55 A 12/2024

Rubrum

č. j. 55 A 12/2024–37 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: M. T. státní příslušnost: bytem zastoupen advokátkou, Mgr. Kateřinou Vávrovou se sídlem Riegrova 2668/6c, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 8. 2024, č. j. OAM-6833-7/ZR-2024, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shoda s prvopisem: J. M. 2 55 A 12/2024

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby

1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) obdržel dne 7. 10. 2024 žalobu, jíž se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 8. 2024, č. j. OAM- 6833-7/ZR-2024, kterým byla žalobci zrušena platnost zaměstnanecké karty podle ustanovení § 46e odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a podle ustanovení § 46e odst. 2 téhož zákona byla žalobci stanovena lhůta k vycestování z území České republiky. Konkrétně tak měl žalobce učinit ve lhůtě 30 dnů od právní moci napadeného rozhodnutí.

2. Žalobce se v prvé řadě neztotožňuje se zjištěním žalovaného, že dle Cizineckého informačního systému je svobodný a bezdětný. Žalobce naopak dokládá, že má manželku Oleksandru Telehun a nezletilou dceru A. T., které pobývají na území České republiky na základě udělené dočasné ochrany podle § 3 zákona č. 66/2022 Sb., o opatřeních v oblasti zaměstnanosti a oblasti sociálního zabezpečení v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace. Řízení je tak dle žalobce zatíženo vadou, která spočívá v opomenutí článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod žalovaným při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života, jimiž se tak žalovaný nezabýval.

3. Žalobce podotýká, že nemohl předpokládat neuvedení jeho manželky a dcery v Cizineckém informačním systému. Nicméně tvrzení, že žalobce je svobodný a bezdětný je nedostatečným zjištěním skutkového stavu žalovaným. Toto je vadou řízení, neboť žalobcova dcera je nezletilá, což znamená zvýšené nároky správního orgánu na posouzení dopadů jím vydávaného rozhodnutí do rodinného života žalobce. Žalobce zdůrazňuje, že dle Úmluvy o právech dítěte zájem dítěte musí být předním hlediskem, což se v dané věci nestalo, neboť žalovaný existenci dítěte ani nezjistil, a tedy neposuzoval dopad rozhodnutí na žalobcovu nezletilou dceru.

4. Žalobce dále uvádí, že je zájmem nezletilých dětí, aby byly vychovávány oběma rodiči, a proto nesouhlasí s žalovaným, že si může zajistit možnost pečovat o dceru prostřednictvím víza za účelem strpění. Tento postup označuje za „velmi diskutabilní“ a žalobce se na něj nemůže spolehnout. K tomu žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2023 ze dne 23. 10. 2023, 10 Azs 234/2023-51, v němž NSS právě nemožnost spolehnutí se na žalovaným uváděný postup konstatuje.

5. Žalobce taktéž namítá nedostatečné zohlednění povahy a závažnosti jím spáchaného trestného činu. Žalobce uvádí, že se jednalo o ojedinělý exces z jinak řádného života. Navíc žalobce vykonává aktuálně jen sankci spočívající v zákazu řízení. Žalovaný tak dle žalobce měl při rozhodování brát v úvahu kromě subjektivní stránky trestného činu rovněž uložený trest, rozsah způsobené škody, snahu pachatele po nápravě a náhradě škody, a tendenci k opakování trestné činnosti.

6. Závěrem žalobce uvádí, že jeho manželka, O. T., je v domovské zemi vedena jako invalidní pro onemocnění páteře.

7. Žalobce žádá soud o zrušení napadeného rozhodnutí pro jeho nepřiměřenost a nesprávnost a vrácení věci k dalšímu řízení. Shoda s prvopisem: J. M. 3 55 A 12/2024 II. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce byl pravomocně odsouzen Okresním osudem v Písku trestním příkazem ze dne 25. 3. 2024, č. j. 7 T 49/2024-62, který nabyl právní moci dne 24. 4. 2024. Tímto trestním příkazem byl žalobce odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu (ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník). Protiprávním jednáním rovněž způsobil škodu 10 000 Kč na automobilu zn. Škoda Octavia, X, poškozené K. Š. V době řízení byl žalobce pod vlivem alkoholu, kdy alkoholemie u žalobce činila nejméně 2,55 ‰ alkoholu, tedy jako účastník silničního provozu vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, a činem způsobil dopravní nehodu.

