55 A 5/2020

Rubrum

č. j. 55 A 5/2020-46 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: Mgr. J. B. bytem proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2020, č. j. KUJCK 22440/2020, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Český Krumlov ze dne 20. 11. 2019, č. j. MUCK 55490/2019/ODSH/2, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku z nedbalosti podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., jehož se dopustil tím, že dne 26. 4. 2019 v době od 5:27 hodin do 5:37 hodin na místní pozemní komunikaci na Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 55 A 5/2020 sídlišti x. poblíž domu č.p. x, jako řidič vozidla x, x, reg. značky x, se neřídil pravidly provozu na pozemních komunikacích, neboť uvedené vozidlo ponechal stát na chodníku, a to v rozporu s § 4 písm. b), § 53 odst. 2 zákona o silničním provozu. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno s odůvodněním, že se uvedeného přestupku žalobce dopustil s tím, že byl žalobce řádně poučen o tom, že lze podat odpor proti příkazu ve lhůtě 8 dnů, nikoli 15 dnů, jak se žalobce mylně domnívá. Žalovaný nesouhlasil s tím, že parkování má být na uvedeném místě tolerováno z důvodu nedostatku parkovacích míst. Skutečnost, že nejsou parkovací místa, není možné tolerovat a v jednání žalobce pak nespatřovat přestupek. K neprovedení místního šetření žalovaný uvedl, že požadavek žalobce mající za cíl změnit místní úpravu provozu v daném místě, je v řízení o přestupku, irelevantní. Žalovaný uzavřel, že byl dostatečně zjištěn skutkový stav na základě spisového materiálu a vina žalobce byla prokázána.

2. Žalobce v žalobě uvádí, že věc přestupku měla být odložena, neboť uběhlo 60 dnů ode dne oznámení přestupku. Dále bylo žalobcem namítáno, že správní orgán neprovedl ústní jednání, přestože o něj bylo jím požádáno. Žalobce v žalobě uvádí, že na místě opakovaně stojí i další řidiči a za tím účelem požadoval provedení místního šetření za přítomnosti zástupců samosprávy. V neprovedení místního šetření pak spatřuje žalobce nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť v případě, že byl odmítnut tento návrh, správní orgán jednal v rozporu se zákonem. Správní orgán nesprávně spatřuje v jednání žalobce přestupek, neboť materiální znak jednání naplněn nebyl. Parkování zde je důkazem, že se jedná o běžnou praxi, a proto mělo být parkování tolerováno. Správní orgán byl povinen provést preventivně-výchovné opatření a teprve následně měl případně uložit správní trest. Podle žalobce by měla být přiměřená tolerance nočního nouzového parkování na místech, která nebrání průjezdu vozidel integrovaného záchranného systému, neboť by prakticky nikoho neohrožovala. Nesprávně nebyly doplněny podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobce požadoval nařízení ústního jednání za přítomnosti veřejnosti, což zcela nesprávně a účelově si prvostupňový správní orgán vyložil tak, že ve svém vyjádření před vydáním rozhodnutí žalobce nepožádal o nařízení ústního jednání, ale požadoval nařízení ústního jednání za účasti veřejnosti pouze ke zhodnocení zjištěného stavu z předmětného místa. Dále žalobce poukazoval na to, že i ostatní občané, kteří žijí v dané lokalitě, mají vždy velký problém se zaparkováním a zcela bezvýsledně se obraceli na zastupitele města. Žalobce nezpochybňuje formální znaky skutkové podstaty projednávaného přestupku. Dle žalobce došlo v jeho případě k úmyslnému a účelovému porušování jeho práv na spravedlivý proces a tím k nezákonnému bránění spravedlnosti. Dále žalobce v žalobě uvedl, že nouzové chodníkové parkování v současné době pandemického období pokračuje a nikdo nic neřeší, což dokládá přiloženou fotodokumentací. Z toho důvodu pak je navrhováno žalobcem, aby napadené rozhodnutí, rovněž tak i rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, bylo zrušeno.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě odkázal na obsah napadeného rozhodnutí, má za to, že skutkový stav byl zjištěn řádně. Za stěžejní důkaz označil fotografickou dokumentaci policie, která dokládá, že vozidlo žalobce bylo zaparkováno na chodníku pro chodce. Pozice vozidla je rovněž zakreslena na přiloženém plánku, ze kterého je mimo jiné zřejmé, že se jedná o sídliště x. Záznam policie pak dokládá průběh kontroly na místě, včetně data a času zhotovení fotografické dokumentace. O protiprávním jednáním žalobce nejsou žádné důvodné pochybnosti, kdy správní orgán shromáždil dostatek podkladů na základě, kterých bylo možné vyslovit vinu žalobce. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 55 A 5/2020 4. K námitce ohledně neprovedení místního šetření za přítomnosti zástupců samosprávy, má žalovaný za to, že tento požadavek žalobce mající za cíl změnit místní úpravu provozu v daném místě je zcela irelevantní ve vztahu k nyní projednávané věci. Místní šetření, za účelem zjištění možnosti změny organizace parkování, nemá vliv na přestupkové jednání žalobce.

