55 A 4/2017

Rubrum

55 A 4/2017 - 18 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce: J.V., bytem X, zastoupeného JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem Legerova 148, Kolín, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 4. 2017, č. j. KUJCK 51241/2017, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobce se u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) včas podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 4. 2017, č. j. KUJCK 51241/2017 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Jindřichův Hradec, odbor dopravy (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 31. 1. 2017, č. j. DOP/6342/17/Rb (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Pokračování - 2 - 55A 4/2017 Tímto rozhodnutím správního orgánu I. stupně byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se měl dopustit tím, že dne 5. 12. 2016 v době kolem 22:00 hodin na místní pozemní komunikaci obce Nová Bystřice, část Albeř, u domu č. p. 514 řídil motorové vozidlo tovární značky Škoda Octavia, RZ ..., aniž by byl držitelem příslušného řidičského oprávnění, a tímto svým jednáním porušil ustanovení § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu. Žalobce namítá zkrácení na právech, která mu příslušejí, což mělo za následek nezákonnost rozhodnutí a dovolává se též zrušení prvostupňového rozhodnutí. Předně žalobce namítá neprokázání materiálních znaků přestupku, neboť dle vyjádření žalovaného je veřejným zájmem, který měl být v daném případě chráněn, požadavek na to, aby se po pozemních komunikacích pohybovalo co nejmenší množství řidičů, kteří řídí motorové vozidlo, aniž by disponovali příslušným oprávněním. Žalobce je však přesvědčen, že je nutno rozlišovat situace, kdy řidič příslušnou skupinu řidičského oprávnění nikdy nevlastnil a nesplnil tak zákonné požadavky pro vydání dané skupiny řidičského oprávnění, a situace, kdy byl přestupce v minulosti držitelem příslušné skupiny řidičského oprávnění, prokázal tak svou odbornou způsobilost a zásadní narušení veřejného zájmu tedy nelze předpokládat. Na základě uvedeného je žalobce přesvědčen, že naplnil pouze formální znaky přestupkového jednání. Absenci materiálního znaku přestupku žalobce vyvozuje i z předpokladu existence „zvláštních okolností případu“, neboť žalovaný nevyvrátil, že k těmto okolnostem v případě žalobce nedošlo. Žalobce je naopak přesvědčen, že k naplnění zvláštních okolností případu došlo právě z důvodu, že žalobce v minulosti prokázal způsobilost být držitelem řidičského oprávnění. Žalobce následně namítá, že po uplynutí lhůty blokace řidičského oprávnění se zapojil do svých pracovních povinností a o navrácení řidičského oprávnění nepožádal z důvodu velkého pracovního vytížení, přičemž v průběhu blokace řidičského oprávnění motorová vozidla neužíval. Žalobce se tak domníval, že může porušit pouze povinnost stanovenou v § 6 odst. 8 písm. a) zákona o silničním provozu. V tomto kontextu žalobce odkázal na rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 11. 4. 2014, č. j. 1358/DS/2014, v němž mělo být správním orgánem konstatováno, že povinnost požádat o navrácení řidičského oprávnění po uplynutí sankce není veřejnosti známa a účastníci silničního provozu konají v dobré víře, že mohou po uplynutí trestu zákazu činnosti opět řídit motorová vozidla. Žalobce se uvedeného rozhodnutí dovolává v očekávání, že bude totožný správní orgán rozhodovat shodně. Závěrem žalobce konstatuje, že nebyl náležitě poučen o skutečnosti, že uplynutím sankce zákazu činnosti nenabývá automaticky zpět své řidičské oprávnění. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby. Ve vyjádření uvedl, že se v napadeném rozhodnutí zabýval všemi námitkami uplatněnými v odvolání. Žalovaný dále konstatoval, že řízení bez řidičského oprávnění je závažným proviněním a zákon nerozlišuje, zda se přestupku dopustila osoba, která řidičským oprávněním nikdy nedisponovala, nebo osoba, která jej pozbyla. K namítané absenci materiální stránky přestupku žalovaný odkázal na legální definici přestupku podle § 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“) a na § 125c zákona o silničním provozu, kde jsou upraveny skutkové podstaty Pokračování - 3 - 55A 4/2017 přestupků fyzických osob při provozu na pozemních komunikacích. Žalobce měl pozbýt řidičské oprávnění po dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče a do doby spáchání řešeného přestupkového jednání mu nebylo řidičské oprávnění navráceno. V době spáchání přestupku tak žalobce nebyl držitelem řidičského oprávnění a jízdou bez tohoto oprávnění naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bod. 1 zákona o silničním provozu. Materiální stránka přestupkového jednání je pak představována tím, že protiprávní jednání porušuje zákonný požadavek a zájem společnosti na tom, aby se silničního provozu účastnili jen držitelé řidičských oprávnění. K odkazu žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2012, č. j. 7 As 137/2011 – 52 se závěrem, že se nejedná o naplnění materiální stránky přestupku, nastanou-li v případě zvláštní okolnosti, žalovaný uvedl, že v posuzovaném případě zvláštní okolnosti (pohnutky pachatele, způsob spáchání, aj.) zkoumány byly a nebyly shledány pro konstatování absence materiální stránky přestupku. Na druhou stranu měly tyto skutečnosti (pohnutky obviněného, nízká nebezpečnost, řidičské zkušenosti, formální navrácení řidičského oprávnění) vliv na ukládání pokuty i sankce zákazu činnosti na spodní hranici zákonného rozpětí. S tvrzením žalobce o tom, že nevěděl o povinnosti požádat o navrácení řidičského oprávnění po uplynutí stanovené lhůty, se žalovaný neztotožňuje a vychází ze zásady „ignorantia legis non excusat“. K odkazu žalobce na rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje č. j. 1358/DS/2014 žalovaný uvedl, že si není vědom existence podobného rozhodnutí, navíc spisová značka nenáleží žalovanému. Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Z úředního záznamu Policie ČR ze dne 5. 12. 2017 vyplývá, že téhož dne prováděla policejní hlídka PČR Obvodní oddělení Nová Bystřice dohled nad bezpečností silničního provozu v obci Nová Bystřice a okolí, když kolem 22:00 hodiny na místní komunikaci u domu č. p. 514 v obci Nová Bystřice, část Albeř zastavila osobní vozidlo tovární značky Škoda Octavia, RZ ... V osobě řidiče vozidla byl zjištěn žalobce, který předložil pouze občanský průkaz, osvědčení o registraci vozidla a zelenou kartu, řidičský průkaz nepředložil. Provedenou lustrací bylo zjištěno, že žalobce má platnou blokaci řidičského oprávnění pro všechny skupiny motorových vozidel ode dne 1. 12. 2015, konec není uveden. Na vysvětlení žalobce uvedl, že mu byl počátkem prosince roku 2015 vysloven zákaz řízení všech motorových vozidel kvůli vybodování. Trest spočívající v zákazu řízení měl uplynout na konci listopadu 2016 a žalobce si zatím nestihl požádat o vrácení řidičského oprávnění. Ke své cestě žalobce uvedl, že jel od svého kamaráda, kterého nebude uvádět. Vozidlo bylo vyfotografováno a zajištěno. Z písemnosti správního orgánu I. stupně ze dne 19. 12. 2016 se podává, že se žalobce dostavil dne 14. 12. 2016 ke správnímu orgánu I. stupně a předložil potřebné doklady k navrácení řidičského oprávnění. Téhož dne mu bylo řidičské oprávnění navráceno a došlo k vynulování bodového hodnocení. Dne 6. 1. 2017 bylo žalobci doručeno oznámení o zahájení řízení a předvolání k ústnímu jednání na den 31. 1. 2017. Žalobce byl v předvolání poučen o svých právech a o důsledcích nedostavení se k ústnímu jednání bez předchozí náležité omluvy nebo bez závažného důvodu. Žalobce byl obeznámen s tím, že může být věc projednána v nepřítomnosti žalobce podle ustanovení § 74 odst. 1 zákona o přestupcích. Pokračování - 4 - 55A 4/2017 Dne 31. 1. 2017 se konalo ústní jednání. V průběhu ústního jednání bylo provedeno seznámení se spisovou dokumentací a dokazování listinnými důkazy, včetně výpisu z evidenční karty žalobce. Žalobce uvedl, že v době spáchání přestupkového jednání již probíhal proces vrácení řidičského oprávnění. Toho dne se žalobce nemohl dovolat 78-mi letému otci, a když situace trvala déle, rozhodl se, že jej dojede zkontrolovat, neboť otec bydlí cca 2 km od žalobce. Cestou zpět žalobce potkal policejní hlídku, která jej minula, otočila se a následně žalobce dojela a zastavila. Téhož dne, tedy 31. 1. 2017 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu, za toto jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 25.000 Kč podle § 125c odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu a podle § 125c odst. 6 téhož zákona byl žalobci uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců. Toto prvostupňové rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 6. 2. 2017. Dne 18. 2. 2017 podal žalobce prostřednictvím právního zástupce blanketní odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, které bylo po výzvě správního orgánu I. stupně doplněno dne 4. 3. 2017. V odvolání vyslovil žalobce pochybnost o osobě přestupce, která nebyla správním orgánem I. stupně vyvrácena a kterou je žalovaný povinen vyvrátit. Dále žalobce namítl absenci materiální stránky přestupku, neboť dle jeho názoru nedošlo k narušení veřejného zájmu. Tyto skutečnosti podle žalobce činí prvostupňové rozhodnutí nepřezkoumatelným. O odvolání žalobce bylo rozhodnuto prostřednictvím žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 19. 4. 2017, č. j. KUJCK 51241/2017 tak, že odvolání bylo zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. K námitkám žalobce žalovaný uvedl, že zákonné požadavky na rozhodnutí stanovené především v § 68 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a v § 77 zákona o přestupcích byly dodrženy a prvostupňové rozhodnutí splňuje všechny náležitosti. K námitce nedostatečného zjištění osoby přestupce žalovaný uvedl, že o zjištěné osobě přestupce není žádných pochyb, číslo občanského průkazu bylo při kontrole zapsáno do záznamu o přestupku, který žalobce vlastnoručně podepsal. Podpis je možné ztotožnit s podpisem žalobce na protokolu o ústním jednání ze dne 31. 1. 2017. K namítané absenci materiální stránky přestupku žalovaný uvedl, že předmětné protiprávní jednání porušuje zájem společnosti na tom, aby motorová vozidla řídili pouze držitelé příslušných řidičských oprávnění, přičemž odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008 – 74, z něhož plyne, že v běžných případech formální znaky přestupkového jednání naplňují i znaky materiální. Žalovaný rovněž uvedl, že nebyly shledány zvláštní okolnosti případu, ani podmínky pro jednání v krajní nouzi. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce byl správními orgány shledán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu, kterého se dopustil porušením povinnosti stanovené v § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu tím, že řídil dne 5. 12. 2016 v čase kolem 22.00 hodin motorové vozidlo, aniž by byl držitelem příslušného řidičského oprávnění. Pokračování - 5 - 55A 4/2017 Přestupkem se rozumí zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v zákoně o přestupcích nebo v jiném zákoně. Tímto jiným zákonem se ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona o přestupcích rozumí mimo jiné i zákon o silničním provozu. V přestupkovém řízení je rozhodováno o vině a trestu za porušení práva. Předně je proto třeba zkoumat, zda byla jednáním pachatele přestupku porušena povinnost stanovená zákonem a zda bylo jednání pachatele zaviněné. Rovněž je potřeba zjišťovat naplnění typových znaků přestupku, které jej charakterizují a vymezují oproti jiným přestupkům. Ke spáchání přestupku dojde v případě, že jsou jednáním naplněny všechny znaky skutkové podstaty přestupku a současně takové jednání ohrožuje nebo porušuje zájem společnosti. Jinými slovy přestupek je vymezen formálním a materiálním znakem, které musí být naplněny současně. Odpovědnost za přestupek je koncipována tak, že postačuje zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon jinak. Podle ustanovená § 4 odst. 1 zákona o přestupcích je přestupek z nedbalosti spáchán, jestliže pachatel a) věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že tento zájem neporuší nebo neohrozí, nebo b) nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Skutečnost, že žalobce pozbyl řidičské oprávnění na základě dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení, nebyla žalobcem nikterak rozporována. Žalobce tedy věděl, že užívá motorové vozidlo při provozu na pozemní komunikaci, aniž by v daném okamžiku disponoval příslušným řidičským oprávněním. Krajský soud tak nemá pochyb o tom, že byl žalobcem spáchán přestupek podle § 4 zákona o přestupcích. Žalobce namítá absenci materiálních znaků jednání, které je mu kladeno za vinu. Dovolává se rozlišování případů, kdy řídí přestupce bez příslušného řidičského oprávnění, aniž by kdy byl držitelem příslušného řidičského oprávnění a je tak zjevné, že nikdy nesplnil zákonem stanovené požadavky pro získání řidičského oprávnění, jako je zkouška z odborné způsobilosti a zdravotní způsobilost, a případu, v němž se nachází žalobce, který byl držitelem příslušné skupiny řidičského oprávnění, v minulosti prokázal svou způsobilost k držení řidičského oprávnění a nelze u něj předpokládat zásadní narušení veřejného zájmu. Žalobce neshledává úmysl zákonodárce v postihu osoby, která pouze opomenula podat žádost o navrácení řidičského oprávnění. Co se týče žalobcem zpochybňovaného naplnění materiální stránky skutku v podobě ohrožení zájmu chráněného zákonem, nemůže krajský soud přisvědčit názoru žalobce, že jemu přičítané jednání nebylo žádným způsobem společensky nebezpečné. Ustanovení § 2 odst. 1 zákona o přestupcích definuje přestupek jako zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin. Materiální stránku přestupku tak tvoří již samotné porušení či ohrožení zájmu společnosti. Zákon o silničním provozu sleduje zajištění dodržování pravidel vztahujících se k bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Záměrem zákonodárce je tak bezesporu ochrana společnosti před jednáním, které bezpečnost a plynulost silničního provozu ohrožuje. Účelem sankce zákazu řízení motorových vozidel je jistá represe a zásah do sféry pachatele přestupku, stejně tak jako prvek výchovný a preventivní. Ustanovení § 125c zákona o silničním provozu postihuje primárně společensky nebezpečné jednání, které je založeno Pokračování - 6 - 55A 4/2017 porušováním právních předpisů a je způsobilé ohrozit nebo narušit bezpečnost a plynulost silničního provozu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí plyne, že se žalovaný naplněním materiální stránky uvedeného přestupku zabýval a je seznatelné, které skutkové okolnosti vzal žalovaný za prokázané. Žalovaný jednoznačným způsobem vysvětlil, jaký zájem společnosti měl být jednáním žalobce poškozen a krajský soud odůvodnění žalovaného plně přisvědčil. Nad rámec krajský soud připomíná rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008 – 45, v němž Nejvyšší správní soud učinil závěr, že „jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za přestupek, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak přestupku, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti“ (všechny rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou dostupné na www.nssoud.cz). K obdobným závěrům se Nejvyšší správní soud přiklonil rovněž v rozsudku ze dne 19. 4. 2012, č. j. 7 As 137/2011 - 52, na který je odkazováno žalobcem v podané žalobě. Zde Nejvyšší správní soud konstatoval, že řídí-li osoba motorové vozidlo, aniž podá žádost o navrácení řidičského oprávnění, naplní takovým jednáním formální znaky skutkové podstaty přestupku, stejně jako materiální znak přestupku, ledaže by existovaly zvláštní okolnosti případu natolik snižující nebezpečnost přestupkového jednání, že by materiální znak přestupku zcela vymizel. Zvláštní okolnosti však v nyní posuzovaném případě zjištěny nebyly a materiální znak přestupku byl žalobcem naplněn bez pochybností. Argumenty žalobce ohledně jeho situace stran skutečnosti, že v minulosti vlastnil řidičské oprávnění, čímž splňuje zákonné požadavky pro získání řidičského oprávnění, oproti přestupcům, kteří řidičské oprávnění nikdy nevlastnili, musí krajský soud