9. Žalovaný nesouhlasí s námitkami žalobce. V první řadě rozhodoval o zrušení zaměstnanecké karty, nikoliv o odejmutí dočasné ochrany na území České republiky, jak tvrdí žalobce. Žalovaný má za to, že žalobce zaměňuje příčinu za následek. Důvodem vedení předmětného správního řízení je skutečnost, že byl žalobce odsouzen za úmyslný trestný čin. Všechny důsledky z toho plynoucí si tak žalobce přivodil sám svým vlastním jednáním, když ve značném stupni opilosti usedl za volant vozidla a ohrožoval tímto způsobem zdraví a majetek ostatních účastníků silničního provozu. Jeho jednání tak dosahuje vysoké intenzity, neboť zasahuje do práv a svobod druhých.

10. Žalovaný konstatuje, že byla naplněna litera zákona o pobytu cizinců, který pro zrušení platnosti zaměstnanecké karty vyžaduje pouze naplnění podmínky pravomocného odsouzení za spáchání trestného činu (§ 46e odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a)). Způsob či výše trestu je v tomto případě zcela irelevantní. Podle žalovaného tak skutečnosti, které měl podle žalobce brát při svém rozhodování v úvahu nemají na projednávanou věc žádný vliv. Neexistenci prostoru pro správní uvážení dokládá žalovaný rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2017, č. j. 6 Azs 348/2017-26, jenž v obdobné věci aproboval totožný postup, jako učinil žalovaný v napadeném rozhodnutí. Žalovaný uvádí, že žalobce se pokouší záměrně bagatelizovat své protiprávní jednání tím, že uložený peněžitý trest již splatil.

11. Žalovaný dále poukazuje na skutečnost, že v současné chvíli je vedeno správní řízení, nikoli další trestní řízení. Proto není zrušení povolení k dlouhodobému pobytu (zaměstnanecké karty) dalším trestem, ale pouhým důsledkem úmyslného protiprávního jednání žalobce, za které již byl potrestán pravomocným trestním příkazem vydaným Okresním soudem v Písku.

12. K námitce nedostatečného zohlednění dopadu napadeného rozhodnutí do soukromého života žalobce žalovaný uvádí, že žalobce byl po celou dobu správního řízení pasivní a neuvedl nic, co by mohlo vést k domněnce, že bude nepřiměřeným způsobem zasaženo do jeho soukromého a rodinného života. V této souvislosti žalovaný poukazuje na ustanovení § 52 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podle něhož jsou účastníci řízení povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení, což žalobce po celou dobu řízení neučinil, ač k tomu měl dostatečný prostor. Na podporu svých tvrzení žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, konkrétně na bod č. 37 rozsudku NSS ze dne 20. 1. 2016, č. j. 2 Azs 271/2015-38, a na rozsudek NSS ze dne 6. 12. 2011, č. j. 8 As 32/2011-60.

13. V tomto kontextu pak neobstojí ani žalobcem zmíněný rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2023, č. j. 10 Azs 234/2023-51, neboť v něm žalobce-cizinec již od samého začátku upozorňoval Shoda s prvopisem: J. M. 4 55 A 12/2024 na existenci nepříznivých dopadů negativního rozhodnutí na jeho rodinu, což se v nyní posuzované věci nestalo. Žalovaný předkládá ve svém vyjádření naopak rozhodnutí NSS ze dne 22. 1. 2020, č. j. 10 Azs 256/2019-39, které výslovně uvádí nutnost vznést konkrétní námitku nepřiměřenosti zásahu do soukromého či rodinného života. Teprve pak se dle NSS správní orgán musí s tuto námitkou vypořádat. Žalovaný taktéž poukazuje na skutečnost, že dle Nejvyššího správního soudu nesmí být žalobcem tvrzený zásah jen zdánlivým či na první pohled nesmyslným tvrzením, a tedy nespadají pod ochranu čl. 8 Úmluvy o právech dítěte.

