55 A 6/2024

Rubrum

č. j. 55 A 6/2024–61 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobkyně: D. T. T., narozená dne státní příslušnost t.č. bytem zastoupené Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 4. 2024, č. j. MV- 192030-5/SO-2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shoda s prvopisem: J. M. 2 55 A 6/2024

Odůvodnění

I. Vymezení věci a stručné shrnutí žaloby

1. Žalobkyně dne 30. 6. 2023 upřesnila žádost ze dne 9. 12. 2021 na vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území ČR, když tato její žádost nebyla podána osobně, ani nebyla spojena s žádostí o upuštění osobního podání žádosti.

2. Této žádosti předcházela žádost žalobkyně ze dne 9. 12. 2021 o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny podle § 44a zákona č. 326/1999 Sb., kterou nepodala osobně.

3. Správní orgán I. stupně zjistil, že žalobkyně nemá a neměla na území ČR povolen dlouhodobý pobyt za účelem společného soužití rodiny, který by bylo možné prodloužit podle § 44 odst. 1 písm. d) ve spojení s ustanovení § 44a odst. 4 zákona o pobytu cizinců. Žalobkyně nebyla držitelkou povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny. Z toho důvodu byla její žádost hodnocena jako zjevně právně nepřípustná, neboť jí nelze vyhovět. Správní orgán proto vydal usnesení dne 8. 2. 2022 č. j. OAM - 002664- 3/DP-2022, kterým podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu řízení o žádosti žalobkyně zastavil, neboť podaná žádost byla zjevně právně nepřípustná.

4. Žalobkyně v zákonné lhůtě podala odvolání. O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím tak, jak je specifikováno pod bodem 1 tohoto rozsudku. Žádost žalobkyně byla jednoznačně označena jako žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny a správním orgánem I. stupně byla posouzena nejen podle označení, ale i podle obsahu, navíc byla podána cestou právního zástupce. Obsahově byla žádost naprosto jasná. Nebyl proto důvod zpochybňovat učiněný závěr správního orgánu I. stupně. Pokud žalobkyně skutečně zamýšlela podat žádost o vydání nového účelu pobytu změnou účelu, který ji svědčil, byla povinna podat takovou žádost správnímu orgánu osobně, což neučinila. To vyplývá z § 169d odst. 1 zákona o pobytu cizinců, případně písemně nebo elektronicky, například veřejnou datovou sítí. V takovém případě byla povinna do pěti dnů osobně potvrdit svou žádost účastí u příslušného správního orgánu, což taktéž neučinila. Právní zástupce žalobkyně žádal o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, nikoliv o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu. Bylo proto bez pochyb, o co žalobkyně žádá, a proto nebyl správní orgán I. stupně, jakkoliv oprávněn či povinen žalobkyni vyzývat k odstranění vad žádosti. Součástí spisu je i kopie průkazu o povolení k pobytu (pobytového štítku), ze které je patrné, že dosavadní dlouhodobý pobyt žalobkyně byl zaměstnanecká karta. Žalobkyně však nepožádala o prodloužení zaměstnanecké karty, ale o prodloužení za účelem společného soužití rodiny.

5. Dne 8. 7. 2022 obdržel Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 6. 2022 č. j. MV-84451-5/SO-2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“) včetně návrhu na přiznání odkladného účinku této žalobě. Žalovaným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“), č. j. OAM-00264-3/DP-2022 ze dne 8. 2. 2022, kterým bylo podle § 66 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zastaveno správní řízení ve věci žádosti žalobkyně o prodloužení doby platnosti Shoda s prvopisem: J. M. 3 55 A 6/2024 povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území z důvodu zjevně nepřípustné žádosti a napadené usnesení bylo potvrzeno.

6. Žalobkyně v žalobě označila žalované rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně za nepřezkoumatelná a přijatá v rozporu se zákonem. Zdůraznila, že došlo k porušení základních zásad správního řízení stanovených zejména v § 2 odst. 3 a § 3 správního řádu, jakož § 66 odst. 1 písm. b) téhož zákona. Její námitky byly vypořádány nedostatečně a pro zastavení řízení o její žádosti nebyly splněny podmínky stanovené zákonem. Žalobkyně potvrdila, že její podání nebylo z hlediska formálního označení a částečně ani z hlediska obsahového dokonalé, přesto však závěr žalované považuje za unáhlený, kdy její žádost o prodloužení pobytu byla jasná a obsah její žádosti mohl být konkretizován a opraven na základě součinnosti a výzvy správního orgánu. Postup správního orgánu žalobkyně vnímá jako zanedbání poučovací povinnosti či prostého vyzvání se k věci vyjádřit, čímž došlo k porušení ustanovení správního řádu, zejména § 2 odst. 3 správního řádu, podle kterého správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jejichž se činnost správního orgánu dotýká (zásada ochrany práv nabytých v dobré víře a v nezbytném rozsahu taktéž zásada přiměřenosti). Žalobkyně zdůraznila, že je i v kontextu její pobytové historie zřejmé, že nežádala, respektive nechtěla žádat o prodloužení pobytového oprávnění, který jí nesvědčilo, nýbrž zamýšlela požádat o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu ve smyslu § 45 zákona o pobytu cizinců. Žalobkyně dovozuje, že měla být vyzvána k objasnění účelu její žádosti, což by vedlo k zachování jejích procesních práv a ke skutečně uvážlivému a restriktivnímu přístupu při aplikaci § 66 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Proto navrhla zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

7. Krajský soud vyhověl žalobkyni a rozhodnutí žalované ze dne 23. 6. 2022 č.j. MV-84451- 5/SO-2022 a usnesení Ministerstva vnitra a odboru azylové a migrační politiky ze dne 8. 2. 2022, č.j. OAM-00264-3/DP-2022 zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Podle krajského soudu správní orgán prvního stupně nesprávně hodnotil jako právně nepřípustnou, neboť žádost nebyla pro rozpor v jejím obsahu bez odstranění tohoto rozporu projednatelná. Byla-li totiž žádost označená jako žádost o prodloužení pobytového oprávnění, avšak z jiného titulu, než jaký žalobkyni svědčil z předchozího povolení k dlouhodobému pobytu, nebylo tak jednoznačné, zda žalobkyně skutečně žádá o prodloužení pobytu z důvodu dalšího zaměstnání nebo zda žádá o vydání nového povolení za účelem jiného důvodu pobytu na území ČR. Proto měl správní orgán se zabývat odstraněním rozporu v její žádosti zasláním výzvy s poučením, že pokud nebude vada žádosti odstraněna, bude o ní řízení zastaveno. Žalovaná napadla rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 51 A 8/2022-62 kasační stížností, přičemž Nejvyšší správní soud rozsudkem č.j. 2 Azs 267/2022-30 ze dne 2. března 2023 kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl, když se shodl s krajským soudem, že měl správní orgán prvního stupně nejprve umožnit žalobkyni odstranit nejasnosti žádosti a až poté měl učinil úvahu, zda je žádost způsobilá být věcně posouzena nebo ne.

8. Žalobkyni byla zaslána výzva dne 13. 6. 2023, č.j. OAM-00264-16/DP-2022, kterou žalobkyně byla vyzvána k odstranění vad žádosti, a to konkrétně o sdělení, o jaké pobytové oprávnění na území ČR žádá, tedy zda o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu nebo o prodloužení platnosti jejího aktuálního pobytového povolení k pobytu – zaměstnanecké karty podle § 44a zákona č. 326/1999 Sb. s tím, že byla i upozorněna, že je podle § 169d odst. 1 uvedeného zákona cizinec povinen podat žádost o vydání povolení Shoda s prvopisem: J. M. 4 55 A 6/2024 k dlouhodobému pobytu osobně. Po odstranění vad byla žalobkyni poskytnuta lhůta do 10. 7. 2022. Výzva jí byla doručena dne 15. 6. 2023.

9. Žalobkyně dne 30. 6. 2023 sdělila, že žádá o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny. Dle správního orgánu nebylo namístě zpětně žalobkyni vyzývat k potvrzení podání žádosti osobní účastí, když tato žádost byla podána dne 9. 12. 2021 datovou schránkou, přestože podle § 169d odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb. byla povinna podat uvedenou žádost osobně, eventuálně ji do pěti dnů od podání datovou schránkou potvrdit osobní účastí.

10. Prvostupňový správní orgán učinil dne 11. 10. 2023 záznam o usnesení č.j. OAM-00264- 16/DP-2022, kterým konstatoval, že žádost žalobkyně o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území nebyla podána osobně v souladu s § 169d odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. Uvedený záznam byla doručen žalobkyni dne 12. 10. 2023. Proti tomuto usnesení si žalobkyně podala odvolání, o kterém bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím ze dne 11. 10. 2023 tak, že odvolání proti záznamu o usnesení ze dne 11. 10. 2023 je nepřípustné, neboť žádost nebyla žalobkyní podána osobně, když s doručením této žádosti nebylo požádáno o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti, a proto ani nelze považovat řízení o žádosti za zahájené.

11. Žalobkyně namítá v žalobě, že usnesení prvostupňového správního orgánu mělo povahu rozhodnutí v širším slova smyslu dle § 67 správního řádu, v němž bylo rozhodnuto o žádosti žalobkyně, nikoliv však o usnesení podle § 169h odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb., které by bylo možné pouze poznamenat do spisu.

12. Žalobkyně zdůraznila, že vydání usnesení podle § 169h odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb., které by bylo možné poznamenat do spisu a nebylo možné s ohledem na zahájení a vedení správního řízení v dané věci vydat. Proto má za to, že odvolání proti uvedenému usnesení bylo přípustné, a to s ohledem na povahu usnesení správního orgánu prvního stupně. Řízení bylo řádně zahájeno, a proto nebylo možné takovýto akt vydat.

13. Žalobkyně byla rovněž zkrácena na jejím právu na respektování soukromého a rodinného života. V České republice se žalobkyni narodili nezletilí synové, a to v roce 2011 a 2019, kteří si zde v České republice plní povinnou školní docházku. Rovněž na území České republiky je usídlen manžel žalobkyně, který je držitelem povolení k trvalému pobytu. Rozhodnutí správních orgánů tedy významně zasahuje do práv a zájmů žalobkyně a její rodinu staví do nejisté situace, kdy je nutná potřeba zvažovat možnost dalšího setrvání na území České republiky.

14. Proto žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí žalované a vrácení věci k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalované

15. Žalovaná navrhovala, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta, když má za to, že napadené rozhodnutý j správné i přezkoumatelné a odmítá námitky uvedené v žalobě.

16. Žádost nebyla podána žadatelkou soudně ač k tomu byla ve smyslu § 169d odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. povinna. Dne 9. 12. 2021 žalobkyně doručila do datové schránky správnímu orgánu žádost o vydání o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití i rodiny na území ČR, když tato žádost nebyla spojena s žádostí o upuštění osobního podání žádosti. Žalobkyně byla v usnesení správním orgánem I. stupně poučena o tom, že proti tomuto usnesení se nelze podle § 765 odst. 5 správního řádu odvolat, a přesto odvolání Shoda s prvopisem: J. M. 5 55 A 6/2024 podala, proto byla komise nucena odvolání žalobkyně rozhodnout v souladu s § 92 odst. 1 správního řádu, kdy odvolání proti záznamu o usnesení správního orgánu I. stupně jako nepřípustné rozhodnutím ze dne 23. 4. 2024 zamítla.

17. K námitce, že řízení o žádosti žalobkyně bylo řádně zahájeno žalovaná uvedla, že správní orgán I. stupně řízení započal, nicméně bez provedení procesních úkonů usnesením ze dne 8. 2. 2022 podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu řízení o žádosti zastavil, neboť je žádost je zjevně právně nepřípustná.

18. K námitce, že žalobkyně byla zkrácena v důsledku napadeného rozhodnutí, jímž bylo odvolání posouzeno jako nepřípustné zkrácena na svém právu na respektování soukromého a rodinného života zaručeném č.l. 8 úmluvy o ochraně lidských práv, neboť pobývá na územní České republiky od roku 2007, zde se narodili její dva synové (ročník 2011 a 2015), když oba jsou držiteli k povolení trvalému pobytu a stejně tak její manžel, který je na území ČR podnikatel OSVČ. K této námitce žalovaná uvedla, že výše uvedené žalobkyně nenamítala ani v rámci řízení před vydáním rozhodnutí správního orgánu I. stupně ani v řízení odvolacím, přičemž z důvodu nepřípustnosti podaného odvolání se žalovaná nezabývala touto námitkou, neboť neposuzoval věcnou stránku.

III. Právní názor soudu

19. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

20. V daném případě se jedná o přezkoumání rozhodnutí o zastavení správního řízení záznamem ve věci žádosti žalobkyně o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny podle § 42a zákona o pobytu cizinců. Tato žádost nebyla však podána osobně ani nebyla spojena s žádostí o upuštění osobního podání žádosti, proto správní orgán I. stupně konstatoval, že žádost nebyla podána účastnicí řízení osobně, neboť nebylo požádáno o upuštění od osobního podání žádosti, a proto nelze považovat řízení o žádosti zahájené, a proto správní orgán I. stupně vydal záznam o usnesení ze dne 11. 10. 2023, kterým konstatoval a do spisu zaznamenal, že žádost účastnice řízení o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území nebyla podána osobně v souladu s § 169d) odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb.

21. Soud se proto zabýval posouzením oprávněnosti postupu správního orgánu, kterým odvolání proti záznamu o usnesení správního orgánu I. stupně ze dne 11. 10.2023 vyhodnotil jako nepřípustné, a to s odkazem na § 169d odst. 1, 2 zákona č. 326/1999 Sb.

22. Z § 169d odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. vyplývá, že „žádost o udělení dlouhodobého víza s výjimkou diplomatického nebo zvláštního víza, žádost o prodloužení platnosti víza k pobytu na 90 dnů za účelem strpění pobytu na územní a žádost o povolení k dlouhodobému přechodnému nebo trvalému pobytu je cizinec povinen podat osobně“.

23. Podle § 169h odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb. „nepřijatelnost žádosti zjišťuje, že u žádosti podané na zastupitelském úřadu zastupitelský úřad a u žádosti podané ministerstvu. Je-li žádost nepřijatelná, řízení není zahájeno a na žádost se hledí jako by nebyla podána, tuto skutečnost ministerstvo nebo zastupitelský úřad cizinci sdělí včetně důvodu nepřijatelnosti, učiní o ní usnesení do spisu a vrátí tiskopis žádosti, veškeré předložené doklady a správní poplatek, pokud byl uhrazen. Nepodá-li cizinec žádost osobně, ač je k tomu podle tohoto zákona povinen, postupuje se obdobně podle věty druhé“. Shoda s prvopisem: J. M. 6 55 A 6/2024 24. Podle § 76 odst. 5 věty třetí správního řádu se proti usnesení, které se pouze poznamenává do spisu a proti usnesení o němž to stanoví zákon, se nelze odvolat.

25. Prvostupňový správní orgán postupoval dle shora citovaných zákonných ustanovení a učinil do spisu záznam o usnesení, že je žádost nepřijatelná, a to právě z důvodu, že žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu byla žalobkyně povinna podat osobně, což neučinila. Takový postup byl dle soudu správný, neboť žalobkyně nepodala žádost osobně ani nepožádala dle § 169h odst. 5 zákona č. 326/199 Sb., o upuštění od osobního podání žádosti. V tomto případě, jestliže žalobkyně nesplnila povinnost osobního podání žádosti, pak žádost jako by nebyla podána a řízení o ní zahájeno. Řízení nelze tak považovat za zahájené v případě, že žalobkyně spolu s žádostí nepožádala o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti. Správně proto bylo konstatováno prvostupňovým správním orgánem, že nebyla splněna povinnost osobního podání žádosti a usnesením, které poznamenal do spisu, že žádost je nepřijatelná, když žalobkyně byla výslovně poučena ve výzvě o tom, že je její povinností podat žádost o dlouhodobý pobyt z důvodu sloučení rodiny osobně.

26. Žalobkyně byla poučena o tom, že proti tomuto usnesení se podle § 76 odst. 5 správního řádu nelze odvolat, přesto žalobkyně odvolání podala, když komise o odvolání žalobkyně rozhodla tak, že jako nepřípustné napadeným rozhodnutím odvolání zamítla. I tento postup soud považuje za zákonný, a to s odkazem na § 76 odst. 5 správního řádu, neboť dle soudu se nejedná o usnesení, které by mělo povahu rozhodnutí v širším slova smyslu dle § 67 správního řádu, neboť jak byla zdůvodněno shora, jedná se o usnesení podle § 169h odst. 5 zákona o pobytu cizinců, které bylo možné do spisu jen poznamenat. Soud nesdílí názor žalobkyně, že takový postup nebyl možný s ohledem na zahájení a vedení správního řízení v projednávané věci, neboť byly pouze na výzvu odstraňovány vady podání žádosti, kdy na základě výzvy žalobkyně upřesnila svoji žádost, proto soud má za to, že žádné správní řízení nebylo vedeno, teprve až na základě odstranění vad podání bylo totiž možné žádost žalobkyně řádně posoudit, proto pak odvolání proti tomuto záznamu bylo správně posouzeno jako nepřípustné.

27. Lze přisvědčit žalobkyni, že řízení o její žádosti bylo zahájeno podáním dne 9. 12. 2021, nicméně její žádost bylo možno posoudit až poté, co na základě výzvy odstranila vady podání, tedy až poté bylo řízení usnesením ze dne 8. 2. 2022 podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu zastaveno, neboť žádost byla právně nepřístupná.

28. Zcela nedůvodná je pak námitka žalobkyně, že byla zkrácena v důsledku napadeného rozhodnutí, kterým bylo odvolání posouzeno jako nepřípustné dle § 92 odst. 1 správního řádu, zkrácena na svých právech, a to na respektování soukromého a rodinného života. Žalobkyně na území ČR pobývá od roku 2007, přičemž se jí v České republice narodili její dva synové, kteří jsou nezletilí, mají zde povolení k trvalému pobytu a plní zde školní docházku. Rovněž tak její manžel je držitelem povolení k trvalému pobytu na území ČR. Tato námitka důvodná dle soudu není, neboť se jedná o procesní rozhodnutí, kdy byla její žádost posouzena jako nepřípustná, a proto správně správní orgán neposuzoval věcnou stránku věci. Žalobkyně ani tuto námitku nevznesla v rámci řízení před vydáním rozhodnutí správní orgánu I. stupně ani v řízení odvolacím. V rámci přezkumu napadeného rozhodnutí je tato námitka zcela irelevantní.

IV. Závěr a náklady řízení

29. Soud proto uzavřel, že správní orgán o žádosti žalobkyně správně učinil podle § 169h odst. 5 zákona o pobytu cizinců záznam do spisu z toho důvodu, že žádost nebyla podána osobně. Shoda s prvopisem: J. M. 7 55 A 6/2024 S tím se ze shora uvedených důvodů krajský soud ztotožnil, a proto je odvolání žalobkyně proti tomuto usnesení nepřípustné, neboť dle § 76 odst. 5 správního řádu odvolání podat nelze, proto odvolání je nepřípustné. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba důvodná není, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 věta první s.ř.s. S ohledem na to, že žalobkyně v řízení úspěšná nebyla, nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Žalovanému, kterému by jakožto úspěšnému účastníku řízení náležela náhrada nákladů řízení soud tuto náhradu nepřiznal, neboť mu nad rámec běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 25. září 2024 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shoda s prvopisem: J. M.