zcela odmítnout. Vzhledem k přísnosti sankce zákazu řízení motorových vozidel je nebezpečnost jednání subsumovaného pod skutkovou podstatu ustanovení § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 spatřována v řízení motorového vozidla osobou bez platného řidičského oprávnění, ať už jej pozbyla z jakéhokoliv důvodu. Nadto krajský soud konstatuje, že osoba, která pozbyla řidičské oprávnění podle ustanovení § 94a odst. 1 zákona o silničním provozu v důsledku soudem uloženého trestu nebo rozhodnutí správního orgánu v řízení o přestupku a byla jí uložena sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel a řídí motorové vozidlo bez příslušného řidičského oprávnění, zpravidla naplňuje znaky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v platném znění. Žalobní námitku směřující do zavinění přestupkového jednání, když žalobce konstatuje, že jednal v dobré víře a pouze s vědomím, že nedisponuje řidičským průkazem jako takovým, o jehož vydání měl v úmyslu požádat, musí krajský soud rovněž odmítnout pro neopodstatněnost. Z evidenční karty osoby žalobce se podává, že bylo žalobci řidičské oprávnění odebráno ke dni 1. 12. 2015, a to na základě dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče. Žalobce se tak v minulosti opakovaně dopouštěl jednání, za která docházelo k přípisu bodů do bodového hodnocení žalobce a jejich součet následně vedl k dosažení 12 bodů a odebrání řidičského oprávnění. Nutno konstatovat, že pro navrácení řidičského oprávnění zákon stanoví řadu požadavků, které je žadatel o navrácení řidičského oprávnění povinen splnit. Nelze přisvědčit argumentu žalobce stran dobré víry a neznalosti uplatnit žádost o navrácení řidičského oprávnění, neboť tento požadavek je v zákoně o silničním provozu výslovně stanoven. Konkrétně se jedná o ustanovení § 123d odst. 1 zákona o silničním provozu, které stanoví, že „řidič, který podle § 123c odst. 3 pozbyl řidičské oprávnění, je oprávněn požádat o vrácení řidičského oprávnění nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne pozbytí řidičského Pokračování - 7 - 55A 4/2017 oprávnění podle § 123c odst. 3.“ Ustanovení § 123d odst. 3 téhož zákona pak konkretizuje zákonné požadavky pro navrácení řidičského oprávnění. Nutno odmítnout také argument, že žalobce nebyl náležitě poučen o tom, že uplynutím sankce zákazu činnosti nenabývá přestupce automaticky své řidičské oprávnění zpět. Zákon o silničním provozu žádnou takovou povinnost obecnímu úřadu s rozšířenou působností neukládá a jiná rozhodnutí správních orgánů v obdobných věcech nepředstavují pro žalovaného, rozhodujícího v nyní posuzované věci, závazný právní akt. Krajský soud se rovněž neztotožňuje s argumentem žalobce, že v době, kdy se stal držitelem řidičského oprávnění, nebyla povinnost požádat po uplynutí trestu či sankce zákazu činnosti o navrácení řidičského oprávnění zákonem stanovena. Jak již na tuto námitku reagoval žalovaný, ignorantia legis non excusat, navíc každý řidič je povinen znát zákony včetně prováděcích právních předpisů upravujících pravidla provozu na pozemních komunikacích. Soud na základě výše popsaného uzavřel, že neshledal žalobou napadené rozhodnutí, ani rozhodnutí správního orgánu I. stupně nezákonnými. Stejně tak řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, nevykazuje žádné vady, které by měly vliv na správnost a zákonnost napadeného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí i rozhodnutí prvostupňové jsou přezkoumatelné, výrok je zcela určitý a konkrétní a odůvodnění obou rozhodnutí výrokům zcela koresponduje. Odvolací námitky byly žalovaným v napadeném rozhodnutí vypořádány beze zbytku. Krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s., neboť neshledal námitky žalobce opodstatněné. Současně v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadoval. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Pokračování - 8 - 55A 4/2017 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 8. srpna 2017 Samosoudkyně Mgr. Helena N u t i l o v á v. r. Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava