55 A 4/2016

Rubrum

č. j. 55A 4/2016 - 51 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem ve věci žalobce: O. P., trvale bytem X, zastoupeného advokátem Mgr. Jaroslavem Topolem, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2016, sp. zn. ODSH 16099/2016/PeTr SO3, čj. KUJCK 47382/2016, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. 2 55A 4/2016

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Městský úřad Tábor (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. S-META 30466/2015 KS/Kal 13, čj. P 1017/2015-Kal, uznal žalobce vinným z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Tohoto přestupku se dle správního orgánu prvního stupně dopustil tím, že jako řidič osobního motorového vozidla tovární značky Lexus, reg. zn. X, v rozporu s § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu dne 22. 5. 2015 v 17:57 hodin na dálnici D3 na 84. km v okrese Tábor ve směru jízdy z Prahy do Českých Budějovic překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy mimo obec na dálnici – stanovenou na 130 km/h – o 35 km/h; při odečtení možné 3% tolerance silničního rychloměru PolCam PC 2006 byla žalobci naměřena rychlost 165 km/h. Za tento přestupek uložil správní orgán prvního stupně žalobci pokutu ve výši 4 000 Kč a náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč. Krajský soud k tomu poznamenává, že správní orgán prvního stupně ve věci rozhodoval znovu poté, co proti dříve vydanému příkazu ze dne 4. 8. 2015, čj. P 1017/2015- Kal, podal žalobce včasný odpor.

2. Odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 8. 12. 2015 žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Shrnutí žaloby 3. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 22. 6. 2016 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobce předně namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť se žalovaný nevypořádal s jeho námitkami obsaženými v podání dodaného 11. 4. 2016 v 18:30:59 hod. prostřednictvím e-mailu. Napadené rozhodnutí bylo do datové schránky zmocněnce žalobce dodáno až 12. 4. 2016 v 7:04:20 hod. (v tomto ohledu navrhl žalobce provést důkaz přípisem žalovaného ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. ODSH 16099/2016/PeTr SO6, čj. KUJCK 49388/2016); žalovaný měl tudíž žalobcovo podání tou dobou již v dispozici. Neobstojí přitom argumentace žalovaného, dle níž bylo doplněné odvolání oprávněné úřední osobě Krajského úřadu Jihočeského kraje fakticky předáno v systému Ginis dne 12. 4. 2016 až v 11:20:33 hod., tzn. až po vydání druhoinstančního rozhodnutí. Žalobce uvedl, že nemůže odpovídat za pomalou vnitřní strukturu správních orgánů. K podpoře své argumentace žalobce poukázal na rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina ze dne 29. 10. 2015, čj. KUJI 71798/2015, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2008, čj. 3 As 51/2007-84. Žalobce připustil, že nelze po správním orgánu spravedlivě požadovat, aby zajišťoval zcela okamžité předání písemností úředním osobám. Přesto zůstává faktem, že žalobce učinil úkon v průběhu řízení a žalovaný tedy měl využít autoremedury, vydané rozhodnutí zrušit a vydat rozhodnutí nové, ve kterém by námitky reflektoval (analogicky žalobce poukázal na možnost zrušení vlastního rozhodnutí soudem v případě odstranění vad podmínek řízení či zaplacení soudního poplatku, k němuž došlo před rozhodnutím ve věci).

5. Žalobce dále předestřel žalovaným nezohledněnou argumentaci. Předně uvedl, že videozáznamy a fotodokumentace jsou neúplné, neboť začínají na 23, 20 a 22 Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 55A 4/2016 metrech měření, nikoliv na jejich začátku. Nekompletní videozáznamy nemohou být použity jako důkaz v přestupkovém řízení, jelikož nic nedokazují, protože byly získány v rozporu s návodem k obsluze.

6. Žalobce označil za mylné a účelové tvrzení správního orgánu prvního stupně, dle něhož 22 metrů je prodleva od zmáčknutí tlačítka, neboť to nemá oporu ani v návodu k obsluze, ani v jiných podkladech pro rozhodnutí (tímto údajně účelovým tvrzením souvislosti se příslušná úřední osoba mohla údajně dokonce dopustit trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby). Ve vztahu k tvrzení, dle kterého existuje technická prodleva 0,3 s na začátku každého měření, mělo být podrobeno dokazování, neboť se nejedná o skutečnost, kterou by správní orgán dokazovat nemusel; správní orgán prvního stupně proto v této souvislosti postupoval v rozporu s § 50 odst. 1 správního řádu (k podpoře své argumentace citoval žalobce rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2010, čj. 1 As 100/2009-129, č. 2038/2010 Sb. NSS, a ze dne 12. 4. 2011, čj. 1 As 33/2011-58, č. 2312/2011 Sb. NSS). Správní orgán není oprávněn rozhodovat na základě svých vlastních spekulací nebo účelově vytvořených domněnek či jiných, smyšlených skutečností. Dle názoru žalobce je „veřejným tajemstvím“, že úřední osoby, rozhodující o přestupcích na úseku dopravy, jsou finančně motivovány na výsledku řízení. Poukázal dále na oznamovací povinnost žalovaného postoupit oznámení o podezření ze spáchání trestného činu orgánům činným v trestním řízení.

7. Ve vztahu k fungování rychloměru PolCam žalobce uvedl, že běžné natáčení nezačíná stiskem tlačítka. Video je natáčeno celou dobu a je pak na Policii ČR, jaký materiál správnímu orgánu poskytne, správní orgán má však možnost žádat policii o lepší důkazní materiál; v opačném případě by byla paušálně vždy provedena neprůkazná měření a návod k obsluze by nekonstatoval jako důkaz první a poslední snímek provedeného měření, případně videosekvence celého měření. Skutečnost, že zařízení PolCam umí natáčet videa kontinuálně, aniž by tratilo jejich začátky, žalobce dovozuje z videosekvence v příloze ke kauze vedené Městským úřadem Louny pod sp. zn. MULN/6247/625/2015/OS-PD/DR, kterou navrhl coby důkazní prostředek (do textu doplnění odvolání, potažmo žaloby pak žalobce vložil fotografii prvního snímku z měření z videozáznamu, který je založen ve správním spise Městského úřadu Louny, z níž je patrno, že rychlost vozidla je zaznamenávána od času 0,00 s a ujeté dráhy 0,0 m). Tvrzení správního orgánu prvního stupně, dle něhož rychloměr PolCam automaticky odmazává (nebo nestíhá zaznamenat) první část měření v délce 0,3 s, je nepravdivé.

8. Žalobce konstatoval, že je zcela na zodpovědnosti obsluhy měřicího zařízení, zda zařízení používá způsobem vedoucím ke vzniku neprůkazných důkazů; návod k obsluze zařízení přitom explicitně požaduje jak u fotodokumentace, tak u videozáznamu, jeden snímek ze začátku a druhý z konce měření. Za nelogické označil žalobce tvrzení správního orgánu prvního stupně, dle něhož se přiblížení vozidla posuzuje na konci videozáznamu. Srovnání dvou stavů zachování zdánlivé velikosti vozidla na videozáznamu je totiž nutno provádět právě na základě dvou stavů. K otázce nutnosti provádět měření na základě návodu k obsluze žalobce citoval rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2012, čj. 3 As 29/2011-56. Správní orgán prvního stupně předložil nikoli první snímek z měření, ale až snímek, který byl pořízen na dvacátém druhém metru měření. Naměřená rychlost tedy nebyla dostatečně důkazně zadokumentována a výstup z rychloměru nelze jako důkaz použít. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 55A 4/2016 Návod k obsluze měl přitom správní orgán prvního stupně provést coby důkaz; vedle toho žalobce v doplnění odvolání navrhl, aby žalovaný doplnil dokazování o odborné vyjádření výrobce rychloměru, kterému bude položen dotaz, zda k věrohodnému prokázání naměření rychlosti postačí předložit snímek z měření, který byl pořízen po dvaceti dvou metrech měření a poslední snímek z měření.

9. Jako přinejmenším podivnou označil žalobce úvahu žalovaného, dle níž neshledává chyby v postupu správního orgánu, jelikož jeho postup ohledně vyhodnocení záznamu z měření nebyl napadnut v odvolání; sám žalovaný tedy zjevně postup při měření rychlosti nepřezkoumal a de facto se k němu ani nevyjádřil. V otázce přezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu žalobce citoval rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2016, čj. 7 As 27/2016-31. Překvapující je pak i to, že správní orgán prvního stupně přiznal, že výstupy z rychloměru jsou v rozporu s návodem k obsluze, avšak svévolně a bez patřičné odbornosti usoudil, že tato skutečnost není překážkou. Rozhodnutí správního orgánu prvého stupně je tedy jednak nezákonné pro nedostatečně zjištěný skutkový stav, jakož i pro vady řízení spočívající v použití nepřípustného důkazu, a konečně též nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

10. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Shrnutí vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě v souvislosti s námitkou nepřezkoumatelnosti svého rozhodnutí nejprve shrnul chronologický sled jednotlivých procesních kroků od vydání výzvy k odstranění vad odvolání až po vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Poukázal přitom na skutečnost, že nemohl námitky obsažené v doplnění odvolání vypořádat, neboť v době vydání rozhodnutí toto podání neměla oprávněná úřední osoba k dispozici. Žalovaný uvedl, že ze strany žalobce se jednalo o další obstrukční taktiku žalobce vedoucí k závěru o zneužití práva ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2016, čj. 6 As 106/2016-31.

12. Zjištěný skutkový stav má pak dle názoru žalovaného oporu v provedeném dokazování. Vedle primárního důkazu, tj. záznamu o přestupku z ověřeného měřiče PolCam PC 2006, byl proveden také důkaz oznámením o přestupku ze dne 26. 5. 2015, oznámení o přestupku z místa silniční kontroly včetně úředního záznamu ze dne 22. 5. 2015, fotografickou dokumentací a videozáznamem na CD nosiči, výpisem z evidenční karty řidiče (žalobce), doklady o proškolení zasahujících policistů a ověřovacím listem č. 52/15 k použitému měřiči PolCam PC 2006. Spisový materiál nesignalizuje žádné pochybnosti o nesprávném postupu ze strany policejní hlídky v průběhu měření. Ve vztahu k neprovedení důkazu návodem k obsluze žalovaný konstatoval, že správní orgány nejsou vázána důkazními návrhy účastníků řízení, přičemž skutkový stav věci byl zjištěn dostatečně.

13. Žalovaný se plně ztotožnil se závěry správního orgánu prvního stupně ohledně hodnocení důkazu snímky a videosekvence z provedeného měření. Žalovaný neshledal žádné pochybení v průběhu měření, přičemž chybějící část videozáznamu v délce 0,3 s na výsledek kontroly nemá vliv. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 55A 4/2016 14. Žalovaný dále uvedl, že v posuzované věci byla naplněna též materiální stránka přestupku spočívající v porušení chráněného zájmu (žalobce překročil nejvyšší povolenou rychlost nejméně o 35 km/h), a za přiměřenou považuje též uloženou sankci.

15. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl. Průběh jednání 16. Při jednání konaném dne 26. 11. 2018 bez přítomnosti účastníků řízení (žalobce, resp. jeho zástupce se k jednání přes řádné doručení předvolání bez omluvy nedostavil a žalovaný se z účasti na jednání omluvil s tím, že s projednáním věci bez jeho přítomnosti souhlasil) krajský soud žalobcem uplatněné důkazní návrhy zamítl usnesením pro nadbytečnost, neboť považuje skutkový stav dostatečně zjištěný na základě dokazování provedeného již ve správním řízení. Právní hodnocení krajského soudu 17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

18. Žaloba není důvodná.

19. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí, jejíž důvodnost by sama o sobě postačovala k jejich zrušení; této námitce krajský soud nepřisvědčil.

20. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013-25). Krajský soud přitom neshledal, že by rozhodnutí správních orgánů obou stupňů trpěla v tomto ohledu jakýmikoli nedostatky.

21. Žalobce spatřuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného v tom, že se žalovaný údajně nevypořádal s jeho námitkami obsaženými v doplnění odvolání ze dne 11. 4. 2016. Jakkoli žalovaný explicitně na toto podání v napadeném rozhodnutí nereagoval, nelze přehlédnout, že námitky v doplnění odvolání obsažené v podstatě pouze obšírněji popisují důvody žalobcova nesouhlasu s použitelností snímků a Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 6 55A 4/2016 videosekvencí pořízených v průběhu měření měřidlem PolCam PC 2006, jak je žalobce uvedl již ve svém vyjádření ze dne 10. 10. 2015. Podstata těchto námitek přitom zůstává neustále stejná, neboť žalobce setrvale namítá rozpor uvedených důkazů s návodem k obsluze jmenovaného měřidla, a tudíž i nepoužitelnost těchto důkazů v přestupkovém řízení. Žalovaný se však otázkou prokázání spáchání shora specifikovaného přestupku zabýval na stranách 3 a 4 napadeného rozhodnutí, kde po shrnutí provedených důkazů a s odkazem na závěry správního orgánu prvního stupně uvedl – stručně řečeno –, že na základě důkazů obsažených ve spisu nelze dovodit pochybení v průběhu měření, přičemž chybějící část videosekvence v délce 0,3 s je natolik nepatrná, že nemůže mít na výsledek měření vliv. Žalovaný se tak s doplněnými odvolacími námitkami fakticky vypořádal, neboť uvedený závěr se dotýká samého jádra žalobcovy odvolací a potažmo též žalobní argumentace a z povahy věci implikuje též závěr o nedůvodnosti případných navazujících námitek dílčích. I kdyby tedy krajský soud skutečně shledal pochybení žalovaného v tom, že výslovně námitky obsažené v žalobcově podání ze dne 11. 4. 2016 nevypořádal, jednalo by se o pochybení pouze formálního charakteru. Z uvedeného je pak patrno, že se žalovaný přezkoumatelným způsobem vyjádřil též k postupu policistů při samotném měření rychlosti. Krajský soud pak v této souvislosti nepovažoval za nutné provést důkaz přípisem žalovaného ze dne 13. 4. 2016, jak žalobce navrhl. Námitka, dle níž měl žalovaný (sic!) přistoupit za dané procesní situace k autoremeduře, je pak v tomto ohledu zcela mimoběžná a postrádá zákonnou oporu.

22. Nedůvodná je též námitka nepřezkoumatelnosti prvoinstančního rozhodnutí spočívající v tom, že tvrzení správní orgán prvního stupně, dle něhož neúplnost záznamu v délce 0,3 s je dána zapínací sekvencí PolCamu, nemá oporu v návodu k obsluze, přičemž správní orgán prvního stupně neuvedl, z čeho v daném ohledu čerpal. Tato námitka totiž není ve skutečnosti námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu prvního, nýbrž námitkou, dle níž jeho skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování, tedy námitkou nezákonnosti (ani ta přitom není důvodná, neboť v posuzované věci postrádá relevanci; viz dále).

23. Krajský soud následně přikročil k posouzení námitek meritorního charakteru, ani těm však nepřisvědčil.

24. K tomu krajský soud nejprve poznamenává, že žalobce nezpochybňuje samotný postup měření, nýbrž to, zda snímky a videosekvence pořízené od 23., 20. a 22. metru měření, které jsou obsaženy ve správním spisu, představují způsobilý důkaz o spáchání přestupku. Mezi stranami přitom není sporu o tom, že dle návodu k obsluze je výstupem měření pro řešení a zpracování přestupku videosekvence, popřípadě tiskem prvního a posledního snímku měření. V tomto ohledu proto nebylo zapotřebí provádět návodem k obsluze dokazování.

25. Možností využití nekompletního záznamu měření rychlosti zařízením PolCam PC 2006 se ve skutkově obdobném případu zabýval i Nejvyšší správní soud, který v rozsudku ze dne 27. 9. 2017, čj. 1 As 252/2016-48, dovodil, že „[v] případech, kdy správní orgán obdrží záznam s chybějícím počátkem měření, může buďto (i) požádat Polici ČR o záznam celý, anebo (ii) vycházet z tohoto kratšího záznamu za předpokladu, že bez dalšího nepřihlédne ke konečné naměřené hodnotě, ale využije v průběhu měření zobrazené hodnoty, z nichž zjistí skutečně naměřenou rychlost (současně musí být v souladu s návodem k obsluze zachována požadována dráha měření, tj. v nyní projednávaném Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 7 55A 4/2016 případě alespoň 50 m).“ Uvedený závěr je zcela aplikovatelný i v nyní projednávané věci.

26. Z obsahu správního spisu je patrno, že při měření rychlosti vozidla žalobce byly postupně pořízeny tři záznamy, přičemž správní orgán prvního stupně ve svém rozhodnutí vycházel z posledního z nich, na němž byla naměřena rychlost nejvyšší, tj. 170 km/h. Příslušný videozáznam pak začíná v čase 0,3 s a ve vzdálenosti 22 m od začátku měření; tomu odpovídají též samostatně uložený první a poslední snímek záznamu měření. Ze záznamu je dále patrno, že měření trvalo celkem 2,1 s a bylo provedeno na celkové vzdálenosti 100 m. Po celou dobu zaznamenaného měření v délce 1,8 s na vzdálenosti 78 m (tj. času a vzdálenosti po odečtu chybějící části videozáznamu měření) je na záznamu zobrazena rychlost měřícího vozidla 172,6 km/h. Velikost měřeného vozidla je přitom po dobu měření neměnná, z čehož zákonitě vyplývá, že jelo stejnou rychlostí jako vozidlo měřící. Videozáznam pokračuje dále cca 8 s po ukončení měření, kdy se již měřené vozidlo začalo pozvolna od vozidla měřícího vzdalovat.

27. Z údajů obsažených v samotném videozáznamu měření tedy vyplývá, že žalobce jel přinejmenším po trase v délce 78 m rychlostí 172,6 km/h (bez odečtu možné odchylky měření). Správní orgán prvního stupně přitom vycházel z konečné naměřené hodnoty 170 km/h (opět bez odečtu možné odchylky), tedy hodnoty nižší, než jaká z údajů ve videozáznamu skutečně vyplývá. Po zohlednění možné 3% odchylky měření pak správní orgán prvního stupně po zaokrouhlení dopěl k výsledné naměřené rychlosti 165 km/h.

28. Krajský soud proto uzavírá, že správní orgán prvního stupně zjistil skutkový stav zcela dostatečně tak, že o něm nejsou důvodné pochybnosti, neboť videozáznam a z něj pořízené snímky začátku a konce měření poskytují v tomto ohledu dostatečný podklad. Ačkoli správní orgány vycházely v posuzované věci z konečné naměřené hodnoty měření, nemohla tato skutečnost nikterak zasáhnout do žalobcových práv (resp. v jeho neprospěch), neboť soudě podle údajů obsažených ve videozáznamu měření by bylo možno dojít k hodnotě dokonce vyšší.

29. Jakkoli pak tvrzení správního orgánu prvního stupně, dle něhož byla chybějící část záznamu v délce 0,3 s způsobena prodlevou stlačení tlačítka obsluhou zařízení, skutečně postrádá oporu ve spisovém materiálu, tato skutečnost není pro posouzení věci rozhodná; zbývající část videozáznamu je totiž k zjištění skutkového stavu věci zcela dostačující a je lhostejno, z jakého důvodu úvodní část videozáznamu chybí. Za této situace již krajský soud nepovažoval za potřebné provádět další žalobcem navrhované dokazování (videosekvence v příloze ke kauze vedené Městským úřadem Louny či vyjádření výrobce rychloměru PolCam PC 2006), neboť by na těchto závěrech nebylo již způsobilé cokoli změnit. Z týchž důvodů jsou pak zcela mimoběžné též žalobcovy úvahy o údajné finanční motivaci úředních osob rozhodujících o dopravních přestupcích či dokonce jejich údajně trestněprávně postižitelném jednání. Závěr a náklady řízení 30. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 8 55A 4/2016 31. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Českých Budějovicích 26. listopadu 2018 JUDr. Michal Hájek v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.