55 Ad 12/2018

Rubrum

č. j. 55 Ad 12/2018 - 92 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: P. Č. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 6. 2018, č. j. MPSV-2018/117844-913 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou dne 28. 6. 2018 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 6. 2018, č. j. MPSV-2018/117844-913 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Českých Budějovicích (dále jen „úřad práce“) ze dne 14. 5. 2018, č. j. 38416/2018/CBU (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla žalobci odejmuta dávka doplatek na bydlení Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. -2- 55Ad 12/2018 postupem podle § 61, § 67 a § 44 odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce se podanou žalobou domáhá rovněž zrušení prvostupňového rozhodnutí.

2. Zároveň se podanou žalobou žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 6. 2018, č. j. MPSV-2018/116458-913 a jemu předcházející rozhodnutí úřadu práce ze dne 20. 4. 2018, č. j. 33116/2018/CBU, kterým došlo ke snížení dávky doplatek na bydlení ode dne 1. 1. 2017. Usnesením ze dne 3. 7. 2018, č. j. 55 Ad 12/20118 – 14 byla žaloba proti těmto rozhodnutím vyloučena k samostatnému projednání a rozsudkem ze dne 12. 3. 2019, č. j. 55 Ad 14/2019 – 54 byla zamítnuta.

3. Napadené rozhodnutí žalovaný zdůvodnil tím, že podmínkou nároku na doplatek na bydlení je v souladu s § 33 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPHN“) získání nároku na příspěvek na živobytí. Doplatek na bydlení lze však přiznat i bez splnění uvedené podmínky s přihlédnutím k celkovým sociálním a majetkovým poměrům žadatele, kterému příspěvek na živobytí nebyl přiznán z důvodu, že příjem osoby přesáhl částku živobytí osoby, ale nepřesáhl 1,3 násobek částky živobytí osoby. Na základě rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 2. 2018, č. j. 55 Ad 5/2017 – 56 zahájil úřad práce správní řízení ve věci změny výše dávky doplatek na bydlení. Poté úřad práce zahájil správní řízení ve věci odejmutí dávky doplatek na bydlení a v souladu s § 44 odst. 1 ZPHN tuto dávku ode dne 1. 2. 2017 odejmul, neboť nebyly splněny podmínky nároku na doplatek na bydlení. Žalobci byl ode dne 1. 12. 2016 odejmut příspěvek na živobytí z důvodu vysokých příjmů. Jeho příjem však nepřesáhl 1,3 násobek částky živobytí osoby, proto byl žalobce úřadem práce vyzván, aby si podal žádost o příspěvek na živobytí. Ani přes výzvu však žalobce žádost nepodal, proto mu nevznikl nárok na příspěvek na živobytí, vzhledem k tomu, že nárok na tuto dávku se posuzuje pouze k žádosti. O následcích nesplnění výzvy poučen.

4. Žalobce v podané žalobě namítá, že na základě rozsudku krajského soudu ze dne 7. 2. 2018, č. j. 55 Ad 5/2017 – 56 se přiznaný doplatek na bydlení stal nedoplatkem, neboť tato dávka nebyla v měsíci lednu a únoru 2017 vyplacena. Nezákonné rozhodnutí úřadu práce žalovaný napadeným rozhodnutím potvrdil, přičemž se výrazu „nedoplatek“ v odůvodnění vyhýbá.

5. Žalobce dále namítá, že úřad práce nebyl oprávněn zahájit správní řízení ve věci odejmutí doplatku na bydlení a je nemyslitelné, aby byla tato dávka odejmuta po roce a čtvrt. Předmětem řízení je doplatek na bydlení nevyplacený v únoru 2017, který se stal nedoplatkem již k 1. 2. 2017. Nedoplatek státní dávky nemůže být odejmut. Podle žalobce vyjadřuje znění § 44 odst. 1 ZPHN okamžik, ke kterému má být odejmuta dávka, na kterou zanikne nárok.

6. Podle žalobce nelze vydat rozhodnutí o odejmutí dávky v řízení, které bylo zastaveno.

7. Žalobce následně shrnul nelogické a iracionální úvahy žalovaného, které provázely řízení o odejmutí dávky doplatku na bydlení a měly mít negativní vliv na rozhodnutí ve věci.

8. Žalobce v podání závěrem konstatuje, že ve správních spisech dříve absentovala mnohá podání, aniž by specifikoval, která podání má na mysli. Žalobce namítá, že jej úřad práce neinformoval o důvodech, pro které nepřihlédl k dvojžádosti ze dne 5. 1. 2017. Žalobce má za to, že úřad práce s ním nejednal v souladu se zásadami správní činnosti, nevycházel žalobci vstříc a nevysvětlil mu, že podání žádosti o nepravomocně odejmutý příspěvek na Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. -3- 55Ad 12/2018 živobytí by mohlo ovlivnit vyplacení dávky doplatku na bydlení. Pracovnice úřadu práce měla ignorovat právní zdůvodnění žalobce, proč nebude neúspěšně žádat o odejmutou dávku. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nejprve zrekapituloval dosavadní průběh řízení a následně zopakoval své závěry uvedené v napadeném rozhodnutí. K samotným žalobním bodům uvedl toliko, že rozhodnutí úřadu práce vycházelo z rozsudku krajského soudu ze dne 7. 2. 2018, č. j. 55 Ad 5/2017 – 56. S námitkami uvedenými v odvolání se žalovaný vypořádal a žalobci byl podrobně vysvětlen důvod odejmutí dávky doplatku na bydlení ode dne 1. 2. 2017. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Obsah správních spisů 10. Ze správních spisů, které si krajský soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

11. Dne 2. 5. 2016 podal žalobce k úřadu práce žádost o doplatek na bydlení s prohlášením o celkových sociálních a majetkových poměrech. Rozhodnutím úřadu práce ze dne 14. 7. 2016, č. j. 65877/2016/CBU byl žalobci přiznán doplatek na bydlení ve výši 5 272 Kč měsíčně od července 2016. Rozhodnutím úřadu práce ze dne 16. 12. 2016, č. j. 119405/2016/CBU byl žalobci doplatek na bydlení snížen na 3 804 Kč měsíčně ode dne 1. 12. 2016 na základě změny výše příjmů z pracovního poměru žalobce. Toto rozhodnutí, společně s rozhodnutím odvolacího správního orgánu bylo rozsudkem krajského soudu ze dne 7. 2. 2018, č. j. 55 Ad 5/2017 – 56 zrušeno, neboť správní orgány nesprávně odejmuly dávku doplatek na bydlení od ledna 2017, když tak měly učinit až ke dni 1. 2. 2017.

12. V návaznosti na závěry učiněné krajským soudem v rozhodnutí ze dne 7. 2. 2018, č. j. 55 Ad 5/2017 – 56 úřad práce odejmul žalobci dávku doplatek na bydlení prvostupňovým rozhodnutím ze dne 14. 5. 2018 s odůvodněním, že žalobce ani skrz opakované výzvy a poučení o důsledcích jejich nesplnění nepodal v lednu 2017 žádost o příspěvek na živobytí. Žalobce ani v poslední den stanovené lhůty neosvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši a výplatu a úřadu práce proto nezbylo, než dávku doplatek na bydlení odejmout. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce včasné dovolání, o kterém bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím.

13. Dne 24. 9. 2018 žádal žalobce žalovaného o povolení obnovy řízení ve věci napadeného rozhodnutí včetně rozhodnutí prvostupňového, přičemž jako důvod obnovy řízení uvedl, že dne 6. 9. 2018 obdržel rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Ads 146/2018 – 119, který nepřímo dopadá i na rozsudek krajského soudu ze dne 7. 2. 2018, č. j. 55 Ad 5/2017 – 56. Žalovaný návrh na povolení obnovy řízení zamítl s tím, že žalobce zpochybňuje právní názor správních orgánů a nikoliv nedostatky ve skutkových zjištěních. Důvodem pro obnovu řízení však nemůže být právní názor správního orgánu, který se s odkazem na poté vydaný rozsudek NSS jeví jako chybný.

14. Dne 31. 10. 2018 podal žalobce k odvolacímu správnímu orgánu podnět k provedení přezkumného řízení. Podnět žalobce nebyl shledán důvodným. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. -4- 55Ad 12/2018 Právní názor soudu 15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl bez jednání postupem podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s takovým postupem vyjádřili účastníci řízení souhlas.

16. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

17. Úvodem pokládá krajský soud za vhodné připomenout okolnosti rozhodování správních orgánů. Rozsudkem ze dne 7. 2. 2018, č. j. 55 Ad 5/2017 – 56 krajský soud rozhodl o zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2017, č. j. MPSV-2017/71043-913 a jemu předcházejícího rozhodnutí úřadu práce ze dne 9. 2. 2017, č. j. 13956/2017/CBU, kterým byl žalobci odejmut doplatek na bydlení. Důvodem zrušení zmíněných rozhodnutí bylo nesprávné posouzení období, v němž mělo dojít ke změně skutečností rozhodných pro posouzení nároku na dávku doplatek na bydlení. Správní orgány rozhodly o odejmutí dávky doplatek na bydlení ode dne 1. 1. 2017, přičemž jako rozhodnou skutečnost shledaly odejmutí příspěvku na živobytí žalobci v prosinci 2016. Tento názor však krajský soud zvrátil, neboť konstatoval, že rozhodnou skutečností pro posouzení nároku na dávku doplatek na bydlení byly až události nastalé v měsíci lednu 2017, kdy žalobce nepodal žádost o příspěvek na živobytí. Byť žalobci mohl vzniknout nárok na příspěvek na živobytí, není možné tuto dávku přiznat a vyplácet osobě, která si o tuto dávku nepožádala. „Splnění podmínek stanovených zákonem o pomoci v hmotné nouzi pro vznik (a trvání) nároku na doplatek na bydlení je nezbytné v řízení o přiznání (změně výše a odnětí) doplatku na bydlení posoudit jako předběžnou otázku. To však nemění nic na tom, že existuje-li předchozí pravomocné rozhodnutí ve věci, jež se týká příspěvku na živobytí, je povinností správního orgánu z takového rozhodnutí vycházet.“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 9. 2018, č. j. 9 Ads 146/2018 – 119, veškerá rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na webu www.nssoud.cz). Pokud tedy správní orgán přistoupil k odejmutí dávky doplatek na bydlení, mělo tak být učiněno až ode dne 1. 2. 2017 ve smyslu § 44 odst. 1 ZPHN.

18. Podle § 33 odst. 1 ZPHN má nárok na doplatek na bydlení vlastník nebo nájemce bytu, který užívá byt. Podle § 33 odst. 2 téhož zákona je podmínkou nároku na doplatek na bydlení získání nároku na příspěvek na živobytí.

19. Ustanovení § 44 ZPHN upravuje změny skutečností rozhodných pro nárok na dávku a její výši. Podle § 44 odst. 1 ZPHN „[z]mění-li se skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku nebo její výplatu tak, že nárok na dávku nebo na její výplatu zanikne, dávka se odejme nebo její výplata zastaví od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém tato změna nastala.“ Poté, co nastaly účinky rozsudku krajského soudu ze dne 7. 2. 2018, č. j. 55 Ad 5/2017 – 56, a původní rozhodnutí o odejmutí dávky doplatek na bydlení bylo rozsudkem krajského soudu zrušeno, byl úřad práce povinen opětovně vyhodnotit podmínky nároku žalobce na dávku doplatek na bydlení při nastalé změně v příjmové situaci žalobce v souladu s právním názorem vysloveným krajským soudem.

20. Oznámením ze dne 24. 4. 2018 č. j. 33777/2018/CBU bylo z moci úřední zahájeno správní řízení ve věci odejmutí dávky doplatek na bydlení a žalobci bylo umožněno seznámit se s podklady a vyjádřit se k nim ve smyslu § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Řízení o odejmutí dávky doplatek na Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. -5- 55Ad 12/2018 bydlení, zahájené dne 1. 2. 2017, bylo zastaveno usnesením ze dne 27. 4. 2018, č. j. 34766/2018/CBU podle § 66 odst. 2 správního řádu, neboť ve věci odpadl důvod řízení. Podle § 66 odst. 2 správního řádu „[ř]ízení vedené z moci úřední správní orgán usnesením zastaví, jestliže zjistí, že u některého správního orgánu již před zahájením tohoto řízení bylo zahájeno řízení v téže věci, nebo jestliže v řízení, ve kterém nemohou pokračovat právní nástupci, odpadl jeho důvod, zejména jestliže účastník zemřel nebo zanikl, anebo zanikla věc nebo právo, jehož se řízení týká. Toto usnesení se pouze poznamená do spisu.“ 21. Dávky pomoci v hmotné nouzi reagují na změny v příjmových a majetkových poměrech žadatele velmi pružně, neboť k těmto změnám může docházet každý měsíc. Proto i správní orgány pomoci v hmotné nouzi rozhodují o těchto aktuálních změnách v samostatných řízeních, přičemž nic nebrání tomu, aby bylo o dávkách rozhodováno každý měsíc právě s ohledem na aktuální majetkovou a příjmovou situaci žadatele. V případě žalobce došlo ke změně v příjmové situaci nástupem do pracovního poměru, čímž došlo k navýšení příjmů žalobce v měsících listopad 2016, prosinec 2016 a leden 2017. V prosinci roku 2016 byla žalobci snížena dávka doplatek na bydlení a byl mu odejmut příspěvek na živobytí, neboť žalobce v důsledku navýšení jeho příjmů již nesplňoval podmínky pro jeho pobírání.

22. Doplatek na bydlení za měsíc leden 2017 (případně i únor 2017) nelze považovat za nedoplatek, neboť o těchto dávkách nebylo pravomocně rozhodnuto. Časová prodleva pro rozhodnutí o dávce doplatek na bydlení od 1. 1. 2017 vznikla v důsledku zrušujícího rozsudku krajského soudu, kterým byla zrušena rozhodnutí o odejmutí dávky doplatek na bydlení. Bylo proto třeba opětovně posoudit oprávněnost nároku žalobce na dávku doplatek na bydlení, neboť počínaje 1. 1. 2017 neměl žalobce žádný právní titul, který by jej k vyplacení dávky doplatek na bydlení opravňoval.

23. Zákon o pomoci v hmotné nouzi definuje jednak osoby nacházející se v hmotné nouzi dle § 2, jednak podmínky nároku těchto osob na dávku doplatek na bydlení dle § 33 odst. 1 a 2. Pro vznik nároku na doplatek na bydlení musí být kumulativně splněny podmínky normované zákonem o pomoci v hmotné nouzi. Nesplnění byť jediného předpokladu se odráží v nepřiznání nároku na dávku doplatek na bydlení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2017, č. j. 3 Ads 276/2016 – 54). Jednou ze zákonných podmínek nároku na dávku doplatek na bydlení je získání nároku na příspěvek na živobytí. Podle § 38 odst. 1 ZPHN nárok na příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení vzniká dnem splnění podmínek stanovených tímto zákonem. Podle § 38 odst. 3 téhož zákona nárok na výplatu dávky vzniká od prvního dne kalendářního měsíce, ve kterém byla podána žádost pouze za předpokladu, že v tomto měsíci osoba splnila všechny podmínky pro přiznání nároku na dávku. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 5. 9. 2018, č. j. 9 Ads 146/2018 – 119 „pro řízení o žádosti o přiznání doplatku na bydlení, jakož i pro řízení o změně jeho výše nebo o jeho odnětí, je posouzení vzniku (získání) nároku na příspěvek na živobytí, tj. splnění podmínek podle § 21 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi, předběžnou otázkou.“ Řízení o přiznání dávky příspěvek na živobytí se zahajuje zásadně na návrh (srov. § 69 odst. 1 ZPHN), proto tuto dávku není možné přiznat a vyplácet osobě, která o to nepožádala, i přesto že jí vznikl nárok na tuto dávku.

24. Jak plyne ze správního spisu a krajskému soudu je známo i z předchozích řízení vedených se žalobcem ohledně dávkových řízení (sp. zn. 55 Ad 5/2017, sp. zn. 50 A 21/2017, sp. zn. 55 Ad 14/2017), k podání žádosti o příspěvek na živobytí byl žalobce opakovaně vyzýván v průběhu měsíce ledna 2017. Žalobce byl rovněž poučen o důsledcích nepodání této Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. -6- 55Ad 12/2018 žádosti, nelze tudíž přisvědčit žalobci, že mu nebyly vysvětleny negativní dopady nepodání žádosti na následné posouzení nároku na dávku doplatku na bydlení. Je nepochybné, že výzvou k podání žádosti o příspěvek na živobytí správní orgán sledoval naplnění jedné z podmínek pro žalobcovo dosažení nároku na dávku doplatek na bydlení. Úřad práce jednal v zájmu žalobce, neboť posouzením žádosti o příspěvek na živobytí by byl žalobce posuzován pro případné splnění podmínky obsažení ve větě druhé § 33 odst. 2 ZPHN, podle které „[d]oplatek na bydlení lze přiznat s přihlédnutím k jejím celkovým sociálním a majetkovým poměrům také osobě, které příspěvek na živobytí nebyl přiznán z důvodu, že příjem osoby a společně posuzovaných osob přesáhl částku živobytí osoby a společně posuzovaných osob, ale nepřesáhl 1,3násobek částky živobytí osoby a společně posuzovaných osob.“ Žalobce však nedbal opakovaných výzev a poučení o důsledcích nepodání žádosti o příspěvek na živobytí, čímž nesplnil podmínky nároku na dávku doplatek na bydlení uvedené v zákoně. Úřadu práce proto nezbylo nic jiného, než žalobci dávku doplatek na bydlení odejmout.

25. Žalobce ztratil nárok na příspěvek na živobytí, a proto nesplňoval podmínky pro nárok na doplatek na bydlení dle § 33 odst. 2 ZPHN. Dávka doplatek na bydlení byla tudíž žalobci v souladu se zákonem odejmuta.

26. Skutečnost, že o odejmutí dávky doplatek na bydlení ode dne 1. 2. 2017 bylo rozhodnuto až v květnu roku 2018, nelze přičítat k tíži správním orgánům. Úřad práce rozhodoval o odejmutí dávky doplatek na bydlení počínaje od 1. 2. 2017 v květnu 2018 v důsledku zrušujícího rozsudku krajského soudu. Krajský soud má za to, že zásada rychlosti a hospodárnosti řízení porušena nebyla, neboť úřad práce se nedostal do prodlení vlastní nečinností. V případě, kdy správní soud vrátil správnímu orgánu věc po zrušení rozhodnutí k dalšímu řízení, je nepřípadné pokládat nové rozhodnutí za nezákonné pro porušení zákonných lhůt, jestliže bylo rozhodnuto v květnu 2018, přičemž rozsudek č. j. 55 Ad 5/2017 – 56 nabyl právní moci dne 4. 4. 2018. Skutečnost, že úřad práce rozhodoval podle skutkového stavu, který tu byl v lednu 2017, je v souladu s právní úpravou, neboť úřad práce posuzoval oprávněnost nároku na dávku doplatek na bydlení za leden 2017, kdy došlo ke změně rozhodných skutečností, a žalobce pozbyl nárok na příspěvek na živobytí. Podle § 10 odst. 1 ZPHN se aktuálním kalendářním měsícem v průběhu poskytování dávky rozumí měsíc, pro který je posuzováno splnění nároku na dávku a stanovuje se výše dávky. V případě žalobce byl aktuální měsíc, pro který úřad práce posuzoval splnění podmínek nároku na dávku doplatek na bydlení, leden 2017, kdy žalobce pozbyl nárok na příspěvek na živobytí, neboť si ani v poslední den lhůty nepodal žádost o tuto dávku.

27. Žalobce v podání „Návrhy provedení důkazů“ uvádí, že ve správních spisech dříve absentovala mnohá podání, aniž by specifikoval, která podání má na mysli. Žalobce namítá, že jej úřad práce neinformoval o důvodech, pro které nepřihlédl k „dvojžádosti“ ze dne 5. 1. 2017. Žalobce má za to, že úřad práce s ním nejednal v souladu se zásadami správního řízení, nevycházel žalobci vstříc a nevysvětlil mu, že podání žádosti o nepravomocně odejmutý příspěvek na živobytí by mohlo ovlivnit vyplacení dávky doplatku na bydlení. Pracovnice úřadu práce měla ignorovat právní zdůvodnění žalobce, proč nebude neúspěšně žádat o odejmutou dávku.

28. Tyto námitky krajský vyhodnotil jako nedůvodné. Nebylo shledáno porušení zásad činnosti správních orgánů. Námitky žalobcem uplatněné se váží ke správnímu řízení o odejmutí dávky doplatek na bydlení, které předcházelo podané žalobě, o níž bylo rozhodnuto rozsudkem č. j. 55 Ad 5/2017 – 56. V uvedeném rozsudku se již krajský soud Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. -7- 55Ad 12/2018 k údajnému porušování zásad správní činnosti vyjadřoval, přičemž konstatoval, že správní orgán I. stupně s žalobcem komunikoval ve snaze zajistit žalobci přístup k jeho právům. Krajský soud neshledal žádná pochybení ze strany úředníků správního orgánu I. stupně, které by spočívalo v porušení § 4 a § 6 správního řádu. Byť je veřejná správa službou veřejnosti a jednotlivá ustanovení správního řádu bývají zpravidla vykládána ve prospěch dotčených osob, není možné zásady činnosti chápat tak, že porušení zdvořilostních norem povede k nezákonnosti rozhodnutí. Proti nevhodnému chování úředních osob je možné se bránit podáním stížnosti podle § 175 správního řádu. Není to však jen dotčená osoba, která má oprávnění bránit se proti nevhodnému chování úředních osob. Správní orgán může rovněž reagovat na nevhodné chování dotčené osoby například uložením pořádkové pokuty za podmínek uvedených v § 62 správního řádu.

29. Námitku, že se úřad práce nezabýval dvojžádostí žalobce ze dne 5. 1. 2017, shledal krajský soud jako nedůvodnou, neboť tato dvojžádost není předmětem řízení, není ani součástí správního spisu, neboť řízení bylo zahájeno z moci úřední v důsledku zrušujícího rozsudku krajského soudu ze dne 7. 2. 2018, č. j. 55 Ad 5/2017 - 56.

30. Návrhy žalobce na „provedení důkazů“ krajský soud neshledal důvodnými, neboť ani není zřejmé, jaké okolnosti chce žalobce svými nekonkrétními důkazními návrhy prokázat. Úřad práce disponoval veškerými podklady a nebylo zapotřebí obstarávat žádné další podklady ani provádět šetření. V rámci tohoto správního řízení nedošlo k porušení zákonných ustanovení a nebyly shledány žádné vady řízení, které by mohly způsobit nezákonnost vydaných správních rozhodnutí. Závěr a náklady řízení 31. Krajský soud tak s ohledem na výše uvedené neshledal v postupu správních orgánů vady řízení, které by měly za následek vydání nezákonných rozhodnutí. Napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí byly vydány v souladu se zákony.

32. Žaloba byla shledána jako nedůvodná, proto krajský soud žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. -8- 55Ad 12/2018 soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 23. července 2019 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.