55 A 4/2021

Plný text

č. j. 55 A 4/2021 - 42 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: L.H. bytem X, zastoupen Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Pod kaštany 245/10, Praha 6 - Dejvice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 01 České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2021, č. j. KUJCK 24427/2021, takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2021, č. j. KUJCK 24427/2021 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 2 55 A 4/2021 odůvodnění: Vymezení věci a shrnutí žaloby 1. Městský úřad Český Krumlov (dále jen „správní orgán I. stupně“) obdržel dne 15. 10. 2020 oznámení o přestupku ze dne 8. 10. 2020. Z tohoto oznámení a z úředního záznamu ze dne 30. 9. 2020 se podává, že hlídka Policie České republiky Český Krumlov dne 30. 9. 2020 prováděla měření rychlosti v obci Křenov na silnici II/166, přičemž měřen byl směr od obce Kájov. V 9:00 hodin byla rychloměrem Ramer 10C naměřena nákladnímu vozidlu X, jedoucímu směrem od Kájova do obce Chvalšiny, rychlost 50/72/69 km/h, přičemž uvedené vozidlo řídil žalobce. Policejní hlídce žalobce nepředložil řidičský průkaz.

2. Rozhodnutím ze dne 18. 12. 2020, č. j. MUCK 63596/2020/ODSH/Va (dále též „prvostupňové rozhodnutí“) správní orgán I. stupně uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že dne 30. 9. 2020 v čase 9:00 hodin při řízení nákladního vozidla zn. X, na silnici II. třídy č. 169, ve směru jízdy od obce Kájov do obce Chvalšiny v obci Křenov v blízkosti autobusové zastávky (na GPS pozicích X překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci s nejvyšší dovolenou rychlostí 50 km/hod, nejméně o 19 km/hod. po odečtení možné odchylky měření radaru +/- 3 km, a porušil tím § 4 písm. b) a § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Dále byl žalobce prvostupňovým rozhodnutím uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, kterého se dopustil tím, že nesplnil povinnost podle § 6 odst. 7 písm. a) a odst. 8 zákona o silničním provozu a na výzvu policisty nepředložil ke kontrole řidičský průkaz. Za uvedené přestupky uložil správní orgán I. stupně žalobci pokutu ve výši 2 000 Kč podle § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu. Žalobci byla současně uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

3. O odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím tak, že v části řízení o přestupku nepředložení řidičského průkazu podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu postupem podle § 90 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) ve spojení s § 86 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“) zrušil a řízení zastavil. V části řízení o přestupku překročení nejvyšší dovolené rychlosti podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil a odvolání zamítl.

4. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 26. 4. 2021 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného.

5. Žalobce předně namítá, že přes podanou žádost o sdělení úřední osoby, která bude o jeho odvolání rozhodovat, nebyl o jméně této osoby žalovaným vyrozuměn. Žalobce v žalobě popsal investigativní činnost jeho zmocněnce ve správním řízení, M.J., a s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2017, č. j. 4 As 205/2017 – 21 má za to, že existují důvody podjatosti vůči J.R., který o odvolání žalobce rozhodl. Důvody podjatosti pak žalobce v žalobě podrobněji rozvedl s odkazem na webové stránky uskupení, v němž se M.J.angažuje. Žalobce však nebyl vyrozuměn o oprávněné úřední Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 3 55 A 4/2021 osobě, proto nemohl námitku podjatosti uplatnit ve správním řízení. V kontextu uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu tudíž dle žalobce existuje důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí.

6. Žalobce dále namítá nezákonnost výroku II. napadeného rozhodnutí, neboť existuje překážka věci rozhodnuté. Tuto námitku žalobce opírá o tvrzení, že v prvostupňovém řízení byl viněn ze spáchání dvou přestupků v jednočinném souběhu, přičemž šlo o jeden skutek. Žalobce jednočinný souběh odvozuje ze skutečnosti, že oba přestupky (řízení vyšší než dovolenou rychlostí a řízení bez řidičského průkazu) byly spáchány na tomtéž místě, v tomtéž okamžiku a při řízení téhož vozidla jednou osobou. Když pak bylo řízení o jednom z přestupků zastaveno, byla založena překážka věci rozhodnuté, a tudíž již nemohlo být rozhodováno o druhém z přestupků.

7. Žalobce dále namítá porušení zásady zákazu reformatio in peius. Správní orgán I. stupně uznal žalobce vinným ze spáchání dvou přestupků. Když pak žalovaný rozhodl, že se jeden z přestupků nebyl žalobcem spáchán, měla být výsledná sankce nižší, než původně uložená prvostupňovým správním orgánem, neboť ten pro stanovení výše sankce výslovně zohlednil právě spáchání dvou přestupků. Žalobce v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2015, č. j. 5 As 102/2015 – 36. Žalobce nezákonnost výroku o sankci spatřuje dále v tom, že správní orgány nezohlednily formu zavinění, přesto že jim tak ukládá § 38 písm. e) zákona o přestupcích.

8. Žalobce dále namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný zcela nepřesvědčivě vypořádal namítané nesprávné měření v zatáčce. Žalobce zastává názor, který podložil fotografiemi, že úsek silnice, na níž měření proběhlo, se láme, bylo tak měřeno v zatáčce a tudíž i v rozporu s Návodem k obsluze. Žalovaný nesprávně konstatoval, že definice zatáčky v Návodu k obsluze je pouze informativního charakteru. Návod výslovně zakazuje měření na vnějším okraji zatáčky a jasně stanoví, že pokud je rádius zakřivení silnice menší než 1600 m, jedná se o zatáčku. Žalovaný proto Návod k obsluze dezinterpretoval a z důkazu učinil nesprávná zjištění. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů žalobce shledává také v absenci vysvětlení a důkazního podložení tvrzení žalovaného, dle kterého radar neumožní měření, pokud měřené vozidlo v okamžiku měření zatáčí, brzdí či akceleruje. Žalovaný dle žalobce rovněž nikterak neobjasnil anomálie vyskytující se na snímku z měření, které zachycují měřené vozidlo téměř celé mimo radarový svazek.

9. Žalobce namítá, že nemohl vědět, že se nachází na území obce, neboť neminul žádnou dopravní značku obec označující. Žalobce tvrdí, že dům, u kterého byl změřen, byl prvním domem, který cestou viděl. Jakýkoliv prvek typický pro obec do tohoto okamžiku absentoval, a žalobce tak neměl dostatek času k rozpoznání, že by mohl být v obci. Žalobce k tomu interpretuje rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 183/2012 – 50 tak, že aby řidič mohl dovodit, že je v obci, musí mu být zřejmé, že se o obec jedná. Žalobce viděl toliko dva domy u cesty, které však mnohdy bývají i mimo obec, nenacházely se zde žádné další prvky typické pro obec, a proto mu nevznikla povinnost jet rychlostí 50 km/hod. Žalobce následně presentuje řadu dílčích argumentů směřujících k podpoře jeho tvrzení, že se nejednalo o úsek obce.

10. Závěrem žalobce a jeho právní zástupce vyslovili nesouhlas s publikací svých osobních údajů na webových stránkách Nejvyššího správního soudu. Vyjádření žalovaného Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 4 55 A 4/2021 11. Ve vyjádření k žalobě žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. K nepoučení o oprávněné úřední osobě žalovaný s odkazem na rozsudek KS v Ostravě ze dne 29. 11. 2017, č. j. 59 A 7/2016 – 30 a rozsudky NSS ze dne 26. 10. 2009, 8 Afs 46/2009 – 46, ze dne 8. 6. 2017, č. j. 1 As 47/2017 – 47 a ze dne 21. 3. 2018, č. j. 8 As 178/2017 - 48 konstatuje, že nesdělení jména oprávněné úřední osoby nemůže vést k nezákonnosti rozhodnutí. Nadto žalovaný dne 28. 5. 2021 vyhotovil sdělení, v němž námitku podjatosti vypořádal a konstatoval, věc presentovaná M.J. poukazující na údajné praktiky J.R., je fiktivně vykonstruovaná a má za cíl pouze znevěrohodnit jméno oprávněné úřední osoby.

12. K překážce věci rozhodnuté žalovaný uvedl, že k zastavení řízení o přestupku nepředložení řidičského průkazu došlo proto, že skutkový stav dané věci byl zjištěn pouze na základě oznámení přestupku a úředního záznamu, avšak bez dalších důkazů. Zastavením řízení o jednom ze dvou spáchaných přestupků však nevznikla namítaná překážka věci rozhodnuté pro druhý z přestupků.

13. K namítanému měření v zatáčce žalovaný uvedl totožnou argumentaci jako v napadeném rozhodnutí a shodně tomu je i v případě námitky směřující do nevědomosti o jízdě žalobce v obci. Závěrem pak žalovaný poukázal na skutečnost, že zástupce žalobce i jeho zmocněnec ve správním řízení opakovaně, tedy i v nyní řešené věci, používají obstrukční a účelové strategie s cílem vyvinit účastníky řízení. Skutková zjištění a právní hodnocení věci krajským soudem 14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) v mezích daných žalobními body. O žalobě soud rozhodl postupem podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť žalobce a žalovaný s takovým postupem projevili souhlas.

15. Žaloba je důvodná.

16. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného, jejíž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení uvedeného rozhodnutí.

17. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013-25). Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 5 55 A 4/2021 18. Krajský soud shledal nepřezkoumatelnost rozhodnutí co do odůvodnění výše sankce. Správní orgán I. stupně shledal žalobce vinným ze spáchání dvou přestupků. Jednak z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, kterého se žalobce dopustil překročením maximální povolené rychlosti v obci, když na měřeném úseku s maximální rychlostí 50 km/hod mu byla policejní hlídkou naměřena rychlost vozidla, po odečtu možné odchylky, 69 km/hod, a dále z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona, kterého se měl žalobce dopustit tím, že policejní hlídce nepředložil řidičský průkaz. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí zrušil rozhodnutí v části řízení o druhém přestupku a toto řízení zastavil. Ve vztahu k sankci toliko uvedl, že „zastavení řízení ve věci přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu – nepředložení řidičského průkazu, nemá na výši uložené sankce žádný vliv, jelikož za tyto přestupky se uloží podle § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu pokuta od 1.500 – 2.500 Kč, tedy shodná jako za přestupek překročení rychlosti podle ust.125c odst. 1 písm. f) bod 4 téhož zákona a odvolateli byla uložena pokuta v polovině zákonného rozpětí.“ Tuto úvahu pak žalovaný pouze doplnil o obecné pojednání o povaze a smyslu sankce jako takové. Žalovaný však již žádným způsobem neodůvodnil, proč se rozhodl uloženou pokutu ponechat ve výši, ve které ji uložil správní orgán I. stupně za dva přestupky. V tomto rozsahu tak odůvodnění uložené sankce v rozhodnutí chybí.

19. Pro absenci sdělení důvodů, pro které žalovaný setrval na uložené výši sankce 2 000 Kč, však není soudu zřejmé, jakým způsobem se do úvah žalovaného promítla skutečnost, že řízení o jednom z přestupků bylo zastaveno a předchozí výrok o vině byl zrušen. Odůvodnění uložené sankce žalovaným je proto nepřezkoumatelné.

20. Přestože již uvedené pochybení postačuje ke zrušení napadeného rozhodnutí, krajský soud shledal důvodnou i námitku týkající se nevyrozumění žalobce o oprávněné úřední osobě, která představuje v tomto případě zásadní vadu řízení ze strany žalovaného.

21. Podle § 14 odst. 1 správního řádu každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu (dále jen „úřední osoba“), o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit.

22. Podle § 15 odst. 4 věty první správního řádu se o tom, kdo je v dané věci oprávněnou úřední osobou, provede záznam do spisu a správní orgán o tom účastníka řízení na požádání informuje.

23. Krajský soud ze správního spisu zjistil, že dne 4. 1. 2021 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno blanketní odvolání, ve kterém však zmocněnec žalobce žádá odvolací správní orgán o poučení, kdo bude ve věci rozhodovat, aby mohl případně namítat podjatost této úřední osoby. Na tuto žádost žalovaný nikterak nereagoval. Na základě výše uvedeného právního rámce se žalovaný dopustil prvotního pochybení již tím, když v rozporu s § 15 odst. 4 správního řádu žalobce nevyrozuměl ohledně jeho žádosti o sdělení jména osoby, která bude v jeho věci v rámci odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí rozhodovat. Judikatura Nejvyššího správního soudu sice s takovým pochybením nutně nespojuje nezákonnost postupu žalovaného (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2017, č. j. 2 As 322/2016 – 39), nicméně v případě, že žalobce v žalobě uvádí konkrétní důvody, které v případě jejich prokázání, mohou vnést pochybnosti o nepodjatosti oprávněné úřední osoby vůči žalobci, stává se tak pochybení žalovaného zcela Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 6 55 A 4/2021 zásadním, zakládajícím důvod pro zrušení rozhodnutí pro vady řízení. Posoudit relevantnost vznesené námitky podjatosti však krajskému soudu v tomto řízení nepřísluší, neboť žalobce dosud neměl možnost svou námitku vznést v rámci správního řízení zákonem předpokládaným způsobem, kde by ji žalovaný zákonným postupem podle § 14 správního řádu vypořádal.

24. Na uvedeném nemění nic ani sdělení žalovaného k námitce podjatosti ze dne 28. 5. 2021, které žalovaný ve vztahu k námitce podjatosti po podání žaloby vyhotovil. Sdělení je ve věci zcela irelevantní ze dvou důvodů. Jednak jej vyřizoval J.R., proti kterému námitka podjatosti směřuje, byť je na sdělení uvedena a podepsaná zástupkyně žalovaného. Nemůže se proto jednat o vyřízení námitky podjatosti. Druhým důvodem pak je skutečnost, že krajský soud není oprávněn obsah sdělení k námitce podjatosti posuzovat, neboť nebylo uplatněno v odvolacím řízení.

25. Pro úplnost krajský soud ve shodě s žalobcem odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2017, č. j. 4 As 205/2017-21, v němž Nejvyšší správní soudu konstatoval, že „[V] případě posuzovaném v rozsudku ze dne 22. 3. 2017, č. j. 2 As 322/2016 – 39, stěžovatelka ani v řízení před krajským soudem žádné důvody, které by měly zakládat podjatost oprávněných úředních osob, neuvedla. V posuzovaném případě však žalobce v žalobě uvedl konkrétní důvody domnělé podjatosti oprávněné úřední osoby, které nelze apriorně označit za nerelevantní. Nejvyšší správní soud zde považuje za vhodné odkázat na rozsudek ze dne 20. 11. 2014, č. j. 9 As 121/2014 – 33, kde zdejší soud shledal, že zjistí-li soud k žalobní námitce, že o věci rozhodovala osoba, o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům, takový zájem na výsledku řízení, pro který lze pochybovat o její nepodjatosti, byl by povinen rozhodnutí ve věci samé pro tuto vadu zrušit: 'Jakkoliv totiž nemusí být ani rozhodnutí vydané podjatou osobou nutně nesprávné či nezákonné, existuje zde důvodná pochybnost o objektivitě projednávání a rozhodování věci a tím dochází k porušení článku 36 odst. 1 Listiny, který stanoví, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Souslovím ,u jiného orgánu‘ je nepochybně třeba rozumět i správní orgány.'“. Závěr a náklady řízení 26. Při shledání důvodnosti námitky nesdělení jména oprávněné úřední osoby a po vyslovení nepřezkoumatelnosti odůvodnění výše uložené sankce žalovaným krajský soud konstatuje, že došlo k porušení procesních práv žalobce a tudíž je vypořádání ostatních žalobních námitek bezpředmětné. Krajský soud se proto ostatními žalobními námitkami nezabýval.

27. S ohledem na konstatované vady napadeného rozhodnutí krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.).

28. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

29. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

30. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč a odměnou advokáta za zastupování Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 7 55 A 4/2021 v řízení o žalobě ve výši 2 × 3 100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby) a paušální náhradou hotových výdajů 2 × 300 Kč dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), celkem tedy 6 800 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem DPH, je nutno navýšit odměnu a náhradu hotových výdajů o sazbu této daně na částku 8 228 Kč. Celkem jde tedy o částku 11 228 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 19. července 2021 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.