55 Ad 11/2022

Rubrum

č. j. 55 Ad 11/2022- 26 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: K. Š., narozený dne bytem doručovací adresa zastoupen advokátem Mgr. Michalem Fidrou se sídlem Ant. Barcala 1446/26a, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2022, č.j. MPSV-2022/77751-913 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 55 Ad 11/2022

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Ustanovenému žalobcovu zástupci, advokátu Mgr. Michalu Fidrovi, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 1 573 Kč, která mu bude proplacena z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Českých Budějovicích (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 16. 3. 2022, č.j. 84034/22/CB, žalobci k jeho žádosti nepřiznal dávku státní sociální podpory příspěvek na bydlení ode dne 1. 10. 2021, neboť zjistil, že prostor, ve vztahu k němuž žalobce žádá o přiznání příspěvku na bydlení, je zkolaudován jako stravovací a ubytovací zařízení, a tudíž se nejedná o prostor určený k trvalému bydlení ve smyslu § 24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.

2. Žalobcovo odvolání žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. Shrnutí žaloby 3. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného byla doručena Krajskému soudu v Praze dne 15. 6. 2022, ten věc usnesením ze dne 20. 6. 2022, č.j. 58 Ad 4/2022-8 postoupil místně příslušnému Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobce uzavřel nájemní smlouvu na byt o jedné místnosti s příslušenstvím. Občanský zákoník zakotvuje definici bytu v § 2236, přičemž nájemní smlouva mezi žalobcem a pronajímatelem tomuto ustanovení neodporuje. Žalobce proto neměl pochyb o tom, že nájem je sjednán pro byt a uvedené nebylo od roku 2013 do roku 2021 zpochybněno. K tomu žalobce dokládá nájemní smlouvu ze dne 16. 12. 2013 uzavřenou mezi ním a Jihočeskou masnou, s. r. o. (dále jen „pronajímatel“). Žalovaný není dle žalobce oprávněn hodnotit, co je bytem dle nájemní smlouvy. Definice bytu ve smyslu zákona o státní sociální podpoře i zákona o hmotné nouzi nekoresponduje s definicí obsaženou v občanském zákoníku, dle něhož je nájemní smlouva uzavřena. Žalovaný vyložil pojem „byt“ velmi úzce, a to k žalobcově újmě, přičemž žalobce je ve složité finanční situaci. V posuzované věci měla být proto uplatněna zásada lex posterior derogat priori, neboť definice bytu zakotvená v sociálních zákonech je poplatná době jejich přijetí a neodpovídá současné situaci.

5. Žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 1. 2022, č.j. MPSV-2022/1194-913, uložil správnímu orgánu vyzvat majitele nemovitosti k objasnění nájemního vztahu. Dále mu žalovaný uložil zjistit, zda pronajímaný prostor splňuje požadavky na trvalé bydlení či je zkolaudován jako byt. Správní orgán prvního stupně tuto podmínku splnil dotazem na stavební úřad toliko ve vztahu ke kolaudačnímu rozhodnutí, z něhož má plynout, že nemovitost (1. patro stavebního objektu č. x na n. P. O. II.) byla zkolaudována mimo jiné jako ubytovací zařízení. Proto je dle žalobce určena k bydlení ve smyslu stavebního zákona. Napadené rozhodnutí ovšem nevypořádalo otázku, zda pronajímaný prostor Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 55 Ad 11/2022 splňuje požadavky na trvalé bydlení. Kolaudační rozhodnutí není napadeným rozhodnutím specifikováno, což dle žalobce zakládá nepřezkoumatelnost jeho i rozhodnutí mu předcházejících. Žalovaný rovněž spekulativním způsobem hodnotí vyjádření stavebního úřadu, když činí závěry z toho, co stavební úřad neuvedl, nikoli výhradně z toho, co bylo uvedeno. Závěr žalovaného, že v posuzované věci bylo sdělením stavebního úřadu prokázáno, že v posuzované věci se nejedná o zkolaudovaný byt ve smyslu § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře, je neúplný, neboť žalovaný pominul druhou podmínku definice bytu dle uvedeného ustanovení. Její naplnění je zjevně prokázáno, jelikož nemovitost byla zkolaudována jako ubytovací zařízení a je tedy určena k bydlení. Dle žalobce bylo v dané nemovitosti ubytováno více nájemců, z nichž jeden jistě sociální dávku příspěvek na bydlení pobíral.

6. Žalovaný nevypořádal řádně žalobcovy námitky, zejména se nezabýval záznamem v katastru nemovitostí. K žalobcově námitce, že předmětná nemovitost je v katastru nemovitostí vedena jako objekt k bydlení, žalovaný uvedl, že se v ní nachází 0 bytů. Tato interpretace žalovaného je chybná, vlastník nemovitosti není povinen bytové jednotky ve stavebním objektu vymezovat (viz bytová družstva či dvougenerační rodinné domy). Žalovaným opatřený seznam ubytoven je pouhou databází a nikoli veřejným rejstříkem a nelze jej upřednostnit před informacemi uvedenými v katastru nemovitostí (princip legality apod.). Žalovaný je přitom s ohledem na princip materiální pravdy povinen vycházet z důvěryhodných zdrojů. Předmětná nemovitost byla katastrem nemovitostí vedena jako objekt k bydlení před datem 10. 7. 1996 [k tomu viz vyhláška č. 126/1993 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon)], bez ohledu na to, zda jsou v ní vymezeny bytové jednotky. Přestože tedy byla předmětná nemovitost vedena jako objekt k bydlení minimálně od roku 1996, správním orgánem prvního stupně citované kolaudační rozhodnutí ze dne 4. 7. 2003 hovoří o stavební úpravě nebytového domu. Tento materiální nesoulad má dle žalobce původ v tom, že bylo vycházeno z nepřiléhavého kolaudačního rozhodnutí týkajícího se zřejmě jiné části předmětné nemovitosti než té, ve vztahu k níž byla uzavřena nájemní smlouva.

7. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného i správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Shrnutí vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nejprve vyložil definici bytu dle zákona o státní sociální podpoře s tím, že definice bytu dle jiných předpisů nelze v řízení o příspěvku na bydlení zohlednit. Na uvedené nemá vliv ani faktická možnost v takových prostorách bydlet, k čemuž odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu. V řízení bylo prokázáno, že žalobcem užívaný prostor k bydlení není bytem ve smyslu § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře. Nemovitost je zkolaudována toliko jako stravovací a ubytovací zařízení, nikoli jako byt k trvalému bydlení, což dokládají údaje z katastru nemovitostí, dle nichž není stavba rozdělena na bytové jednotky. Hodnotit, k jakému účelu může být stavba užívána, přísluší toliko stavebnímu úřadu, nikoli žalovanému, který vycházel z vyjádření stavebního úřadu. Žalobcem odkázaná nájemní smlouva navíc upravuje bydlení přechodného nikoli trvalého charakteru. Neuvedení čísla jednacího v předmětném kolaudačním rozhodnutí neshledává žalovaný vadou, tím spíše pak Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 55 Ad 11/2022 takovou, která by způsobovala nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Právní hodnocení krajského soudu 9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

10. Žaloba není důvodná.

11. První námitkou žalobce vytýká nesprávné vyhodnocení podmínky pro přiznání příspěvku na bydlení dle § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře, a to konkrétně posouzení podmínky užívání bytu ve smyslu definice zakotvené v zákoně o státní sociální podpoře. Tuto námitku krajský soud nepřijal.

12. Dle § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře, „[b]ytem se pro účely tohoto zákona rozumí soubor místností nebo samostatná obytná místnost, které svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky na trvalé bydlení a jsou k tomuto účelu užívání určeny podle stavebního zákona nebo jsou zkolaudovány jako byt “.

13. Co se týče žalobcovy polemiky o zákonnou definici bytu, krajský soud odkazuje nejprve na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, který konstatoval, že „pro výplatu příspěvku na bydlení je zapotřebí naplnění formální podmínky v podobě účelového určení užívání obytných místností k trvalému obývání podle stavebního zákona či kolaudace těchto místností coby bytu“ (rozsudek ze dne 26. 7. 2018, čj. 7 Ads 268/2017-28). Nejvyšší správní soud rovněž judikoval, že „§ 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře jasně váže výplatu příspěvku pouze na užívání obytných místností určených k trvalému obývání podle stavebního zákona či kolaudace těchto místností coby bytu. Výše uvedené podporuje též úmysl zákonodárce (ratio legis), který lze dovodit z důvodové zprávy k návrhu novely zákona o státní sociální podpoře provedené zákonem č. 252/2014 Sb.; tímto zákonem byl s účinností od 1. 1. 2015 doplněn do § 24 zákona o státní sociální podpoře právě odstavec 5 s tím, že nárok na příspěvek na bydlení se spojuje pouze s vlastnictvím nebo nájemním vztahem k bytu, zatímco bydlení v jiných ubytovacích zařízeních a v jiných než obytných prostorech bude řešit pouze doplatek na bydlení ze systému pomoci v hmotné nouzi (blíže viz sněmovní tisk č. 256/0, část druhá, Čl. III., bod 12., 7. volební období 2013 – 2017, digitální repozitář, www.psp.cz). To znamená, že zatímco doplatek na bydlení může být vyplácen jak v případě bydlení v bytě zkolaudovaném nebo určeném příslušným stavebním úřadem účelově k bydlení, tak k bydlení v jiném než obytném prostoru či ubytovacím zařízení, příspěvek na bydlení je vázán pouze na bydlení v bytě zkolaudovaném nebo určeném příslušným stavebním úřadem účelově k bydlení “ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2019, č.j. 6 Ads 269/2018-17). Na tento výklad Nejvyšší správní soud navázal v rozsudcích ze dne 28. 11. 2019, č.j. 7 Ads 254/2019-16, ze dne 16. 12. 2019, č.j. 10 Ads 21/2019-23, nebo ze dne 29. 4. 2020, č.j. 3 Ads 78/2018-21. Judikatura Nejvyššího správního soudu se tedy ustálila na závěru, že výplata příspěvku na bydlení je možná, pokud je naplněna formální podmínka v podobě účelového určení užívání obytných místností k trvalému obývání podle stavebního zákona či kolaudace těchto místností jako bytu (srov. také rozsudky ze dne 26. 6. 2018, č.j. 9 Ads 253/2017-26, ze dne 26. 7. 2018, č.j. 7 Ads 268/2017-28, nebo ze dne 18. 12. 2020, č.j. 5 Ads 83/2020-23). Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 55 Ad 11/2022 14. V posuzované věci tedy nelze brát v potaz znění nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a pronajímatelem či definici bytu dle jiných právních předpisů. „Občanskoprávní úprava totiž nemůže změnit či negovat podmínky výslovně stanovené veřejnoprávním předpisem pro výplatu požadovaného příspěvku. V České republice je zajištěna veřejnoprávní ochrana v oblasti bydlení pro nízkopříjmové skupiny obyvatel dvěma dávkami, a to příspěvkem na bydlení ze systému státní sociální podpory a doplatkem na bydlení ze systému pomoci v hmotné nouzi “ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26.7. 2018, č.j. 7 Ads 268/2017-28). Pro účely posouzení splnění podmínek pro přiznání příspěvku na bydlení správní orgány postupovaly správně, neboť § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře váže výplatu příspěvku pouze na užívání bytu, jak je v daném ustanovením definován. Pro naplnění této definice nepostačuje, je-li obytná místnost fakticky jako byt užívána. Uvedené kritérium je v rámci posuzování splnění podmínek pro přiznání příspěvku žalovaný povinen hodnotit.

15. Krajský soud nepřisvědčil žalobcově námitce, že byla-li nemovitost zkolaudována mj. jako ubytovací zařízení, je určena k bydlení ve smyslu stavebního zákona. Ze spisového materiálu je zřejmé, že v řízení bylo bez jakýchkoliv pochybností zjištěno, že sporný bytový prostor nesplňuje definici bytu, nejedná se o soubor místností ani samostatnou obytnou místnost, které svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky na trvalé bydlení a jsou k tomuto účelu užívání určeny podle stavebního zákona nebo jsou zkolaudovány jako byt (podrobněji viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2018, č.j. 9 Ads 253/2017-26). Správní orgán prvního stupně požádal o součinnost příslušný stavební úřad pro ověření skutečností rozhodných pro předmětný příspěvek. Žádost se vztahovala k objektu na adresním místě n. P. O. II. č. p. x, České Budějovice, na pozemku parc. č. X v k. ú. X. Správní orgán prvního stupně požádal stavební úřad o sdělení, zda se u výše specifikovaného objektu jedná o soubor místností nebo samostatnou obytnou místnost, které svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky na trvalé bydlení a jsou k tomuto účelu užívání určeny podle stavebního zákona nebo jsou zkolaudovány jako byt a o sdělení počtu zkolaudovaných bytů určených k trvalému bydlení. Správní orgán prvního stupně obdržel od stavebného úřadu jednak kopii kolaudačního rozhodnutí ze dne 4. 7. 2003, které nabylo právní moci dne 31. 7. 2003 a dále sdělení obsahující označení předmětného objektu (stavby) a jeho obsah. Z uvedeného se podává, že objekt, v němž se nachází prostor, ve vztahu k němž žalobce žádal o příspěvek na bydlení, byl zkolaudován k tomuto datu. Jednalo se o stavební úpravy shora specifikovaného nebytového domu, za účelem využití pro stravovací zařízení, včetně přípravy teplé kuchyně + zázemí, ubytovací zařízení (10 pokojů), sociální zařízení pro zaměstnance. Obsah stavby učiněný výčtem jednotlivých nadzemních podlaží zahrnuje z hlediska ubytování toliko ubytovací pokoje (II. a III. nadzemní podlaží), nikoli byty nájemního charakteru, resp. bytové jednotky. Ve 2. nadzemním podlaží (tj. v 1. poschodí dle nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a pronajímatelem), se nacházejí toliko ubytovací pokoje s hygienickým zařízením, šatny s hygienickým zařízením a komora, nikoli soubor místností ani samostatná obytná místnost, které svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky na trvalé bydlení a jsou k tomuto účelu užívání určeny podle stavebního zákona nebo jsou zkolaudovány jako byt. Správními orgány bylo prokázáno, že předmětný prostor nesplňuje definici bytu ve smyslu § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře. Není rovněž pravdou, že by žalovaný nevypořádal otázku, Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 55 Ad 11/2022 zda pronajímaný prostor splňuje požadavky na trvalé bydlení (viz str. 4 napadeného rozhodnutí), když takovou možnost vyloučil. Ze skutečnosti, že nemovitost byla zkolaudována mj. jako ubytovací zařízení, nelze dovozovat, že tím současně splňuje požadavky na trvalé bydlení. Správním orgánem příslušným k posouzení, zda ta, která stavba může být užívána, potažmo jakým způsobem, je v návaznosti na stavebně technické uspořádání stavby toliko stavební úřad, nikoli žalovaný. Správní orgány proto ze závěru stavebního úřadu oprávněně vycházely.

16. K žalobcově námitce krajský soud dále uvádí, že kolaudační rozhodnutí bylo specifikováno prvostupňovým rozhodnutím, a to co se data vyhotovení a nabytí právní moci týče; současně bylo podrobně uvedeno, o jakou stavbu se jedná. Byť správní orgán nekonkretizoval spisovou značku či číslo jednací, na identifikaci uvedené písemnosti, která je podkladem napadeného rozhodnutí, to nemá vliv. Tyto podklady jsou rovněž součástí správního spisu. Ani skutečnost, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí již nepřistoupil k tak podrobné specifikaci kolaudačního rozhodnutí, když uvedl datum jeho vydání a dále závěry, které z něj dovodil, nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí nezakládá, neboť rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a žalovaného tvoří z procesního hlediska jeden celek.

17. Krajský soud nepřijal ani žalobcovu námitku ohledně toho, že žalovaný hodnotí vyjádření stavebního úřadu spekulativním způsobem, když činí závěry z toho, co stavební úřad neuvedl, nikoli výhradně z toho, co bylo uvedeno. K tomu krajský soud poznamenává, že hodnocení žalovaného vytrhl žalobce z kontextu. Žalovaný popsal (viz předposlední odstavec str. 4 napadeného rozhodnutí), jaké skutečnosti jsou uvedeny ve sdělení stavebního úřadu a současně které skutečnosti, významné pro řízení, tam uvedeny nejsou, byť by tam uvedeny být mohly, byl-li by skutkový stav takový, jak popisuje žalobce (tj. jím obývaný prostor by splňoval definici bytu ve smyslu zákona o státní sociální pomoci). To, zda v předmětné nemovitosti bylo ubytováno více nájemců, případně zda byli příjemci jakýchkoli dávek, není předmětem řízení v posuzované věci.

18. Co se týče namítaného nevypořádání odvolací námitky spočívající v tom, že se žalovaný nezabýval záznamem v katastru nemovitostí, soud takové pochybení neshledal. Žalovaný k odvolací námitce uvedl, že z veřejného dálkového přístupu do katastru nemovitostí ověřil, že v předmětné nemovitosti se nachází 0 bytů, což odpovídá sdělení stavebního úřadu k dotazu správního orgánu prvního stupně. Z toho žalovaný dovodil, že v předmětné nemovitosti se nenachází byt ve smyslu § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře. Žalovaný žalobce rovněž upozornil, že občanský zákoník poskytuje širší ochranu nájemních vztahů. Předchozí právní úpravou (ve znění platném do 31. 12. 2014) nebyl pojem byt vymezen. Z hlediska účinné právní úpravy je však nutné rozlišovat definici bytu pro oblast práva veřejného (potažmo stavebního a sociálního zabezpečení) a soukromého, neboť účel těchto úprav je odlišný. Co se týče seznamu ubytovacích zařízení, který je rovněž součástí spisového materiálu, žalovaný jej v podstatě označil za podpůrný důkaz s tím, že vycházel primárně ze sdělení stavebního úřadu, resp. kolaudačního rozhodnutí. K tomu krajský soud uvádí, že ubytovací zařízení provozované v předmětné nemovitosti je zařazeno do uvedeného seznamu ubytoven schváleného Ministerstvem zdravotnictví se schváleným ubytovacím řádem, nejedná se tedy o ubytování k trvalému bydlení. O tom svědčí rovněž nájemní smlouva uzavřená mezi žalobcem a pronajímatelem, z jejíhož znění se podává, že předmětem této smlouvy je „ubytování hotelového typu (dále jen byt) v pokoji č. 18 v 1. poschodí domu, …“. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 55 Ad 11/2022 Není pochyb o tom, že správní orgány vycházely z důvěryhodných zdrojů (viz výše), přičemž svá rozhodnutí opřely o širší skálu důkazů, aniž by porušily zásady řízení před správními orgány (viz žalobcem jmenovaný principy). Krajský soud nemá pochyb o tom, že bylo vycházeno z přiléhavého kolaudačního rozhodnutí, neboť toto je součástí spisu a svým vymezením se zcela shoduje s prostorem, který žalobce obývá na základě nájemní smlouvy. Závěr a náklady řízení 19. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

21. Ustanovenému zástupci krajský soud dle § 35 odst. 10 s. ř. s. a s přihlédnutím k § 7 bodu 3., § 9 odst. 2, § 11 odst. 1 písm. b), § 13 odst. 4 a § 14 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přiznal odměnu za zastupování 1 000 Kč za jeden úkon právní služby (převzetí a příprava zastoupení) a paušální náhradu hotových výdajů 300 Kč, navýšené o DPH, jejímž je plátcem, na celkovou částku 1 573 Kč, která bude proplacena z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 9. června 2023 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.