nijak neřeší. Žalobce namítá nepřiměřenost napadeného rozhodnutí co do uloženého opatření. Plně spolupracoval se správním orgánem. Uložení správního vyhoštění je proto nepřiměřeným zásahem, a to s ohledem na okolnosti případu. Žalobci svědčí právo volného přístupu na území evropských společenství, proto uložené správní vyhoštění má značný dopad pro jeho život a možnost cestovat po území společenství, a to i do budoucna, přičemž tento dopad je zcela nepřiměřený okolnostem. Správní orgány měly volit jiné řešení, které by umožňovalo smírné řešení záležitosti a umožnilo žalobci dobrovolné opuštění České republiky, případně jinou formu, tak aby žalobce mohl dále cestovat po území Evropské unie.

6. Prvostupňový správní orgán sice odkazuje na § 174a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců), avšak nikterak se nevypořádává s možnými důsledky svého rozhodnutí pro budoucí život žalobce. Není vůbec přihlíženo k negativnímu zásahu tohoto rozhodnutí. Sama skutečnost, že žalobce má v domovské zemi zázemí, nemůže být jediným kritériem posouzení přiměřenosti rozhodnutí. Rozhodnutí správních orgánů jsou v tomto směru nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů, když ani není řádně zjištěn skutkový stav, pouze je konstatováno rodinné zázemí na území domovského státu, což však není dostatečný důvod pro posouzení otázky přiměřenosti rozhodnutí.

7. Délka 2 let správního vyhoštění je dle žalobce nepřezkoumatelná, neodůvodněná, v rozporu s praxí, bez přihlédnutí k trestní zachovalosti žalobce, pobytové minulosti. Je pouze „střelena od boku“.

8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout; neshledává žádné pochybení a odkazuje na odůvodnění svého rozhodnutí. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 3 55 A 10/2024 II. Posouzení věci krajským soudem 9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

10. Krajský soud rozhodl bez jednání (§ 51 s. ř. s.), neboť účastníci projevili s takovým postupem souhlas.

11. Na prvním místě krajský soud konstatuje, že uplatněné žalobní body jsou obecné bez propojení s konkrétními důvody žalobou napadeného rozhodnutí. Jedná se do jisté míry o šablonovitou žalobu bez konkrétních vazeb na přezkoumávané rozhodnutí. Totožnou žalobu podal právní zástupce žalobce u tohoto soudu i v obdobné věci vedené pod sp. zn. 61 A 30/2024. Takovýto obsah žaloby omezuje možnosti soudního přezkumu. Jak uvedl již Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004-54, „[p]ro řízení o přezkoumání správního rozhodnutí soudem platí dispoziční zásada [§ 71 odst. 1 písm. d) a § 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.], a proto obsah a kvalita žaloby v podstatě předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu“.

12. Podle § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců platí, že správním vyhoštěním se rozumí ukončení pobytu cizince na území, které je spojeno se stanovením doby k vycestování z území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace a doby, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace. Dobu, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, stanoví policie v rozhodnutí o správním vyhoštění cizince. V odůvodněných případech lze rozhodnutím stanovit hraniční přechod pro vycestování z území.

13. V případě žalobce bylo rozhodnuto o jeho správním vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 téhož zákona, dle kterého platí, že policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území (…), a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, pobývá-li cizinec na území (…), bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn.

14. Dle § 119a odst. 2 téhož zákona rovněž platí, že rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. Dle § 174a odst. 1 poté platí, že při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí.

15. Žalobce namítá zcela obecně nedostatečné zjištění skutkového stavu s odkazem na příslušná ustanovení zákona, kdy pouze parafrázuje znění zákona, aniž by jej jakkoli konkrétně propojil s odůvodněním rozhodnutí správních orgánů. Není proto vůbec zřejmé, co přesně žalobce správním orgánům ohledně zjištěného skutkového stavu vytýká, v čem bylo zjištění Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 4 55 A 10/2024 skutkového stavu nedostatečné. Z tohoto důvodu se krajský soud nemohl touto obecnou námitkou zabývat. Stejně tak není zřejmé, jaké oprávněné zájmy, kterých osob byly pominuty, krom žalobce, jestliže tyto osoby neuvádí. Jak krajský soud popisuje níže, správní orgány vycházely ze skutečností, které jim žalobce sdělil a jejich rozhodnutí s těmito skutečnostmi korespondují.

16. Z obsahu žaloby plyne, že žalobce považuje rozhodnutí o správním vyhoštění za zcela nepřiměřené, žalobci svědčí volný přístup na území evropských společenství. Žalobce má za to, že správní orgány se dostatečně nezabývaly přiměřeností správního vyhoštění, nicméně v podané žalobě již neuvádí, jaké aspekty měly být hodnoceny nedostatečně nebo nesprávně. Úkolem správního soudu není za žalobce jakoukoli argumentaci domýšlet.

17. Dle úředního záznamu ze dne 12. 3. 2024 policejní hlídka kontrolovala ubytovnu firmy SENRES INVEST ve Vodňanech, kde byl žalobce zajištěn. Z jeho osobních dokladů bylo zjištěno, že žalobce vstoupil do Schengenského prostoru dne 16. 3. 2023 a v rámci bezvízového styku zde mohl pobývat pouze do 13. 6. 2023. Jelikož do 13. 6. 2023 nevycestoval a i nadále v ČR pobýval, překročil tak povolenou délku pobytu a od 14. 6. 2023 pobývá na území ČR neoprávněně, a to až do 12. 3. 2024, kdy byl kontrolován policií.

18. Žalobce do protokolu uvedl, že jeho zdravotní stav je dobrý, bydlí v X, do České republiky přijel za prací. Účelem jeho cesty tedy byla výdělečná činnost. Na území České republiky nemá žádné vazby ekonomické, kulturní ani společenské, na území České republiky nemá nikoho, kvůli komu by ukončení jeho pobytu zde, bylo zásahem do jeho soukromého nebo rodinného života. V X zná svůj jazyk i tamní zvyky. Všichni jeho rodinní příslušníci žijí v X. Před příjezdem do ČR žil v X v rodinném domě po svých rodičích. Na území Schengenského prostoru přicestoval na biometrický cestovní doklad, který mu umožňoval pobyt pouze po dobu devadesáti dnů, jako jediný problém, který může nastat s jeho vycestováním, uvedl ekoknomické důvody.

19. Prvostupňový správní orgán shledal naplnění zákonných předpokladů pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění, kdy po předestření § 174a zákona o pobytu cizinců bylo popsáno, co žalobce uvedl při svém výslechu a na základě získaných informací pak uzavřel v návaznosti na § 119a odst. 2 téhož zákona, že žalobce neuvedl jakýkoli důvod, pro který by se nemohl vrátit do domovského státu, naopak uváděl, že jediným problémem jsou důvody pouze ekonomické, proto správně správní orgán uzavřel, že nezjistil žádné důvody, které by mohly způsobit nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života žalobce, jestliže zde na území ČR se jeho rodina nenachází. Takový závěr aproboval i žalovaný, když nepřehlédl skutečnost, že žalobce na území České republiky vykonával výdělečnou činnost, přestože k tomu neměl příslušné povolení. Přijatý závěr tak dle žalovaného odpovídá zákonu, s čímž se s ohledem na obecnost žalobních námitek ztotožnil i krajský soud. Správní orgány správně vycházely z informací, které jim žalobce sdělil, když není zřejmo, co by měly v souladu s vyšetřovací zásadou dále zjišťovat a hodnotit. Ze skutečností zjištěných a sdělených žalobcem plyne, že mu v návratu do země původu nic nebrání a že tento návrat pro něj nebude nepřiměřeným zásahem do jeho soukromého a rodinného života, neboť jeho návrat se nedotkne dalších osob, jestliže jeho rodinní příslušníci žijí v X, když v ČR žalobce se zdržoval pouze z důvodů ekonomických. Krajský soud proto uzavřel, že žalobce správním orgánům neuvedl nic, co by mohlo vést k závěru o nepřiměřenosti správního vyhoštění. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 5 55 A 10/2024 20. Žalobce namítá, že mělo být přistoupeno k jinému méně invazivnímu rozhodnutí, již však neuvádí, co přesně má na mysli. Žalovaný se zabýval možností § 50a zákona o pobytu cizinců a uložení povinnosti opustit území daných států, když dospěl k závěru, že rozhodnutí o správním vyhoštění může být vydáno i bez vyčerpání takového mírnějšího opatření. K tomu žalovaný popsal, že „[p]rotiprávního jednání se účastník řízení dopustil zcela vědomě a musel být srozuměn s tím, že pokud bude odhalen, bude to mít pro něj následky. S ohledem na výše uvedené, má odvolací orgán za to, že v případě účastníka řízení vzhledem ke všem zjištěným skutečnostem, převyšuje zájem státu na dodržování a ochranou svých právních předpisů, před ochranou nad soukromým nebo rodinným životem účastníka řízení, kdy s odkazem na ustanovení § 174a zákona č. 326/1999 Sb. není vydání napadeného rozhodnutí, nepřiměřené.“ Z toho je zřejmé, že žalovaný se touto otázkou zabýval a příslušnou odvolací námitku žalobce neopomněl. Zcela obecná a vágní žalobní námitka o nepřiměřenosti postupu správních orgánů, o obecné povinnosti volit nejméně invazivní prostředky a o tom, že správní orgán měl zvolit „jinou formu ukončení, aby měl žalobce možnost dále cestovat na území EU“ žádným způsobem nereaguje na citované odůvodnění napadeného rozhodnutí.

21. K tomu krajský soud doplňuje, že z rozhodnutí žalovaného je zřejmé, že vážil jednak skutečnost, že žalobce dobou svého pobytu překročil 90 dní, tj. dobu, po kterou zde byl oprávněn pobývat bez dalšího a dále i to, jak opakovaně žalovaný zmiňuje, že žalobce na území České republiky vykonával výdělečnou činnost. Žalovaný rovněž ve svém rozhodnutí správně uvádí, že i samotný vstup žalobce na území Schengenského prostoru za účelem výdělečné činnosti je v rozporu s právními předpisy. Jak uvádí právní věta rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2024, č. j. 9 Azs 18/2024-24, č. 4582/2024 Sb. NSS, „[j]e-li cizinec na území České republiky zaměstnán bez platného oprávnění k pobytu nebo povolení k zaměstnání, ačkoli je toto povolení podmínkou výkonu zaměstnání, tato skutečnost má za následek neoprávněnost jeho pobytu podle čl. 6 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, neboť přestal splňovat podmínku vstupu spočívající ve zdůvodnění účelu předpokládaného pobytu podle čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex).“ Žalobce k těmto skutečnostem v podané žalobě ničeho neuvádí.

22. Žalobce může v určitých případech volně vstupovat na omezenou dobu na území evropského společenství, nicméně bylo-li rozhodnuto o správním vyhoštění žalobce a byla- li žalobci stanovena doba zákazu vstupu, neznamená to jakoukoli nepřiměřenost napadeného rozhodnutí. Opačný náhled by vedl k vyprázdnění institutu správního vyhoštění.

23. Co se týče stanovené doby 2 let zákazu vstupu prvostupňový správní orgán uvedl, že přihlédl k závažnosti jednání žalobce, doby trvání a míry zavinění. Žalovaný doplnil, že uložená doba je zcela přiměřená popsaným okolnostem případu. Je nutno přihlížet k délce neoprávněného pobytu, že žalobce jednal zcela vědomě a úmyslně, na území ČR žalobce pracoval, čímž také porušil právní předpisy. Limity soudního přezkumu správního uvážení jsou omezeny pouze na případy, ve kterých správní orgány překročí zákonem stanovené mantinely. O takový případ zde nejde a krajský soud úvahy správních orgánů jako celek považuje za zcela přezkoumatelné a dostatečně odůvodněné. Zcela obecné námitky žalobce jsou proto nedůvodné. Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z. 6 55 A 10/2024 III.

IV. Závěr a náklady řízení

24. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první ve spojení s odst. 7 s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V Českých Budějovicích 26. září 2024 Mgr. Helena Nutilová, v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z.