5. K naplnění materiálního znaku žalovaný uvedl, že v daném případě žalobce blokoval přilehlý chodník určený pouze pro chodce, čímž znemožnil chodcům jeho užití a tím chodce nutil užít k chůzi samotnou pozemní komunikaci a zároveň se tohoto jednání dopustil bezprostředně před přechodem pro chodce, čímž významným způsobem ovlivnil také výhledové poměry.

6. Preventivně-výchovné řešení, jak je požadováno žalobcem, je podle žalovaného vyloučeno, neboť za uvedený přestupek nelze uložit napomenutí a od uložení správního trestu nelze v tomto případě rozhodnutí o přestupku upustit.

7. Nedůvodná je námitka, že věc měla být podle § 76 odst. 1 písm. k) zákona o přestupcích odložena, neboť v daném případě byly podklady shromážděny a ve stanovené lhůtě správní orgán vydal ve věci rozhodnutí.

8. K námitce ohledně neprovedení ústního jednání, o které měl žalobce požádat, žalovaný sdělil, že žádost o ústní jednání v rámci řízení o přestupku nebyla nikdy vznesena. Žalobce své tvrzení opírá o písemné podání ze dne 11. 11. 2019, kde navrhuje provést místní šetření za účelem změny místní úpravy provozu v místě, za účasti samosprávy s tím, že po tomto seznámení se s protokolem případně navrhne doplnění dalších podkladů a nařízení ústního jednání za účasti samosprávy a veřejnosti. Tato žádost však nesouvisí s projednávaným přestupkem, ale vztahuje se výlučně k provedení místního šetření za účasti samosprávy na místě, což je z uvedené písemnosti zcela zřejmé. Žalobce tedy nikdy nepožádal o nařízení ústního jednání ve věci uvedeného přestupku, ale pouze o provedení místního šetření. Žalovaný se ztotožnil se správním orgánem, že správně nebyly shledány důvody pro doplnění dokazování místním šetřením.

9. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

10. Dne 23. 5. 2019 obdržel Městský úřad Český Krumlov od Městské policie města Český Krumlov oznámení o přestupku, ze kterého vyplývá, že vozidlo žalobce dne 26. 4. 2019 stálo na chodníku, kde to není dopravní značkou povoleno, a proto je řidič motorového vozidlo registrační značky x, x, podezřelý, že porušil zákon o provozu na pozemních komunikacích, a to § 53 odst. 2 a tím naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. Součástí tohoto podání byl úřední záznam, který byl pořízen Městskou policií Český Krumlov dne 26. 4. 2019, když z jeho obsahu vyplývá, že byla hlídkou městské policie provedena kontrola na sídlišti x v x a bylo zjištěno, že v blízkosti panelového domu č.p. x parkovalo osobní vozidlo značky x, registrační značky x, a to na chodníku, kde to není dopravní značkou povoleno. Na místě byla pořízena fotodokumentace, která je rovněž součástí správního spisu. Z fotodokumentace vyplývá, že vozidlo žalobce bylo zaparkováno na chodníku, a to v místě, kde je přechod pro chodce. Následně bylo zjištěno, že provozovatelem uvedeného vozidla je žalobce.

11. Žalobce byl výzvou ze dne 28. 5. 2019 vyzván k úhradě částky 800 Kč s odůvodněním, že dle oznámení městské policie jeho vozidlem došlo ke spáchání přestupku proti zákonu o silničním provozu dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu tím, že blíže Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 55 A 5/2020 neustanovený řidič dne 26. 4. 2019 v době nejméně od 5:27 do 5:37 hodin na sídlišti x nechal stát na chodníku vozidlo značky x, registrační značky x, přestože jiní účastníci provozu než chodci nesmějí na chodníku nebo stezky pro chodce užívat.

12. Dne 22. 7. 2019 byl vydán příkaz, na základě kterého byl žalobce uznán vinným ze shora uvedeného přestupkového jednání a za to mu byla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč. Proti tomuto příkazu si žalobce podal odpor.

13. Žalobce byl vyzván dne 20. 6. 2019, aby podal nezbytné vysvětlení k prověření oznámení o přestupku a případně sdělil údaje o totožnosti řidiče uvedeného vozidla. Žalobce reagoval na výzvu. Ve vyjádření uvedl, že uvedené vozidlo na místě zaparkoval ve večerních hodinách předchozího dne po marném hledání jiného volného parkovacího místa. Dále poukázal na to, že do této situace se denně dostávají i jiné občané, kteří na stejném místě jsou nuceni nouzově zaparkovat, což může doložit fotodokumentací. Podle žalobce městská policie je s problematikou nouzového parkování na chodnících v nočních hodinách na sídlišti obeznámena, a proto je téměř bezvýhradně toleruje, což je podle žalobce nevyhnutelné. Řidiči v ranních hodinách tato místa na chodnících opouští, přeparkují na uvolněná místa nebo odjíždějí do zaměstnání. Žalobce s odkazem na zásadu ochrany dobré víry a zásadu legitimního očekávání má za to, že by mělo být jeho jednání tolerováno jako ostatním občanům. Žalobce poukázal na fotodokumentaci, dle které jsou zaparkována i jiná vozidla na chodníku (záznam o podaném vysvětlení ze dne 8. 7. 2019).

14. Ve správním spise je rovněž sdělení žalobce ze dne 11. 11. 2019, ve kterém uvádí, že hlavním úkolem na úseku správního trestání je účinná prevence včetně odstraňování příčin přestupkového jednání. Má za to, že bylo doloženo, že ve večerních a nočních hodinách využívají motoristé k nouzovému parkování svých vozidel chodníky s tím, že o této akutní potřebě je odbor dopravy a silničního hospodářství informován již od února 2018. Doporučoval, aby bylo provedeno místní šetření v době kolem 18 hodiny, kdy již klesá provoz na místních komunikacích a stabilizuje se parkování vozidel. Bylo dále jím uvedeno, že po seznámení s obsahem protokolu o místním šetření, eventuálně navrhne další doplnění podkladů pro rozhodnutí, po kterém požaduje nařídit jednání za přítomnosti veřejnosti.

15. Dne 20. 11. 2019 bylo vydáno prvostupňové správní rozhodnutí, na základě kterého byl žalobce uznán vinným z přestupku, neboť nechal stát motorové vozidlo na chodníku, ačkoli jiní účastníci provozu na pozemních komunikacích než chodci nesmějí chodníku užívat. Tím nesplnil povinnost účastníka provozu na pozemních komunikací podle § 4 písm. b) zákona o silničním provozu, když se neřídil pravidly provozu na pozemních komunikacích podle § 53 odst. 2 zákona o silničním provozu. Za to byla pak žalobci uložena pokuta ve výši 1 500 Kč.

16. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí včas odvolal, a to dne 6. 12. 2019. V odvolání opětovně zopakoval, že na místě stojí i další řidiči, k čemuž požádal provést mimo jiné místní šetření za přítomnosti zástupců samosprávy. Právě v neprovedení místního šetření spatřuje nezákonnost řízení. Zcela nesprávně byl žalobce uznán vinným za uvedený přestupek, protože materiální znak jednání není naplněn či je zcela minimální. Žalobce dále opětovně poukazoval na to, že se jedná o běžnou praxi v tomto místě, a proto by mělo být parkování tolerováno, neboť zde není dostatek místa pro parkování. Dále poukázal na to, že prvostupňové rozhodnutí je nepřezkoumatelné a zmatečné, a že nejsou vyloučeny pochybnosti o podjatosti oprávněné úřední osoby, a to pana Valíčka. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 55 A 5/2020 17. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí správního orgánu potvrdil.

18. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s., přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

19. Žalobce považuje žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, za nezákonné z důvodu neprovedení ústního jednání.

20. Dle § 80 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), platí, že „[s]právní orgán nařídí ústní jednání na požádání obviněného, je-li to nezbytné k uplatnění jeho práv; jinak návrh zamítne usnesením, které se oznamuje pouze obviněnému. O právu žádat nařízení ústního jednání musí být obviněný poučen. Správní orgán nařídí ústní jednání i bez požádání obviněného, je-li to nezbytné pro zjištění stavu věci. Správní orgán prvního stupně nařídí ústní jednání i bez požádání obviněného, je-li obviněným mladistvý“ (důraz doplněn).

21. Z komentáře k přestupkovému zákonu se k povinnosti správního orgánu nařídit ústní jednání zároveň podává, že „[n]eprovádět ústní jednání je umožněno správnímu orgánu v případě, kdy tento úkon v řízení nemá žádný význam (například obviněný nekomunikuje, je zjevné, že by se na ústní jednání nedostavil apod.), a to buď vůbec, nebo znovu (pokud bude obviněný navrhovat nařízení ústního jednání opakovaně). I když současné nastavení prekluzivní doby (srov. komentář k § 30 až 32) částečně omezuje obstrukční praktiky uplatňované v minulosti, neznamená to, že by obvinění z určitého přestupku usilovali vždy o rychlé vyřízení věci bez zbytečných průtahů. Je proto třeba zvažovat, zda je nařízení ústního jednání na návrh obviněného skutečně nezbytné k uplatnění jeho práv (například aby mohl být konfrontován se svědky při jejich výpovědích, resp. klást svědkům otázky, jak předpokládá § 82 odst. 3), a zda tedy svá práva nemůže stejně účinně uplatňovat například prostřednictvím svých písemných vyjádření “ (Jemelka, L., Vetešník P. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Zákon o některých přestupcích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 625). S těmito závěry se krajský soud zcela ztotožňuje.

22. Právem žalobce být přítomen ústnímu projednání přestupku se zabýval i Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 21. 2. 2013, čj. 9 As 101/2012-60, kde uvedl, že „[u]platnění práva na projednání přestupku v přítomnosti obviněného z přestupku předpokládá součinnost jak ze strany správního orgánu, tak ze strany samotného obviněného z přestupku. Správní orgán má povinnost postupovat tak, aby obviněnému z přestupku vytvořil podmínky pro to, aby mohl realizovat své právo na projednání přestupku v jeho přítomnosti.“ 23. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce žádost o ústní jednání v rámci řízení o přestupku nevznesl. Zcela nesprávně žalobce odkazuje na písemné podání ze dne 11. 11. 2019, ve kterém údajně navrhuje provést místní šetření za účelem změny místní úpravy provozu v místě, za účasti samosprávy, vyhotovení protokolu o místním šetření a následně uvádí, že po seznámení se s protokolem eventuálně navrhne doplnění dalších podkladů a nařízení ústního jednání za účasti samosprávy a veřejnosti. Z uvedeného obsahu je zřejmé, že tato žádost nesouvisí s projednávaným přestupkem jako takovým, ale vztahuje se k provedení místního šetření za účasti samosprávy na místě samém za účelem zjištění dopravní situace, respektive možnosti parkování v dané lokalitě, kde se žalobce uvedeného přestupku dopustil. Jestliže žalobce nepožádal o nařízení ústního jednání ve věci přestupku, ale pouze o provedení místního šetření, na které navázal další podmínky, správně nebylo ústní Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 55 A 5/2020 jednání nařízeno. Návrh žalobce o provedení místního šetření byl správně odmítnut s odůvodněním, že správní orgán neshledal důvod pro doplnění dokazování provedením místního šetření.

24. V daném případě je zcela prokázáno, že se žalobce dopustil přestupku, který mu byl kladen za vinu, když toto ani jím popíráno není. Z listinných důkazů, a to zejména z fotodokumentace je prokázáno, že vozidlo žalobce bylo zaparkováno na chodníku před přechodem na sídlišti x, přičemž sám žalobce toto doznal, kdy uvedl, že na chodníku parkoval od 25. 4. 2019 22:30 hodin do 26. 4. 2019 do 6:00 hodin.

25. Zcela nedůvodná je námitka žalobce, že nebylo provedeno místní šetření za účasti zástupců samosprávy, jehož cílem bylo změnit úpravu provozu v dané lokalitě, zajistit dostatek míst pro parkování. V rámci tohoto místního šetření žalobce hodlal poukázat na neutěšenou situaci ohledně parkování. Tato skutečnost však je zcela irelevantní v rámci řízení o přestupku, kdy je rozhodováno jen o tom, zda se žalobce dopustil uvedeného přestupku či nikoli.

26. Zcela nesprávně je pak žalobcem odkazováno na tzv. zvykové právo, kdy bylo v minulosti Policií ČR zcela tolerováno parkování na chodnících či na jiných místech. Skutečnost, že k tomu v minulosti docházelo a nebylo toto postihováno, nezbavuje žalobce odpovědnosti za přestupek. Materiální stránka přestupku byla v daném případě rovněž naplněna, jestliže žalobce zaparkoval osobní vozidlo před přechodem pro chodce na chodníku, čímž ovlivnil jak výhledové poměry a rovněž tak i znemožnil užití chodníku.

27. Na tomto místě soud připomíná, že definice přestupku zahrnuje znaky formální a znaky materiální. To znamená, že, aby bylo jednání možno právně posoudit jako přestupek, musí být současně naplněny všechny znaky. Jinými slovy, jednání, které sice vykazuje všechny formální znaky přestupku, aniž by však naplňovalo jeho materiální stránku, nemůže být kvalifikováno jako přestupek. Při výkladu pojmu škodlivost je třeba vycházet z judikatury Nejvyššího správního soudu, který ji definuje jako porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem (například rozsudek ze dne 17. 2. 2005 č. j. 7As 18/2004-48).

28. Z judikatury dále vyplývá, že „obecně je při tom nutno vycházet z premisy, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň společenské nebezpečnosti zpravidla vyšší než nepatrný (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2012 č. j. 9As 34/2012-28), jsou správní orgány povinny i zkoumat, zda byla vedle stránky formální i stránka materiální nebo sama skutečnost, že určité jednání naplňuje formální znaky přestupku, automaticky neimplikuje naplnění znaků materiálních. Z rozhodnutí NSS ze dne 9. 4. 2015 č. j. 7As 63/2015-29 vyplývá, že společenská nebezpečnost jednání, tedy materiální stránka přestupku by nebyla naplněna, pokud by existovaly zvláštní okolnosti případu, jež by nebezpečnost předmětného jednání zásadním způsobem snižovaly. Okolnostmi, jež snižují nebezpečnost jednání pro chráněný zájem společnosti pod míru, která je typická pro běžně vyskytující případy přestupků, mohou být zejména význam právem chráněného zájmu, který byl přestupkovým jednáním dotčen, způsob jeho provedení a jeho následky okolnosti, za který byl přestupek spáchán, osoba pachatele či míra jeho zavinění.“ 29. Tato konstrukce platí pouze v případě, kdy existují významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti; tím nedojde k naplnění materiálního znaku přestupku a takové jednání nemůže být označeno Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 55 A 5/2020 za přestupek. Tak tomu však vzhledem ke způsobu a místu, kde došlo k uvedenému přestupku, nebylo. Dle soudu v daném případě pro věc nebyly další relevantní okolnosti, které by takový závěr ve svém souhrnu odůvodňovaly.

30. V daném případě má soud za to, že materiální stránka byla v daném případě řádně ze strany správních orgánů zkoumána. Správní orgány dospěly k závěru, že v daném případě významné okolnosti, které by vylučovaly, že jde o protiprávní jednání žalobce, se nevyskytly. Soud se rovněž ztotožnil se žalovaným, že skutečnost, že nedošlo k přímému ohrožení ostatních účastníků silničního provozu, nemá na materiální stránku přestupku žádný vliv. Jestliže žalobce nedodržel zákon o provozu na pozemních komunikacích, došlo tak k porušení zájmu společnosti a je proto správný závěr, že naplnil tímto svým protiprávním jednáním skutkovou podstatu přestupku, a to podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 a § 125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu na pozemních komunikacích.

31. Soud proto uzavřel, že v daném případě bylo prokázáno, že se žalobce dopustil přestupku, který mu byl kladen za vinu. Materiální stránku měl povinnost správní orgán zkoumat pouze v případě, že by měl za to, že jsou v dané věci výjimečné okolnosti, jejichž nezohlednění by vedlo k výsledku zjevně rozpornému s účelem správního trestání. V daném případě platí, že materiální stránka správního deliktu je dána již naplněním skutkové podstaty přestupku. Právo na spravedlivý proces porušeno nebylo, bylo postupováno v souladu se správním řádem.

32. S ohledem na odůvodnění uvedené shora soud dospěl k závěru, že námitky důvodné nejsou, a proto byla žaloba jako nedůvodná podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnuta.

33. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který měl v řízení úspěch, se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 8 55 A 5/2020 České Budějovice 26. srpna 2020 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.