55 Ad 10/2020

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce: V. Č. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 6. 2020 č. j. X takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím žalované ze dne 12. 6. 2020 č. j. X byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 9. 3. 2020 a bylo potvrzeno rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobce o změnu výše invalidního důchodu, neboť pokles pracovní schopnosti představuje 50 %.

2. Žalobce v žalobě poukázal na svůj zdravotní stav a na zdravotní potíže, kterými trpí s tím, že u něho došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Má za to, že od roku 2010 se jeho stav výrazně zhoršil. Proto navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení, neboť má za to, že má nárok na invalidní důchod třetího stupně.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s ohledem na posudek vypracovaný posudkovou komisí Ministerstva práce s sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, dle něhož míra poklesu pracovní schopnosti představuje u žalobce 50 %.

4. Krajský soud v rámci soudního řízení zajistil vypracování posudku prostřednictvím posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, která v posudku ze dne 9. 11. 2020 dospěla k závěru, že u žalobce se jedná zejména o chronický vertebrogenní algický syndrom bederní páteře, recidivující iritační symptomatiku až charakteru neurogenních klaudikací, bez zániků při degenerativních páteřních změnách, recidivující cervikokraniální syndrom bez kořenové projekce, koxartrózu vlevo III. st, vpravo II. st se středním omezením hybnosti, gonantrózu oboustranně s volnou hybností, artroskopické revize obou ramen v anamnéze s omezenou hybností ramen, traumatickou amputaci posledních článků II. – IV. prstu nedominantní levé ruky, trvající bolesti apexů, necílenou blokádu brach. Plexu 9. 4. 2019, opakovanou úpravu apexů, trakční neurotomii + modelaci pahýlů 30. 7. 2019, hypertenzi a o přeléčenou borelii pro nález nespecifických protilátek v roce 2018. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je chronický bolestivý páteřní syndrom bederní páteře, degenerativní etiologie s kořenovou iritací a recidivující cervikální syndrom a porucha dynamiky páteře středního stupně. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole XIII, oddíl E, položka 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., středně těžké postižení, zde je stanoven pokles pracovní činnosti v rozmezí 30 – 40 %. Vzhledem k míře potíží včetně přidružených využívá posudková komise MPSV horní hranici rozmezí a volí 40 %. S ohledem na celoživotní profesi malíř – natěrač horní hranici navyšuje dle § 3 odst. 2) tuto hodnotu o 10 % a celkem činí 50 %. Položku 1d), těžké postižení zdůvodnit nelze – není trvale přítomen těžký neurologický nález, nejsou parézy, svalové atrofie poruchy hybnosti končetin, poruchy funkce svěračů. Použití položky 3 kapitoly XIII, oddíl E – ankylozující spondylita – zdůvodnit nelze, nejsou přítomny žádné symptomy na páteři ani kloubech, podle kterých by bylo možné stav posudkově podle uvedených kritérií hodnotit. Žalobce je schopen vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na fyzické schopnosti, a to alespoň o polovinu. K datu vydání napadeného rozhodnutí šlo o invaliditu druhého stupně a tato trvá uznáním od 30 6. 2010. Za rozhodující příčinu posudková komise MPSV považuje chronický bolestivý páteřní syndrom a podle podkladové dokumentace a vlastního vyšetření jej nelze pokládat za více než střední funkční postižení, přičemž komise využila horní hranice i její navýšení. Pro Bechtěrevovu chorobu nejsou patrné symptomy, které by splňovaly kritéria dané položky, maximálně pak symptomy minimálního funkčního postižení (kapitola III, oddíl E, položka 3a) a pokles pracovní schopnosti by činil 10 %, pro žalobce tedy méně výhodný závěr. Možnost prodělané boreliózy byla stanovena jen na podkladě nespecifických testů, žádný odborný nález pro tuto diagnózu učiněn není, nelze tedy posudkově zohlednit. V maximálně možném ohodnocení byla zohledněna artróza kloubů dolních končetin, postižení ramenních kloubů i amputace posledních článků tří prstu levé ruky. K datu vydání napadeného rozhodnutí byl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb.

5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

6. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle ustanovení § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

7. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvojinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

8. Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV ČR povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012 č. j. 4 Ads 19/2012 - 18).

9. Krajský soud vycházel při svém rozhodování ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované, dále z posudku vyhotoveného posudkovou komisí MPSV ČR v Českých Budějovicích zasedající v řádném složení. Dle soudu předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto je krajským soudem považován za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované.

10. Posudek posudkové komise MPSV ČR v Českých Budějovicích zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi a se žalobcem udávanými zdravotními potížemi.

11. Dle posudkového zhodnocení se u žalobce nejedná o invaliditu, jestliže u ní došlo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze k poklesu pracovní schopnosti 50 %. Soud nemá pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v daném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkového závěru. Zdravotní stav žalobce byl řádně posouzen ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Žalobce proto nesplňuje zákonné podmínky pro dávku ve formě invalidního důchodu třetího stupně, jestliže dle posudkového zhodnocení se jedná u žalobce o pokles pracovní schopnosti pouze 50 %.

12. K námitce žalobce ohledně zhoršení jeho zdravotního stavu z důvodu prodělané boreliózy soud uvádí, že dle posudku možnost prodělané boreliózy byla stanovena jen na podkladě nespecifických testů, neboť žádný odborný nález pro tuto diagnózu učiněn nebyl, a proto nelze toto onemocnění posudkově zhodnotit.

13. Soud dospěl k závěru, že závěr žalované, že se u žalobce jedná o invaliditu druhého stupně, je správný, když komise učinila závěr, že zdravotní stav žalobce představuje pokles pracovní schopnosti 50 %. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s § 39 odst. 1, 2 zákona o důchodovém pojištění a soud proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s. ř. s., dle něhož úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat. Žalobce úspěšný nebyl, a proto mu náhrada nákladů řízení rovněž nemohla být přiznána s odkazem na § 60 odst. 1 s. ř. s.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. České Budějovice 21. prosince 2020 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje: Z. S.