55 A 9/2019

Rubrum

č. j. 55 A 9/2019 - 69 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: V. R., narozený dne státní příslušnost zastoupen Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem se sídlem Hládkov 701/4, Praha 6 proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, se sídlem Pražská tř. 558, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 11. 2019, č. j. X takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Jindřichovi Lechovskému se přiznává odměna za zastupování ve výši 8 228 Kč, která bude proplacena z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 55 A 9/2019

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Dne 8. 11. 2019 ve 14:05 hodin byl žalobce předám policejními orgány Rakouska podle readmisní dohody mezi vládou České republiky a Rakouskou spolkovou vládou o přebírání osob s neoprávněným pobytem (dále jen „readmisní dohoda“) hlídce Odboru cizinecké policie oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, pracoviště České Budějovice na předávacím místě Dolní Dvořiště – Wullowitz. Důvodem předání bylo zjištění, že žalobce pobývá na území Rakouska neoprávněně, neboť mu byl uložen zákaz vstupu na území členských států Evropské unie. Žalobce na území Rakouska přicestoval dne 6. 11. 2019 z ČR na svůj platný biometrický pas Gruzie č. x za účelem návštěvy rodiny. Dne 9. 11. 2019 žalovaná požádala prostřednictvím Policejního prezídia, Odboru mezinárodní spolupráce, o prověrku žalobce v Německu. Lustrací v dostupných evidencích PČR bylo zjištěno, že žalobce je veden v schengenském informačním systému II (dále jen „SIS II“) jako nežádoucí cizinec. Žalobce je ve Spolkové republice Německo oficiálně veden pod jménem G. V., přičemž zde vystupoval pod dalšími čtyřmi identitami. Žalobce má v SRN několik záznamů v policejních evidencích za krádež, krádež ve skupině více osob, porušení azylového zákona, řízení motorového vozidla bez příslušného povolení a rovněž je v SRN veden v národním pátrání po osobách a v pátrání SIS II, neboť po obdržení výjezdního příkazu v roce 2016 nezaslal příslušným orgánům v SRN při opuštění Schengenského prostoru příslušné potvrzení o faktickém vycestování.

2. Žalobce byl zajištěn dle § 27 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. V protokole o podání vysvětlení ve smyslu § 167 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), který je součástí spisu, žalobce uvedl, že se k věci vyjadřovat nebude. Pouze sdělil údaje o své osobě a uvedl, že se chce vrátit co nejdříve do Gruzie, kde má rodinu a manželku.

3. Na základě uvedeného žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím žalobce dle § 124 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců zajistila, a to na dobu 30 dnů ode dne omezení osobní svobody. Žalovaná v této souvislosti přihlédla především ke skutečnosti, že žalobce pobýval na území České republiky neoprávněně z důvodu jeho záznamu v evidenci SIS II – nežádoucí osoba pro vstup a pobyt v schengenském prostoru. Neshledala přitom možným uložení zvláštních opatření ve smyslu § 123b zákona o pobytu cizinců.

4. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) ze dne 27. 11. 2019, č. j. X byla žaloba odmítnuta postupem podle § 37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť žalobce v soudem stanovené lhůtě neodstranil vady žaloby, pro které žaloba nebyla projednatelná. Ke kasační stížnosti bylo usnesení krajského soudu ze dne 27. 11. 2019, č. j. X zrušeno a věc byla krajskému soudu vrácena k dalšímu řízení. Žalobci byl ustanoven právní zástupce, který dne 9. 8. 2021 žalobu doplnil.

II. Shrnutí žaloby

5. Žalobce předně namítá, že žalovaná nedostatečně a nepřezkoumatelně vyhodnotila možnost uložení zvláštních opatření ve smyslu § 123b a § 123c zákona o pobytu cizinců, když odmítla těchto institutů využít z důvodu nedůvěry v osobu žalobce. Úvahy žalované, vedoucí k využití nejpřísnějšího opatření v podobě omezení osobní svobody, jsou zjevně Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 55 A 9/2019 nesprávné, neboť žalovaná dostatečně individualizovaně nevyhodnotila konkrétní situaci žalobce.

6. Žalobce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2016, sp. zn. 5 Azs 20/2016, ve kterém soud odmítl praxi správních orgánů vylučující možnost uložení zvláštních opatření v situacích, kdy cizinci po správním vyhoštění nevycestují z území ČR. Žalobce uvádí, že napadené rozhodnutí nemůže obstát z důvodů uvedených ve zmíněném rozhodnutí NSS, neboť žalovaná vyšla z platnosti rozhodnutí o vyhoštění žalobce jiného členského státu a absentuje individualizované posouzení jeho případu. Žalobce hodlal z území ČR dobrovolně vycestovat a spolupracovat s policejními orgány, nebyl proto důvod k omezení jeho osobní svobody. Závěry žalované ohledně údajného vědomého maření rozhodnutí o správním vyhoštění jsou proto zjevně nesprávné.

III. Vyjádření žalované

7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí. Žalobce pobýval na území států schengenského prostoru neoprávněně, neboť je osobou zavedenou v evidenci SIS II jako nežádoucí osoba pro vstup a pobyt v schengenském prostoru. Zákonný důvod zajištění ve smyslu § 124 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců byl tudíž naplněn. Žalovaná vycházela pouze ze skutečností, které sama ve správním řízení zjistila. Neztotožnila se s námitkou žalobce, že ve věci postupovala paušálně a nezjistila individuální okolnosti žalobce. Žalovaná posuzovala situaci žalobce v celém kontextu, tedy nejen jeho neoprávněný vstup na území ČR a potažmo schengenského prostoru, ale i jeho pobytovou historii na území SRN, skutečnost, že vystupoval pod různými identitami a rovněž nespolupráci s žalovanou v průběhu správního řízení. Žalovaná má za to, že postupovala v souladu se zákonem o pobytu cizinců a dostatečně posoudila možnost aplikace zvláštních opatření za účelem vycestování, přičemž uložení zvláštních opatření shledala jako neúčelné.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání podle § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců.

9. Žaloba není důvodná.

10. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované, kterou žalobce spatřuje v tom, že v něm údajně absentují úvahy k otázce nezbytnosti zajištění a možného využití zvláštních opatření. Důvodnost námitky krajský soud neshledal.

11. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, č. j. 4 As 58/2005 - 65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 55 A 9/2019 uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil.

12. Podle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců je zvláštním opatřením za účelem vycestování cizince z území: „a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu ohlásit následující pracovní den policii a ve stanovené době se na adrese místa pobytu zdržovat za účelem provedení pobytové kontroly, b) složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši předpokládaných nákladů spojených se správním vyhoštěním (dále jen ‘finanční záruka‘) cizincem, kterému je zvláštní opatření za účelem vycestování uloženo; peněžní prostředky za cizince může složit státní občan České republiky nebo cizinec s povoleným dlouhodobým anebo trvalým pobytem na území (dále jen ‘složitel‘), c) povinnost cizince osobně se hlásit policii v době policií stanovené, nebo d) povinnost cizince zdržovat se v místě určeném policií a ve stanovené době být v tomto místě přítomen za účelem provedení pobytové kontroly.“ 13. Žalovaná v odůvodnění svého rozhodnutí konstatovala, že rozhodnutí o zajištění je prvním úkonem ve věci, správní orgán nekoná důkazní řízení a vychází toliko ze skutečností, které jsou mu známy a které zjistil nebo které vyšly v řízení najevo. Dále shrnula zjištění učiněná v rámci pobytové kontroly, přičemž za klíčové informace považovala především skutečnosti týkající se žalobcova neoprávněného pobytu na území ČR a jeho záznamy v evidenci SIS II coby nežádoucí osoby pro vstup a pobyt v schengenském prostoru. Veškeré žalovanou zjištěné informace z prověrky žalobce snížily jeho důvěryhodnost natolik, že od možnosti využít zvláštních opatření dle § 123b zákona o pobytu cizinců žalovaná upustila. Žalovaná s ohledem na předchozí nezákonnou činnost žalobce konstatovala, že žalobce neskýtá záruku, že bude spolupracovat se správními orgány. Důvěryhodnost žalobce je oslabena natolik, že by se na území ČR mohl skrývat a pokusit se opatřit si novou identitu. Žalovaná s ohledem na žalobcovu minulost rovněž vyloučila možnost, že by žalobce oznámil policejním orgánům místo pobytu a na něm se zdržoval, neboť na území ČR žalobce nemá žádné vazby. Nedostatek finančních prostředků žalobce k pobytu v České republice a k vycestování vedl žalovanou k závěru o nemožnosti využít institutu finanční záruky. Na těchto úvahách krajský soud nic nepřezkoumatelného ve smyslu shora vytyčených kritérií nespatřuje a je zřejmé, že se žalovaná zabývala všemi možnostmi uložení zvláštních opatření a své rozhodnutí řádně zdůvodnila.

14. Krajský soud má za to, že zajištění žalobce bylo přiměřené zjištěným okolnostem a nelze je považovat za nedostatečně individualizované, ani za pouhý automatismus při zjištění vědomého maření rozhodnutí o správním vyhoštění. Napadené rozhodnutí neodporuje ani závěrům vyplývajícím z usnesení rozšířeného senátu ze dne 28. 2. 2016, č. j. 5 Azs 20/2016 – 38, jak žalobce namítal. Naopak má krajský soud za to, že požadavky vytyčené rozšířeným senátem v uvedeném usnesení napadené rozhodnutí naplnilo.

15. Krajský soud se neztotožnil ani s námitkou, podle které nebyl dán důvod zajištění coby krajního opatření.

16. Podle § 124 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců je „policie oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 55 A 9/2019 nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je cizinec evidován v informačním systému smluvních států.“ 17. Krajský soud nezpochybňuje fakt, že zajištění cizince představuje institut mimořádný; to plyne již ze samotného čl. 15 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. V nyní posuzovaném případě krajský soud neshledal, že by podmínky pro zajištění žalobce nebyly dány, neboť jeho předchozí jednání v schengenském prostoru, spočívající ve vystupování pod různými identitami a v páchání trestné činnosti, je natolik závažné, že odůvodňuje přistoupit ke krajnímu opatření. Důvěryhodnost žalobce byla snížena natolik, že užití mírnějšího opatření, než zajištění, nepřicházelo v úvahu. V protikladu k této skutečnosti totiž nestálo nic, co by závažné protiprávní jednání mohlo jakýmkoli způsobem vyvážit; úvahy žalobce o nepřiměřenosti zajištění proto krajský soud považuje za liché. Stejně tak krajský soud nepokládá za relevantní argument žalobce, že neměl důvod nespolupracovat s českou policií, o čemž svědčí i skutečnost, že dle protokolu odmítl vypovídat. Žalobce svým chováním v minulosti neosvědčil, že by tento argument mohl být pravdivý.

18. Krajský soud uzavírá, že žalovaná zajištěním žalobce nikterak nepochybila, přičemž v odůvodnění napadeného rozhodnutí se dostatečným způsobem vypořádala se všemi relevantními skutečnostmi, které důvody zajištění dostatečným způsobem individualizují. Žalovaná rovněž dostatečným způsobem odůvodnila, proč v dané věci nemohlo být užito zvláštních opatření.

V. Závěr a náklady řízení

19. Na základě shora uvedeného proto dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, v jejím případě nebylo prokázáno, že by jí v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu jí krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

21. Ustanovenému zástupci krajský soud dle § 35 odst. 10 s. ř. s. a s přihlédnutím k § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, přiznal odměnu za zastupování 2 × 3 100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby) a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 2 × 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky), celkem tedy částku 6 800 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem DPH, je nutno navýšit odměnu a náhradu hotových výdajů o sazbu této daně ve výši 1 428 Kč. Celkem jde tedy o částku 8 228 Kč, která bude proplacena z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 55 A 9/2019

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 13. září 2021 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.