55 Ad 1/2025

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: J.K. trvale bytem zastoupen advokátkou, JUDr. Pavlou Martínkovou se sídlem 1. máje 144, 385 01 Vimperk proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2 – Nové Město o žalobě proti rozhodnutí ze dne 20. 11. 2024, č. j. MPSV-2024/247857-913, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. Odůvodnění:

I. Shrnutí dosavadního průběhu řízení

1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) obdržel dne 27. 1. 2025 žalobu, kterou se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2024, č. j. MPSV-2024/247857-913 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – Krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 19. 6. 2024, č. j. 6452/2024/VIM, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a toto rozhodnutí potvrzeno. Žalobci byl prvostupňovým rozhodnutím zamítnut návrh na zvýšení příspěvku na péči od ledna 2024 a rozhodnuto o poskytování příspěvku na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně.

2. V této věci je spornou otázka, zda je žalobce osobou závislou na péči jiné fyzické osoby ve II. či III. stupni závislosti. Žalobce byl rozhodnutími správních orgánů uznán závislým na péči jiné fyzické osoby ve II. stupni závislosti (středně těžká závislost), žalobce tato rozhodnutí považuje za nesprávná a žádá o navýšení na stupeň III. (těžká závislost).

3. Prvostupňové rozhodnutí vychází z posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 3. 6. 2024, č. j. LPS/2024/293-PT_CSSZ. Posudkový lékař IPZS dospěl k závěru o dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobce, jehož rozhodující příčinou je monoplegie levé horní končetiny – stav po polytraumatu v roce 2019 a onkologické onemocnění – karcinom prostaty v léčbě. V důsledku svého zdravotního stavu není žalobce schopen zvládat 6 základních životních potřeb – stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Žalobce je proto osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II. (středně těžká závislost).

4. Odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Posudek posudkové komise MPSV ČR v Českých Budějovicích vyhotovený na základě podaného odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, ze kterého žalovaný vycházel, určil jako nezvládané 6 základních životních potřeb – oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost.

II. Vymezení věci a shrnutí žaloby

5. Žalobce rozhodnutí správních orgánů považuje za nezákonná, jelikož správní orgány nevzaly v úvahu jeho potíže s pohybovým aparátem. V důsledku reziduální monoplegie levé horní končetiny a fraktur žeber po polytraumatu ze dne 26. 11. 2019 při kácení stromu a dále v důsledku cévní mozkové příhody ze dne 9. 8. 2021, artrózy pravého kyčelního kloubu, fraktury stehenní kosti a obezity nezvládá základní životní potřebu mobility a je odkázán na francouzské hole mimo svůj domov. Bez opory v podobě francouzských holí se může pohybovat pouze pár metrů po svém bytě, a přitom se přidržovat stěn či nábytku, což v terénu není možné. Mimo svůj byt potřebuje od své družky s mobilitou pomoci.

6. Žalobce dále uvádí, že má potíže s poznáváním a rozeznáváním věcí a jevů zrakem a sluchem a orientací v čase a místě. Nezvládá tak základní životní potřebu orientace.

7. Poslední námitkou žalobce je jeho nezvládání základní životní potřeby stravování. Žalobce uvádí, že má potíže vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nalít nápoj, rozdělit Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. stravu na menší kousky a naservírovat ji, dodržovat stanovený dietní režim či přemístit nápoj a stravu na místo konzumace. V dané životní potřebě je tak plně odkázán na pomoc své družky.

8. Proto žalobce žádá zrušení a vrácení napadeného rozhodnutí, jakož i prvostupňového rozhodnutí, které dle žalobce trpí totožnými vadami.

III. Vyjádření žalovaného

9. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě shrnul dosavadní průběh řízení před správními orgány. K uplatněným žalobním námitkám dále uvedl, že Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „Posudková komise“) k žalobou namítaným nezvládaným základním životním potřebám konstatovala, že nebyly shledány medicínské důvody pro jejich nezvládání. I když některé aktivity z těchto potřeb vykonává žalobce složitěji či déle než zdravá osoba, ve výsledku je schopen je samostatně zvládnout. Zdravotní stav žalobce zatím nenaplňuje kritéria dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pro přiznání vyššího stupně závislosti. Zvládání základní životní potřeby se nevyžaduje ve stoprocentní kvalitě, ale pouze uspokojivě, v přijatelném standardu a je nutno nejprve využít všech dostupných facilitujících prostředků, které napomáhají samostatnosti nebo ji umožňují.

10. K námitce mobility uvedl, že Posudková komise dospěla k závěru schopnosti žalobce ji zvládat. S tím se ztotožnil i žalovaný a uvedl s odkazy na zprávu praktického lékaře (MUDr. V. ) ze dne 4. 3. 2024 a na sociální šetření ze dne 8. 2. 2024, že chůzi kolem domu za použití hole a chůzi do schodů a ze schodů s přidržováním se zábradlí s častými přestávkami lze považovat za dostatečný standard, a tedy i základní životní potřebu mobility za zvládnutelnou.

11. Žalovaný k námitce orientace opětovně odkázal na zprávu praktického lékaře (MUDr. V.) ze dne 4. 3. 2024 a na sociální šetření ze dne 8. 2. 2024, z nichž vyplývá schopnost žalobce tuto základní životní potřebu zvládnout. Žalovaný k tomu dodal, že zhodnocení základní životní potřeby orientace nebyla v odvolání žalobcem rozporována.

12. Co se týče stravování, žalovaný opakuje závěr Posudkové komise, a sice že k nezvládání základní životní potřeby stravování dochází při anatomické nebo funkční ztrátě obou horních končetin bez možnosti využití protézy k uchopení věcí, při ztrátě úchopu obou rukou či praktické nebo úplné nevidomosti obou očí a také při těžkých duševních poruchách, spojených se sociální dezintegrací, kdy jsou narušeny stravovací stereotypy. Žádný takový případ však nebyl u žalobce zjištěn. Navíc dle sociálního šetření ze dne 8. 2. 2024 se žalobce sám nají lžící či vidličkou a nápoje mu připravuje družka.

13. Žalovaný má za to, že postupoval při rozhodování v souladu s právními předpisy a své závěry odůvodnil s odkazem na zjištěný zdravotní stav žalobce.

IV. Skutková zjištění a právní hodnocení věci krajským soudem

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastnící projevili s takovým procesním postupem souhlas (§ 51 s. ř. s.). Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M.

15. Žaloba není důvodná.

16. Sporné je v projednávané věci, zda žalobce zvládá základní životní potřeby – mobilitu, orientaci a stravování, které byly správními orgány vyhodnoceny jako žalobcem zvládané.

17. Právní úprava poskytování příspěvku na péči je obsažena v zákoně o sociálních službách a vyhlášce č. 505/2006 Sb. Aktuální právní úprava rozlišuje pro účely poskytování příspěvku na péči o osoby starší 18 let věku čtyři stupně závislosti (lehká, středně těžká, těžká a úplná), přičemž kritériem pro hodnocení míry závislosti oprávněné osoby na pomoci jiné osoby, a tedy i pro zařazení do jednotlivých kategorií, je posuzování zvládání deseti základních životních potřeb vymezených v § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách. Jedná se o následující potřeby: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost.

18. Bližší vymezení životních potřeb rozhodných pro stanovení stupně závislosti na pomoci jiných osob lze nalézt v příloze č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb. Podle § 2 odst. 1 této vyhlášky se při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení. Podle § 2a uvedené vyhlášky přitom rovněž platí, že k tomu, aby bylo možno učinit závěr, že posuzovaná osoba je při zajištění některé z životních potřeb závislá na pomoci jiné osoby, postačí, pokud posuzovaná osoba nezvládá, byť jen jedinou, z aktivit vyjmenovaných v této příloze. (důraz doplněn)

19. Za neschopnost zvládat základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Tím se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby (§ 1 odst. 4 prováděcí vyhlášky).

20. Za schopnost zvládat základní životní potřebu mobility se dle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb., považuje stav, kdy osoba je schopna 1. vstávání a usedání, 2. stoj, 3. zaujímat a měnit polohy, 4. pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v bytě a běžném terénu v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, 5. otevírat a zavírat dveře, 6. chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů a 7. nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků včetně bariérových, a používat je.

21. Za schopnost zvládat základní životní potřebu orientace se dle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb., považuje stav, kdy osoba je schopna 1. poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, 2. mít přiměřené duševní kompetence, 3. orientovat se osobou, časem a místem, 4. Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. orientovat se v přirozeném sociálním prostředí a 5. orientovat se v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat.

22. Za schopnost zvládat základní životní potřebu stravování se dle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb., považuje stav, kdy osoba je schopna 1. vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, 2. nalít nápoj, 3. rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji, 4. najíst se a napít, 5. dodržovat stanovený dietní režim, 6. konzumovat stravu v obvyklém denním režimu a 7. přemístit nápoj a stravu na místo konzumace.

23. Správní řízení ve věci přiznání příspěvku na péči se vyznačuje tím, že rozhodující důkaz představuje odborný posudek o zdravotním stavu a závislosti žadatele na pomoci jiné osoby. Povahou takového posudku, jakož i na něj kladenými požadavky, se již opakovaně ve své rozhodovací činnosti zabýval Nejvyšší správní soud, který dovodil, že „[s]e jedná sice o tzv. povinný důkaz, nicméně nikoliv o závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Posudek podléhá hodnocení správního orgánu, jeho správnost není nikterak presumována. Ačkoliv odborné lékařské závěry posudku nepodléhají hodnocení správních orgánů, neboť k tomu nemají správní orgány odborné lékařské znalosti, nezbavuje je to povinnosti hodnotit provedené důkazy ve správním řízení, a tudíž i správnost posudku z hlediska jeho úplnosti a přesvědčivosti“ (viz např. rozsudky NSS ze dne 18. 3. 2010, č. j. 6 Ads 143/2009 - 60, či ze dne 22. 10. 2009, č. j. 3 Ads 48/2009 - 104). Aby bylo možné posudek považovat za skutečně přesvědčivý, je třeba trvat na tom, aby se Posudková komise náležitým způsobem vypořádala se všemi rozhodnými skutečnostmi, především pak těmi, které jsou uvedeny v podkladové dokumentaci, a které namítá žadatel o změnu výše příspěvku na péči (viz rozsudek NSS ze dne 16. 3. 2016, č. j. 3 Ads 262/2015 - 34).

24. Přítomnost posuzovaného u jednání Posudkové komise přitom není nezbytná v případě, kdy komise dospěje k závěru o dostatečnosti podkladové zdravotní dokumentace posuzovaného (srov. § 16a odst. 5 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a rozhodnutí NSS ze dne 15. 5. 2013, č. j. 3 Ads 91/2012 19 nebo ze dne 5. 2. 2016, č. j. 2 Ads 209/2015 76).

25. Požadavky kladené na posudek Posudkové komise pak jsou obdobným způsobem posuzovány i v řízení před správními soudy. Ty nejsou při přezkumu posudku oprávněny posuzovat věcnou správnost, neboť k tomu nejsou nadány odbornými znalostmi, mohou však posudek hodnotit co do přesvědčivosti, objektivnosti a úplnosti v něm obsažených informací (viz např. rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2013, č. j. 3 Ads 8/2013-29).

26. V řízení o nároku žalobce bylo v jeho domácnosti dne 8. 2. 2024 provedeno sociální šetření, o kterém byl pořízen záznam. V záznamu se k mobilitě uvádí, že žalobce se po domě pohybuje bez kompenzačních pomůcek, při chůzi kolem domu používá hůl, při chůzi do schodů a ze schodů se přidržuje zábradlí s častými přestávkami. K lékaři je dopravován autem.

27. Ke stravování se v záznamu podává, že nápoje připravuje žalobcova družka, žalobce se lžící nebo vidličkou nají sám.

28. Ze záznamu taktéž vyplývá, že s vyřizováním osobních a úředních záležitostí žalobci pomáhá družka. Ve finančních věcech se orientuje, běžné platby za domácnost zajišťuje družka. Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M.