14. Žalovaný dále ve svém vyjádření konstatuje, že až z informací obsažených v žalobě zjistil existenci pobytu manželky a dcery žalobce na území České republiky na základě udělení dočasné ochrany. Manželka a dcera žalobce jsou hlášeny na rozdílné adrese (X) oproti adrese žalobce (X). Žalovaný se následně ve svém vyjádření zabýval vzájemnou závislostí žalobce a jeho manželky s dcerou, přičemž dospěl k závěru, že jsou na sobě vzájemně nezávislí. Pobytový titul žalobce není závislý na jeho manželce či dceři a není tomu tak ani v opačném případě. Zároveň manželka žalobce je oprávněna na základě svého bytového titulu získat zaměstnání bez jakýchkoliv administrativních omezení. Žalovanému taktéž nebyl doložen žádný doklad o tom, že by manželka či dcera byla na žalobci závislá, například z důvodu tvrzeného zdravotního omezení či upoutáni na lůžko. Žalobce byl obeznámen s obsahem správního spisu, mohl a měl proto namítat neexistenci informací ohledně jeho rodinných příslušníků ve spise nebo své rodinné účastníky uvést ve vyjádření k věci či založit do spisu oddací a rodný list. Nic z toho však neučinil a v průběhu správního řízení zůstal pasivním.

15. Žalovaný namítá, že Úmluva o právech dítěte připouští oddělení dítěte od rodičů za podmínky pravidelného osobního kontaktu s rodiči, přičemž nikde nestanoví, že rodiče musejí žít spolu se svým dětem v jednom státě. Podmínkou je však dodržování pravidelného kontaktu a přímého styku s oběma rodiči. Zrušením zaměstnanecké karty tak nejsou porušeny příslušné články Úmluvy o právech dítěte, a to zejména z toho důvodu, že odebrání tohoto pobytového titulu není totožné s vyhoštěním. Jedná se pouze o dočasné opatření, přičemž cizinec má i další, jiné možnosti pobytu na území České republiky, např. krátkodobý pobyt do 90 dní. Tzn., že žalobci není ve styku s nezletilou dcerou nijak bráněno. Žalovaný proto shrnuje, že do práv manželky a nezletilé dcery žalobce napadené rozhodnutí zasáhlo jen nepřímo, nijak nedošlo k zásahu do jejich pobytových statusů. Podle žalovaného je záležitostí žalobce a jeho rodiny jakým způsobem vyřeší svůj další rodinný život a zda ho budou následovat či nikoli, což vyplývá i z rozsudku NSS ze dne 11. 3. 2021, č. j. 7 Azs 313/2020-46.

16. Žalovaný závěrem uvádí, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, a proto navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

III. Skutková zjištění a právní hodnocení věci krajským soudem

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

18. Žaloba není důvodná.

19. Podle § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců ministerstvo zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. Shoda s prvopisem: J. M. 5 55 A 12/2024 20. Dle § 46e odst. 1 zákona o pobytu cizinců ministerstvo zruší platnost zaměstnanecké karty z důvodů uvedených v § 37. Druhý odstavec téhož ustanovení pak stanovuje, že ministerstvo v rozhodnutí, kterým zruší platnost zaměstnanecké karty, stanoví lhůtu k vycestování z území; cizinec je povinen ve stanovené lhůtě z území vycestovat.

21. Krajský soud se v prvé řadě zabýval námitkou žalobce ohledně nedostatečného zkoumání dopadu napadeného rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života. Při posuzování této námitky vycházel krajský soud především ze zákona o pobytu cizinců a ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu. Ustanovení zákona o pobytu cizinců v § 46e odst. 1 a § 37 odst. 1 písm. a) zcela jednoznačně stanovují, že cizinci, který úmyslně spáchal trestný čin, ministerstvo zruší platnost jeho oprávnění k pobytu na území České republiky. Ustanovení § 37 odst. 1 zákona o pobytu cizinců neumožňuje správní uvážení, neboť je nepodstatná závažnost trestného činu, ale úmyslnost jeho spáchání. Tu posuzuje nezávislý soud, nikoliv správní orgán.

22. Výkladem daných ustanovení zákona o pobytu cizinců se opakovaně zabýval i Nejvyšší správní soud, a to např. v rozsudku ze dne 22. 11. 2017, č. j. 6 Azs 348/2017-26, kde uvádí následující citaci: „znění § 37 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 46 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, podle něhož bude povolení k dlouhodobému pobytu zrušeno, jestliže byl cizinec pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu, je jednoznačné a nedává žalované žádný prostor pro uplatnění správního uvážení například v tom směru, že by měla posuzovat závažnost trestného činu, za jehož spáchání byl stěžovatel pravomocně odsouzen (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. prosince 2008 č. j. 7 As 21/2008-101)." 23. Z toho vyplývá, že zákonodárce zde jednoznačně projevil svou vůli a upřednostnil veřejný zájem na dodržování zákonů České republiky před umožněním cizinci pobývat a pracovat na území této země. Tento názor sdílí i Nejvyšší správní soud, který v rozsudku ze dne 18. 12. 2008, č. j. 7 As 21/2008-101, konstatoval, že „zájem státu a společnosti na tom, aby se na území České republiky nezdržovali cizinci, kteří spáchali úmyslný trestný čin, za nějž byli odsouzeni, a mohli tedy představovat, byť jen potencionální hrozbu pro společnost, je mnohem důležitější a závažnější než individuální právo tohoto cizince na ochranu jeho rodinného života.“ 24. Námitka žalobce, že žalovaný měl při svém rozhodování zohlednit zejména povahu a závažnost trestného činu, skutečnost momentálního výkonu „jen uložené administrativní sankce spočívající v zákazu řízení“, skutečnost, že žalobce již uhradil peněžitý trest, rozsah způsobené škody, snahu žalobce o nápravu a náhradu škody, tendenci k opakování trestné činnosti ve světle toho, že se jednalo o ojedinělý exces z jinak řádného života, je proto nedůvodná a odkazy na judikaturu NSS zcela vyvrácená.

25. S nedostatečným zkoumáním dopadu rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života souvisí i žalobcova námitka ohledně nedostatečně zjištěného skutkového stavu, když žalovaný nesprávně uvedl, že žalobce je svobodný a bezdětný. Tato nesprávnost však nemá vliv na zákonnost rozhodnutí, jestliže je dán dle zákona důvod ke zrušení zaměstnanecké karty, protože žalobce spáchal úmyslný trestný čin, za který byl Okresním soudem v Písku pravomocně odsouzen. Je nutno konstatovat, že sám žalobce ohledně manželky a dcery údaje neuvedl. Skutečnost, že se na území České republiky zdržuje jeho rodina, a proto by negativní rozhodnutí žalovaného mohlo mít vliv na žalobcovo rodinný život, žalobce uvedl až v podané žalobě. Žalobce byl osobně dne 8. 8. 2024 nahlížet do správního spisu a téhož dne do protokolu o nahlédnutí do spisového materiálu a vyjádření účastníka řízení k podkladům pro vydání rozhodnutí uvedl, že se k probíhajícímu řízení vyjádří Shoda s prvopisem: J. M. 6 55 A 12/2024 písemně. Žádné vyjádření však žalovanému nepředložil. Bylo na žalobci, aby tyto skutečnosti ohledně dcery i manželky uvedl. Žalovaný tak neměl žádné indicie, že jeho manželka, paní O. T., a nezletilá dcera, A. T., žijí v České republice, a to na jiné adrese (X) oproti žalobci (X).

26. Žalobce dále poukazuje na čl. 8 Úmluvy o právech dítěte a namítá chybějící zvýšenou aktivitu při zjišťování skutkových okolností ohledně jeho rodinného stavu. K tomu konstatuje, že je zájmem nezletilých dětí, aby byly vychovávány oběma rodiči a nelze spoléhat na postup navržený žalovaným v podobě víza za účelem strpění, což dokládá odkazem na rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2023, č. j. 10 Azs 234/2023-51. Krajský soud v prvé řadě odkazuje na výše uváděnou žalobcovu pasivitu, přestože si neexistence údajů ohledně jeho manželky a dcery musel být po nahlédnutí do správního spisu vědom. Krajský soud se shoduje s žalovaným, že žalobcem citovaný rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2023 vůbec nedopadá na právě posuzovaný případ. Cizinec v žalobcem předloženém rozsudku již od samého počátku správního řízení aktivně upozorňoval na skutečnost, že jeho rodina žije na území České republiky spolu s ním a negativní rozhodnutí žalovaného správního orgánu bude mít neblahý dopad na jeho rodinný život. To ovšem není případ nyní projednávané věci, kde žalobce nic takového až do okamžiku podání žaloby nenamítal. Navíc i žalobcem předložený rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2023 v bodě 11 konstatuje, že nenamítá-li sám žalobce, že negativní rozhodnutí bude mít zcela konkrétní dopad na jeho rodinný život, respektive nepřímo na jeho nezletilé dítě ve smyslu čl. 8 Úmluvy o právech dítěte, tak bez dalšího posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce postupuje správní orgán podle ustanovení § 46e odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců.

27. K tomu krajský soud dodává, že žalobce v právě posuzované věci nedoložil žádné důkazy ohledně reálné existence a intenzity jím tvrzeného rodinného života, neboť žalobce neuvedl, zda manželka s dcerou žijí s žalobcem ve společné domácnosti, jaký mají vzájemný vztah a zda manželé společně pečují o dceru. Ze zjištění provedeného žalovaným vyšlo najevo, že žalobce s manželkou a dcerou nesdílí společnou domácnost, když žijí na odlišných adresách. Navíc pobyt manželky a dcery žalobce na území České republiky není nijak vázán na jeho pobytový status. Taktéž nebyla prokázána žádná jiná závislost manželky a dcery na žalobce např. ze zdravotních důvodů či péče o nezletilé dítě. Takovou skutečnost žalobce ani neuvedl.

28. Krajský soud odkazuje na bod 14 rozsudku NSS ze dne 23. 10. 2023, č. j. 10 Azs 234/2023- 51, v němž se uvádí, že „[j]en proto, že je cizinec rodičem nezletilých dětí, ovšem nelze dospět k závěru, že dopady jakéhokoli negativního rozhodnutí o jeho pobytovém statusu jsou nepřiměřené. Zájem nezletilých dětí je sice důležitý pro úvahu o přiměřenosti rozhodnutí vzhledem k soukromému a rodinnému životu cizince; kritérium nejlepšího zájmu dítěte je však jen jedním z vícera zájmů, které je potřeba zvažovat (rozsudek NSS ze dne 29. 5. 2020, čj. 5 Azs 220/2019- 33, č. 4034/2020 Sb. NSS, bod 29). Účelem řízení v pobytových či azylových věcech, týkají-li se rodiče, totiž není přímo upravit práva či povinnosti jeho nezletilého dítěte. Hledisko nejlepšího zájmu tedy není rozhodujícím či zásadním kritériem“. Žalovaný v rozhodnutí nesprávně uvedl, že žalobce je svobodný a bezdětný, přesto se zabýval možným dopadem rozhodnutí do žalobcova rodinného života. Na základě skutečnosti, že žalobce je občanem Ukrajiny, se kterou má Česká republika uzavřenou smlouvu o bezvízovém styku po dobu až 90 dní, není pro žalobce nemožné být se svou rodinou a vykonávat své rodičovské povinnosti při výchově jeho nezletilé dcery. Tím je splněna i podmínka čl. 9 odst. 3 Úmluvy o právech Shoda s prvopisem: J. M. 7 55 A 12/2024 dítěte, která ukládá povinnost umožnit dítěti oddělenému od jednoho nebo obou rodičů udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu se zájmy dítěte. To se ostatně uvádí i v napadeném rozhodnutí, že žalobce má možnost udržovat osobní kontakt na základě bezvízového styku. Žalobcova námitka opomenutí čl. 8 Úmluvy o právech dítěte je tak nedůvodná.

IV. Závěr a náklady řízení

29. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas (§ 51 odst. 1 s. ř. s.).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 18. prosince 2024 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shoda s prvopisem: J. M.