55 A 8/2024

Rubrum

č. j. 55 A 8/2024- 17 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: T. T. L., narozený dne X státní příslušnost X pobyt: X proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje se sídlem Pražská tř. 558, 370 04 České Budějovice v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 24. 5. 2024, č. j. KRPC-70768-27/ČJ-2024-020023 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje M. B. 2 55 A 8/2024

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích byla dne 12. 6. 2024 doručena žaloba žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2024, č. j. KRPC-70768-27/ČJ-2024-020023, kterým žalovaný zajistil žalobce podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), na dobu 90 dní ode dne omezení osobní svobody za účelem správního vyhoštění.

2. Žalobce napadl shora uvedené rozhodnutí žalobou, neboť považuje odůvodnění napadeného rozhodnutí za zcela neadekvátní povaze rozhodnutí a nezabývá se dostatečně konkrétní situací žalobce. Žalobce má za to, že jeho zajištění je nezákonné, neboť jeho protiprávní jednání nedosahovalo takové intenzity, která by znamenala naprostou nezbytnost jeho zajištění.

3. Žalobce poukazuje na skutečnost, že v případě návratu do země jeho původu, nebude schopen sehnat si práci z důvodu svého pokročilého věku. Bude tak uvržen do chudoby, a proto má obavy o své zdraví. Ve Vietnamské socialistické republice (dále jen „Vietnam“) nevlastní žádný majetek, nebude si proto schopen zajistit takovou životní úroveň, aby mohl přežívat bez újmy na zdraví. Žalobce trpí silným astmatem, což činí jeho pobyt v Zařízení pro zajištění cizinců nesnesitelným.

4. Žalobce uvádí, že do České republiky přicestoval již v roce 2018, a to zcela legálně, a pobýval v ČR na základě zaměstnanecké karty. Její prodloužení si nezajistil z důvodu vypuknutí pandemie COVID-19. Podle žalobce již samotná skutečnost, že na území České republiky žil několik let legálně, je důkazem, že nelegální pobyt „rozhodně není cílem Žalobce“.

5. V napadeném rozhodnutí je odkazováno na existenci mírnějších institutů, než je zajištění, a to zejména na zvláštní opatření dle § 123b zákona o pobytu cizinců, nicméně žalovaný dostatečně nevysvětluje jejich nevyužití v daném případě, a proč je považuje za neúčelná či nerealizovatelná. Žalobce tak považuje argumentaci žalovaného za nedůkladnou a nepřesvědčivou.

6. Tento svůj závěr žalobce podkládá judikaturou. Konkrétně uvádí, že podle 34. bodu usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 5 Azs 20/2016-38, nelze jako generální pravidlo dovozovat, že při aplikaci § 124 odst. 1 písm. c) a d) zákona o pobytu cizinců jsou vždy dány důvody pro vydání rozhodnutí o zajištění. Vzhledem k tomu, že písm. c) a d) daného ustanovení reflektují situaci, kdy se cizinec již dopustil protiprávního jednání, dovozuje žalobce použití závěrů z uvedeného usnesení NSS i na svůj případ. V usnesení rozšířeného senátu NSS se jednalo o již dokonané protiprávní jednání, ale žalobce je zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, tzn. v situaci, kdy protiprávní jednání nebylo dokonáno, pouze potencionálně hrozí. Stejnou úvahu již provedl i samotný Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2017, č. j. 2 Azs 253/2017-37, v němž předloženou úvahu aplikoval na zajištění podle § 46a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

7. Žalobce i s ohledem na skutečnost, že nespáchal žádnou trestnou činnost, pouze se pohyboval na území České republiky bez potřebného oprávnění, má za to, že žalovaný nezákonně jen na základě žalobcova nelegálního pobytu přistoupil k zajištění, aniž by se podrobněji zabýval důvody pro uplatnění zvláštních opatření podle § 123b a 123c zákona o Shodu s prvopisem potvrzuje M. B. 3 55 A 8/2024 pobytu cizinců. Takový postup je podle žalobce nezákonný a v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek NSS ze dne 9. 2. 2017, č. j. 5 Azs 294/2016-18).

