55 A 7/2019

Rubrum

55A 7/2019 - 37 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce: M. S. bytem O. 2009/5, Č. B. zastoupeného Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem sídlem Nemanická 440/14, České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2019 č. j. KUJCK 84998/2019 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje České Budějovice ze dne 22. 7. 2019 č. j. KUJCK 84998/2019 a rozhodnutí Městského úřadu v Bechyni ze dne 11. 6. 2 55A 7/2019 2019 č. j. BE-11753/2018/79/VaSV/Krš-194 se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 11 228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobou se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 22. 7. 2019 č. j. KUJCK 84998/2019, kterým bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu v Bechyni ze dne 11. 6. 2019 č. j. BE-11753/2018/79/VaSV/Krš-194, jímž byl žalobce uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona o některých přestupcích, kterého se měl dopustit tím, že dne 31. 8. 2018 v době kolem 21.29 hod. tím, že na facebookovém zdi D. M., bytem B. s. O. m. 707 napsal komentář k příspěvku D. B. zaměřenému proti MUDr. M. S., Ph.D. ve znění „dejte ho do koše a do Vltavy“, tedy úmyslně narušil občanské soužití tak, že vyhrožoval újmou na zdraví. Za toto přestupkové jednání mu bylo uloženo napomenutí a byla mu uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Odvolání žalobce proti citovanému rozhodnutí vyhověno nebylo, neboť napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce jako nedůvodné zamítnuto a napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo potvrzeno.

2. Žalobce v žalobě namítá nepříslušnost Městského úřadu v Bechyni k projednání přestupku, kdy tento úřad nesprávně dovozoval svou příslušnost na základě pravidla distančního přestupku ve smyslu § 62 odst. 4 správního řádu, přičemž správně příslušnost měla být určena dle místa bydliště žalobce, nikoli podle toho, kde přestupek vyšel najevo. Zcela nesprávně tímto místem byla určena ordinace MUDr. S. v Bechyni, přičemž ve spise neexistuje jediné tvrzení o skutečnosti, že by přestupek vyšel najevo a že by se osoba o spáchání přestupku dozvěděla, nebo že by nastal následek tohoto jednání právě v ordinaci MUDr. S.

3. Žalobce má za to, že svým komentářem ve znění „dejte ho do koše a do Vltavy“ nemohl naplnit skutkovou podstatu přestupku, neboť se z jeho strany jednalo o nadnesené rčení, kdy úmyslem nebylo jakkoliv MUDr. M. S. ublížit a ani v něm vzbudit jakoukoliv obavu, že by k ublížení mohlo dojít. Z povahy jednání, které bylo učiněno v komentářové sekci na sociální síti, je zjevné, že údajná výhrůžka nebyla myšlena vážně a sloužila jen k vyjádření soucitu či určité formě morální satisfakce paní D. M. Fráze tedy nebyla myšlena jakkoliv výhružně, což potvrdil i M. S. že se necítí tímto příspěvkem být dotčen. Žalobce na sociální síti pouze vyjadřoval svůj nesouhlasný postoj k jednání MUDr. S., což je pochopitelné i s ohledem na to, že MUDr. S. byl uznán vinným za přestupky, kdy ve své ordinaci vyhrožoval svým pacientům nožem zabitím a dopustil se dalších přestupkových jednání. Žalobce má proto za to, že není nic špatného na tom, vyjádřit svůj nesouhlas s tímto závadným jednáním prostřednictvím sociální sítě. Jeho příspěvek v žádném případě nebyl urážlivý, natož pak vyhrožující.

4. Nesprávně pak správní orgán přitěžuje žalobci, kdy se domnívá, že jeho komentáře jsou mířeny proti jednomu člověku, který žije v bělošské majoritě a který je černé pleti. Tato dedukce ovšem nemá souvislost s příspěvkem žalobce, proto správní orgán zcela zjevně na základě mylné dedukce vyvodil, že komentář žalobce je podbarvený xenofobním či 3 55A 7/2019 rasistickým podtónem, když tato dedukce správního orgánu není založena na žádném ze skutkových tvrzení a je pouze zjevně domyšlenou představou správního orgánu. Správní orgán nevedl jakékoli dokazování, na základě kterého by mohl mít za prokázané, že žalobce vůbec věděl, že je MUDr. S. erbessa jiné barvy pleti. K tomu žalobce poznamenal, že MUDr. S. erbessa je ke svým pacientům opakovaně zcela hrubý, otevřeně jim vyhrožuje smrtí a chová se k nim velmi urážlivě, a to zejména k ženám. Žalobce má za to, že je nesprávný závěr žalovaného, dle něhož není rozhodné, zda chtěl žalobce své výhrůžky skutečně splnit. V souvislosti s tím je pak žalobcem odkazováno na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1415/2013 a rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1256/2013, dle něhož musí být vyhrožování způsobilé vzbudit důvodnou obavu. Ze spisu je však patrno, že MUDr. S. erbessa se necítí být výrokem nikterak dotčen, natož aby u něj vzbudil jakoukoliv obavu. Žalobce na sociální síti jednal pod svým jménem, proto je nesprávná argumentace správního orgánu, že se žalobce údajně anonymizoval. Žalobce má za to, že se nedopustil závadného jednání, neboť neměl v úmyslu jakkoli vyhrožovat, natož MUDr. S. ublížit, když sám MUDr. S. se necítil být jakkoli ohrožen. Proto je nesprávná úvaha správního orgánu sankcionovat žalobce za toto jednání.

5. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě odkázal na napadené rozhodnutí, ve kterém se zabýval všemi námitkami žalobce uvedenými v odvolání.

6. K nedostatku místní příslušnosti žalovaný uvedl, že nesouhlasí s názorem, že ustanovení § 62 odst. 4 zákona č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky je až posledním způsobem určení příslušnosti, když použitelnost tohoto ustanovení nastává v případě, je-li příslušných více správních orgánů. V daném případě se jednalo o distanční přestupek, kdy místní příslušnost byla dána podle místa spáchání skutku, když jedním z míst je i místo, kde nastal následek jednání žalobce. Správní orgán proto vycházel správně z podání vysvětlení MUDr. S. ze dne 18. 11, 2018. Žalovaný odkázal na ustanovení § 5 zákona o přestupcích, kdy v daném případě je společenským zájmem ochrana osob před tím, aby jim bylo vyhrožováno újmou na zdraví či na životě. Příspěvek žalobce lze stěží považovat za pouhé vyjádření lítosti či soucitu se situací D. M., neboť příspěvek je vyhrožující, směřující k zásahu do tělesné integrity jiného člověka pro pouhou skutečnost nepřítomnosti v ordinaci a neslušnou reakci na ni. Hranice mezi pouhou nevhodností, neslušností a naplnění materiálního znaku přestupku je mnohdy velmi úzká a je na správních orgánech posoudit, zda došlo k přestupku či nikoliv. Žalobce na příspěvek reagoval nikoli nevhodně, ale s ohledem na obsah již tak, že materiální stránka daného přestupku byla naplněna. Vyhrožování jinému topením i v případě, že nebude v reálu uskutečněno, je jednáním společensky škodlivým. Právo na svobodu projevu je limitováno, v případě, že osobním projevem jsou naplněny znaky přestupkového jednání, nelze se takového práva dovolávat. Žalobce se sám zapojil do facebookové diskuse, měl právo se vyjádřit, ovšem takovým způsobem, který nebyl protiprávní. Nelze dopřát ochrany takovému výroku, který směřuje k zásahu do tělesné integrity jiné osoby. Okolnosti případu byly posouzeny v rámci uděleného trestu, kdy bylo zvoleno nejmírnější forma, a to napomenutí.

7. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti.

8. Žalobci bylo opatřením ze dne 15. 1. 2019 oznámeno zahájení přestupkového řízení a současně byl žalobce předvolán k ústnímu jednání na den 25. 2. 2019. Zahájení přestupkového řízení bylo oznámeno poté, co správní orgán zjistil, že na facebookové zdi D. M. došlo k přestupkovému jednání, mimo jiné ze strany žalobce, kdy se žalobce měl dopustit přestupku tím, že pod příspěvek D. M. psal výhrůžné komentáře směrem 4 55A 7/2019 k MUDr. M. S. Napsal komentář k příspěvku D. M. ve znění „dejte ho do koše a do Vltavy“ a podle správního orgánu úmyslně tak narušil občanské soužití, kdy MUDr. M. S. vyhrožoval újmou na zdraví. Žalobce byl k ústnímu jednání řádně předvolán, neboť oznámení o zahájení přestupkového řízení a předvolání k ústnímu jednání převzal dne 18. 1. 2019. Žalobce se však z jednání telefonicky omluvil a k jednání se nedostavil.

9. Dne 1. 4. 2019 byl sepsán protokol o ústním jednání, ke kterému byl žalobce předvolán, přičemž se cestou právního zástupce Mgr. J. H. omluvil a jednání se nezúčastnil.

10. Další ústní jednání se konalo dne 13. 5. 2019, ke kterému se dostavil pouze právní zástupce žalobce Mgr. J. H., který dle obsahu protokolu odkázal na vyjádření ze dne 28. 3. 2019, které zaslal správnímu orgánu. Setrval na tom, že se žalobce přestupku nedopustil a namítal místní příslušnost Městského úřadu Bechyně.

11. Dne 29. 3. 2019 bylo správnímu orgánu doručeno vyjádření žalobce, ve kterém zejména namítal, že Městský úřad Bechyně není k projednání přestupku místně příslušný, kdy žalobci není jasné, na základě čeho úřad dovodil svou příslušnost při odpovědnosti za uvedený přestupek, kdy mělo být postupováno dle § 62 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb. Žalobce vyslovil nesouhlas s údajným spácháním přestupku, neboť vyhrožování by muselo být způsobilé způsobit důvodnou obavu. Žalobce má za to, že svým komentářem ve znění „dejte ho do koše a do Vltavy“ nemohl naplnit skutkovou podstatu přestupku, kdy jeho úmyslem nebylo M. S. ublížit, ani v něm vzbudit důvodnou obavu z toho, že by k ublížení mohlo dojít. Údajná výhrůžka nebyla ze strany žalobce myšlena vážně, pouze měla sloužit jako vyjádření soucitu či určitá forma morální satisfakce D. M.

12. Ve správním spise je rovněž dopis žalobce adresovaný Městskému úřadu Bechyně, ve kterém se žalobce omlouvá za uvedený komentář v příspěvku ze dne 30. 8. 2018 a uvádí, že jeho komentář měl vyznít jako žertovný pro odlehčení příspěvku, nikoliv jako vyhrožující újmou na zdraví.

13. Ze záznamu o podání vysvětlení ze dne 8. 11. 2018 vyplývá, že M. S. k věci uvedl, že s lidmi, co o něm psali na facebooku, nechce ničeho řešit, jedná se o lidi, kteří v životě nic nedokázali ani třetinu toho co on, proto se nehodlá jimi vůbec zabývat. O příspěvku D. M. se dozvěděl tak, že za ním do ordinace v Bechyni přišli známí a pověděli mu o tom. Také o komentáři byl informován ze strany známých v Týně nad Vltavou, v Praze nebo v Německu. Odmítl příspěvek na facebooku řešit, neboť to do jeho práce nijak nezasahuje.

14. Městský úřad v Bechyni vydal dne 11. 6. 2019 rozhodnutí, kterým mimo jiné uznal žalobce vinným z přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona o některých přestupcích, kterého se měl žalobce dopustit dne 31. 8. 2018 tím, že na facebookové zdi D. M. napsal komentář k jejímu příspěvku zaměřený proti MUDr. M. S. ve znění „dejte ho do koše a do Vltavy“. Tím tedy úmyslně narušil občanské soužití, neboť dotyčnému vyhrožoval újmou na zdraví. Za to byl žalobci uložen trest napomenutí. Žalobce se proti uvedenému rozhodnutí odvolal, odvolání bylo jako nedůvodné zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí bylo napadeným rozhodnutím potvrzeno s odůvodněním, že byl jednoznačně prokázán přestupek žalobce, kdy tento příspěvek vyhodnotil správní orgán tak, že se jedná o příspěvek výhrůžný, agresivní, mířící na zásah tělesné integrity poškozeného, kdy soucit pochopení se situací D. M. nebylo přípustné vyjadřovat takovýmto způsobem. V daném případě jednal žalobce úmyslně, a to v úmyslu nepřímém, kdy věděl, že svým jednáním naruší zájem chráněný zákonem, to je poklidné občanské soužití. Jednání žalobce překročilo i rámec pouhé nevhodnosti nebo správnosti, kdy tím, 5 55A 7/2019 že vyhrožoval poškozenému újmou na zdraví, narušil občanské soužití takovou měrou, která již hranici pouhé nevhodnosti či neslušnosti překračuje. Tyto výhrůžky směřovaly přímo proti porušení osobní integrity člověka.

15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s. ř. s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

16. Mezi účastníky je na sporu, zda výrokem, který žalobce na facebooku napsal k příspěvku D. M. „dejte ho do koše a do Vltavy“ vyhrožoval MUDr. S. újmou na zdraví.

17. Soud poznamenává, že svoboda projevu představuje jeden z nejdůležitějších základů demokratické společnosti a jednu z hlavních podmínek pokroku a rozvoje každého jednotlivce. Jako taková se svoboda projevu vztahuje nejen na informace nebo myšlenky příznivě přijímané či považované za neškodné či bezvýznamné, ale i na ty, které zraňují, šokují nebo znepokojují. Ústavní soud má opakovaně za to, že každý názor, stanovisko nebo kritika je, vzhledem k významu svobody projevu podle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, zásadně přípustným (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. II ÚS 357/96, Ústavní soud České republiky: sbírka nálezů a usnesení, svazek 9, strana 355).

18. Je samozřejmostí, že práva zakotvená v článku 17 odst. 1 Listiny a v článku 10 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, nejsou bezbřehá. Z článku 17 odst. 4 Listiny plyne, že svobodu projevu a právo vykládat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnosti státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Z článku 10 odst. 2 Úmluvy pak plyne, že omezení těchto svobod lze připustit, pokud tak stanoví zákon a je-li to nezbytné v demokratické společnosti v zájmu územní celistvosti, předcházení nepokojů a zločinnosti, zabránění úniku důvěrných informací nebo zachování autority a nestrannosti soudní moci.

19. Jak již bylo uvedeno shora, žalobce se měl dopustit přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona o některých přestupcích, tím že dne 31. 8. 2018 na facebookové zdi D. M. napsal komentář k jejímu příspěvku zaměřenému proti MUDr. M. S. ve znění „dejte ho do koše a do Vltavy“, čímž podle správního orgánu narušil občanské soužití, jestliže jmenovanému vyhrožoval újmou na zdraví. Soud uvádí, že v daném případě bylo úmyslem žalobce veřejně projevit svůj názor a nelze říci, že by se objektivně jednalo o text, jímž by bylo žalobcem vyhrožováno ublížením na zdraví, jak spekuluje žalovaný. Nejedná se tedy o sdělení, které by nebylo možné tolerovat a vyžadovalo by přímý zásah ze strany orgánů veřejné moci. Dle soudu se jedná o svobodný projev autora učiněný zcela v mezích článku 17 Listiny, tedy o projev nepřekračující ústavní limity svobody projevu. Popsané jednání ve výroku žalovaného rozhodnutí dle soudu nemohlo naplnit skutkovou podstatu uvedeného přestupku, neboť přestupkem, jak obecně známo, může být pouze jednání protiprávní, nedovolené. Uvedeným výrazem důvodnou obavu z ublížení na zdraví žalobce tedy vzbudit nemohl.

20. Soud poznamenává, že svoboda projevu je jednou z nejstarších ústavně garantovaných svobod, proto nesmí být nikdo pronásledován za své názory, neboť svobodné sdělování myšlenek je jedním z nejcennějších práv člověka svobody projevu se totiž vztahuje nejen na informace nebo myšlenky příznivě přijímané či považované za neškodné či bezvýznamné, ale i na ty, které zraňují, šokují nebo znepokojují. Proto bylo v daném 6 55A 7/2019 případě povinností soudu poskytnout svobodě projevu v souladu s článkem 4 Ústavy ochranu.

21. Soud má za to, že v daném případě je nutno výrok žalobce „dejte ho do koše a do Vltavy“ vykládat v kontextu učiněného podání, kdy ho nelze interpretovat jako výhrůžku újmy na zdraví, neboť tento výrok nemůže být v obecné mluvě posouzen jako výhrůžku fyzického ublížení, jestliže v době panovníka Rudolfa II. dávali do koše (klece) nepoctivé řemeslníky na určitou dobu v případě, kdy například pekaři nedodržovali míry a váhy pekařských výrobků, kdy byl poté podvádějící hříšník ponořen v železném koši do Vltavy, kdy se nejednalo o trest fyzický, ale o trest zahanbující. V daném případě se tedy jednalo v případě máchání nepoctivých řemeslníků v koši ve Vltavě, tedy o symbolickou a doslovnou „očistu“. Proto je nutno hodnotit výrok žalobce jako historický příměr na nepoctivé řemeslníky, tedy o nadsázku, kdy uvedený komentář lze hodnotit jako kritiku v případě nepoctivého jednání. Jak vyplývá z komentářů na facebooku D. M., bylo zde řešeno, jakým způsobem vede MUDr. M. S. ordinaci a jakým způsobem jedná s pacienty. Proto má soud za to, že v daném případě pouze žalobce vyslovil svůj názor k výkonu jeho profese. Tento komentář pak nelze hodnotit jako vyhrožování újmou na zdraví, neboť takovou obavu ani nemohl vzbudit. Proto soud uzavřel, že se v daném případě nejedná o text, ze kterého by bylo možno dovodit, že bylo jmenovanému vyhrožováno újmou na zdraví, neboť takovou obavu ani nemohl vzbudit to i v kontextu s jinými komentáři.

22. Soud proto shledal důvodnou námitku žalobce, že uvedený výrok nelze chápat jako snahu poškodit MUDr. S. na zdraví, neboť z textu příspěvku toto nevyplývá. Pokud by byl výklad zaujatý správními orgány správný, bylo by možno za přestupek bez dalšího postihnout všechny autory karikatury (rovná se zkratkovité, zesměšňující nebo satiricky odsuzující výtvarné nebo literární zobrazení některých rysů osobnosti) nebo satiry (literární druh využívající ke kritice různých jevů a osob, ironii, sarkasmus, vtip a výsměch), které jsou založeny na zesměšňování.

23. Neprávně bylo jako přitěžující okolnost poukázáno na to, že komentář žalobce je namířen proti jednomu člověku, který žije v bělošské majoritě a je černé pleti, neboť tato spekulace nemá oporu v obsahu správního spisu. Ze žádného důkazu nevyplývá, že by tento komentář žalobce byl podbarvený xenofobním či rasistickým podtónem, neboť žalobce vyjádřil pouze svůj nesouhlasný postoj k jednání MUDr. S., o čemž svědčí i skutečnost, že MUDr. S. byl rovněž předmětným rozhodnutím uznán vinným za přestupky proti občanskému soužití. Jak vyplývá z výpovědi MUDr. S. ten se takovým příspěvkem dotčen či ohrožen necítil, což vyplývá z jeho vyjádření uvedeného shora.

24. K námitce že právní kvalifikaci přestupkového jednání je třeba považovat za krajní právní prostředek a že je nepřijatelné, aby orgány veřejné moci přebíraly aktivitu k ochraně zájmů jednotlivců, soud uvádí, že objektem přestupku proti občanskému soužití není soukromý zájem fyzických osob, ale občanské soužití. Správní orgán pak v přestupkovém řízení nenahrazuje soukromé osoby v ochraně jejich vlastních zájmů, ale hájí zájem veřejný. V řízení o přestupku se tedy nerozhoduje o žádném subjektivním právu, žádná práva ani povinnosti se nezakládají, nemění ani neruší, ani se jejich existence nedeklaruje (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2007 č. j. 2 As 46/2006-10 a rozsudek ze dne 19. 10. 2007 č. j. 4 As 69/2006-103). Přestupkové řízení je na řízení soukromoprávním před civilními soudy nezávislé, zatímco předmětem civilního řízení na ochranu osobnosti je soukromý zájem dotčené fyzické osoby, kdy předmětem řízení o přestupku je zájem veřejný. 7 55A 7/2019 25. Lze se ztotožnit i se žalobcem, že nebylo vedeno žádné dokazování ohledně toho, že by žalobce věděl, že je MUDr. S. jiné barvy pleti, není tedy zjevné, na základě čeho žalovaný dovodil, že jednání žalobce bylo podbarveno xenofobním či rasistickým podtónem, když tato skutečnost ani z uvedeného výroku nevyplývá a tato dedukce není založena na žádných skutkových tvrzeních. Jedná se tedy pouze o spekulaci ze strany správního orgánu. Jestliže soud učinil závěr, že uvedený text nelze hodnotit jako výhrůžku újmou na zdraví, je pak zcela nerozhodné tvrzení žalovaného, že není rozhodné, zda chtěl žalobce výhrůžky splnit.

26. Zcela nesprávně je správními orgány uvedeno, že se žalobce anonymizoval, jestliže jednal žalobce pod svým jménem, o čemž svědčí i skutečnost, že se správnímu orgánu podařilo žalobce dohledat.

27. Soud proto uzavřel, že žalobce svým jednáním, kdy napsal komentář „dejte ho do koše a do Vltavy“, nenaplnil skutkovou podstatu uvedeného přestupku. Proto soud napadené rozhodnutí ze shora uvedených důvodů podle § 78 odst. 1 a odst. 3 s. ř. s. zrušil, rovněž tak i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Soud se již nezabýval dalšími žalobními body, když takový postup by s ohledem na argumentaci shora předestřenou postrádal smysl.

28. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

29. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., kdy žalobce, který měl v řízení úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč, dva úkony právní pomoci po 3 100 Kč, dvakrát 300 Kč režijní paušál a DPH ve výši 1 428 Kč. Povinností žalovaného je náklady řízení ve výši 11 228 Kč uhradit žalobci ve lhůtě třiceti dnů na účet jeho právního zástupce.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. 8 55A 7/2019 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 12. listopadu 2019 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně