55 A 9/2021

Plný text

č. j. 55 A 9/2021 - 42 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: X bytem X zastoupen Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Pod kaštany 245/10, Praha 6 - Dejvice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 01 České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2021, č. j. KUJCK 118975/2021, takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2021, č. j. KUJCK 118975/2021 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 2 55 A 4/2021 odůvodnění: Vymezení věci a shrnutí žaloby 1. Městský úřad Český Krumlov (dále jen „správní orgán I. stupně“) obdržel dne 15. 10. 2020 oznámení o přestupku ze dne 8. 10. 2020. Z tohoto oznámení a z úředního záznamu ze dne 30. 9. 2020 se podává, že hlídka Policie České republiky Český Krumlov dne 30. 9. 2020 prováděla měření rychlosti v obci Křenov na silnici II/166, přičemž měřen byl směr od obce Kájov. V 9:00 hodin byla rychloměrem Ramer 10C naměřena nákladnímu vozidlu X, RZ X, jedoucímu směrem od Kájova do obce Chvalšiny, rychlost 50/72/69 km/h, přičemž uvedené vozidlo řídil žalobce. Policejní hlídce žalobce nepředložil řidičský průkaz.

2. Rozhodnutím ze dne 18. 12. 2020, č. j. MUCK 63596/2020/ODSH/Va (dále též „prvostupňové rozhodnutí“) správní orgán I. stupně uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že dne 30. 9. 2020 v čase 9:00 hodin při řízení nákladního vozidla zn. X, RZ X, na silnici II. třídy č. 169, ve směru jízdy od obce Kájov do obce Chvalšiny v obci Křenov v blízkosti autobusové zastávky (na GPS pozicích 48°49'52.566"N, 14°14'44.051"E), překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci s nejvyšší dovolenou rychlostí 50 km/hod, nejméně o 19 km/hod. po odečtení možné odchylky měření radaru +/- 3 km, a porušil tím § 4 písm. b) a § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Dále byl žalobce prvostupňovým rozhodnutím uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, kterého se dopustil tím, že nesplnil povinnost podle § 6 odst. 7 písm. a) a odst. 8 zákona o silničním provozu a na výzvu policisty nepředložil ke kontrole řidičský průkaz. Za uvedené přestupky uložil správní orgán I. stupně žalobci pokutu ve výši 2 000 Kč podle § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu. Žalobci byla současně uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

3. O odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 2. 2021, č. j. KUJCK 24427/2021 (dále jen „Rozhodnutí I“) tak, že v části řízení o přestupku nepředložení řidičského průkazu podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu postupem podle § 90 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) ve spojení s § 86 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“) zrušil a řízení zastavil. V části řízení o přestupku překročení nejvyšší dovolené rychlosti podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil a odvolání zamítl.

4. Proti Rozhodnutí I podal žalobce u krajského soudu dne 26. 4. 2021 žalobu. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) Rozhodnutí I zrušil rozsudkem ze dne 19. 7. 2021, č. j. 55 A 4/2021 – 42 (dále jen „Rozsudek I), neboť shledal důvodnou jednak námitku týkající se toho, že žalovaný při stanovení výše pokuty nezohlednil zastavení přestupkového řízení pro jeden ze skutků kladených žalobci za vinu, a dále shledal důvodnou námitku směřující do nezákonného postupu žalovaného, který přes dotaz zmocněnce žalobce v rozporu s § 15 odst. 4 správního řádu nepodal informaci o oprávněné úřední osobě, která se měla podílet na rozhodování ve věci. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 3 55 A 4/2021 5. Poté, kdy byla věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení, vydal žalovaný napadené rozhodnutí, v němž napravil své pochybení stran úpravy uložené sankce a výrokem II. změnil dle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu prvostupňové rozhodnutí tak, že snížil pokutu na 1 500 Kč. Ohledně námitky týkající se nevyrozumění žalobce o oprávněné úřední osobě žalovaný uvedl, že: „ode dne vydání zrušeného rozhodnutí bylo odvolateli zřejmé, která oprávněná úřední osoba ve věci rozhoduje. Rozsudkem krajského soudu pak bylo napadené rozhodnutí krajského úřadu zrušeno a vráceno mu k novému projednání. Do doby vydání tohoto rozhodnutí odvolatel žádnou námitku podjatosti proti oprávněné úřední osobě nepodal. Samotné oprávněné úřední osobě pak nejsou známy žádné okolnosti nasvědčující, že je vyloučena a nebyl zde tedy žádný důvod postupovat podle § 14 odst. 3 správního řádu.“ 6. Žalobou doručenou krajskému soudu dne 28. 12. 2021 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného.

7. Žalobce předně namítá, že přes výtku krajského soudu v Rozsudku I žalovaný nerespektoval závazný názor soudu a zatížil své řízení vadou, neboť žalobce ani v následném řízení po zrušení Rozhodnutí I nepoučil žalobce o oprávněné úřední osobě, která bude ve věci rozhodovat.

8. Žalobce rovněž namítá, že nebyl vyrozuměn o pokračování v řízení společně s výzvou k uplatnění svých práv, neboť je přesvědčen, že bylo povinností žalovaného po doručení Rozsudku I oznámit žalobci, že se v řízení pokračuje, která úřední osoba bude rozhodovat a měla být žalobci rovněž poskytnuta lhůta k adekvátní procesní reakci.

9. Žalobce považuje za liché argumenty žalovaného o tom, že měl vznést námitku podjatosti po zrušení Rozhodnutí I, neboť bylo zřejmé, která úřední osoba bude ve věci rozhodovat. Žalobce namítá, že by bylo spekulativní domnívat se, že v říjnu 2021 bude o věci rozhodovat totožná osoba, která rozhodovala v únoru téhož roku, tím méně pak za situace, kdy v podané žalobě byla tvrzena podjatost konkrétní úřední osoby Bc. R. a krajský soud zrušil Rozhodnutí I.

10. Žalobce má za to, že zrušením Rozhodnutí I z důvodu porušení procesních práv žalobce krajský soud implicitně zavázal žalovaného vyrozumět žalobce o jménu oprávněné úřední osoby, která bude věc rozhodovat. Tomuto požadavku však žalovaný nedostál. Žalobce následně rozvíjí úvahu, že i v případě mylného názoru bylo povinností žalovaného reflektovat důvody podjatosti vznesené v předcházející žalobě, neboť žalovaný byl s námitkou podjatosti v rámci správního řízení obeznámen. Je tak zcela nepřípadné, aby žalovaný námitku podjatosti zcela ignoroval zvlášť za situace, kdy s ní byl obeznámen a vyřídil ji formou sdělení v rozporu se zákonem i s Rozsudkem I. Žalovaný měl námitku podjatosti zákonným způsobem reflektovat, i když nebyla ke správnímu orgánu formálně vznesena.

11. Žalobce následně uplatňuje shodné žalobní námitky, které vznesl v žalobě vedené pod sp. zn. 55 A 4/2021. Žalobce tedy namítá existenci překážky věci rozhodnuté. Tuto námitku žalobce opírá o tvrzení, že v prvostupňovém řízení byl viněn ze spáchání dvou přestupků v jednočinném souběhu, přičemž šlo o jeden skutek. Žalobce jednočinný souběh odvozuje ze skutečnosti, že oba přestupky (řízení vyšší než dovolenou rychlostí a řízení bez řidičského průkazu) byly spáchány na tomtéž místě, v tomtéž okamžiku a při řízení téhož vozidla jednou osobou. Když pak bylo řízení o jednom z přestupků zastaveno, byla založena překážka věci rozhodnuté, a tudíž již nemohlo být rozhodováno o druhém z přestupků. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 4 55 A 4/2021 12. Žalobce dále namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný zcela nepřesvědčivě vypořádal namítané nesprávné měření v zatáčce. Žalobce zastává názor, který podložil fotografiemi, že úsek silnice, na níž měření proběhlo, se láme, bylo tak měřeno v zatáčce a tudíž i v rozporu s Návodem k obsluze. Žalovaný nesprávně konstatoval, že definice zatáčky v Návodu k obsluze je pouze informativního charakteru. Návod výslovně zakazuje měření na vnějším okraji zatáčky a jasně stanoví, že pokud je rádius zakřivení silnice menší než 1600 m, jedná se o zatáčku. Žalovaný proto Návod k obsluze dezinterpretoval a z důkazu učinil nesprávná zjištění. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů žalobce shledává také v absenci vysvětlení a důkazního podložení tvrzení žalovaného, dle kterého radar neumožní měření, pokud měřené vozidlo v okamžiku měření zatáčí, brzdí či akceleruje. Žalovaný dle žalobce rovněž nikterak neobjasnil anomálie vyskytující se na snímku z měření, které zachycují měřené vozidlo téměř celé mimo radarový svazek.

13. Žalobce namítá, že nemohl vědět, že se nachází na území obce, neboť neminul žádnou dopravní značku obec označující. Žalobce tvrdí, že dům, u kterého byl změřen, byl prvním domem, který cestou viděl. Jakýkoliv prvek typický pro obec do tohoto okamžiku absentoval, a žalobce tak neměl dostatek času k rozpoznání, že by mohl být v obci. Žalobce k tomu interpretuje rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 183/2012 – 50 tak, že aby řidič mohl dovodit, že je v obci, musí mu být zřejmé, že se o obec jedná. Žalobce viděl toliko dva domy u cesty, které však mnohdy bývají i mimo obec, nenacházely se zde žádné další prvky typické pro obec, a proto mu nevznikla povinnost jet rychlostí 50 km/hod. Žalobce následně presentuje řadu dílčích argumentů směřujících k podpoře jeho tvrzení, že se nejednalo o úsek obce.

14. Závěrem žalobce a jeho právní zástupce vyslovili nesouhlas s publikací svých osobních údajů na webových stránkách Nejvyššího správního soudu. Vyjádření žalovaného 15. Ve vyjádření k žalobě žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. K absenci poučení o oprávněné úřední osobě žalovaný uvedl, že ode dne zrušení Rozhodnutí I bylo žalobci zřejmé, která úřední osoba o věci rozhodne, nadto žalobce do okamžiku vydání napadeného rozhodnutí námitku podjatosti nevznesl. S odkazem na rozsudek KS v Ostravě ze dne 29. 11. 2017, č. j. 59 A 7/2016 – 30 a rozsudky NSS ze dne 26. 10. 2009, 8 Afs 46/2009 – 46, ze dne 8. 6. 2017, č. j. 1 As 47/2017 – 47 a ze dne 21. 3. 2018, č. j. 8 As 178/2017 – 48 žalovaný konstatuje, že nesdělení jména oprávněné úřední osoby nemůže vést k nezákonnosti rozhodnutí.

16. K překážce věci rozhodnuté žalovaný uvedl, že k zastavení řízení o přestupku nepředložení řidičského průkazu došlo proto, že skutkový stav dané věci byl zjištěn pouze na základě oznámení přestupku a úředního záznamu, avšak bez dalších důkazů. Zastavením řízení o jednom ze dvou spáchaných přestupků však nevznikla namítaná překážka věci rozhodnuté pro druhý z přestupků.

17. K ostatním vzneseným námitkám žalovaný uvedl totožnou argumentaci jako v napadeném rozhodnutí. Skutková zjištění a právní hodnocení věci krajským soudem 18. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) v mezích daných Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 5 55 A 4/2021 žalobními body. O žalobě soud rozhodl postupem podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť žalobce a žalovaný s takovým postupem projevili souhlas.

19. Žaloba je důvodná.

20. Krajský soud v Rozsudku I konstatoval pochybení žalovaného, který v rozporu s § 15 odst. 4 správního řádu nevyrozuměl žalobce o oprávněné úřední osobě rozhodující ve věci. Podle § 15 odst. 4 věty první správního řádu „o tom, kdo je v dané věci oprávněnou úřední osobou, se provede záznam do spisu a správní orgán o tom účastníka řízení na požádání informuje.“ Žalovaný této své povinnosti nedostál ani poté, kdy krajský soud zrušil Rozhodnutí I pro totožnou procesní vadu. Žalovaný se tudíž neřídil závazným právním názorem, který krajský soud v Rozsudku I vyslovil a neodstranil protiprávní stav.

21. Na této skutečnosti ničeho nemění ani argument žalovaného uvedený na straně 5 napadeného rozhodnutí a výše krajským soudem citovaný, dle kterého muselo být žalobci zřejmé, která oprávněná úřední osoba bude danou věc rozhodovat. Krajský soud má za to, že nelze stavět na jisto skutečnosti, které v budoucnu nemusí nastat. I v případě správních orgánů mohou nastat personální změny, může docházet k reorganizaci pracovních oddělení a žalobce v žádném případě nemohl bez pochybností vědět, že jeho případ bude projednávat totožná osoba, která ve věci rozhodovala o víc než půl roku dříve.

22. Nelze přistoupit ani na argumentaci žalovaného ohledně nepodání námitky podjatosti vůči oprávněné úřední osobě žalobcem. Jak již krajský soud zmínil, žalovaný přes svou zákonnou povinnost založenou v § 15 odst. 4 správního řádu nevyrozuměl žalobce o oprávněné úřední osobě, přičemž není možné konstatovat, že žalobci musela být oprávněná úřední osoba známá. Žalovaný byl po zrušení Rozhodnutí I povinen postupovat v zákonných mezích, především dle § 15 odst. 4, neboť žádost žalobcem vyslovená v odvolání o sdělení jména oprávněné úřední osoby, zůstala žalovaným nevyčerpána. Žalobce nemohl presumovat, která úřední osoba bude věc rozhodovat, obzvlášť když mohl důvodně očekávat, že osoba, vůči které namítal podjatost, bude z rozhodování vyloučena, nebo bude nahrazena jinou úřední osobou. Žalovaný však nadále udržoval protiprávní stav a porušil svoji zákonem uloženou povinnost, když žalobce neinformoval o jeho požadavku a nesdělil mu, která úřední osoba bude věc rozhodovat. Krajský soud zdůrazňuje, že toto pochybení žalovanému vytkl v Rozsudku I, nicméně žalovaný se závazným právním názorem krajského soudu neřídil, když svou vadu neodstranil ani v dalším řízení po vrácení věci. Nelze proto jinak, než konstatovat, že žalovaný zatížil řízení vadou, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

23. Krajský soud v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2017, č. j. 2 As 322/2016 – 39, ve kterém se Nejvyšší správní soud zabýval posouzením obdobné otázky, jako je tomu v nyní řešené věci, a to zda by nevyrozumění o oprávněné úřední osobě mohlo založit takovou vadu řízení, jež by byla způsobilá přivodit nezákonnost rozhodnutí. Nejvyšší správní soud v tehdy řešené věci konstatoval, že stěžovatelce vznikla jistá újma nesdělením jmen úředních osob, neboť nemohla vznášet případnou námitku podjatosti, nicméně v okamžiku vydání rozhodnutí již s oprávněnou úřední osobou obeznámena byla a tudíž jí nic nebránilo uplatnit argumenty podjatosti alespoň v podané žalobě. Pravidlo zakotvené v § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. předpokládá zrušení rozhodnutí s takovým podstatným porušením ustanovení o řízení před správním orgánem, které by mělo za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, a contrario pak zapovídá rušit taková správní rozhodnutí, při jejichž vydání sice došlo k porušení Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 6 55 A 4/2021 ustanovení o správním řízení, to však nemohlo mít za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé. Podle právní věty uvedeného rozsudku pak „[z]rušit rozhodnutí pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. je třeba tehdy, je-li rozumně představitelné, a to i jen jako jedna z více variant toho, k čemu všemu mohlo uvedené porušení ve spojení s dalším navazujícím vývojem řízení vést, že obsah rozhodnutí o věci samé by byl v důsledku tohoto porušení jiný, a navíc nejen jiný, ale současně i nezákonný, než pokud by k porušení nedošlo.“ 24. V kontextu s citovaným závěrem Nejvyššího správního soudu je zcela evidentní, že posouzení vznesené námitky podjatosti, resp. obeznámení o oprávněné úřední osobě, je v dané věci klíčové pro následný postup žalovaného. Byť judikatura Nejvyššího správního soudu s pochybením v podobě neobeznámení o oprávněné úřední osobě na žádost účastníka řízení nutně nespojuje nezákonnost postupu správního orgánu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2017, č. j. 2 As 322/2016 – 39), v nyní řešeném případě je potřeba zohlednit skutečnost, že žalobce v žalobě vedené pod sp. zn. 55 A 4/2021 uváděl konkrétní důvody, které v případě jejich prokázání, mohly vnést pochybnosti o nepodjatosti oprávněné úřední osoby vůči žalobci. Pochybení žalovaného, které nebylo následně po zrušení Rozhodnutí I odstraněno, zakládá důvod pro zrušení rozhodnutí pro vady řízení. Ostatně důvodem postupu krajského soudu podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. je i skutečnost, že žalovaný se neřídil závazným právním názorem vysloveným v Rozsudku I. Závěr a náklady řízení 25. Při shledání důvodnosti námitky nesdělení jména oprávněné úřední osoby a nerespektování právního názoru krajského soudu vysloveného v Rozsudku I soud konstatuje, že došlo k porušení procesních práv žalobce a tudíž je vypořádání ostatních žalobních námitek bezpředmětné. Krajský soud se proto ostatními žalobními námitkami nezabýval. V dalším řízení bude žalovaný povinen vyrozumět žalobce o oprávněné úřední osobě a rovněž bude povinen zákonným způsobem vyhodnotit případnou námitku podjatosti, bude-li opět oprávněnou úřední osobou určen Bc. J. R. Krajský soud žalovanému připomíná, že s námitkou podjatosti vůči Bc. R., uplatněnou žalobcem v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp, zn. 55 A 4/2021 se již seznámil a nic mu tudíž nebrání ji zákonným způsobem vypořádat.

26. S ohledem na konstatované podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem a nerespektování závazného právního názoru soudu v Rozsudku I krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.).

27. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

28. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

29. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč a odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě ve výši 2 × 3 100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 7 55 A 4/2021 zastoupení a sepsání žaloby) a paušální náhradou hotových výdajů 2 × 300 Kč dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), celkem tedy 6 800 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem DPH, je nutno navýšit odměnu a náhradu hotových výdajů o sazbu této daně na částku 8 228 Kč. Celkem jde tedy o částku 11 228 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 18. července 2022 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J.M.