8. Nad rámec uvedeného žalobce napadá i dobu 90 dní, po kterou má jeho zajištění trvat. Jedná se podle žalobce o délku nezákonnou, neboť zajištění nesmí přesáhnout dobu přiměřenou vzhledem ke sledovanému cíli. Délka zajištění musí být stanovena s přihlédnutím ke složitosti případu, zájmů cizince a vyvarovat se zásahu do jeho soukromých práv. V napadeném rozhodnutí však podle žalobce tyto důvody absentují.

9. Na základě výše uvedeného tak žalobce považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné a žádá o jeho zrušení a vrácení věcí žalovanému k dalšímu řízení.

II. Vyjádření žalovaného správního orgánu

10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost.

11. Žalobcova námitka ohledně špatné ekonomické situace ve Vietnamu a s tím spojená obava o jeho zdraví není podle žalovaného překážkou k vyhoštění žalobce z území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace. Jelikož oprávnění k pobytu a tím i k výkonu pracovní činnosti skončilo žalobci již v roce 2022, byl žalobce nepochybně již na území České republiky odkázán na podporu od jiných osob. Žalobce v ČR nemá žádné rodinné vazby, a navíc má zde jazykovou bariéru. Ve Vietnamu žije žalobcův bratr, proto žalobcova situace bude jistě v jeho domovském státě pro něj příznivější, než pobyt v České republice.

12. Žalovaný dále uvádí, že pokud nebylo cílem žalobce pobývat na území České republiky nelegálně, měl tím spíše svůj pobyt zde legalizovat. Pro legalizaci svého pobytu však žalobce ničeho neučinil, navíc zde pobýval bez cestovního dokladu, přičemž ani tuto situaci nijak neřešil. Vzhledem k tomu, že žalovaný sám uvedl, že neví, jak dlouho chtěl v tomto protiprávním jednání dále pokračovat a nebýt policejní kontroly ze dne 23. 5. 2024, nadále by žalobce setrvával v tomto nelegálním pobytu, má žalovaný za to, že žalobce tak činil vědomě a úmyslně.

13. Co se týče námitky nevyužití mírnějších institutů, než je zajištění, tak těmi se žalovaný podrobně zabýval na str. 4 a 5 napadeného rozhodnutí. Žalovaný má proto za to, že odůvodnění jejich nevyužití je tak dostatečné. Dále žalovaný uvedl, že žalobce na území České republiky pobýval nelegálně a bez cestovního dokladu. Tuto svou situaci nijak neřešil, nevěděl, jak dlouho zde hodlá nadále pobývat, neuvedl, že by bylo jeho úmyslem z území České republiky vycestovat, svévolně měnil své místo pobytu tak, že nebyl schopen uvést adresu svého pobytu a nic nenasvědčovalo tomu, že by dobrovolně území ČR opustil. Na základě toho žalovaný dospěl k závěru, že uložení zvláštních opatření za účelem vycestování by v případě žalobce k jeho vycestování z území ČR nevedlo.

14. Žalovaný dále uvádí, že na straně 6 napadeného rozhodnutí dostatečně odůvodnil dobu zajištění a popsal, proč byla stanovena na 90 dní. Mimo jiné tuto dobu stanovil s přihlédnutím ke složitosti případu, a i z důvodu vydání cestovního dokladu žalobci, k čemuž okamžitě začal podnikat náležité kroky. Taktéž bezodkladně zahájil úkony nutné k realizaci správního vyhoštění žalobce.

15. Nad rámec žalovaný uvádí, že si žalobce požádal o mezinárodní ochranu. Žalovaný tuto žádost považuje za ryze účelovou, neboť si o mezinárodní ochranu žalobce zažádal až v době, kdy mu začalo hrozit správní vyhoštění, neboť při výslechu uvedl, že mu ve Vietnamu Shodu s prvopisem potvrzuje M. B. 4 55 A 8/2024 nehrozí žádné nebezpečí a dopad správního vyhoštění na jeho život bude pouze ekonomického charakteru. Taktéž je podle žalovaného toto jednání žalobce jen dalším důkazem, že žalobce nemá v úmyslu území České republiky dobrovolně opustit.

16. Žalovaný závěrem uvedl, že podání žádosti o mezinárodní ochranu mělo za následek ukončení původního zajištění, a to ke dni 28. 5. 2024. Nyní je žalobce zajištěn jiným správním orgánem podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Z toho plyne, že nejsou konány žádné úkony k vyhoštění žalobce, a tedy je i žalobcova žádost o přiznání odkladného účinku žalobě zcela bezpředmětná.

III. Právní názor soudu

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání podle § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců.

18. Žaloba není důvodná.

19. Krajský soud se zejména zabýval tím, zda v projednávané věci byl dán důvod pro zajištění žalobce na základě § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, tedy že byl dán důvod pro jeho zajištění za účelem správního vyhoštění.

20. Podle uvedeného ustanovení platí, že „Policie je oprávněna zajistit cizince staršího patnácti let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění a nebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížetství, Norského království a Švýcarské konfederace a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména tím, že v řízení uvedl nepravdivé údaje o totožnosti, místě pobytu, odmítl tyto údaje uvést anebo vyjádří úmysl území neopustit nebo pokud je takový úmysl zjevný z jeho jednání“.

21. Z dikce citovaného ustanovení tedy vyplývá, že policie je oprávněna zajistit cizince, jestliže je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění anebo vyjádří úmysl území neopustit nebo pokud je takový úmysl zjevný z jeho jednání.

22. V § 123b zákona o pobytu cizinců jsou upravena zvláštní opatření za účelem vycestování cizince z území nebo z území členských států Evropské unie, když tímto zvláštním opatřením za účelem vycestování cizince z území je za a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu oznámit následující pracovní den policii a ve stanovené době se na adrese místa pobytu zdržovat za účelem provedení pobytové kontroly; b) složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši předpokládaných nákladů spojených se správním vyhoštěním (dále jen finanční záruka) cizincem, kterému je zvláštní opatření za účelem vycestování uloženo, peněžní prostředky za cizince může složit státní občan České republiky nebo cizinec s dlouhodobým povolením, anebo trvalým pobytem; c) povinnost cizince osobně se hlásit policii v době policií stanovené; d) povinnost cizince zdržovat se v místě určeném policií a ve stanovené době být v tomto místě přítomen za účelem provedení pobytové kontroly. Shodu s prvopisem potvrzuje M. B. 5 55 A 8/2024 23. V daném případě bylo zjištěno od žalobce, že do Prahy přiletěl dne 12. 3. 2018, kdy měl vydané povolení k pobytu, byla mu vydána zaměstnanecká karta, jejíž platnost skončila v roce 2022, ovšem žalobce si nezajistil prodloužení zaměstnanecké karty ani jiným způsobem si nelegalizoval pobyt na území ČR. Žalobce neměl při kontrole cestovní doklad, neboť jej před dvěma lety ztratil. Žil v Praze v SAPĚ, přičemž přicestoval dne 23. 5. 2024 do Vyššího Brodu, kde byl kontrolován hlídkou odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort České Budějovice, když nebyl schopen předložit žádný doklad totožnosti. Předložil pouze doklad o zdravotním pojištění s platností do 31. 10. 2020. Dále žalobce uvedl, že v domovském státu není ohrožen na životě. Ve Vietnamu je mu zaručeno právo na osobní bezpečnost. Lustrací pak bylo zjištěno, že žalobce není držitelem povolení k pobytu na území ČR s tím, že v minulosti na území ČR pobýval oprávněně a to, na základě vydané zaměstnanecké karty s platností do 14. 3. 2022, a s tím, že na území ČR vstoupil dne 12. 3. 2018, přičemž na území ČR pobýval oprávněně na základě vydané zaměstnanecké karty do 14. 3. 2022. Ode dne 15. 3. 2022 tak pobýval na území ČR bez platného oprávnění pobytu. Dále bylo zjištěno, že žalobce nemá sjednané zdravotní pojištění v České republice, nemá zde adresu pobytu, přičemž disponuje finančními prostředky ve výši 2 400 Kč. Finance k pobytu a k vycestování z území České republiky tedy nemá. Žalobce v České republice ani v Evropské unii nemá žádné příbuzné, ani nežije ve společné domácnosti s občanem Evropské unie. Jeho rodiče ve Vietnamu již zemřeli. Má pouze bratra L. T. D., narozeného v roce X. Ze spisu vyplývá, že se žalobcem bylo dne 23. 5. 2024 zahájeno řízení ve věci správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 a § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců.

24. Na základě těchto údajů pak správní orgán dospěl ke správnému závěru, že žalobce by mohl řízení o správním vyhoštění stěžovat či mařit, neboť pobývá na území ČR dlouhodobě neoprávněně, a to od 15. 3. 2022, když legalizaci pobytu na území ČR žádným způsobem neřešil. Žalobce ztratil cestovní doklad před 2 lety, když nový si žádným způsobem neřešil a ani nezajišťoval. Tyto skutečnosti svědčí o tom, že žalobce vědomě nerespektuje právní řád ČR a vyhýbá se pravidlům regulujícím pobyt cizinců na území České republiky. Nelze rovněž přehlédnout, že žalobce nemá ani finanční prostředky, aby mohl vycestovat do Vietnamu, rovněž tak nemá platný cestovní doklad či jiný doklad totožnosti, pouze průkazku pojištěnce zdravotní pojišťovny, která byla však platná do 30. 10. 2022. Krajský soud proto ve shodě s žalovaným činí závěr, že tyto individuální skutkové okolnosti žalobce byly důvodem pro jeho zajištění.

25. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí rovněž zabýval uložením zvláštních opatření ve smyslu § 123b zákona o cizinců a dospěl k závěru, že přijetí těchto opatření by bylo neúčelné, jestliže žalobce nemá na území ČR žádnou stálou adresu, přičemž se pohyboval ve vietnamské komunitě v Praze. Dále, že žalobce nemá platný cestovní doklad, finanční prostředky ani žádný zdroj příjmů.

26. Z judikatury NSS vyplývá, že správní orgány musí při rozhodování o zajištění sledovat účel, pro který bylo omezení osobní svobody zajištění cizinců přijato. V tomto případě byl žalobce zajištěn za účelem správního vyhoštění. Z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný se možností uložit zvláštní opatření ve smyslu § 123b zákona o pobytu cizinců obsáhle zabýval, kdy zejména vyzdvihl pobytovou minulost žalobce a zejména poukázal na to, že žalobce zde více jak dva roky pobývá neoprávněně na území ČR a nemá platný cestovní doklad. Správně proto žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že přijetí opatření ve smyslu § 123b zákona o pobytu cizinců by bylo neúčelné, jestliže žalobce nemá Shodu s prvopisem potvrzuje M. B. 6 55 A 8/2024 na území ČR stálou adresu a nemá platný cestovní doklad, tedy žalobce nerespektuje veřejnoprávní povinnosti v ČR. Tyto skutečnosti pak svědčí o tom, že žalobce vědomě nerespektuje právní řád České republiky a má snahu se vyhnout zákonným podmínkám ohledně pobytů cizinců. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce disponuje pouze částkou 2.400 Kč, správně správní orgán vyloučil, že by žalobce byl schopen složit finanční záruku, když ani nebyla žalobcem uvedena jiná osoba, která by event. za žalobce tuto finanční záruku složila. Rovněž bylo správně vyloučeno, že by žalobce plnil povinnosti oznámit policii adresu místa pobytu a zdržovat se tam, jestliže žalobce nezná adresu svého pobytu, ani nebyl schopen sdělit, kde je ubytovaný, tedy žalobce nemá stálé bydliště v České republice, a proto není ani předpoklad, že by žalobce stanovenou povinnost plnil a uložení tohoto opatření by vedlo k úspěšné realizaci správního vyhoštění. Jak bylo již uvedeno výše, žalobce pobývá neoprávněně na území ČR, a to ve vietnamské komunitě, když ani zde nemá žádné rodinné vazby, proto je předpoklad, že by žalobce místo pobytu svévolně měnil a i nelegálně na území ČR pracoval. Proto není ani předpoklad, že by žalobce činil nějaké kroky k vycestování, když toto ani není v jeho finančních možnostech, když z minulosti žalobce není zjevný úmysl vycestovat z území ČR, jestliže si ani nezajistil po ztrátě cestovní doklad. Uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, tedy by nebylo účelné, a proto správně nebylo k přijetí těchto zvláštních opatření ve smyslu § 123b zákona o pobytu cizinců přistoupeno.

27. Soud má za to, že žalovaný v napadeném rozhodnutí řádně uvedl úvahy, proč v případě žalobce nepostačilo namísto jeho omezení na osobní svobodě pouhé uložení zvláštních opatření ve smyslu § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Napadené rozhodnutí soud považuje za přezkoumatelné, neboť z napadeného rozhodnutí na straně 6 vyplývá, že se žalovaný přijetím zvláštního opatření podle § 123b zákona o pobytu cizinců zabýval a správně vyhodnotil, že uložení těchto zvláštních opatření by nebylo účelné. Žalobce totiž nerespektoval povinnosti cizince a jeho chování nedává záruku, že by spolupracoval s orgány policie. Žalobce měl dostatečně dlouhou dobu na to, aby jednak si zlegalizoval pobyt na území České republiky, zajistil si platný cestovní doklad a zrealizoval vycestování z území České republiky, jestliže měl vědomost o tom, že zde pobývá neoprávněně. Důvody, proč nevycestoval, nebyly žádnými důkazy z jeho strany podloženy. Žalobce, aniž by uvedl relevantní důvody a předložil důkazy, proč poté, co mu pozbyla platnost povolení k práci nevycestoval a zcela účelově se nyní domáhá vydání zvláštních opatření. Žaloba tak nevyjádřil úmysl opustit území ČR dobrovolně.

28. Žalobce nedůvodně odkazuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č.j. 5 Azs 20/2016-38, jestliže žalobce byl v daném případě zajištěn na základě jiného zákonného důvodu, a to dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, přičemž uvedené usnesení se omezuje na důvody podle § 124 odst. 1 písm. c) a d) zákona o pobytu cizinců, proto soud má za to, že závěry v uvedeném usnesení rozšířeného senátu nelze aplikovat na případ žalobce, tedy na zajištění dle § 124 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Rovněž je zcela nesprávně odkazováno v souvislosti s tím na rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2017, č.j. 2 Azs 253/2017-37, v němž tyto úvahy rozšířeného senátu byly sice aplikovány, ovšem na případ zajištění dle § 46a písm. c) zákona o azylu, tedy opětovně se nejednalo o zajištění dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, který byl aplikován na žalobce.

29. K námitce žalobce, že má důvodné obavy o své zdraví, jelikož v případě návratu do Vietnamu nebude vzhledem k jeho pokročilému věku schopen sehnat zaměstnání a bude tak uvržen do chudoby, soud uvádí, že do protokolu bylo žalobcem uvedeno, že je zdráv, má Shodu s prvopisem potvrzuje M. B. 7 55 A 8/2024 jen astma, přičemž ani nyní nepředkládá žalobce žádný důkaz o tom, že jeho zdravotní stav není dobrý, o tom žádnou lékařskou zprávu žalobce nepředložil.

30. Pokud žalobce poukazuje na špatnou ekonomickou situaci ve Vietnamu, tak k tomu soud uvádí, že i v případě, že by byla špatná ekonomická situace v domovském státě žalobce, tak tato skutečnost není překážkou jeho vyhoštění z území členských států. V současné době žalobce nemá oprávnění k pobytu ani k výkonu zaměstnání, proto z toho nelze usuzovat, že by jeho ekonomická situace na území ČR byla dobrá. Na území ČR žalobce nemá žádné rodinné vazby, přičemž naproti tomu ve Vietnamu žije jeho bratr. Nelze také přehlédnout, že žalobce pobývá na území ČR nelegálně po dobu více než dvou let, když tento nelegální pobyt žalobce je vědomě úmyslný, jestliže si žalobce žádným způsobem nelegalizoval za tuto dobu pobyt v ČR a rovněž tak si ani nezajistil řádný cestovní doklad.

31. Za nedůvodnou soud považuje námitku žalobce, že žalovaný řádně neodůvodnil dobu zajištění, neboť jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, odůvodnění lhůty 90 dnů je uvedeno na straně 6 napadeného rozhodnutí v odst. 3, kde žalovaný řádně zdůvodňuje, proč bylo zajištění stanoveno právě na dobu 90 dnů. V daném případě má soud za to, že je dán předpoklad realizace vycestování v době stanovené v rozhodnutí o zajištění, kdy bude nutno zajistit žalobci platný cestovní doklad. Soud proto považuje dobu zajištění na 90 dnů za přiměřenou.

32. Soud poukazuje na to, že z vyjádření žalovaného k žalobě pak vyplývá, že úkony k realizaci správního vyhoštění byly ukončeny zajištěním žalobce rozhodnutím Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra z důvodu, že žalobce si podal žádost o mezinárodní ochranu, přestože žalobce o mezinárodní ochranu si nepožádal v průběhu svého pobytu na území České republiky a do protokolu uvedl, že mu v domovském státě nehrozí žádné nebezpečí a dopad správního vyhoštění bude na jeho život pouze ekonomický. Z tohoto postupu žalobce pak rovněž vyplývá, že žalobce území ČR dobrovolně nemá zájem opustit.

33. S ohledem na tuto skutečnost pak soud nerozhodoval o žádosti žalobce o odkladný účinek žaloby a rovněž i z toho důvodu, že přistoupil k vydání rozhodnutí ve věci samé neprodleně, a to v zákonné lhůtě sedmi dnů od obdržení správního spisu a vyjádření žalovaného k žalobě. K tomu soud poznamenává, že žalobce je v současné době zajištěn jiným správním orgánem dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. o azylu, a proto ze strany žalovaného nejsou již konány žádné úkony k vyhoštění žalobce.

34. Na základě shora uvedeného soud učinil závěr, že žalovaný nepochybil, pokud zajistil žalobce podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, jestliže bylo prokázáno, že žalobce jednal v rozporu se zákonem o pobytu cizinců na území ČR a uložení zvláštních opatření bylo by nedostačující. Individuální skutkové okolnosti neodůvodňovaly uložení zvláštních opatření dle § 123b zákona o pobytu cizinců.

IV. Závěr a náklady řízení

35. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že námitky žalobce důvodné nejsou, a proto soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Shodu s prvopisem potvrzuje M. B. 8 55 A 8/2024 36. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalobce ve věci úspěch neměl, a proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží. Žalovanému nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, neboť v souvislosti s tímto řízením mu nevznikly žádné náklady nad rámec její administrativní činnosti.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice dne 26. června 2024 Mgr. Helena Nutilová v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje M. B.