29. Podle zprávy praktického lékaře (MUDr. V.) ze dne 4. 3. 2024 je stoj i chůze samostatná. Žalobce je přiměřeně schopen zvládat své chování, komunikaci a paměť, s lékařem spolupracuje, je orientován místem, časem a osobou.

30. Posudkový lékař IPZS v posudku ze dne 3. 6. 2024 uvedl, že žalobce je samostatně mobilní, chodící s pomocí jedné hůlky, schody zvládá, mobilitu zvládá. Je plně orientovaný, ale pro své onemocnění nezvládá stravování. Závěr o nezvládání stravování odůvodněn v posudku nebyl.

31. Z posudku komise vyplývá, že žalobce není z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu schopen zvládat 6 základních životních potřeb podle § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách, a to hraničně e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity a j) péče o domácnost. Žalobce tak vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. Uvedené základní životní potřeby není žalobce schopen zvládat trvale, každodenně, v přijatelném standardu ani za využití běžných pomůcek.

32. Komise v posudku zdůvodnila neuznání nezvládání základní životní potřeby stravování oproti posudku IPZS tak, že obecně k neschopnosti zvládat stravování dochází při anatomické nebo funkční ztrátě obou horních končetin nebo anatomické ztrátě podstatných částí obou horních končetin s nemožností využít protézu k uchopení věcí, při ztrátě úchopové schopnosti obou rukou, při praktické a úplné nevidomosti obou očí a také při těžkých duševních poruchách, spojených se sociální dezintegrací, kdy jsou narušeny stravovací stereotypy. Žádný takový případ však nebyl u žalobce zjištěn. Naopak Posudková komise zohlednila z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu i nezvládání základní životní potřeby výkon fyziologické potřeby. K odvolací námitce žalobce o nezvládání mobility pak Posudková komise poznamenala, že nebyla zdokumentována těžká alterace kloubních exkurzí v nosných kloubech, středně těžké či těžké parézy dolních končetin, kardiopulmonálního nebo jiné interní či metabolické selhání apod. K orientaci, kterou žalobce v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí nijak nenamítal, není v posudku Posudkové komise žádné stanovisko.

33. Krajský soud konstatuje, že v provedených posudcích nebyly shledány medicínské důvody pro nezvládání aktivit označených za zvládané. I když některé aktivity těchto základních životních potřeb vykonává žalobce složitěji nebo déle než zdravá osoba, tyto je ve výsledku schopen samostatně zvládnout. U aktivit těchto základních životních potřeb nelze prokázat, že by nebyly možné zcela nebo byly narušeny těžkým způsobem.

34. Podle § 3 písm. c) zákona o sociálních službách, je dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než 1 rok, a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb.

35. Aby tedy bylo možné vyhodnotit některou ze základních životních potřeb za nezvládanou, musí být kumulativně naplněna podmínka dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a jeho vlivu na schopnost zvládat danou základní životní potřebu.

36. Z uvedeného Posudkovou komisí, která vycházela mimo jiné ze zprávy praktického lékaře (MUDr. V.) ze dne 4. 3. 2024 a sociálního šetření ze dne 8. 2. 2024, plyne, že v případě mobility, orientace a stravování nebyla u žalobce splněna kritéria dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Za nezvladatelné je aktivity možno označovat jen v případech, kdy Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. zhoršení zdravotního stavu vedoucí k nezvládnutí aktivity je delší než 1 rok anebo je důvodný předpoklad, že bude trvat 1 rok a déle. Ke stejnému závěru dospěl v napadeném rozhodnutí i žalovaný.

37. K námitce žalobce ohledně oduznaného stravování soud uvádí, že při sociálním šetření ze dne 8. 2. 2024 žalobce sám výslovně deklaroval, že je schopen se samostatně za pomoci lžíce či vidličky sám najíst. Toto následně stvrdil vlastnoručním podpisem na str. 4 Záznamu ze sociálního šetření pro účely řízení o příspěvku na péči ze dne 8. 2. 2024, č. j. 2088/2024/VIM. V posudku IPZS byla sice základní životní potřeba stravování shledána jako nezvládaná, nicméně tento závěr nebyl nijak odůvodněn. Správní orgán proto správně vycházel z Posudku posudkové komise, která svůj závěr o schopnosti samostatného stravování řádně odůvodnila jak medicínsky, tak s ohledem na deklaraci žalobce, že je schopen se za pomoci lžíce či vidličky samostatně najíst. Námitku nezvládání stravování proto krajský soud považuje za nedůvodnou.

38. Pokud jde o žalobou zpochybňované zvládání základní životní potřeby mobility, i zde krajský soud přisvědčil závěrům napadeného rozhodnutí, resp. Posudkové komise. Ta v této souvislosti uvedla, že absentují medicínské důvody pro nezvládání uvedené potřeby. Taktéž ze sociálního šetření vyplynulo, že žalobce zvládá za pomoci hole samostatnou chůzi, chůzi do schodů a ze schodů a využívat dopravního prostředku – automobilu. Jeho mobilita je sice oproti zdravé osobě snížena, žalobce je však dle vyjádření lékařů této aktivity za pomoci facilitátorů (hole, zábradlí apod.) schopen. Krajský soud má proto tuto námitku za neopodstatněnou.

39. Krajský soud na tomto místě připomíná, že k označení základní životní potřeby za nezvládanou může dojít pouze v případě, kdy je v řízení prokázáno, že rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností není dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a v případě, kdy fyzická osoba není schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Absence uvedených funkčních schopností musí být objektivizována zdravotní dokumentací, resp. konkrétními lékařskými zprávami, z nichž jednoznačně vyplyne, že v důsledku zdravotního postižení je založen dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který má dopad na duševní, mentální, tělesné a smyslové schopnosti posuzovaného. V případě schopnosti žalobce zvládat orientaci ovšem takováto objektivizace zdravotního stavu chybí. Z jeho lékařské dokumentace plyne, že je plně orientován, a to místem, časem a osobou. S lékaři spolupracuje a podepsal negativní reverz k iradiaci. Ze sociálního šetření vyplynulo, že se žalobce samostatně orientuje ve svých financích. Žalobce dále uvedl, že má problémy s periferním viděním na pravém oku a problém s krátkodobou pamětí, zapomíná. V odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí však nezvládání základní životní potřeby orientace nenamítal. Krajský soud k tomu konstatuje, že se sice mohou vyskytnout překážky, které mohou znesnadňovat zvládání této základní životní potřeby, ale v daném případě nedosahují úrovně jejího nezvládání. Posuzující lékaři shodně uvedli, že žalobce je orientován a medicínsky není možné hovořit o neschopnosti zvládat tuto základní životní potřebu. Krajský soud proto považuje tuto námitku žalobce za nedůvodnou.

40. Závěr žalovaného, že žalobce nezvládá 6 základních životních potřeb, a je proto ve II. stupni závislosti na pomoci jiné fyzické soby, krajský soud hodnotí jako správný. Jakkoli lze žalobcovo postižení hodnotit jako významně zatěžující z hlediska zvládání základních Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. životních potřeb, je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že byť s jistými obtížemi je žalobce, jak sám přiznal během sociálního šetření, dané tři základní životní potřeby schopen zvládat samostatně. V případě uvedených základních potřeb mobility, orientace a stravování tak lze dospět k závěru, že správní orgány učinily správný závěr o tom, že tyto základní životní potřeby nelze označit za žalobcem nezvládané.

41. Soud proto uzavírá, že po prostudování posudku zpracovaného Posudkovou komisí dospěl k závěru, že závěry v něm formulované, v jejichž intencích odůvodnil žalovaný závěry napadeného rozhodnutí, byly dostatečně odůvodněné, přesvědčivé a nevzbuzují žádné pochybnosti. Krajský soud má za to, že zdravotní stav žalobce a schopnosti zvládat základní životní potřeby byly dostatečně zhodnoceny.

V. Závěr a náklady řízení

42. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 6. května 2025 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M.