55 A 4/2025

Rubrum

č. j. 55 A 4/2025- 54 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: Ing. M. P. trvale bytem doručovací adresa zastoupen advokátkou JUDr. Ivankou Posádkovou se sídlem Hasskova 16, 674 01 Třebíč proti žalovaný: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2025, č. j. KUJCK 14031/2025, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 55 A 4/2025

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby

1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) obdržel dne 31. 3. 2025 žalobu, kterou se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2025, č. j. KUJCK 14031/2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byly změněny výroky 1. a 3. rozhodnutí Městského úřadu Jindřichův Hradec ze dne 18. 12. 2024, č.j. OKS/48908/24-Du- 301/24, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a výroky 2. a 4. potvrzeny.

2. Žalobce byl výrokem 1) napadeného rozhodnutí uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití podle ust. § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4. zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen „zákon o některých přestupcích“), kterého se dopustil tím, že se úmyslně vůči jinému dopustil jiného hrubého jednání, a to tak, že dne 15. 7. 2024 mezi 8:47 až 8:50 hod. v ul. D. x v Jindřichově Hradci nejprve na schodišti v domě fyzicky napadl bývalou manželku M. P. tak, že jí chytil za ruku a narazil na zeď, o kterou si odřela ruku a poté i J. K., kterého chytil za triko a smýkal s ním o stěnu a zábradlí. Pak před domem opět chytil J. K. a bránil mu v odchodu. Tímto jim způsobil oděrky na rukou.

3. Podle výroku 2. prvostupňového rozhodnutí, potvrzeného výrokem 3) napadeného rozhodnutí, byl žalobce uznán vinným z přestupku křivého vysvětlení podle ustanovení § 6 odst. 1 zákona o některých přestupcích, kterého se dopustil tím, že dne 13. 9. 2024 v době od 12:20 do 15:37 hod. při podání vysvětlení před policejním orgánem na služebně v Jindřichově Hradci i přes zákonné poučení uvedl nepravdu o průběhu incidentu v domě čp. x v ul. D. dne 15.7.2024, kdy tvrdil, že bývalá manželka nebyla přítomna incidentu uvnitř domu a také, že nedošlo k žádnému útoku na J. K. před nemovitostí.

4. Za spáchání uvedených přestupků byl žalobci uložen podle ustanovení § 35 písm. b), § 41 odst. 1 a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) a ustanovení § 6 odst. 3 zákona o některých přestupcích, správní trest pokuty ve výši 500 Kč [výrok 2) napadeného rozhodnutí].

5. Podle ustanovení § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky správní orgán I. stupně obviněnému uložil povinnost nahradit náklady řízení (stanovené § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění vyhlášky č. 112/2017 Sb.), ve výši 2 500 Kč [výrok 4. prvostupňového rozhodnutí, potvrzený výrokem 3) napadeného rozhodnutí].

6. Žalobce se žalobou domáhá zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí pro jejich nezákonnost. Žalobce tvrdí, že rozhodnutí vycházejí z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, z nesprávného hodnocení důkazů o tom, jak incident proběhl a neaplikování zásady „v pochybnostech ve prospěch obviněného“.

7. Žalobce namítá porušení § 2 odst. 4 a § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“), neboť správní orgány nedodržely zásady veřejného zájmu a nezjistily stav věci bez důvodných pochybností. Při dokazování došlo k pochybením, když správní orgány Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 55 A 4/2025 upřednostnily při rozhodování nevěrohodné důkazy od osob sobě blízkých – životních partnerů M. P. a J. K., kteří měli koordinovaný zájem proti žalobci. Výpovědi těchto osob byly považovány za pravdivé, zatímco výpověď žalobce byla označena za účelovou, přestože předložil důkazy, které měly jejich svědectví vyvrátit.

8. Žalobce rozporuje hodnocení důkazů a závěr na základě nich učiněný žalovaným, že na schodišti napadl M. P. chycením za ruku a naražením na zeď. Žalobce namítá, že z jím předložené fotodokumentace (fotografie č. 1 a 2) vyplývá pochybnost o výroku 1) napadeného rozhodnutí, neboť pokud by na schodišti M. P. byla, musela by se na uvedených fotografiích objevit. Na uvedených fotografiích je však pouze J. K.

9. Žalobce rovněž poukazuje na objektivní nemožnost napadnout M. P. a poté kolem ní projít a napadnout J. K. z důvodu šířky schodiště (pouhých 65 cm) a šířky nášlapné plochy na schodech (na jednom konci je jen 10 cm), což dokládá fotografiemi (č. 3, 5 a 14). Rovněž žalobce namítá váhový a výškový rozdíl mezi svou osobou (170 cm) a J. K. (200 cm a váha „o cca 30 kg více než žalobce“). Navíc J. K. stál o jeden schod výše než žalobce, tedy byl o dalších 25 cm vyšší a výškový rozdíl tak mezi oběma muži činil 55 cm. Žalobce proto v žalobě pokládá otázku: „Jak by objektivně při daném postavení osob mohl smýkat K. o stěnu a zábradlí?“ 10. Podle žalobce rovněž neexistuje žádný důkaz o tom, že by M. P. byla v domě, na schodech nebo přítomna incidentu či byla žalobcem napadena. Jediným důkazem takové skutečnosti je podle žalobce účelové tvrzení J. K. a M. P. Nicméně z uvedeného popisu schodiště plyne, že není technicky možné, aby byla incidentu přítomna a nevyplývá to ani z žádné předložené fotodokumentace. Navíc žalobce uvádí, že pokud fotografovala situaci venku před domem, tak proč by, v případě přítomnosti v domě, nefotografovala již situaci uvnitř domu. Žalobce proto uzavírá, že v domě během incidentu nebyla.

11. Žalobce nepřítomnost M. P. v domě v době jeho příjezdu dokládá i tím, že pokud by M. P. parkovala před garáží, nebylo by možné vozidlem žalobce do garáže zajet. Žalobce rovněž namítá, že nemohl vědět, že J. K. je partnerem M. P., a domníval se, že v domě se nachází neoprávněná osoba. Dům byl odemčený a vozidlo M. P. nebylo přítomno.

12. K samotné potyčce v domě žalobce uvádí, že v době mezi 8:47 a 8:50 hod. měl již jedno žebro zlomené, druhé naražené a měl velké bolesti. Napadání J. K. a bránění mu v odchodu tak nebylo pro žalobce pro jeho fyzickou bolest možné. Z tohoto důvodu se po dvou úderech J. K. do oblasti levé ledviny žalobce chytil za K. triko. Ten jej následně shodil ze schodiště, při čemž si žalobce zlomil malíček na noze. Jako důkaz žalobce dokládá lékařské zprávy.

13. Žalobce dále namítá, že z fotodokumentace pořízené M. P. před domem (fotografie č. 10 a 11) je patrné, že J. K. držel jeho. Tvrzení, že by bránil J. K. v odchodu je tak vyvráceno.

14. Žalobce v žalobě uvádí, že tvrzení M. P. o návštěvě pneuservisu po incidentu není doloženo žádnými důkazy. Rovněž zpochybňuje tvrzení o ohrožení betonovým kusem – žádné takové předměty se v okolí garáže nenacházely, neboť prostor byl v roce 2021 žalobcem osobně opraven (viz fotografie č. 12 a 13). Dále tvrzená zranění M. P. a J. K. nebyla při zásahu policie doložena, a fotodokumentace není datována ani časově určena. Žalobce rovněž rozporuje, že keramický betlém byl v pokoji. Naopak uvádí, že ho J. K. před útokem Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 55 A 4/2025 na žalobce snášel ze schodů z půdního prostoru, kam ho žalobce po Vánocích v roce 2023 uklidil.

15. Závěrem žalobce uvádí, že jeho výpovědi byly konzistentní, oproti výpovědi M. P. a J. K., a že správní orgány nesprávně hodnotily důkazy, zejména lékařské zprávy potvrzující jeho zranění.

16. Proto žalobce navrhuje zrušení a vrácení napadeného rozhodnutí, jakož i prvostupňového rozhodnutí, které dle žalobce trpí totožnými vadami.

II. Vyjádření žalovaného

17. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce v žalobě vznáší shodné námitky jako v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. V napadeném rozhodnutí se žalobce s těmito námitkami vypořádal, a proto odkazuje na napadené rozhodnutí. Žalobce v žalobě neuvádí žádné nové skutečnosti, které by mohly mít vliv na výsledek řízení.

18. Žalovaný má za to, že v napadeném rozhodnutí nedošlo k žádnému pochybení, byl zjištěn přesný skutkový stav věci tak, aby bylo možné rozhodnout o vině žalobce. Žalovaný tak na svém rozhodnutí trvá, a proto navrhuje zamítnutí žaloby v plném rozsahu pro nedůvodnost, neboť napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy.

III. Skutková zjištění a právní hodnocení věci krajským soudem

19. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastnící projevili s takovým procesním postupem souhlas (§ 51 s. ř. s.).

20. Žaloba není důvodná.

21. Úvodem krajský soud předesílá, že není povinností moci soudní detailně odpovědět na každou žalobcem uplatněnou námitku. Usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09, nebo ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. II. ÚS 515/09 připouštějí možnost soudu reagovat komplexním a uceleným názorem na množství přednesených námitek, aniž by soud musel vypořádávat zvlášť každou jednotlivou žalobní argumentaci. Ústavní soud konstatoval, že: „(…) není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná.“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68; obdobně rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2013, č. j. 8 Afs 41/2012–50, bod 21, nebo ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Afs 44/2013–30, bod 41). Úkolem krajského soudu je vypořádání se s obsahem a smyslem žalobní argumentace.

22. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že rozhodnutí je vydané v souladu s právními předpisy. Žalovaný v odůvodnění nejprve obecně vymezil, co to je přestupek podle § 5 zákona o odpovědnosti za přestupky, a to včetně odkazu na judikaturu Nejvyššího správního soudu (viz str. 3 napadeného rozhodnutí). Dále žalovaný s odkazy na Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 55 A 4/2025 odbornou literaturu a judikaturu NSS obecně vyložil i konkrétní ustanovení o přestupcích, a to ustanovení § 7 odst. 1 písm. c) a § 6 odst. 1 zákona o některých přestupcích (viz str. 3-4 napadeného rozhodnutí). Následně žalovaný popsal jak chybu správního orgánu prvního stupně v nesprávné kvalifikaci skutku uvedeného ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí, tak zároveň uvedl své stanovisko ke správnosti zjištění skutkového stavu a zákonnosti postupu v řízení správním orgánem prvního stupně (viz str. 4 napadeného rozhodnutí). Poté žalovaný odůvodnil změnu výroku I. prvostupňového rozhodnutí, aby odpovídal správné právní kvalifikaci skutku, tedy že dané přestupkové jednání je přestupkem podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4. zákona o některých přestupcích – přestupek úmyslného narušení občanského soužití dopuštěním se jiného hrubého jednání vůči jiné osobě, a nikoliv přestupkem podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona o některých přestupcích – přestupek ublížení na zdraví jinému, jak věc posoudil správní orgán prvního stupně (viz str. 4-6 napadeného rozhodnutí).

23. K odůvodnění změny právní kvalifikace přestupku uvedené ve výroku 1) napadeného rozhodnutí krajský soud konstatuje, že žalovaný správně vyvodil a řádně odůvodnil tuto změnu kvalifikace přestupku. Přesně popsal, proč tak činí – došlo k fyzickému napadení M. P. a J. K. žalobcem, které má za následek jim způsobené oděrky na kůži, ale nedošlo k ublížení na zdraví takovým způsobem, aby se jednalo o právní kvalifikaci uvedenou v ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona o některých přestupcích. Zároveň zde i žalovaný uvádí, na základě jakých důkazů dospěl k závěru, že se přestupek odehrál tak, jak je popsáno ve výroku 1) napadeného rozhodnutí. Žalovaný vycházel z výpovědí účastníků incidentu. Popsal, kde se výpovědi shodují, kde se rozcházejí a vypořádal se i s žalobcovou námitkou nevěrohodnosti výpovědí M. P. a J. K. z důvodu jejich vzájemné blízkosti jakožto životních partnerů. Žalovaný zároveň odůvodnil, proč nevycházel z výpovědi žalobce, což pramenilo především z nekonzistentnosti jeho výpovědí a snížení jeho věrohodnosti tím, že žalobce od počátku neuváděl pravdivé informace. Taktéž se žalovaný vypořádal s námitkou způsobení závažnějšího zranění žalobci J. K., a to tak, že žalovaný odkázal na výsledek trestního řízení vedeného Policií České republiky, která věc uzavřela jako nutnou obranu ze strany J. K. Krajský soud se s tímto závěrem žalovaného ztotožňuje, odůvodnění považuje za přezkoumatelný.

24. Následně se v napadeném rozhodnutí žalovaný na str. 6-7 zabýval přestupkem křivého vysvětlení podle § 6 odst. 1 zákona o některých přestupcích, přičemž konstatoval shodu s prvostupňovým rozhodnutím, a to jak v odůvodnění rozhodnutí o vině (výrok 2. prvostupňového rozhodnutí), tak v rozhodnutí o výši správního trestu – pokutě ve výši 500 Kč (výrok 3. prvostupňového rozhodnutí). Žalovaný změnil svým výrokem 2) znění výroku 3. prvostupňového rozhodnutí tak, aby odpovídal právní předpisům, což znamenalo doplnění ustanovení § 41 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky.

25. Žalovaný k odůvodnění výše pokuty uvedl, že uložil pokutu při spodní hranici trestní sazby a její výše není likvidační. S tímto se ztotožnil i krajský soud, neboť uložená pokuta představuje 1 % z možné maximální výše pokuty. Krajský soud souhlasí s žalovaným i v tom, že pokuta má především výchovný charakter, aby se žalobce do budoucna zdržel „jakýchkoliv fyzických útoků vůči spoluobčanům“. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 55 A 4/2025 26. Následně na stranách 7-8 napadeného rozhodnutí se žalovaný zabývá námitkami žalobce, zdůvodnil, proč neshledal skutečnosti, které by činily výpovědi M. P. a J. K. nevěrohodnými. Uvedl argumentaci vážící se ke zraněním žalobce. Taktéž se vyjádřil k namítaným nesprávným úvahám správního orgánu prvního stupně, přičemž žalovaný objasnil, že se se závěry správního orgánu prvního stupně plně ztotožňuje. Jeho závěry vycházejí ze spisového materiálu, na základě kterého bylo svědecky dokázáno, že se přestupku dopustil žalobce.

27. Závěrem žalovaný správně poukázal na skutečnost, že předmětem daného přestupkového řízení bylo fyzické napadení M. P. a J. K. žalobcem a jeho podání křivého vysvětlení, nikoliv rozbití betlému, vytržení mobilního telefonu z ruky či položení kusu betonu na zadní sedačku vozidla apod.

28. Krajský soud má na základě výše popsaného za to, že napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem řádně odůvodněné, je přezkoumatelné a vychází ze zjištěného skutkového stavu, který má oporu ve spisovém materiálu. Samotná skutečnost, že žalobce s napadeným rozhodnutím či argumentací v něm obsaženou nesouhlasí „nepřezkoumatelnost soudního rozhodnutí nezakládá“ (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 2. 2023, č. j. 3 As 52/2021-46). Tzn., že samotný nesouhlas s rozhodnutím správního orgánu nebo soudu není sám o sobě důkazem, že rozhodnutí je nezákonné nebo nesprávné. K tomu, aby bylo rozhodnutí zrušeno, je třeba prokázat konkrétní porušení zákona, vady řízení nebo nesprávné právní posouzení. Nic takového žalobce neprokázal.

29. Žalobce především namítá nesprávné zjištění skutkového stavu, ale nedoložil žádné (nové) důkazy, které by jeho tvrzení potvrdily.

30. Žalobce doložil fotografie, které měly dokázat pravdivost jeho tvrzení. Nicméně z předložených fotografií žalobcem požadované závěry učinit nelze. To, že na fotografiích č. 1 a 2 (což je totožná fotografie, pouze v prvním případě se jedná o její screenshot obsahující i metadata v podobě data a místa jejího pořízení, velikosti fotografie, formátu apod.) se nevyskytuje M. P., nedokládá, že by nebyla přítomna celému incidentu na schodišti. Na fotografii je pouze zachycena hlava a ramena J. K., takže není vidět kromě části pootevřeného okna nic jiného. Z žalobcem doložených fotografií taktéž není poznatelné, kde v domě je tato fotografie pořízena, neboť zmíněné okno se již na žádné další fotografii nevyskytuje a schody či jiný záchytný bod není na fotografii vidět. Dále žalobce na fotografii č. 3 a č. 14 dokládá rozbitý betlém, který ale není předmětem řízení. Fotografie č. 4 má pravděpodobně doložit, jak moc úzké jsou schody, nicméně z fotografie č. 14 je zřejmé, že na schodišti je dostatek schodů s takovou šířkou jednotlivých stupňů, aby bylo možné po nich projít kolem další osoby či osob již na nich stojících. Jelikož žalobce nesdělil soudu, na kterém konkrétním stupni schodiště se celý incident odehrál, nelze než konstatovat, že z doložených fotografií se dokládá, že schody mají stupně z jedné strany zúženy a z druhé rozšířeny tak, aby schodiště tvořilo šroubovici.

31. Fotografie č. 5 a prostřední fotografie ze setu tří fotek nazvaných „FOTO č. 6“ zobrazuje pouze obnažená záda neidentifikovatelné osoby. Zbylé dvě fotografie ze setu „FOTO č. 6“ pak zobrazují pouze žalobce (první fotografie v setu) a M. P. (poslední fotografie v setu). Fotografie č. 10 a 11 zobrazuje žalobce a J. K. před domem v průběhu pokračování incidentu. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 55 A 4/2025 Z fotografií je patrno, jak uvádí žalobce, že J. K. drží žalobci ruce. To ovšem nevylučuje, že žalobce může tělem bránit J. K. v průchodu. Na fotografiích č. 12 a 13 jsou vidět rohy neidentifikované budovy, pravděpodobně garáže. Na poslední fotografii č. 15 je opětovně M. P. Z těchto fotografií tak nelze učinit odlišný závěr o skutkovém stavu, který byl zjištěn správními orgány.

32. Krajský soud tak uzavřel, že žalobce přítomnost M. P. při incidentu nevyvrátil. Naopak z výpovědí M. P. a J. K. vyplývá, že M. P. byla celému incidentu přítomna. Tato skutečnost vyplývá i z popsaných fotografií.

33. Krajský soud se následně zabýval zjištěným skutkovým stavem a dospěl k závěru, že skutkový stav byl zjištěn správně. Celý incident se odehrál tak, jak popisují M. P. a J. K.. Krajský soud má za to, že ve svých výpovědích popisují shodně průběh celého incidentu. Oproti tomu žalobce účelově uvádí rozdílný průběh. Žalobce při nahlášení vloupání do domu v ul. D. x v J. H. záměrně zamlčel přítomnost M. P., přestože bylo prokázáno, že musel o její přítomnosti v domě vědět již před vstupem do domu, protože před garáží bylo zaparkováno jí užívané vozidlo. Dále je z fotografie č. 04 založené ve správním spise na čl. 5 zřejmá čerstvá odřenina levého lokte M. P.. Je tedy zřejmé, že byla celému incidentu na schodišti v domě přítomna a i napadena. Taktéž je zde rozpor ve výpovědích žalobce ze dne 15. 7. 2024 a ze dne 13. 9. 2024, a to jak v popisu průběhu incidentu, tak v popisu osoby J. K.. Ve druhé výpovědi žalobce uvedl, že J. K. měl vadu řeči, a proto mu nerozuměl, přestože v první výpovědi popisuje jejich rozhovor včetně citací. Taktéž žalobcovo tvrzení, že při incidentu dostal od J. K. okamžitě dvě rány do beder v oblasti ledvin je nevěrohodné, neboť z žalobcem předložené fotografie č. 14 a výpovědí o „strkanici“ žalobce s J. K. na schodech vyplývá, že ony dvě rány byly způsobeny naražením žalobcova těla na zábradlí, které se nachází na levé stěně, nikoliv údery J. K.. Taktéž je ve výpovědi žalobce měněn popis, jak došlo k rozbití betléma. V první výpovědi ho měl J. K. pustit pod sebe a vzápětí dát žalobci již zmíněné dvě rány. Ve výpovědi ze dne 13. 9. 2024 již žalobce uvedl, že J. K. „krabici hodil dolů přes mojí osobu do prostor na dlažbu pod schodištěm.“ Ani jedna z uváděných výpovědí ohledně rozbití betléma neodpovídá žalobcem doložené fotografii č. 14, ze které je zřejmé, že rozbité figurky jsou po celém schodišti, nikoliv jen na spodní části, či na dlažbě před schodištěm.

34. Žalobce taktéž ve výpovědi ze dne 13. 9. 2024 na přímý dotaz, zda došlo mezi ním a J. K. k potyčce mimo vnitřní prostory domu uvedl, „že nikoliv. K žádnému fyzickému kontaktu mimo dům nedošlo.“ Toto tvrzení je ovšem vyvráceno žalobcem předloženými fotografiemi č. 10 a č. 11, jak je popsáno v odst. 31 tohoto odůvodnění.

35. Z uvedeného je tak zřejmé, že výpovědi žalobce nelze považovat za konzistentní a přesvědčivé, neboť žalobce výpověď měnil a vypovídal v rozporu s výpověďmi M. P. a J. K.. Krajský soud uvěřil výpovědím svědků M. P. a J. K.. V jejich výpovědích nejsou rozpory, shodně popisují průběh incidentu. Přestože je mezi nimi partnerský vztah, tak tato skutečnost nezakládá nevěrohodnost. Svědci vypovídali po poučení mluvit pravdu. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 8 55 A 4/2025 36. K námitkám žalobce ohledně jeho fyzické nemožnosti napadnout většího protivníka krajský soud uvádí, že výše byl prokázán opak. Proto tuto námitku, stejně jako námitku konzistentnosti žalobcových výpovědí, považuje soud za nedůvodnou.

37. Ostatní námitky žalobce (např. ohledně nepřítomnosti betléma v pokoji, ohledně neexistence betonového kusu v okolí garáže atd.) se nevztahují k projednávanému přestupku. Krajský soud se jimi proto nezabýval. K tomu krajský soud doplňuje, že skutečnost, zda žalobce J. K. před napadením neznal, nemá žádný vliv na závěr, že se žalobce přestupku proti občanskému soužití dopustil, tato skutečnost ho nezbavuje odpovědnosti za přestupek. V případě, že měl žalobce za to, že jde o zloděje měl zavolat Policii České republiky a vyčkat jejího příjezdu a nepouštět se do jakéhokoliv fyzického kontaktu s J. K..

IV. Závěr a náklady řízení

38. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 9. července 2025 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.