55 A 13/2022

Plný text

č. j. 55 A 13/2022- 42 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: X bytem X, zastoupen Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Pod kaštany 245/10, 160 00 Praha 6 - Dejvice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 01 České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 9. 2022, č. j. KUJCK 112407/2022, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 2 55 A 13/2022 odůvodnění:

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby

1. Městský úřad Tábor (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 27. 6. 2022, č. j. P 773/2021-PIL, sp. zn. S-META 33072/2021 KS/Pil 13 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) uznal žalobce vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 1. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se měl dopustit z nedbalosti tím, že dne 31. 5. 2021 v době kolem 18:35 hodin řídil po místní komunikaci - ul. Okružní v Sezimově Ústí, ve směru jízdy do ul. Budějovická, dále do ul. Máje osobní motorové vozidlo tov. zn. X, RZ X, žluté barvy VIN:

X. Byl stavěn a kontrolován hlídkou Policie ČR, bylo zjištěno, že měl na vozidle neoprávněně umístěné registrační značky, které vozidlu nebyly přiděleny, kdy tyto byly přiděleny vozidlu tov. zn. X VIN: X barva černá, čímž z nedbalosti porušil povinnost stanovenou § 5 odst. 1 písm. a) zák. o provozu na pozemních komunikacích. Dále byl prvostupňovým rozhodnutím uznán vinným z přestupku podle § 83 odst. 1 písm. n) zákona číslo 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o podmínkách provozu“), kterého se dopustil nedbalostním jednáním tím, že dne 31.05.2021 v době kolem 18:35 hodin řídil po místní komunikaci - ul. Okružní v Sezimově Ústí, ve směru jízdy do ul. Budějovická, dále do ul. Máje osobní motorové vozidlo tov. zn. X, žluté barvy VIN:

X. Byl stavěn a kontrolován hlídkou Policie ČR, bylo zjištěno, že užil k jízdě vozidlo, které nebylo zapsáno v registru silničních vozidel, čímž z nedbalosti porušil povinnost stanovenou § 38 odst. 1 písm. b) zák. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.

2. O odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 9. 2022, č. j. KUJCK 112407/2022, sp. zn. (dále jen „napadené rozhodnutí“) tak, že ve výroku I. o vyslovení viny se text ve znění „…a to porušením ust. § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu …“, změnil a po změně zní takto: „… a to porušením ust. § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu s odkazem na § 38 odst. 1 písm. c) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích…“, v části výroku II. o vyslovení viny se text ve znění: „…ze spáchání přestupku podle § 83 odst. 1 písm. n) zákona č. 56/2001 Sb…, a to porušením ust. § 38 odst. 1 písm. b) zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích…“, změnil a po změně zní takto: „…ze spáchání přestupku podle § 83 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb…, a to porušením ust. § 6 odst. 1 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích…“ a v části výroku o uložení správních trestů se text ve znění „Podle ust. § 35 písm. b) zák. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, § 125c odst. 5 písm. d) zák. o silničním provozu s přihlédnutím k ust. § 37 zák. čísl. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich…“ změnil a po změně zní takto: „…Podle ust. § 35 písm. b) zák. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, § 125c odst. 5 písm. d) zák. o silničním provozu s přihlédnutím k ust. § 37 a § 41 zák. čísl. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich…“. Ve zbytku žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

3. Žalobou doručenou krajskému soudu dne 24. 11. 2022 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného i prvostupňového rozhodnutí.

4. Žalobce předně namítá, že jednání, pojaté do výroku II. prvostupňového rozhodnutí, nenaplňuje skutkovou podstatu v témže výroku uvedenou. Předmětnou skutkovou podstatu Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 3 55 A 13/2022 je dle tvrzení žalobce možné naplnit pouze „provozováním“ vozidla; o žalobci však nebylo výrokem konstatováno, že by vozidlo „provozoval“, nýbrž že jej pouze „užil k jízdě“. Dále žalobce namítá, že jednání, pojaté do výroku I. rozhodnutí, bylo fakticky konzumováno jednáním, pojatým do výroku II. rozhodnutí, neboť nebylo-li vozidlo registrováno, a přesto bylo na pozemních komunikacích provozováno, pak nemohly být umístěny značky, které mu byly přiděleny, neboť mu žádné značky přiděleny nebyly.

5. Z toho žalobce vyvozuje, že se nejedná o dva skutky, jimiž byly spáchány dva přestupky, ale o jednočinný souběh, u kterého je dána konkurence skutkových podstat, a je tak nutno uplatnit zásadu in dubio pro libertate, a trestat žalobce jen za naplnění mírnější (pro něj výhodnější) skutkové podstaty. Zároveň dle mínění žalobce došlo dvojím postihem k porušení zásady ne bis in idem.

6. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně na rozsudek ze dne 3. 6. 2015, č. j. 6 As 106/2014-25, podle kterého „je-li řidič současně provozovatelem vozidla, a vozidlo řídí na pozemní komunikaci bez registrační značky, tedy aniž by na provozované vozidlo umístil registrační značku, je jeho protiprávní jednání jako správní delikt postižitelné podle zákona o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, což vylučuje, aby bylo postiženo jako přestupek podle zákona o silničním provozu“, a na rozsudek ze dne 27. 7. 2017, č. j. 1 As 41/2017-32, dle něhož „Je-li řidič a provozovatel vozidla jedna a tatáž fyzická osoba, je jednočinný souběh přestupku řidiče podle zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, a přestupku provozovatele vozidla podle zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, vyloučen. Přestupek provozovatele je ve vztahu subsidiarity k přestupku řidiče, a pachatel proto bude odpovědný pouze za přestupek, kterého se dopustil v postavení řidiče.“ má žalobce za to, že je trestán na jedné straně za to, že je provozovatelem vozidla a zároveň na druhé straně za to, že vozidlo řídil, což podle žalobce citovaná judikatura vylučuje.

7. Vedle výše uvedeného žalobce namítá nedostatečné zjištění skutkového stavu, spočívající v absenci přesného zjištění, jaké vozidlo žalobce řídil, přičemž tvrdí, že správní orgány vycházely z nesprávně zjištěného kódu VIN z čelního skla vozidla. Dle žalobce bylo prasklé čelní sklo předmětného vozidla vyměněno za jiné a během této výměny se na dané vozidlo spolu se sklem dostal i nesprávný VIN kód, přičemž policejní hlídka vycházela pouze z pohledu na tento nesprávný VIN kód za náhradním sklem vozu a nikoliv na VIN vyražený na karoserii vozidla.

II. Vyjádření žalovaného

8. Ve vyjádření k žalobě žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. K námitce rozporu použité terminologie slov „provozuje“ a „užívá vozidlo k jízdě“ uvádí, že „tato námitka je irelevantní.“ Žalovaný odkazuje na znění § 2 odst. 15 zákona o podmínkách provozu, podle kterého je provozovatelem silničního vozidla osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba a takovou osobou žalobce podle žalovaného není. Žalovaný taktéž uvádí, že § 83 odst. 1 písm. a) zákona o podmínkách provozu sice rovněž užívá slovo „provozuje“, ale je tím myšlena osoba, která vozidlo řídí, tedy provozuje v danou dobu, nikoliv osobu zapsanou v registru jako provozovatel vozidla. Dále se žalovaný k použité terminologii vyjádřil tak, že „Rozdíl mezi slovy „provozuje na pozemních komunikacích“ a „užil k jízdě“, na popis skutku nemá vliv, neboť (…) žalobce užil k jízdě vozidlo (provozoval vozidlo), které nebylo zapsáno v registru silničních vozidel.“ Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 4 55 A 13/2022 9. Žalovaný se neztotožnil ani s námitkou porušení zásady ne bis in idem, kdy se žalobce domnívá, že došlo jak k porušení zákona o podmínkách provozu vozidel, tak zákona o silničním provozu, a proto byl žalobce postižen dvakrát, a to pokutou a zákazem činnosti řízení motorových vozidel. Podle žalovaného nedošlo k prolomení zásady ne bis in idem, neboť to by vyžadovalo trestat žalobce za skutek, za který byl již pravomocně postihnut jiným rozhodnutím, což se v tomto případě nestalo. Žalovaný taktéž uvedl rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, která podporují jeho výklad zásady ne bis in idem, např. rozhodnutí ve věci Zolotukhin proti Rusku, A a B proti Norsku či Johannesem proti Islandu, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2017, č. j. 15 To 832/2016-126.

10. Žalovaný upozornil, že žalobcem použitá část rozsudku ze dne 3. 6. 2015, č. j. 6 AS 106/2014- 25, není adekvátní pro svou odlišnost od tohoto případu, neboť v uváděném rozhodnutí se řešilo nepoužití zadní registrační značky, nikoliv použití jiných registračních značek na neregistrované vozidlo. Žalovaný naopak citoval jinou pasáž daného rozhodnutí, která se zabývá porušením chráněného zájmu jako důležitější skutečností nežli pouhého naplnění skutkové podstaty. V této pasáži se uvádí, že pokud jsou naplněny dvě skutkové podstaty, ale týkají se obě pouze jednoho chráněného zájmu, nemá být pachatel trestán dvakrát. Nicméně žalovaný následně aplikuje toto pravidlo na tento případ a dochází k závěru, že byly porušeny dva různé chráněné zájmy, a tedy je v pořádku udělit dva tresty, tedy jak trest uložení pokuty, tak trest uložení zákazu činnosti řízení motorových vozidel. Chráněný je dle žalovaného v tomto případě zájem na řádné evidenci vozidel, které splňují podmínky pro zápis, a tedy i pro provozování vozidla na území České republiky, a zájem na řádné identifikaci vozidla. První zájem byl pak dle žalovaného porušen tím, že žalobce jel v neevidovaném vozidle a druhý zájem montáží nesprávných registračních značek.

11. Na závěr se žalovaný vyjadřuje i k žalobcem popsanému nesprávnému zjištění VIN kódu předmětného vozidla, kdy žalobcovo tvrzení o přenosu VIN spolu s náhradním čelním sklem zcela vyvrací tvrzením, že to není možné z důvodu pevného vyražení VIN kódu do karoserie vozidla, nikoli jeho uvedení na čelním skle.

III. Skutková zjištění a právní hodnocení věci krajským soudem

12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) v mezích daných žalobními body. O žalobě soud rozhodl postupem podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť žalobce a žalovaný s takovým postupem projevili souhlas.

13. Žaloba není důvodná.

14. Z úředního záznamu ze dne 31. 5. 2021, č. j. KRPC-59990-4/PŘ-2021-020816 a z oznámení o přestupku z téhož dne, č. j. KRPC-59990-5/PŘ-2021-020816 se podává, že dne 31. 5. 2021 projížděla hlídka PČR Sezimovo Ústí, ve složení npor. Bc. L.V. a prap. D.K., v čase kolem 18:35 z ulice 1. Máje na ulici Okružní v Sezimově Ústí. Zde si hlídka všimla rychle jedoucího žlutého osobního vozidla tov. zn. X, RZ X, které jelo směrem k ulici Budějovická. Po zpozorování hlídky řidič (žalobce) odbočil vlevo na ulici Budějovická a pokračoval do ulice 1. Máje v Sezimově Ústí. Zde byl řidič (žalobce) hlídkou zkontrolován.

15. Z předložených dokladů byl ztotožněn jako řidič žalobce. Z kontroly registrační značky žlutého vozidla tov. zn. X, bylo zjištěno, že registrační značka X patří černému vozidlu tov. zn. X. Policisté proto přistoupili ke kontrole skutečnosti, zda registrační značka odpovídá kódu VIN. Z této kontroly bylo zjištěno, že kód VIN, vyražený na karoserii Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 5 55 A 13/2022 vozidla, konkrétně na krytu palubové desky za čelním sklem, tedy uvnitř auta, se neshoduje s VIN kódem registrovaným v registru vozidel, k němuž byla přidělena registrační značka X. Policejní hlídka proto vyzvala žalobce k podání vysvětlení. Ten uvedl že vlastní ještě jiné než řízené vozidlo, a to černý automobil tov. zn. X registrovaný v České republice pod registrační značkou X. Použitý žlutý automobil tov. zn. X je dovezený ze Švýcarska a v době provádění kontroly nebyl dosud v České republice registrován.

16. Z úředního záznamu ze dne 31. 5. 2021, č. j. KRPC-59990-4/PŘ-2021-020816 dále vyplývá, že žalobce si byl svého jednání porušujícího právní předpisy vědom, neboť uvedl, že dovezené žluté vozidlo měl odstavené u garáže u Hiltonu v Sezimově Ústí „a potřeboval ho projet, a proto s ním vyjel na jiných registračních značkách.“ 17. Součástí spisu je evidenční karta žalobce čítající celkem 5 záznamů v rozmezí let 2007–2013. Dále je součástí spisu fotografická dokumentace zachycující vozidlo z přední i z bočních stran a také fotografie VIN kódu, který je zcela zřetelně vyražený do palubní desky vozidla.

18. Dne 27. 6. 2022 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 zákona o silničním provozu a ze spáchání přestupku podle § 83 odst. 1 písm. n) zákona o podmínkách provozu, za což byla žalobci uložena pokuta ve výši 5 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 6 měsíců. Prvostupňový správní orgán ve svém rozhodnutí vycházel ze spisového materiálu, především z písemného sdělení zakročujících policistů, které pro konzistentnost, detailní a obsahově v podstatných okolnostech přesvědčivé a ve vzájemném souladu s ostatními důkazy považuje za důvěryhodné. Správní orgán I. stupně neměl žádné pochybnosti o pravdivosti tvrzení zasahující hlídky, neboť na rozdíl od žalobce neměli zasahující policisté na výsledku řízení žádný zájem.

19. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce prostřednictvím zmocněnce dne 18. 7. 2022 blanketní odvolání, které nebylo přes výzvu správního orgánu I. stupně doplněno. O odvolání rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím, přičemž výrokovou část rozhodnutí shledal souladnou s § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). V dokazování rovněž neshledal žádná pochybení. Žalovaný však nesouhlasil s právní kvalifikací jednání spočívajícího v nezapsání vozidla v registru a odvolatele nejprve vyrozuměl o změně právní kvalifikace a následně svým rozhodnutím změnil v tomto smyslu i výrokovou část prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný ve svém rozhodnutí taktéž zhodnotil společenskou nebezpečnost skutku, formu zavinění i výši uloženého správního trestu.

20. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou žalobce, že jednání pojaté do II. výroku rozhodnutí nenaplňuje skutkovou podstatu v tomtéž výroku uvedenou. Žalobce v žalobě tvrdí, že slova „provozuje“ a „užil k jízdě“ jsou zcela odlišnými termíny s odůvodněním, že uživatel vozidla nemusí a často ani není provozovatelem vozidla. K premise, že provozovatel a uživatel vozidla není jednou a tou samou osobou nelze podle mínění žalobce nalézt oporu v právním řádu a ani toto tvrzení nebylo žalovaným nijak odůvodněno, a proto je žalované rozhodnutí nepřezkoumatelné. Této námitce soud nepřisvědčil.

21. Podle § 2 odst. 15 zákona o podmínkách provozu je sice provozovatelem silničního vozidla osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba. Toto ustanovení je nutné aplikovat dle významu dané normy. To znamená, že ač se v § 83 odst. 1 písm. a) téhož zákona uvádí, že fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že provozuje na pozemních Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 6 55 A 13/2022 komunikacích vozidlo, které v rozporu s § 6 odst. 1 není zapsáno v registru silničních vozidel, je nutno chápat pod pojmem „provozuje“, že vozidlo užívá, tedy používá k řízení a k přepravě své osoby, jiných osob či jiného nákladu. Jak opakovaně judikoval Ústavní soud České republiky, např. v ústavním nálezu ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. III. ÚS 1336/18, rozhodující orgán „není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, vyžaduje-li to účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku, a že povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o výklad obecných norem a ústavních zásad [srov. např. nález ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96 (N 13/7 SbNU 87) nebo nález ze dne 3. 2. 1999 sp. zn. Pl. ÚS 19/98 (N 19/13 SbNU 131)]. Při použití a výkladu právních předpisů tak nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, (…) [viz např. nález sp. zn. I. ÚS 50/03 ze dne 13. 6. 2006 (N 120/41 SbNU 499)].“ Z tohoto jasně vyplývá, že v daném případě se musí v zákoně hledat význam samotné normy, nikoli jen přebírat její doslovné znění tak, jako to dělá žalobce. Žalovaný proto ve své replice k žalobě správně dovozuje, že ač se v § 2 odst. 15 zákona o podmínkách provozu vyskytuje definice provozovatele vozidla, tak „Ustanovení § 83 odst. 1 písm. a) zákona o podmínkách provozu sice rovněž užívá slovo „provozuje“, ale nejedná se o osobu zapsanou jako provozovatel, ale o osobu, která vozidlo užívá, řídí, provozuje v danou dobu.“ 22. Žalobce dále namítá, že jednání pojaté do výroku I. rozhodnutí, tedy jízda s vozidlem, na kterém byly neoprávněně umístěny registrační značky patřící jinému vozidlu, bylo fakticky konzumováno jednáním pojatým do výroku II. rozhodnutí, tj. do užití vozidla, které nebylo zapsáno v registru silničních vozidel, neboť neregistrované vozidlo nemohlo mít registrační značky, protože mu žádné přiděleny nebyly. Jednání z výroku II. tak je, dle žaloby, přímým následkem jednání z výroku I. Žalobce jako obdobný příklad uvádí situaci, kdy řidič vozidla nemá při kontrole u sebe řidičský průkaz. Přímým následkem takové skutečnosti je, že jej nemůže předložit policistovi ke kontrole.

23. Krajský soud nepřistoupil ani na tuto námitku, a to z následujících důvodů. Neregistrované vozidlo, tj. vozidlo bez přidělené registrační značky, opravdu nemá registrační značku, neboť mu žádná nebyla přidělena. To ovšem taktéž znamená, že dle právního řádu nemůže být ani na silnicích provozováno, tedy užíváno k jízdě (viz níže). Tento zákaz je v právním řádu, konkrétně v zákoně o podmínkách provozu zmíněn dokonce několikrát. V tomto případě se žalobce snažil skutečnost, že vozidlo nemá registrační značky zamaskovat tím, že na vozidlo namontoval registrační značky z jiného vozidla. Tím silně znesnadnil identifikaci daného vozidla jak pro policisty, tak i pro ostatní účastníky silničního provozu. Svým jednáním ohrozil jak veřejný zájem společnosti spočívající ve snadné, a především řádné, identifikaci vozidla, tak i veřejný zájem na evidenci vozidel splňujících podmínky pro provozování na silničních komunikacích. Soud proto neshledává, že by zde došlo k žalobcem popsané faktické konzumaci, neboť daným jednáním byly porušeny dva veřejné zájmy (k tomu podrobněji níže). Žalobcem uváděná paralela s nepředloženým řidičským průkazem je proti této věci rozdílná v tom, že by zde byla ztížena pouze kontrola, zda bylo řidiči uděleno řidičské oprávnění, jednalo by se tedy o ohrožení jen jednoho veřejného zájmu.

24. Výše zmiňovaný zákaz se nachází mimo jiné v § 6 odst. 1 písm. a) zákona o podmínkách provozu, kde se uvádí, že silniční vozidlo, jehož technická způsobilost podléhá schválení, Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 7 55 A 13/2022 provozované na pozemních komunikacích musí být zapsáno v registru silničních vozidel, pokud má osoba, která ho provozuje, na území České republiky trvalý pobyt, dlouhodobý pobyt nebo, jedná-li se o občana jiného členského státu, přechodný pobyt v délce alespoň 6 měsíců v kalendářním roce, nebo jí byl udělen azyl. Na toto navazuje § 83 odst. 1 písm. a) téhož zákona, kde je zakotven přestupek spočívající v tom, že fyzická osoba provozuje na pozemních komunikacích vozidlo, které v rozporu s § 6 odst. 1 není zapsáno v registru silničních vozidel. Vedle toho jiný zákon, konkrétně zákon o silničním provozu, považuje za protiprávní jednání skutečnost, že fyzická osoba „v provozu na pozemních komunikacích řídí vozidlo, na němž v rozporu s jiným právním předpisem [pozn. soudu: konkrétně zákonem o podmínkách provozu] není umístěna tabulka státní poznávací značky (dále jen „registrační značka“) nebo je umístěna tabulka registrační značky, která nebyla vozidlu přidělena“ (§ 125c odst. 1 písm. a) bod 1 zákona o silničním provozu).

25. Krajský soud se neztotožnil ani s námitkou spočívající v údajném porušení zásady ne bis in idem, ke kterému mělo dojít dvojím postihem. Tuto námitku žalobce konstruuje na základě své premisy, že se nejedná o dva skutky, jimiž byly spáchány dva přestupky, ale podle žalobce jde o jednočinný souběh, u kterého je dána konkurence skutkových podstat, a je tak dle jeho mínění nutné uplatnit zásadu in dubio pro libertate, což by znamenalo trestat žalobce jen za naplnění mírnější, a tedy i pro něj výhodnější, skutkové podstaty přestupku.

26. Žalobce ve své argumentaci vycházel z rozsudků Nejvyšší správního soudu ze dne 3. 6. 2015, č. j. 6 As 106/2014-25, a ze dne 27. 7. 2017, č. j. 1 As 41/2017-32 (citace žalobcem použitých výňatků viz odst. 6 tohoto rozsudku). Z uvedené judikatury žalobce dovozuje, že je vyloučeno jeho potrestání jak za přestupek jakožto řidiče, tak i za přestupek jakožto provozovatele, když dle mínění žalobce měl správní orgán uvážit, kterou skutkovou podstatu upřednostnit. To však žalovaný neudělal a potrestal za jeden skutek žalobce dvakrát (pokutou 5 000 Kč a zákazem činnosti řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců), čímž dle žaloby porušil zásadu ne bis in idem.

27. Zásada ne bis in idem je v právním řádu České republiky zakotvena v čl. 40 odst. 5 zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, (dále jen „LZPS“) a zní: „Nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Tato zásada nevylučuje uplatnění mimořádných opravných prostředků v souladu se zákonem.“ 28. Ze znění čl. 40 odst. 5 LZPS jasně vyplývá, že zásada ne bis in idem se vztahuje na skutečnost, kdy po vynesení pravomocného rozsudku by se o již jednou soudem rozsouzené věci mělo vést nové soudní řízení. To se v tomto případě nestalo. Zásada ne bis in idem tak nebyla porušena.

29. Co se týče rozsudků NSS, na které žalobce upozorňuje, je potřeba při rozhodování o obdobných věcech vycházet z již vydaných rozhodnutí, nicméně v tomto případě dané rozsudky tak jak na ně upozorňuje žalobce nelze aplikovat, neboť se nejedná o obdobný případ. Ve věci sp. zn. 6 As 106/2014 se jednalo o skutečné porušení zásady ne bis in idem, neboť v daném případě byl žalobce trestán za jeden a tentýž skutek (neumístění zadní tabulky registrační značky) jak podle zákona o podmínkách provozu, tak zároveň v jiném, již pravomocném řízení podle zákona o silničním provozu. Dalším rozdílem je, že žalobci ve věci sp. zn. 6 As 106/2014 zcela chyběla zadní tabulka registrační značky, ale v tomto případě registrační značky byly na vozidle umístěny, ač nepatřily danému vozu, které navíc nebylo řádně registrováno. Jedná se tak o odlišné případy. Druhý uváděný Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 8 55 A 13/2022 rozsudek NSS, tj. případ sp. zn. 1 As 41/2017, se vyjadřuje k situaci, kdy se jedná o jednočinný souběh, což není případ právě posuzované věci.

30. Žalovaný správně upozornil, že má-li se soud při svém rozhodování řídit rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2015, č. j. 6 As 106/2014-25, tak v jiné než žalobcem uváděné části, která vychází z rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Zolotukhin proti Rusku. Žalovaný konkrétně odkazuje na odst. 18, 19 a 21 daného rozsudku, kde se uvádí: „

18. K obdobným závěrům Nejvyšší správní soud dospěl v rozsudku ze dne 10. 2. 2011, čj. 9 As 67/2010-74, v němž se rovněž zabýval výkladem rozhodnutí velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci Zolotukhin proti Rusku. Na jeho podkladě konstatoval, že stíhání jednoho a téhož skutku podle dvou skutkových podstat je přípustné tehdy, pokud se tyto od sebe navzájem liší v podstatných prvcích (okolnostech). Naopak tam, kde panuje alespoň částečná shoda v podstatných okolnostech skutku, půjde ve vztahu k aplikaci článku 4 Protokolu č. 7 Úmluvy o uplatnění zásady ne bis in idem (zvýraznění podtržením provedl nyní Nejvyšší správní soud).

19. Z uvedených závěrů vyplývá, že čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě zakazuje stíhání pro druhý trestný čin (včetně deliktu trestněprávní povahy), pokud je tento druhý trestný čin založen na totožném či v podstatných rysech totožném skutku. Podstatou skutku je přitom právně relevantní jednání pachatele a jím zapříčiněný právně významný následek. K tomu, aby bylo možné postihnout pachatele na základě totožného jednání za dva různé delikty, nestačí samotná existence dvou formálně odlišných skutkových podstat deliktu. Teprve odlišnost v právně významném následku jednání zakládá existenci dvou samostatných skutků, o nichž je možné vést samostatná řízení.

21. Právně významným následkem se rozumí porušení či ohrožení chráněného zájmu. Chráněným zájmem (objektem) je v případě obou posuzovaných ustanovení zájem na možnosti identifikace vozidla a jeho provozovatele. Tím, že stěžovatel řídil a provozoval předmětné vozidlo bez zadní registrační značky, porušil zájem na možnosti identifikovat vozidlo a jeho provozovatele; následek jeho jednání je tedy podle obou ustanovení totožný.“ 31. Krajský soud se ztotožňuje s žalovaným, že žalobce ohrozil dva samostatné, nezaměnitelné veřejné zájmy. Jak již bylo uvedeno výše (viz odst. 23 tohoto rozsudku), veřejnými zájmy jsou v tomto případě jak řádná identifikace daného vozidla, tak i evidence vozidel splňujících podmínky pro provozování na silničních komunikacích.

32. Nedůvodná je i poslední námitka spočívající v nedostatečném zjištění skutkového stavu. Žalobce v žalobě tvrdí, že správní orgány nezjistily, jaké vozidlo bylo žalobcem skutečně řízeno. Údajně mělo být dle žaloby řízeno vozidlo s VIN kódem X, na němž bylo vyměněno čelní sklo. Díky této výměně se na předmětné vozidlo spolu s čelním sklem měl dostat i nesprávný VIN kód pocházející z neregistrovaného vozidla (X).

33. Jak již krajský soud výše uvedl, v řízení se vycházelo z úředního záznamu ze dne 31. 5. 2021, č. j. KRPC-59990-4/PŘ-2021-020816 a z oznámení o přestupku z téhož dne, č. j. KRPC-59990-5/PŘ-2021-020816, vydaných Policií České republiky, konkrétně výše popsanou hlídkou PČR Sezimovo Ústí. Policisté zde výslovně uvádějí, že žalobce „předložil OTP od vozidla X, rz X, barva ČERNÁ, vin X. Na vozidle byly v době kontroly namontovány registrační značky X. Vzhledem k tomu, že dle evidence i předloženého OTP mělo mít vozidlo černou barvu, přikročila hlídka ke kontrole VIN vozidla, kdy zjistila, že se jedná o vozidlo X, žluté barvy, VIN X, které není registrováno v České republice.“ Zároveň hlídka pořídila i fotodokumentaci. Z fotek je zcela jasně patrné, že bylo zastaveno a kontrolováno vozidlo tov. zn. X žluté barvy, opatřené registračními značkami X. Dále je z pořízených fotografií, konkrétně z fotografií ve spisu označených jako tisk_06 a tisk_07 jasně patrné jak umístění kódu VIN, který je vyražený na karoserii vozidla, konkrétně na krytu palubové desky za Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 9 55 A 13/2022 čelním sklem, tedy uvnitř vozidla, a nikoliv na skle, jak tvrdí žalobce, a jednak že se jedná o VIN kód X. Z citovaného úředního záznamu navíc vyplývá i skutečnost, že žalobce si je svého protiprávního jednání plně vědom, což na místě zasahující hlídce i sám potvrdil.

34. Zajištěné důkazy prokazují skutkový stav bez pochybností. Podle názoru Nejvyššího správního soudu, který byl předestřen např. v rozsudku ze dne 21. 1. 2016, č. j. 6 As 126/2015-42: „policistu lze obecně považovat za nestranného a věrohodného svědka, neprokáže- li se v konkrétním případě něco jiného. Je tomu tak proto, že policista zásadně nemá na věci a jejím výsledku jakýkoliv zájem, vykonává jen svoji služební povinnost, při níž je vázán závazkem, aby případný zásah do práv a svobod osob, jimž by v souvislosti s jeho činností mohla vzniknout újma, nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného služebním zákrokem nebo úkonem.“ S tímto závěrem nekoliduje ani názor vyslovený v nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I ÚS 520/16, v němž Ústavní soud vyslovil, že „v demokratickém právním státě, v němž jsou si všichni lidé rovni, nelze obecně bez dalšího přikládat vyšší váhu výpovědím policistů jako příslušníků mocenských složek oproti výpovědím jednotlivců, vůči nimž jsou policejní či jiné státní pravomoci vykonávány.“ Úřední osoby za standardních okolností nemají na výsledku přestupkového řízení zájem, nejsou-li v řízení prokázány skutečnosti prokazující zaujatost policisty vůči obviněnému. Posouzení věrohodnosti výpovědi policisty je součást hodnocení důkazů. V posuzovaném případě správní orgán I. stupně vycházel z úředního záznamu a oznámení o přestupku vyhotovených policisty, z fotografií vozidla a z dalších důkazů ve správním spise. Krajský soud tento postup aprobuje, neboť z žádných skutečností neplyne, že by měl zasahující policista jakýkoliv vztah k žalobci, nebo zájem na výsledku řízení. Policisté kontrolovali a dostatečně určitě zjistili, že předložené OTP a v dané době na vozidle namontované registrační značky neodpovídají ani barvě vozidla, ani na něm vyraženém VIN kódu.

IV. Závěr a náklady řízení

35. Krajský soud uzavírá, že správní orgány zjistily skutkový stav bez pochybností. Žádná z žalobních námitek není důvodná.

36. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo tvrzeno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 10 55 A 13/2022 na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 17. května 2023 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M.