55 Ad 12/2019

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce: J. K. bytem H. 492, 394 70 K. n L. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 22. 7.2019 č. j. X takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 22. 7. 2019 č. j. X se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou dne 20. 9. 2019 Krajskému soudu v Českých Budějovicích, předanou poštovní přepravě dne 19. 9. 2019 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované shora uvedeného jednacího čísla, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X, jímž žalobci byla snížena výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod na invaliditu prvního stupně, neboť pokles pracovní schopnosti žalobce představuje pouze 35 %, proto se u žalobce jedná o invalidní důchod pouze prvního stupně.

2. Žalobce v žalobě poukázal na svůj zdravotní stav a zdravotní obtíže, kterými trpí. Žalobce má za to, že posouzení jeho zdravotního stavu není v souladu se zprávami z odborných vyšetření, a to zejména se zprávou z psychiatrického vyšetření ze dne 27. 5. 2019 MUDr. P. L. a se zprávou vyšetření psychologem ze dne 3. 6. 2019. Ze zprávy psychiatra MUDr. P. L. ze dne 27. 8. 2019 vyplývá, že se jedná o těžké postižení.

3. Soud řízení doplnil o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise v posudku dne 3. 1. 2020 učinila závěr, že u žalobce se jedná o smíšenou poruchu osobnosti se schizoidními a anankastickými rysy, o neurastenii a o deprese střední hloubky v anamnéze v roce 2015 a o chronický VAS C a o THP páteře radikulopatie, o bolestivost pravého ramenního kloubu a o hypertrofii prostaty.

4. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí po prostudování podkladové dokumentace a na základě vlastního zjištění při jednání dospěla k závěru, že jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje psychické schopnosti žalobce a má vliv na pokles pracovní schopnosti. Ambulantní psychiatr, u nějž je žalobce dlouhodobě v péči, uvádí dvě základní diagnózy, a to na prvním místě neurastenie a na místě druhém diagnóza smíšená porucha osobnosti. Projevy obou zmíněných diagnóz jsou zřejmé i dle přešetření při jednání komise. K hodnocení dle kapitoly V. určené pro duševní poruchy lze tak použít, jak položku 5 určenou pro poruchy neurotické, tak položku 7 určenou pro poruchy osobnosti. U položky 5 nesplňuje žalobce podmínky uvedené v části určené pro postižení těžké, kde je pro MPPS dána taxace 70 % - nejde o obsedantně kompulzivní poruchu s neschopností kontaktu mimo přirozené sociální prostředí vedoucí k poskytování ústavní péče v nemocnici nebo v odborném léčebném ústavu, nejde o těžké narušení společenských a pracovních funkcí a výkonu většiny denních aktivit. V případě použití položky pro poruchy neurotické lze tak použít nejvíce odstavec určený pro středně těžké funkční postižení s taxací MMPS 25 – 35 %, tedy posudkové kritérium, kterým byl žalobce hodnocen na OSSZ a při NŘ. I při případném užití taxačního navýšení na maximálně možných 45 % by tak žalobce odpovídal nadále jen invaliditě prvního stupně. Podle přešetření při jednání komise dominuje problematika osobnosti, tato se i dle podkladové dokumentace jeví jako významnější, než problematika neurotická. Komise proto nepoužívá položku určenou pro poruchy neurotické, ale používá položku pro poruchy osobnosti – kapitola V. položka 7. V podkladové dokumentaci je porucha osobnosti hodnocena jako těžká – toto uvedl klinický psycholog a následně i ošetřující psychiatr. Zde je potřeba zdůraznit, že ne vždy se stran stanovení stupně poruchy, za plně indikované komise shledává použití posudkového kritéria určeného pro poruchy osobnosti se středně těžkým postižením, kde je dána MPPS na 30 – 45 %. Tato položka je určena pro stavy s podstatným narušením pracovního a společenského fungování pro stavy, kdy je přítomno závažné maladaptivní chování a dochází k opakovaným situačním dekompenzacím. Komise shledává za indikované použití i maximálně možné taxační navýšení 55 %. Toto zdůvodňuje skutečnosti, že jde o kombinovanou psychiatrickou diagnózu, lze tak aplikovat § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Použití taxačního navýšení je indikováno i s ohledem na skutečnost, že žalobce byl v rámci plné invalidizace dlouhodobě vyřazen z pracovního procesu, lze předpokládat velmi omezené adaptační schopnosti k návratu do práce, lze tak aplikovat i § 3 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Zdravotní postižení není takového stupně závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Posudkové závěry prvoinstančního lékaře LPS OSSZ i druhoinstančního LPS ČSSZ nevycházely ze správného použití posudkové metody, zdravotní stav a stupeň invalidity (pokles pracovní schopnosti) nebyl posouzen v souladu s platnou legislativou. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí dospěla k závěru, že posudkový závěr z posudkových jednání ze dne 6. 2. 2019 a ze dne 16. 7. 2019 ve smyslu uznání prvního stupně invalidity nelze potvrdit. Požadavku žalobce ponechání třetího stupně invalidity přitom není vyhověno. Datum změny stupně invalidity přitom komise nemění. Důvodem ke snížení stupně je přitom posudkové nadhodnocení při jednání komisí v letech předešlých tak stávající komise se neztotožňuje s použitím posudkového kritéria určeného pro těžké poruchy z okruhu psychotických onemocnění ani s položkou určenou pro těžké poruchy osobnosti (použití těchto položek nebylo indikováno při předešlých jednáních, není indikováno ani v současnosti). Při jednání OSSZ dne 6. 2. 2019 i při NŘ ze dne 16. 7. 2019 posudkoví lékaři konstatovali, že v minulosti šlo o floridní poruchu. Pokud tímto myslí, že šlo o floridní poruchu psychotickou, pak nic takového doloženo nebylo. V roce 2010 lékař psychiatr vyslovil jen suspekci na schizotypální poruchu, další vývoj psychických problémů tuto diagnózu nedokládá, žalobce neměl žádné typické psychotické ataky, tato diagnóza při dalším sledování již novým psychiatrem nijak potvrzena nebyla. Pro lékařské laiky lze přitom zdůraznit, že ne každé schizoidní rysy svědčí pro přítomnost psychotického onemocnění. Nelze konstatovat, že by žalobce měl v minulosti projevy psychózy, že by odezněla psychotická problematika, tedy že se stav žalobce od roku 2010 nějak celkově významně zlepšil, šlo o posudkové nadhodnocení.

5. K námitkám žalobce uvedeným v žalobě komise ve shodě se žalobou určuje jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poruchu osobnosti. Z důvodu již výše uvedených přitom nelze použít položku určenou pro postižení těžké. Žalobce nemá trvalou psychotickou symptomatiku, nešlo a nejde o psychotické onemocnění, k hodnocení nelze použít kapitolu V. položku 3. Oproti žalobě komise konstatuje, že dle vyšetření psychiatra ze dne 1. 11. 2018 byl stav stran osobnostní poruchy a neurotické symptomatiky relativně kompenzovaný, čili v uspokojivé remisi. Reaktivní zhoršení psychického stavu na snížení stupně invalidity, popsané v dalších nálezech psychiatra, není indikaci k ponechání invalidity třetího stupně, v komisi použitém posudkovém kritériu jsou zahrnuty i opakované situační dekompenzace. K datu vydání napadeného rozhodnutí byl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., nešlo o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb.

6. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl.

7. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

8. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

9. Soud tedy zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

10. Podle posudkové komise, která stanovila úplnou klinickou diagnózu, představuje pokles pracovní schopnosti žalobce 55 %, proto se u žalobce jedná o invaliditu druhého stupně, dle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, když dle závěru posudkové komise je žalobce invalidní ve druhém stupni ode dne 6. 2. 2019.

11. Krajský soud při rozhodování vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a zejména z doplnění dokazování posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, z něhož vyplývá, že pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu představuje u žalobkyně nejméně 55 %. Krajský soud vyhodnotil tento posudek v kontextu skutečností zjištěných ze správního spisu a podkladové dokumentace a shledal uvedený posudek za stěžejní důkaz vypovídající o míře poklesu pracovní schopnosti žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí. Soud dospěl k závěru, že je nesprávný závěr žalované, že se u žalobce jedná o invaliditu prvního stupně, jestliže komise učinila závěr, že zdravotní stav žalobce představuje pokles pracovní schopnosti 55 %. U žalobce se proto k datu vydání napadeného rozhodnutí jednalo o invaliditu druhého stupně. Napadené rozhodnutí proto bylo vydáno v rozporu s § 39 odst. 1, 2 zákona o důchodovém pojištění, a proto soud napadené rozhodnutí zrušil podle § 78 odst. 1 s. ř. s. pro vady řízení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že žalobkyně byla v řízení úspěšná, a proto by měla právo na náhradu nákladů řízení. V souvislosti s tímto řízením žalobkyni žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. České Budějovice 27. ledna 2020 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S.