55 Ad 1/2020

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce: R. N. bytem X zastoupeného opatrovnicí M. H. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2019 č. j. MPSV-2019/227517-913 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2019 č. j. MPSV- 2019/227517-913, kterým mu bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Českých Budějovicích č. j. 13102/2019/SOB ze dne 17. 7. 2019, jímž byl zamítnut návrh žalobce na změnu výše příspěvku na péči od května 2019 a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.

2. Žalobce v žalobě uvádí, že si podal návrh na změnu výše příspěvku na péči, které nebylo vyhověno. Nesouhlasí se závěry v napadeném rozhodnutí, že není schopen zvládat čtyři základní životní potřeby, a to orientace, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost, neboť má za to, že jeho zdravotní stav je takový, že činností, které není schopen zvládat, je více, a to zejména komunikace a stravování. Žalobce se bojí lidí, sám nejde ani na zahradu, není si schopen nic vyřídit na úřadech ani u lékaře. Není si rovněž schopen obstarat jídlo a bez asistence se sám nenají. V dětství se léčil u psychologa i psychiatra a nebyl schopen ani vychodit základní školní docházku. Navrhuje proto, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, když v souvislosti s posouzením zvládání jednotlivých životních potřeb odkázal na rozhodnutí a rovněž na posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, ve kterém byla vyhodnocena veškerá dostupná zdravotní dokumentace včetně aktuálního psychiatrického nálezu M. Ke zvládání životní potřeby komunikace uvedl, že skutečnost, že se žalobce bojí lidí a není si schopen sám vyřizovat své záležitosti, byla zohledněna v rámci potřeby osobní aktivity. Míra psychického postižení žalobce není taková, aby mu neumožňovala zvládat v přijatelném standardu základní životní potřebu komunikace. Ke zvládání životní potřeby stravování žalovaný uvedl, že tvrzení žalobce, že si není schopen obstarat jídlo a sám se najíst, je zcela v rozporu se sociálním šetřením, dle kterého žalobce jí o samotě, nají se příborem a napije se ze sklenice. Potřebu jídla si uvědomuje, jídlo je schopen si vyndat z lednice. Objektivizovaná míra psychického postižení žalobce není takového stupně, aby zdůvodňovala neschopnost zvládat životní potřebu stravování. Ke schopnosti zajistit si nákup potravin, přípravu a ohřev hotového pokrmu jsou aktivity hodnocené v základní životní potřebě péče o domácnost, která byla uznána za nezvládanou. Žalovaný má za to, že v řízení o příspěvku žalobce nedošlo k žádnému pochybení a rozhodnutí žalovaného nevykazuje žádné vady.

4. Z předložených správních spisů vyplynuly pro projednávanou věc následující podstatné skutečnosti:

5. Žalobce si podal dne 30. 5. 2019 návrh na změnu výše přiznaného příspěvku na péči. Dne 5. 6. 2019 bylo provedeno úřadem práce sociální šetření v místě bydliště žalobce, při kterém byla zjišťována jeho schopnost zvládat základní životní potřeby. Šetřením bylo zjištěno, že žalobce žije s matkou, bratrem a sestrou v rodinném domě. Při šetření působil plaše, téměř nekomunikoval, odpovídal většinou jednoslovně, řeč je srozumitelná. Jeho sestra M. K. uvedla, že je schopen si přečíst slovo, ale celému textu nerozumí. Umí se podepsat, hodnotu peněz si zcela neuvědomuje. Má strach z cizích lidí, většinu času tráví doma, ven sám nevychází, sám si není schopen nic zařídit. Hodnotu peněz nezná. Učí se obsluhovat domácí spotřebiče, zapne rychlovarnou konvici, neorientuje se však v čase, neví jaký je den, měsíc ani rok. Mimo přirozené prostředí se neorientuje, sám nikam nechodí. Po fyzické stránce žádné problémy nemá. Obléká se sám, veškeré jídlo mu připravuje sestra. Jí u sebe v pokoji, nechce jíst s ostatními u stolu, nají se sám příborem, napije se z hrnku nebo sklenky, dietní omezení žádné nemá. Potřebu jídla a pití si uvědomuje, jídlo si je schopen z ledničky vyndat. Rovněž ranní hygienu je schopen sám provést, vyčistí si zuby, je mu to ovšem nutno připomenut. Vousy si oholí a nehty si ostříhá také sám, i na toaletu si dojde sám.

6. Okresní správa sociálního zabezpečení provedla dne 28. 6. 2019 posouzení zdravotního stavu žalobce, kdy bylo vycházeno zejména z nálezu ošetřujícího lékaře a dalších odborných lékařských nálezů. Dospěla přitom k závěru, že u žalobce se jedná o osobu starší osmnácti let věku, která se podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I. lehká závislost. Z důvodu nepříznivého zdravotního stavu není žalobce schopen zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. Žalobce potřebuje pomoc při těchto základních životních potřebách, a to b) orientace, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Prvostupňový správní orgán proto vydal rozhodnutí, kterým zamítl návrh žalobce na změnu výše příspěvku na péči od května 2019 s tím, že mu nadále bude poskytován příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně.

7. Žalobce proti tomuto rozhodnutí odvolal, neboť jeho zdravotní stav se zhoršil, léčí se na psychiatrii, kdy jídlo i léky mu musí být donášeny, není schopen si vyřídit žádné záležitosti, téměř nevychází ven a někdy je agresivní.

8. Žalovaný si vyžádal posouzení zdravotního stavu žalobce prostřednictvím posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, která učinila závěr, že žalobce je nutno považovat za závislou osobu na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I. lehká závislost, kdy z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby a není neschopen zvládat devět nebo deset základních životních potřeb ani sedm nebo osm a ani pět nebo šest takových potřeb. Není však schopen zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, kdy tento stav byl konstatován ode dne 30. 5. 2019. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce jako nedůvodné zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno s odůvodněním, že posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 17. 10. 2019 je úplný a přesvědčivý a spolehlivě jím bylo prokázáno, že žalobce splňoval podmínky pro ponechání příspěvku na péči stanovené pro první stupeň závislosti ode dne 30. 5. 2019, kdy byl podán návrh na změnu výše příspěvku. K námitce žalobce, že je uzavřený do sebe a celý den nevstane z lůžka, bylo uvedeno, že sledované období pro posouzení závislosti trvá zpravidla jeden rok; funkční schopnost zvládat základní životní potřeby se stanoví tak, aby odpovídala převažujícímu rozsahu schopnosti ve sledovaném období. Pokud tyto stavy nesplňují kritérium dlouhodobosti, nejedná se o skutečnost, která by byla posudkově rozhodná. Pokud jde o skutečnost, že žalobce si není schopen sám nic zařídit a bojí se ostatních lidí, tato skutečnost je vyhodnocena v základní životní potřebě osobní aktivity, která byla za nezvládanou uznána.

9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s. ř. s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

10. Právní úprava poskytování příspěvku na péči je obsažena v zákoně o sociálních službách a prováděcí vyhlášce č. 505/2006 Sb. S účinností od 1. 1. 2012 platí, že osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. [§ 8 odst. 2 zákona o sociálních službách].

11. Podle § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách dále platí, že při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Podle ustanovení § 9 odst. 4 téhož zákona platí, že při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

12. Základní direktiva pro hodnocení jednotlivých schopností zvládat životní potřeby je rozvedena v § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách, podle něhož pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.

13. Tato direktiva jsou dále konkretizována v ustanovení § 1 odst. 4 vyhlášky č. 505/2006 Sb., podle něhož platí, že za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu.

14. Podle § 2 citované vyhlášky dále platí, že při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení.

15. Řízení o přiznání příspěvku se zahajuje na základě písemné žádosti podané na předepsaném tiskopise Ministerstva práce a sociálních prací nebo se zahajuje z úřední moci. Způsob hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby je posuzován podle 10 kritérií základních životních potřeb, které jsou specifikovány v příloze č. 1 vyhlášky. Ohledně schopnosti mobility se posuzuje, zda osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, používat dopravní prostředky včetně bariérových. V rámci posuzování schopnosti orientace je podstatné, zda osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat. Při posuzování komunikace je důležité, zda osoba je schopna se dorozumět a porozumět, a to mluvenou srozumitelnou řečí a psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky. Schopnost stravování se posuzuje tak, zda osoba je schopna vybrat si ke komunikaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim. Podmínka zajištění oblékání a obouvání je splněna tehdy, pokud je osoba schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. K naplnění podmínky zajištění tělesné hygieny se posuzuje, zda osoba je schopna použít hygienické zařízení, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se. Ohledně naplnění podmínky fyziologické potřeby se posuzuje, zda osoba je schopna včas používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky. Ke splnění podmínky péče o zdraví musí být osoba schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovená léčebná a ošetřovatelská opatření a používat k tomu potřebné léky, pomůcky (schopnost zvládat základní životní potřebu se hodnotí ve vztahu ke konkrétnímu zdravotnímu postižení a režimu stanovenému ošetřujícím lékařem). V rámci splnění podmínky osobní aktivity musí osoba být schopna vstupovat do vztahů s jinými osobami, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku i prostředí jako vzdělání, zaměstnání, volnočasové aktivity, zařizovat své záležitosti. K naplnění podmínky péče o domácnost je třeba hodnotit, zda je osoba schopna nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si teplé jídlo a nápoj, vykonávat běžné domácí práce, obsluhovat topení a udržovat pořádek.

16. Za neschopnost zvládání životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládnout alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

17. Posouzení zdravotního stavu je podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu věcí odborně medicínskou, k níž nemají soudy potřebné odborné znalosti, a proto vždy vychází z vyjádření subjektů, které takové znalosti mají. Z tohoto důvodu soudy kladou při hodnocení zdravotních posudků zvýšený důraz na jejich jednoznačnost, úplnost a přesvědčivost (viz rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2013 č. j. 3 Ads 24/2013 – 34. K rozhodnutí o žalobcem uplatněné námitky je povolán soud, neboť se jedná o posouzení právní otázky.

18. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek tohoto soudu ze dne 3. 2. 2010, č. j. 3 Ads 77/2009-60, www.nssoud.cz) „na posudek závislosti osoby na péči je třeba nahlížet jako na kterýkoli jiný důkazní prostředek, neboť se jedná sice o tzv. povinný důkaz, nicméně nikoliv o závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Posudek podléhá hodnocení správního orgánu, jeho správnost není nikterak presumována. Ačkoliv odborné lékařské závěry posudku nepodléhají hodnocení správních orgánů, neboť k tomu nemají správní orgány odborné lékařské znalosti, nezbavuje je to povinnosti hodnotit provedené důkazy ve správním řízení, a tudíž i správnost posudku z hlediska jejich úplnosti a přesvědčivosti.“ Jinak řečeno, správní orgán nemůže bez dalšího převzít závěr posudkové komise jako pravdivý, aniž by se úplností a přesvědčivostí jejího posouzení nezabýval. Základním předpokladem pro to, aby správní orgán mohl vyhodnotit přesvědčivost a úplnost předloženého posudku, je přezkoumatelnost posudku vzhledem k jeho zákonem stanoveným podkladům vymezeným v § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách. Správní orgán musí tedy vycházet z posudku, který obsahuje nejen výrok, ale který musí být řádně a přesvědčivě odůvodněn s odkazem na doložený nález ošetřujícího lékaře, výsledek sociálního šetření a výsledek funkčního vyšetření (viz rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 50/2009 - 63). K závěrům o úplnosti a přesvědčivosti posudku správní orgán tedy může dospět jen tehdy, pokud se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především pak s těmi, které namítá účastník řízení uplatňující nárok na příspěvek na péči. Všechny tyto skutečnosti žalovaný v napadeném rozhodnutí zohlednil a konstatoval, že posudek vyhodnotil jako úplný, objektivní a přesvědčivý stěžejní důkazní prostředek, který vycházel jak ze zdravotní dokumentace, sociálního šetření, vypořádal namítané skutečnosti a i funkční důsledky zdravotního postižení žalobce.

19. V daném případě je žalobcem namítáno, že kromě základní životní potřeby (orientace, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost) není schopen zvládat základní životní potřeby, a to komunikace a stravování. K tomu uvádí, že se bojí lidí, sám nejde na zahradu, nedokáže si sám nic vyřídit, není schopen si obstarat ani si připravit jídlo, nemá pocit hladu a bez asistence se sám nenají. Žalobce se léčil již v dětství u psychologa i psychiatra, když v současné době se léčí u L. M.

20. Mezi stranami je tedy sporné, zda žalobce je či není schopen zvládat základní životní potřebu stravování, kdy si není schopen sám jídlo připravit a obstarat a sám se bez asistence nenají.

21. Vymezení schopnosti zvládat základní životní potřebu stravování je vymezeno v písm. b) přílohy č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb., kde je uvedeno, že za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopná vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim. Žalobce namítá, že si jídlo obstarat ani připravit není schopen. Toto jeho tvrzení je však v žalobě proti napadenému rozhodnutí zcela v rozporu s tím, co bylo zjištěno v rámci sociálního šetření pro účely řízení o příspěvku na péči dne 5. 6. 2019, které bylo provedeno sociálním pracovníkem a bylo zjištěno, že jídlo je žalobci připravováno jeho sestrou, přičemž žalobce se nají sám v pokoji, neboť u stolu s ostatními jíst nechce, nají se příborem, napije se z hrnku nebo sklenky, kdy je schopen si jídlo z lednice sám vyndat. Soud s ohledem na shora uvedená zjištění z místního šetření má za to, že životní potřebu stravování žalobce zvládá. Skutečnosti, které byly v rámci šetření u žalobce zjištěny, byly žalovaným v napadeném rozhodnutí řádně zohledněny a bylo konstatováno, že posudek je úplný, objektivní a přesvědčivý stěžejní důkazní prostředek, který vycházel jak ze zdravotní dokumentace a sociálního šetření, vypořádal namítané skutečnosti i důsledky zdravotního postižení žalobce.

22. Pokud jde o námitku žalobce, že si není schopen obstarat nákup potravin a přípravu a ohřev hotového pokrmu, tak se jedná o aktivity, které jsou hodnocené v základní životní potřebě péče o domácnost, která byla uznána za nezvládanou jak OSSZ, tak i posudkovou komisí MPSV, která závislost k této základní životní potřebě potvrdila. V souvislosti s tím soud poznamenává, že u žalobce se jedná o lehkou mentální retardaci, kdy se jedná o organickou poruchu osobnosti s poruchami chování, kdy rozsah tělesných a smyslových funkčních schopností je dle posudku posudkové komise dostatečný k pravidelnému zvládání základních životní potřeb. Míra postižení žalobce není tedy takového stupně, aby zdůvodnila neschopnost ovládat základní životní potřebu stravování.

23. Rovněž nedůvodná je námitka žalobce, že nezvládá životní potřebu komunikace, kdy jako důvod pro uznání této potřeby uvádí, že se bojí lidí a není schopen si sám vyřídit své záležitosti.

24. Za komunikaci jsou hodnoceny tyto aktivity, a to vyjadřovat se mluvenou řečí a dorozumět se jejím prostřednictvím s jinými potřebami v rozsahu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení, vytvářet rukou psanou krátkou zprávu, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům a zvukovým signálům a používat běžné komunikační prostředky. Pro neschopnost zvládat základní životní potřebu komunikace však mohou vést závažné duševní a mentální poruchy, jako je například středně těžká, těžká a hluboká mentální retardace nebo demence, případně jiná těžká porucha. U žalobce byla zjištěna mentální retardace lehkého stupně, a to při horní hranici rozmezí, jak vyplývá z odůvodnění posudkového zhodnocení. Tato tvrzení žalobce byla posudkovou komisí MPSV v Českých Budějovicích zohledněna v rámci potřeby osobní aktivity, že žalobce se bojí a není schopen si vyřídit záležitosti. Proto námitka žalobce, že nezvládá životní potřeby komunikace je zcela nedůvodná.

25. V daném případě rozhodnutí žalovaného vychází především z posudku Posudkové komise MPSV. Soud proto hodnotil obsah tohoto posudku z pohledu jeho přesvědčivosti úplnosti a objektivnosti. Soud shodně se žalovaným vyhodnotil posudek posudkové komise jako dostatečně vypovídající a objektivní a námitkám žalobce uvedeným v žalobě nepřisvědčil.

26. Za komunikaci je považováno dorozumět se a porozumět, a to mluvenou srozumitelnou řečí a psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům a používat běžné komunikační prostředky. Jestliže žalobce jako důvod pro uznání potřeby komunikace uvádí, že se bojí lidí a není schopen si vyřizovat své záležitosti, pak se jedná o nezvládání základní životní potřeby osobní aktivity, kdy žalobce není schopen vstupovat do vztahu s jinými osobami, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí, jako je například vzdělávání, zaměstnávání, volnočasové aktivity a vyřizovat si své záležitosti. Pokud jde o nezvládnutí základní životní potřeby péče o domácnost, pak se jedná o nakládání s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup a ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si teplé jídlo a nápoj a vykonávat běžné domácí práce. Nedůvodná je tedy námitka žalobce, že se bojí lidí a není schopen si sám vyřizovat své záležitosti, čímž u něho nedochází k zvládání životní potřeby komunikace, neboť tato skutečnost byla zhodnocena v rámci potřeby osobní aktivity, kdy soud opětovně poznamenává, že míra psychického postižení, kdy u žalobce se jedná pouze o lehkou mentální retardaci, není takového rázu, aby mu neumožňovala zvládat v přijatelném standardu základní životní potřebu komunikace.

27. Návrh žalobce na výpověď opatrovníka M. H. a výpověď dalších příbuzných, a to M. N. a L. H. soud považoval za zcela nadbytečné, neboť v daném případě, kdy se jedná o posouzení zdravotního stavu žalobce, je nutno vycházet jen z odborných lékařských nálezů, které měla posudková komise MPSV v Českých Budějovicích k dispozici a při vypracování posudkového zhodnocení v posudku zcela podrobně vyhodnotila veškerou zdravotnickou dokumentaci včetně aktuálního psychiatrického nálezu M., na který žalobce v žalobce odkázal. Posouzení zdravotního stavu žalobce je naprosto věcí odborně medicínskou, proto soud k výslechu svědků navržených žalobcem nepřistoupil.

28. Soud vzhledem k výše uvedenému při respektování § 75 odst. 1 soudního řádu správního, kdy při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné a zákonné a žalobu zamítl, neboť námitky žalobce neshledal důvodnými, rozhodnutí žalovaného považuje za přezkoumatelné, jestliže žalovaný vycházel z posudku posudkové komise, která se řádně zabývala všemi námitkami žalobce, které vznesl v průběhu řízení a bylo na ně i v posudku podrobně reagováno.

29. Soud proto z důvodů uvedených shora žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

30. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., kdy žalovaný, který byl v řízení úspěšný, náhradu nákladů řízení nepožadoval.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 6. dubna 2020 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S.