55 A 14/2018

Rubrum

č. j. 55 A 14/2018 - 60 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobkyně: X bytem X zastoupené Mgr. Magdalenou Písečkovou, advokátkou sídlem Žižkova tř. 1321/1, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje České Budějovice, odbor sociálních věcí sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 09. 2018 č. j. KUJCK 114278/2018 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 2 55 A 14/2018 1. Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí shora uvedeného jednacího čísla, jímž bylo rozhodnuto o jejím odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 20. 7. 2018, kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 59 odst. 1 písm. a) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí a byla ji uložena pokuta ve výši 3 000 Kč. Napadeným rozhodnutím bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno a odvolání žalobkyně jako nedůvodné zamítnuto. Důvodem pro vydání rozhodnutí prvostupňového správního orgánu bylo nesplnění povinnosti žalobkyně využít odbornou poradenskou pomoc Krizového centra pro děti a rodinu v Jihočeském kraji, z.s., která byla žalobkyni uložena na základě rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 9. 8. 2017 č. j. OSV 10188/2017-5 ve spojení s rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 10. 2017 č. j. KUJCK 116705/2017.

2. Žalobkyně v žalobě uvádí, že krizové centrum navštívila dne 20. 12. 2016, ovšem s ohledem na neobjektivitu správního orgánu měla žalobkyně za to, že krizové centrum je funkčně propojeno se správním orgánem. Žalobkyně si je vědoma partnerských i rodičovských konfliktů, proto v roce 2016 navázala spolupráci s poradenským zařízením Jihočeská růže z.s. v Hluboké nad Vltavou a rovněž je klientkou Poradenského centra – rovné šance pro všechny i Krizového centra pro matku i dítě provozovanými poradenským zařízením Jihočeská růže z.s. Žalobkyně rovněž v roce 2017 navázala aktivní spolupráci s Bílým kruhem bezpečí v Českých Budějovicích.

3. Žalobkyně namítá porušení § 50 odst. 3 a 4 správního řádu. Správní orgán byl povinen zkoumat, zda v daném případě došlo k naplnění formálních i materiálních znaků přestupku. Žalovaný však nezohlednil skutečnosti tvrzené žalobkyní, které snižují společenskou nebezpečnost jejího jednání, že materiální znak přestupku vůbec nemohl být naplněn. Správní orgán nepřihlédl ke skutečnosti, že žalobkyně sice nenavázala spolupráci s určeným krizovým centrem, ovšem dlouhodobě spolupracuje s odlišnými poradenskými zařízeními, přičemž potvrzení o spolupráci s těmito zařízeními jako Jihočeská růže a Bílý kruh bezpečí řádně doložila. Nesprávně proto žalovaný dospěl k závěru, že spolupráce s jinými poradenskými zařízeními není předmětem řízení, a proto ji považoval za zcela irelevantní.

4. Žalobkyně má za to že, přestože po formální stránce došlo ke spáchání přestupku dle § 59d) odst. 1 písm. a) zákona o sociálně - právní ochraně dětí, nelze dovodit, že automaticky byl naplněn materiální znak skutkové podstaty, neboť v případě žalobkyně se vyskytují natolik významné okolnosti, které ve svém souhrnu vedou k absenci materiálního aspektu přestupku. Žalobkyně nepopírá, že nenavštívila konkrétní krizové centrum, ale mělo být zohledněno, že dlouhodobě spolupracuje s poradenským zařízením Jihočeská růže z.s.. Žalobkyně svým jednáním nikterak neohrozila zájem chráněný zákonem, neboť dlouhodobě dobrovolně spolupracovala s obdobnými organizacemi. V souvislosti s tím žalobkyně odkázala na rozsudek NSS ze dne 14. 12. 2009 č. j. 5 As 104/2008-45, nebyly zohledněny okolnosti tvrzené žalobkyní, které vedou ke snížení společenské nebezpečnosti.

5. Dále žalobkyně upozornila, že v rozhodnutí o uložení povinnosti využít odbornou poradenskou pomoc nebylo zdůvodněno, proč byla žalobkyni uložena povinnost využít služeb konkrétního krizového centra, neboť na území Českých Budějovic působí i jiné organizace, které poskytují bezplatně obdobné poradenské služby. Žalobkyně má za to, že ji nelze sankcionovat v rámci přestupkového řízení, že toto centrum nevyužila. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 3 55 A 14/2018 6. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Skutečnost, že žalobkyně měla kontakt s dalšími poradnami, není rozhodná, neboť rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice ze dne 9. 8. 2017 ve spojení s rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 10. 2017 bylo povinností žalobkyně využít odbornou poradenskou pomoc Krizového centra pro rodinu v Jihočeském kraji. Cílem bylo zajistit dlouhodobou poradenskou a terapeutickou pomoc s rodinou, kdy je zapotřebí účast obou rodičů na párové konzultaci, aby mohlo dojít ke sjednocení péče a výchovy o nezletilé děti po rozvodu. Toto zařízení je jako pověřená osoba odborně způsobilé pro poskytování sociálně-právní ochrany dětí, neboť disponuje pověřením Krajského úřadu Jihočeského kraje k výkonu na jednotlivé činnosti. Poradenské zařízení Jihočeské růže, konkrétně Poradenské centrum - rovné šance pro všechny, České Budějovice se však zaměřuje na poskytnutí odborného sociálního poradenství lidem, kteří se ocitli v tíživé sociální situaci. Rovněž smyslem Bílého kruhu bezpečí je poskytnutí odborné bezplatné a diskrétní pomoci obětem trestného činu či obětem domácího násilí. Poradenství, která tedy žalobkyně navštěvovala, se soustředí na pomoc jiné cílové skupiny než je rodina s dětmi a řešení partnerských konfliktů, neboť jí uvedená zařízení neposkytují odbornou pomoc dle zákona o sociálně – právní ochraně dětí, ale jejich činnost je vedena podle zákona o sociálních službách. Není tedy pravdou, že žalobkyně vyhledala dobrovolně odbornou pomoc v totožné oblasti, která jí byla rozhodnutím správního orgánu nařízena. Orgán sociálně-právní ochrany dětí uložil žalobkyni povinnost využít odbornou poradenskou činnost, kdy k tomuto kroku přistoupil poté, co vyčerpal jiné možnosti. Žalobkyně však účast na hledání řešení ve prospěch dětí odmítá podstoupit dobrovolně, proto správní orgán považoval za nezbytné, aby žalobkyně navázala dlouhodobou spolupráci s odborným poradenským zařízením. Podle žalovaného žalobkyně spáchala přestupek úmyslně, neboť věděla, že uloženou povinnost nesplnila, i kdyby nechtěla porušit zájem chráněný zákonem, byla s touto možností srozuměna. Podle žalovaného správní orgány nemají povinnost zabývat se materiální stránkou přestupku, avšak pro to, aby určité jednání nebylo kvalifikováno jako přestupek, je nezbytné, aby se objevily významné skutečnosti vylučující porušení nebo ohrožení právem chráněného zájmu společnosti. Žalovaný má za to, že v posuzovaném případě nejsou významné okolnosti protiprávního jednání žalobkyně, které by u žalobkyně snižovaly nebezpečnost jednání pod běžnou míru, proto bylo rozhodnuto, že se žalobkyně uvedeného přestupku dopustila. Podle žalovaného není důvod, pro který by bylo možné uzavřít, že nebyla naplněna materiální stránka přestupku. Konzultace s poradenskými zařízeními, se kterými žalobkyně dobrovolně spolupracuje, byly zaměřeny na jiné životní situace a nepřinesly po dobu více jak 2 let žádný pozitivní vliv při řešení konfliktů mezi rodiči.

7. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

8. Dne 27. 4. 2017 byl vydán příkaz Magistrátem města České Budějovice, kterým byla uložena žalobkyni povinnost využít odbornou poradenskou pomoc, neboť správní orgán zjistil, že u žalobkyně jsou ohledně výchovy dětí dlouhodobě rodičovské spory ohledně úpravy výchovy a styku otce s dětmi, kdy bylo oběma rodičům dlouhodobě a opakovaně doporučováno navázat spolupráci s poradenským zařízením, ovšem k dobrovolnému navázání dlouhodobé spolupráce došlo pouze ze strany otce. Žalobkyně si proti příkazu, kterým jí byla uložena povinnost využít odbornou poradenskou pomoc, podala odpor. Uvedená povinnost byla žalobkyni následně správním orgánem znovu uložena, a to rozhodnutím ze dne 9. 8. 2017 č. j. OSV/10188/2017-5. Proti citovanému rozhodnutí se Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 4 55 A 14/2018 žalobkyně odvolala, přičemž krajský úřad odvolání žalobkyně proti citovanému rozhodnutí zamítl a prvostupňové rozhodnutí, potvrdil, a to rozhodnutím ze dne 14. 9. 2018 č. j. KUJCK 114278/2018. Rozhodnutí nabylo tak právní moci, a to dne 18. 10. 2017.

9. Dne 13. 11. 2017 prvostupňový správní orgán požádal krizové centrum o podání zprávy, zda rodiče krizové centrum navštěvují a ze zprávy ze dne 13. 11. 2017 zjistil, že žalobkyně krizové centrum po právní moci rozhodnutí nekontaktovala, poslední individuální konzultace proběhla dne 20. 12. 2016.

10. Prvostupňový správní orgán proto zahájil dne 21. 5. 2018 řízení o přestupku podle § 59d odst. 1 písm. a) zákona o sociálně-právní ochraně dětí, kterého se měla žalobkyně dopustit tím, že nesplnila uloženou povinnost využít odbornou poradenskou pomoc, která jí byla uložena dle § 12 odst. 1 písm. b) zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Současně bylo nařízeno i ústní jednání, a to na den 25. 6. 2018, ke kterému se žalobkyně nedostavila, dostavila se její obecná zmocněnkyně. Z protokolu o jednání vyplývá, že obecná zmocněnkyně se zejména vyjadřovala k návštěvám žalobkyně v poradenském zařízení Bílý kruh bezpečí a Jihočeská růže. Připustila, že skutečně žalobkyně krizové centrum nenavštěvuje. Dále uváděla, že naposledy žalobkyně krizové centrum navštívila dne 20. 12. 2016 s tím, že žalobkyně nepotřebuje v žádném případě navštěvovat odborné poradenské zařízení vzhledem ke své profesi vysokoškolského pedagoga a lékařky. Dále uvedla, že návštěvy v krizovém centru nebyly otci ku prospěchu, neboť se poté velmi změnilo jeho chování k dětem.

11. Správní orgán dospěl k závěru, že žalobkyně naplnila všechny zákonné znaky přestupku podle § 59d odst. 1 písm. a) zákona o sociálně-právní ochraně dětí, jestliže žalobkyně krizové centrum ve stanovené lhůtě nijak nekontaktovala, naposledy je navštívila dne 20. 12. 2016, tedy předtím, než jí byla uložena povinnost krizové centrum navštěvovat. Proto bylo vydáno dne 20. 7. 2018 rozhodnutí, kterým byla žalobkyně uznána vinnou, že se dopustila přestupku podle § 59d odst. 1 písm. a) zákona o sociálně právní ochraně dětí tím, že ve stanovené lhůtě od nabytí právní moci rozhodnutí ze dne 9. 8. 2017 ve spojení s rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 10. 2017 č. j. KUJCK 116705/2017, tedy od 18. 10. 2017 nejméně do 25. 6. 2018 nesplnila uloženou povinnost využít odbornou poradenskou pomoc Krizového centra pro děti a rodinu v Jihočeském kraji z.s., kdy si nezajistila v krizovém centru první termín konzultace, který měla následně oznámit správnímu orgánu a ani s krizovým centrem nespolupracovala, čímž jako rodič úmyslně nesplnila povinnost využít odbornou poradenskou pomoc, o jejímž uložení rozhodl správní orgán dle § 12 odst. 1 písm. b) zákona o sociálně právní ochraně dětí. Za to byl žalobkyni uložen trest – pokuta ve výši 3 000 Kč. Toto rozhodnutí napadla žalobkyně odvoláním, kterému nebylo vyhověno, rozhodnutím žalovaného bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno a odvolání žalobkyně jako nedůvodné zamítnuto s odůvodněním, že žalobkyně se dopustila uvedeného přestupku, neboť krizové centrum navštívila dne 20. 12. 2016, ovšem po vydání pravomocného rozhodnutí si nezajistila první termín konzultace a ani nijak s krizovým centrem nespolupracovala. Spolupráce s jinými poradenskými zařízeními není předmětem odvolacího řízení, a proto odvolací orgán informace o návštěvách žalobkyně těchto poradenských zařízení považoval za zcela irelevantní, jestliže žalobkyni byla uložena povinnost využít odbornou poradenskou pomoc konkrétního krizového centra, nikoliv tedy jiného poradenského zařízení. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 5 55 A 14/2018 12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/202 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen s.ř.s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán. Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná.

13. V daném případě byla žalobkyně postižena za přestupek podle § 59d zákona č. 359/1999 Sb., dle něhož se rodič nebo jiná fyzická osoba odpovědná za výchovu dítěte se dopustí přestupku tím, že a) nesplní povinnost využít odbornou poradenskou pomoc nebo se účastnil prvního setkání se zapsaným mediátorem nebo rodinné terapie, o jejímž uložení rozhodl orgán sociálně právní ochrany podle § 12 nebo 13.

14. Na tomto místě soud připomíná, že definice přestupku zahrnuje znaky formální a znaky materiální. To znamená, že, aby bylo jednání možno právně posoudit jako přestupek, musí být současně naplněny všechny znaky. Jinými slovy, jednání, které sice vykazuje všechny formální znaky přestupku, aniž by však naplňovalo jeho materiální stránku, nemůže být kvalifikováno jako přestupek. Při výkladu pojmu škodlivost je třeba vycházet z judikatury Nejvyššího správního soudu, který ji definuje jako porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem (například rozsudek ze dne 17. 2. 2005 č. j. 7As 18/2004-48).

15. Z judikatury dále vyplývá, že „obecně je při tom nutno vycházet z premisy, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň společenské nebezpečnosti zpravidla vyšší než nepatrný (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2012 č. j. 9As 34/2012-28), jsou správní orgány povinni i zkoumat, zda byla vedle stránky formální i stránka materiální nebo sama skutečnost, že určité jednání naplňuje formální znaky přestupku, automaticky neimplikuje naplnění znaků materiálních. Podle rozhodnutí NSS ze dne 9. 4. 2015 č. j. 7As 63/2015-29 vyplývá, že společenská nebezpečnost jednání, tedy materiální stránka přestupku by nebyla naplněna, pokud by existovali zvláštní okolnosti případu, jež by nebezpečnost předmětného jednání zásadním způsobem snižovaly. Okolnostmi, jež snižují nebezpečnost jednání pro chráněný zájem společnosti pod míru, která je typická pro běžně vyskytující případy přestupků, mohou být zejména význam právem chráněného zájmu, který byl přestupkovým jednáním dotčen, způsob jeho provedení a jeho následky okolnosti, za který byl přestupek spáchán, osoba pachatele či míra jeho zavinění.“.

16. Jak vyplývá ze zjištění učiněných v rámci uvedeného přestupkového řízení, zabývaly se správní orgány obou stupňů tím, zda žalobkyně svým jednáním naplnila znaky přestupku podle § 59d odst. 1 písm. a) zákona č. 359/1999 Sb. zákona o právní ochraně dětí a své závěry v tomto ohledu řádně odůvodnily.

17. V daném případě bylo prokázáno, že se žalobkyně dopustila přestupku dle § 59d odst. 1 písm. a) zákona č. 359/1999 Sb., jestliže nevyužila poradenskou pomoc Krizového centra pro děti a rodinu v Jihočeském kraji, z.s. v Českých Budějovicích, přestože jí tato povinnost byla uložena pravomocným rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice č. j. OSV/5350/2017 ve spojení s rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 10. 2017 č. j. KUJCK 116705/2017, kdy byla žalobkyni uložena povinnost se ve lhůtě patnácti dnů od právní moci rozhodnutí zajistit termín první konzultace v tomto zařízení a rovněž jí byla uložena podrobit se režimu krizového centra, spolupracovat s ním, dodržovat rady a pokyny uložené tímto zařízením. Žalobkyně tuto skutečnost, že nevyužila uvedenou poradenskou Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 6 55 A 14/2018 činnost, nezpochybňuje. Má však za to, že v daném případě nebyl naplněn materiální znak přestupku. Tento názor žalobkyně soud nesdílí, neboť materiální stránku přestupku je dána již naplněním skutkové podstaty přestupku, když v daném případě tato skutková podstata dle § 59d odst. 1 písm. a) zákona o právní ochraně dětí naplněna byla, jestliže žalobkyně nesplnila povinnost využít odbornou poradenskou činnost, o jejímž uložení bylo pravomocně rozhodnuto. Materiální stránku by měl povinnost správní orgán povinnost zkoumat pouze v případě, že by měl za to, že jsou v dané věci výjimečné skutečnosti, jejichž nezohlednění by vedlo k výsledku zjevně rozpornému s účelem a funkcí správního trestání.

18. V zásadě tedy platí, že materiální stránka správního deliktu je dána již naplněním skutkové podstaty deliktu. Až v případě, že existují takové výjimečné skutečnosti, jejichž nezohlednění by vedlo k výsledku zjevně rozpornému s účelem a funkcí správního trestání, tedy až ve chvíli, kdy společenská nebezpečnost nedosahuje ani minimální hranice typové nebezpečnosti, pak se musí intenzitou konkrétní společenské nebezpečnosti zabývat správní orgán i v odůvodnění. Tyto skutečnosti zjištěny nebyly, proto nebylo povinností správních orgánů se zabývat materiální stránkou jednání žalobkyně. V daném případě je zcela irelevantní, zda žalobkyně navštěvovala jiná poradenská zařízení, jestliže jí byla uložena povinnost využít konkrétní krizové centrum, což žalobkyně neučinila. Žalobkyně namítá, že se žalovaný řádně nevypořádal s tím, že žalobkyně vyhledala sama poradenskou činnost. Tuto námitku nepovažuje soud za důvodnou, jestliže tato námitka byla řádně vypořádána v napadeném rozhodnutí na straně 3 v odstavci druhém tak, že spolupráce s jinými poradenskými zařízeními není předmětem tohoto řízení, jestliže bylo povinností žalobkyně dle pravomocného rozhodnutí využít poradenskou činnost u krizového centra. Proto bylo i dle soudu nadbytečné se zabývat zaměřením a rovněž tak využitím jiných poradenských zařízení ze strany žalobkyně. Žalobkyně měla samozřejmě právo jiná odborná zařízení navštěvovat, ale v daném případě pro řízení o přestupku bylo pouze rozhodné, zda žalobkyně navštěvovala krizové centrum či nikoliv. Soud neshledal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů rozhodnutí dle §68 odst. 3 správního řádu, dle něhož je povinností správního orgánu v odůvodnění uvést důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a pří výkladu správních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Soud uzavřel, že odůvodnění splňuje požadavky na odůvodnění rozhodnutí ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu.

19. Nedůvodná je rovněž i námitka žalobkyně, že v rozhodnutí o uložení povinnosti využít odbornou poradenskou pomoc nebylo zdůvodněno, proč byla žalobkyni uložena povinnost využít služeb konkrétního krizového centra, jestliže na území Českých Budějovic působí další organizace poskytující bezplatně obdobné poradenské služby, neboť v daném případě není přezkoumáváno rozhodnutí o povinnosti využít odbornou poradenskou činnost, ale předmětem řízení je řízení o přestupku, jehož se žalobkyně měla dopustit § 59d odst. 1 písm. a) zákona o sociálně právní ochraně dětí.

20. K porušení § 50 odst. 3 správního řádu rovněž nedošlo, neboť správní orgán zjistil všechny rozhodné skutečnosti svědčící ve prospěch toho, komu má být povinnost uložena. Veškeré listinné podklady, které byly zajištěny, jsou zcela dostatečné pro závěr, že se žalobkyně uvedeného přestupku dopustila. V daném případě bylo rozhodné, že žalobkyně nenavštívila krizové centrum, které bylo její povinností navštívit. Žalobkyně krizové Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 7 55 A 14/2018 centrum navštívila dne 20. 12. 2016, tedy ještě před tím, než jí tato povinnost byla pravomocně uložena. Krizové centrum navštěvoval otec dětí žalobkyně a v případě, že žalobkyně nespolupracovala, respektive nenavštívila toto krizové centrum, nemohlo pak dojít k vyřešení problémů spojených s výchovou dětí i se vztahy mezi rodiči bez odborné poradenské pomoci při sporu ohledně úpravy výchovy dětí či úpravy styku s nimi.

21. Žalobkyně navrhovala výslech E.H., která ji poskytovala odbornou pomoc prostřednictvím Jihočeské růže z.s. s tím, že by se mohla k celé situaci v rodině vyjádřit. Tento návrh žalobkyně byl jako nadbytečný zamítnut, neboť tyto skutečnosti nejsou relevantní pro rozhodnuto o předmětném přestupku.

22. S ohledem na důvody uvedené shora, kdy soud dospěl k závěru, že námitky nejsou důvodné, byla žaloba podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnuta.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s.. kdy žalovaný, který měl v řízení úspěch se práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 27.05.2019 Mgr. Helena Nutilová v. r. předsedkyně senátu č. j. 55 A 14/2018-68 OPRAVNÉ USNESENÍ Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 8 55 A 14/2018 žalobkyně: MUDr. Ing. Bc. M. K., Ph.D. bytem N. S. 23, Č. B. zastoupena Mgr. Magdalenou Písečkovou, advokátkou sídlem Žižkova tř. 1321/1, České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje České Budějovice, sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 09. 2018 č. j. KUJCK 114278/2018 takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 05. 2019, č. j. 55 A 14/2018 – 60 se na čísle listu 63 mění tak, že namísto data 27. 05. 2019 se uvádí datum 29. 05. 2019. Odůvodnění:

1. Při písemném vyhotovení rozsudku ze dne 29. 5. 2019, č. j. 55 A 14/2018 – 60 došlo k písařské chybě v datu vyhlášení rozsudku, když namísto data vyhlášení 29. 05. 2019 bylo v rozsudku uvedeno datum 27. 05. 2019.

2. Vzhledem k tomu, že se jedná o písařskou chybu, soud v souladu s ustanovením § 54 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů rozhodl, jak je uvedeno shora a tuto chybu opravil.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. České Budějovice 9. 7. 2019 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.