55 Ad 11/2018

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobkyně: X bytem X žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 15. 5. 2018 č. j. X takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 15. 5. 2018 č. j. X se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou dne 18. 6. 2018 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované shora uvedeného jednacího čísla, kterým bylo rozhodnuto o jejích námitkách proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. Xze dne 19. 2. 2018 tak, že námitky žalobkyně byly zamítnuty a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.

2. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 19. 2. 2018 zamítla žádost žalobkyně o přiznání invalidního důchodu pro nesplnění podmínek § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, neboť žalobkyně nesplnila ke dni 18. 9. 2017, tj. ke dni vzniku invalidity podmínku potřebné doby pojištění. Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí podala námitky, které byly napadeným rozhodnutím ze dne 15. 5. 2018 zamítnuty a rozhodnutí ze dne 19. 2. 2018 České správy sociálního zabezpečení bylo potvrzeno, neboť žalobkyně nezískala také potřebnou dobu pojištění. Nedůvodnou byla shledána námitka, že ode dne 18. 9. 2017 do 12. 10. 2017 byla evidována na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, jelikož tato doba nepředchází datu vzniku invalidity. Česká správa sociálního zabezpečení dospěla k závěru, že se u žalobkyně jedná o invaliditu III. stupně, den vzniku invalidity byl stanoven ke dni 18. 9. 2017. Jelikož žalobkyně k tomuto dni nezískala žádnou dobu pojištění a tím nesplnila jednu z podmínek nároku na invalidní důchod, shledala Česká správa sociálního zabezpečení námitky jako nedůvodné.

3. Žalobkyně v žalobě poukázala na svůj zdravotní stav a na své zdravotní obtíže, kterými trpí. Napadá rozhodnutí ohledně data vzniku invalidity, když poukázala na to, že byla vedena na úřadu práce, když předtím navštěvovala základní školu.

4. Soud řízení doplnil o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovice. Posudková komise v posudku ze dne 20. 9. 2018 uvedla, že u žalobkyně se jednalo o oboustrannou hluchotu - komunikace znakovou řečí a o suspektní smíšenou poruchu osobnosti – nezralá, anxiózní, závislá, vyhýbavá s tím, že má intelekt průměru.

5. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích učinila posudkový závěr, že jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje schopnosti žalobkyně a má vliv na pokles její pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je oboustranná hluchota, Komise hodnotí žalobkyni odlišným posudkovým kritériem, než kterým byla hodnocena lékařem lékařské posudkové komise Okresní správy sociálního zabezpečení i lékařem lékařské posudkové komise České správy sociálního zabezpečení, jde o zdravotní postižení uvedené v kapitole VIII, oddíl A, položka 2 přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., toto posudkové kritérium je určeno pro oboustrannou úplnou hluchotu s neschopností slyšet zvuky a rozumět řeči ani s nejvýkonnějším sluchadlem.(U žalobkyně nejde o stav po implantaci kochleární nebo kmenové neuroprotézy, není tak indikováno použít položku 4, která byla použita při jednání na první i druhé instanci). Z taxačního rozmezí 50-60 % volí komise s ohledem na osobnostní rysy žalobkyně horní hranici taxace. Pro potíže psychické byla žalobkyně vyšetřena až s ohledem na invalidní řízení roku 2017, šlo o vyšetření jednorázová – není nijak soustavně psychiatricky léčena, není ani v další péči psychologa, komise proto nepovažuje tuto problematiku jako důvodnou k použití § 3 odst. 1 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Důvodem k navýšení není ani pracovní potenciál žalobkyně. Při své sluchové vadě je schopna řady manuálních činností, při kterých není potřeba kontrola sluchová, není tedy důvod použít § 3 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Zdravotní postižení není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. K datu napadených rozhodnutí – a) z důvodu zjištěného dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu u žalobkyně poklesla pracovní schopnost do 60 %, b) zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídal druhého stupni invalidity. Uvedení sluchové postižení žalobkyně je celoživotní. Invalidní důchod lze přiznat u mladistvých, kteří mají posudkově významné funkční postižení a kteří dosáhli šestnácti let věku, ukončili základní školní docházku a mají alespoň jeden den důchodového pojištění. Žalobkyně k datu 20. 6. 2015, kdy dovršila šestnácti let, ještě nedokončila základní školní docházku (Základní škola pro děti sluchově postižené v ČR je přitom desetiletá, vzhledem k stěhování z Ukrajiny chodila do základní školy, ale celkem jedenáct let). Děti do ukončení povinné školní docházky nedisponují pracovní neschopností, proto při posuzování invalidity nelze dle metodiky lékařské posudkové komise v žádném případě stanovit datum vzniku invalidity před ukončením povinné školní docházky. Na první instanci bylo stanoveno datum vzniku invalidity dnem žádosti o invalidní důchod, tedy od 18. 9. 2017. Žalobkyně byla na úřadu práce zaregistrována od stejného dne, tedy od 18. 9. 2017, takto neměla ani jeden den pojištění. Vznik invalidity je komisí stanoven po konzultaci s důchodovým oddělením tak, aby žalobkyně měla potřebnou dobu pojištění, tedy alespoň jeden pojištění, tedy od 19. 9. 2017. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dospěla k závěru, že posudkový závěr z posudkových jednání ze den 29. 11. 2017 a ze dne 4. 4. 2018 nelze potvrdit. Komise stanovuje odlišně jak datum vzniku invalidity (to ve prospěch žalobkyně), tak stupeň invalidity (to v neprospěch žalobkyně). K datu vydání napadeného rozhodnutí byla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., nešlo o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb.

6. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

7. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

8. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

9. Soud tedy zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

10. V daném případě dospěla posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích v posudku, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil, k závěru, že u žalobkyně se k datu vydání napadeného rozhodnutí jednalo o invaliditu druhého stupně, neboť pokles pracovní schopnosti činil 60 %, přičemž komise stanovila odlišně datum vzniku invalidity, a to od dne 19. 9. 2017. Dle posudkového zhodnocení posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích nebylo možno posudkový závěr z posudkových jednání ze dne 29. 11. 2017 a ze dne 4. 4. 2018 potvrdit. Komise proto stanovila odlišně, jak datum vzniku invalidity, tak i stupeň invalidity, který byl stanoven v neprospěch žalobkyně s tím, že se u žalobkyně jedná o invaliditu druhého stupně, a to ode dne 19. 9. 2017.

11. Krajský soud při rozhodování vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a zejména z doplnění dokazování posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, z něhož vyplývá, že pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu představuje u žalobkyně nejméně 60 %. Krajský soud vyhodnotil tento posudek v kontextu skutečností zjištěných ze správního spisu a podkladové dokumentace a shledal uvedený posudek za stěžejní důkaz vypovídající o míře poklesu pracovní schopnosti žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí. Soud dospěl k závěru, že je nesprávný závěr žalované, že se u žalobkyně jedná o invaliditu I. stupně, jestliže komise učinila závěr, že zdravotní stav žalobkyně představuje pokles pracovní schopnosti 60 %.

12. Soud proto uzavřel, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění, kdy se jednalo u žalobkyně o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) uvedeného zákona s tím, že vznik invalidity byl stanoven ode dne 19. 9. 2017, kdy u žalobkyně byla zjištěna i potřebná doba pojištění.

13. K námitce žalobkyně uvedené v žalobě, kdy bylo v odvolání konstatováno, že postižení má žalobkyně od narození, soud odkazuje na posudek, kde se uvádí, že se nejedná o invaliditu z mládí, tedy o postižení zdůvodňující přiznání invalidního důchodu v tzv. mimořádných případech (kdy se nestanovuje MPPS). Pro účely nároku na invalidní důchod v mimořádných případech se vymezuje invalidita třetího stupně jako takové omezení tělesných, smyslových nebo duševních schopností, které má za následek neschopnost soustavné přípravy k pracovnímu uplatnění. Nutno přitom zdůraznit, že se jedná o úplnou neschopnost přípravy k jakémukoliv pracovnímu uplatnění. Žalobkyně toto nesplňuje. Při své sluchové vadě přípravy na budoucí povolání schopna byla, škola jí i další vzdělání doporučovala, žalobkyně ale na Střední školu pro sluchově postižené v Českých Budějovicích docházet nechtěla (toto bylo sděleno předsedkyni komise při konzultaci se zástupcem Základní školy České Budějovice). Žalobkyně nemá takovou psychickou dysfunkci, která by zdůvodnila neschopnost docházet na střední školu. Z hlediska zdravotního jde u o invalidity z mládí, vždy o velmi těžké zdravotní postižení, které neumožňuje, aby žalobkyně absolvovala povinnou školní docházku nebo aby se po ukončení povinné školní docházky soustavně připravovala na pracovní uplatnění. Taková osoba nemá žádnou pracovní schopnost nebo žádnou měřitelnou úroveň pracovní schopnosti, a proto nemůže zahájit ani soustavnou přípravu pro budoucí pracovní uplatnění a v důsledku toho nemá ani potřebnou dobu pojištění. Toto u žalobkyně konstatovat nelze.

14. Soud proto dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s § 39 odst. 1, 2 zákona o důchodovém pojištění, a proto soud napadené rozhodnutí zrušil podle § 78 odst. 1 s.ř.s. pro vady řízení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobkyně byla v řízení úspěšná, a proto by měla právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se však práva na náhradu nákladů řízení vzdala, neboť žádné náklady řízení v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 22. října 2018 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.