55 Ad 1/2017

Rubrum

55Ad 1/2017 - 28 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce M. P., zastoupeného Mgr. Ilonou Karlovou, advokátkou se sídlem v Písku, Karlova 108, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 11. 2016 čj. X, t a k t o :

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

: Rozhodnutím ze dne 11. 11. 2016 čj. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 3 a 4 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ve znění pozdějších předpisů a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů zamítla námitky žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení čj. X ze dne 7. 9. 2016 a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 9. 2016, kterým žalovaná od 8. 10. 2016 snížila žalobci výši invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně na invalidní důchod pro invaliditu II. stupně s tím, že invalidní důchod pro invaliditu II. stupně činí 8.614 Kč. Pokračování - 2 - 55Ad 1/2017 Proti rozhodnutí žalované podal žalobce včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobce v žalobě poukázal na svůj zdravotní stav a na zdravotní obtíže, kterými trpí. Poukázal na rozhodnutí žalované ze dne 26. 8. 2011, kterým mu byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu III. stupně s tím, že od roku 2011 je zdravotní stav žalobce stále stejný. Žalobce byl původní profesí elektromontér, pracoval jako strojník a dále jako obsluha stavebních strojů a řidič. Tuto práci není schopen žalobce vykonávat, neboť je omezený v komunikaci s lidmi a dle pracovnice úřadu práce je nezaměstnatelný. Žalovaný nesprávně posoudil zdravotní stav žalobce a jeho pracovní schopnost, proto má žalobce za to, že jeho zdravotní stav by měl být posouzen znaleckým posudkem zpracovaným znalcem v oboru zdravotnictví. Žalobce navrhoval doplnit dokazování o znalecký posudek zpracovaný znalcem v oboru zdravotnictví, který by vycházel z jeho zdravotního stavu. Má za to, že žalovaná nesprávně zpracovala dostupné a jím evidované informace. Proto navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla, aby byl ve věci vypracován posudek Posudkovou komisí MPSV ČR a byl jí proveden důkaz. Žalovaná konstatovala, že skutkový stav byl zjištěn dostatečným způsobem a poukázala na to, že rozhodnutí je závislé především na odborném lékařském posouzení. Posudky vypracované lékaři, a to lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Písek ze dne 15. 8. 2016 a lékařem Pracoviště České správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 1. 11. 2016 byl plně posouzen a zjištěn zdravotní stav žalobce. Tyto posudky považuje žalovaná za objektivní. Krajský soud zajistil v rámci soudního řízení vypracování posudku prostřednictvím Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, která v posudkovém zhodnocení ze dne 17. 3. 2017 dospěla k závěru, že u žalobce se jedná o stav po totální laryngektomii dne 14. 9. 2010 pro karcinom, bez známek lokální recidivy či generalizace základního procesu po stenózu trachey, která byla řešena dne 24. 7. 2013, o hypertenzní nemoc, o chronický nikotinismus v anamnéze a o stav po zhojené sériové zlomenině žeber vpravo a o obezitu. Posudková komise dospěla k závěru, že se jednalo u žalobce o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl v době vydání napadeného rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení stav po totální laryngektomii (dne 14. 9. 2010) pro karcinom se zavedením permanentní tracheostomie, bez známek lokální recidivy či generalizace základního onkologického procesu. Aktivní onkologická léčba byla ukončena již v prosinci 2010, tedy od té doby uplynulo přes 6 let. Žalobce je schopen pracovního zařazení s vyloučením především těžké fyzické práce, zvedání a přenášení břemen, nevhodná dále práce v nepříznivých klimatických podmínkách, v prašném prostředí, ve vynucených polohách, práce kladoucí jakékoliv nároky na hlasové funkce. Žalobce je schopen práce spíše sedavého charakteru s možností střídání pracovních poloh s výše uvedeným omezením, např. obsluhy jednoduchých strojů či přístrojů, kontroly výrobků, pomocné administrativní práce apod. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole II, položka 1d přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 50 – 65 %, komise tento pokles stanoví na 65 %. Posudková komise MPSV volí horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení s přihlédnutím k tíži všech uváděných obtíží a stesků (subj. citlivost až bolestivost v axilární čáře dolní části žeber vpravo po zhojené sériové zlomenině žeber). Bez tohoto zohlednění by komise volila při středu rozmezí procentní míry poklesu pracovní schopnosti, protože se u žalobce jednalo o Pokračování - 3 - 55Ad 1/2017 kompletní dlouhodobou remisi bez významných komplikací v hodnoceném období, od onkologického onemocnění uplynulo přes 6 let. Nebyl zjištěn důvod pro další využití § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., v platném znění. Žalobce byl schopen vykonávat po vzniku invalidity II. stupně výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti, případně i v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Je schopen rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnosti, pokud není schopen využít dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti nebo pokračovat v předchozí výdělečné činnosti. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání, konaném dne 10. 4. 2017. Krajský soud provedl dokazování posudkem posudkové komise ze dne 21. 12. 2016. Žaloba není důvodná. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle ustanovení § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na Pokračování - 4 - 55Ad 1/2017 invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvojinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV ČR povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18). Krajský soud při rozhodování vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované, dále z posudku, který byl vyhotoven posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích zasedající v řádném složení. Dle soudu posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právním úpravou, a proto jej krajský soud považuje za důkaz osvědčující, náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Posudek posudkové komise MPSV zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi a s žalobkyní udávanými zdravotními potížemi. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru, přičemž závěry posudkové komise MPSV se shodují se závěry uvedenými lékaři OSSZ. Dle posudkového zhodnocení se u žalobce jedná o invaliditu druhého stupně, jestliže u něj došlo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu k poklesu pracovní schopnosti pouze o 65 %. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala zdravotnímu postižení žalobce uvedeného v kapitole II., položka 1d, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 50 až 65 %, přičemž komise volila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti 65 %, s tím že nezjistila důvod pro další využití § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. a konstatovala, že předchozí Pokračování - 5 - 55Ad 1/2017 posouzení se stanovením III. stupně invalidity se jeví jako nadhodnocené, neboť pro takový postup nebyl zjištěn posudkově medicínský důvod, kdy lékař jen obecně uvedl, že je důvod pro zvýšení horní hranice rozpětí míry poklesu pracovní schopnosti o 5 %. Krajský soud zhodnotil, že posudkové závěry jsou ve vzájemné shodě a nejsou mezi nimi žádné rozpory. Krajský soud nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v posuzovaném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkových závěrů. Krajský soud má za prokázané, že u žalobce se jedná o invaliditu II. stupně, jestliže pokles jeho pracovní schopnosti představuje 65 %. K návrhu žalobce na vypracování znaleckého posudku ohledně jeho zdravotního stavu, neboť žalovaná nesprávně zpracovala dostupné a jím evidované informace, soud uvádí, že posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou. Rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou oprávněny posoudit pokles pracovní schopnosti a zaujmout posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Proto soud nevyhověl návrhu na doplnění dokazování o vypracování znaleckého posudku a výslechu odborných lékařů, kteří jeho zdravotní stav již dříve posuzovali. V daném případě měl soud k dispozici tři odborné posudky, a to posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 15. 8. 2016, dle něhož byl žalobce od 15. 8. 2016 invalidní pro invaliditu II. stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla o 60%. Lékař České správy sociálního zabezpečení dne 1. 11. 2016 dospěl k závěru, že tento posudkový závěr lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 15. 8. 2016 je nutno potvrdit, neboť lékař České správy sociálního zabezpečení zhodnotil zdravotní stav žalobce pro zhoubné novotvary postižení těžké, kterému odpovídá rozmezí taxace 50 – 65 % poklesu pracovní schopnosti, kdy lékař České správy sociálního zabezpečení zvolil horní hranici taxace, tedy 65 % poklesu pracovní schopnosti, a to s ohledem na tíži postižení, komorbidity i kvalifikační potenciál žalobce, který byl posuzován jako dělník. Rovněž tak posudková komise MPSV ČR v Českých Budějovicích dospěla k závěru, že u žalobce se jedná o pokles 65 %. Soud měl tedy k dispozici tři odborné posudky, které se shodovaly ve svých závěrech, a nebylo tedy namístě provádět další dokazování. Situace by byla odlišná, pokud by si odborné posudky odporovaly. V takovém případě by bylo namístě nechat zpracovat revizní znalecký posudek, jenž by znovu komplexně zhodnotil zdravotní stav žalobce a vyjádřil se k rozporům mezi posudky (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 5. 2013, čj. 6 Ads 12/2013-22). V posuzovaném případě však žádné rozpory v posudcích nebyly. K námitce žalobce, že jeho zdravotní stav se nikterak nezměnil, soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2003 čj. 3 Ads 7/2003-42, dle kterého „důvodem zániku plné invalidity nemusí být vždy jen zlepšení zdravotního stavu, ale i stabilizace zdravotního stavu, neboť sama stabilizace dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu spojená s adaptací člověka na situaci vyvolanou např. zdravotním postižením může vést k obnovení pracovní schopnosti ve vymezeném rozsahu (§ 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění).“ Jak se shodují podkladové posudky příčina invalidity žalobce je již delší dobu v remisi, přičemž jeho zdravotní stav se stabilizoval. Jeho zdravotní stav je bez známek lokální recidivy, či generalizace základního onkologického procesu a žalobce je schopen Pokračování - 6 - 55Ad 1/2017 pracovního zařazení s vyloučením těžké fyzické práce, zvedání a přenášení břemen a práce v prašném prostředí. Posudková komise rovněž zdůraznila, že předchozí posouzení lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení se stanovením III. stupně invalidity bylo nadhodnocené. Soud proto uzavřel, že zdravotní stav žalobce byl správně posouzen ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Soud neshledal v postupu správních orgánů žádná pochybení, která by měla za následek nezákonnost rozhodnutí. K námitce žalobce, že byl nesprávně posouzen jeho zdravotní stav, respektive míra snížené pracovní schopnosti, soud uvádí, že se jedná o žalobcův subjektivní pocit, který je v rozporu se třemi shodujícími se objektivními posouzeními odborných lékařů a posudkové komise. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudek NSS ze dne 14. 3. 2007 čj. 3 Ads 93/2006-88, ve kterém bylo soudem konstatováno, že „byl-li zdravotní stav žalobce posouzen dvěma posudky Posudkové komise MPSV shodně, uzavřenými s tím, že pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce činí 35 % a nikoli – pro plnou invaliditu potřebných minimálně 66 %, nemá subjektivní přesvědčení žalobce, že je invalidní, oporu, ve výsledcích dokazování.“ V tomto případě tedy není možné přisvědčit žalobci, že splňuje zákonné podmínky pro přiznání invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně pokud tři odborná posouzení jsou opačného názoru. V daném případě měla tedy žalovaná k dispozici posudek lékaře posudkové služby Okresní správy sociálního zabezpečení a posudek posudkového lékaře žalované, přičemž oba posudky dospěly k závěru, že u žalobce je snížena jeho pracovní schopnost o 65 %, což odpovídá invaliditě II. stupně. Krajský soud si nechal zpracovat posudek Posudkové komise MPSV, dle kterého je žalobce invalidní pro invaliditu II. stupně se sníženou pracovní schopností 65 %. Všechny tři posudky odborných subjektů jsou tedy ve shodě v otázce příčin invalidity žalobce, stupně jeho invalidity a jsou i řádně odůvodněné. Podmínky pro přiznání invalidního důchodu jsou upraveny v § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že pokles pracovní schopnosti žalobce pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav činí 65 %, pak žalobce je invalidní ve druhém stupni ve smyslu § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Napadené rozhodnutí nebylo proto vydáno v rozporu s § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s., dle něhož úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu přiznat.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty Pokračování - 7 - 55Ad 1/2017 nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 10. dubna 2017 Mgr. Helena Nutilová v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka