55 Ad 12/2020

Rubrum

č. j. 55 Ad 12/2020 - 34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobkyně: M. G. bytem zastoupené Mgr. Petrou Hruškovou, advokátkou se sídlem Ovocný trh 572/11, 110 00 Praha 1 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice se sídlem A. Barcala 1461, 370 05 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 7. 2020, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 15. 7. 2020, č.j X se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 8 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právní zástupkyně žalobkyně. Shodu s prvopisem potvrzuje Gabriela Korešová. 2 55 Ad 12/2020

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení a rovněž tak i rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích uvedených shora s tím, aby byla věc vrácena k dalšímu řízení, neboť považuje napadená rozhodnutí za nezákonná. V žalobě uvádí, že jí nebyla přiznána výplata nemocenského po uplynutí podpůrčí doby s odkazem na lékařská vyšetření z 13. 2. 2020 a ze dne 8. 7. 2020, ze kterých vyplývalo, že u žalobkyně nelze očekávat, že v krátké době nejdéle však v době 350 kalendářních dnů nabude pracovní schopnosti. Závěr odvolacího a námitkového řízení dle vyšetření ze dne 29. 1. 2020, ale naopak zní, že je již žalobkyně práce schopná. Žalobkyně dále uvádí, že jí výplata byla ukončena dne 24. 12. 2019, přičemž ukončila pracovní neschopnost 1. 3. 2020 a dne 2. 3. 2020 nastoupila do zaměstnání, a to poté, co jí to její zdravotní stav umožnil. Proto považuje závěry posudkových lékařů za nesprávné a provedení posouzení za nedostatečné, kdy další posudek bez řádného odůvodnění se jen přiklonil k posudku původnímu. Žalobkyně má za to, že nebyl úplně a přesvědčivě posouzen její zdravotní stav, kdy nebylo přihlédnuto k jejímu skutečnému zdravotnímu stavu a s ním související možnosti opětovného nabytí pracovní schopnosti.

2. Podle žalobkyně byl neúplně a nepřesvědčivě posouzen její zdravotní stav, což považuje za vadu řízení. V souvislosti s tím odkazuje žalobkyně na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003-54. Na základě této vady řízení pak bylo porušeno právo žalobkyně na nároky vyplývající z nemocenského pojištění ve výši skoro 40 000 Kč. Proto se domáhá zrušení napadených rozhodnutí, aby jí mohl být přiznán nárok na doplacení nemocenského za období od 25. 12. 2019 do 1. 3. 2020.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Ve vyjádření uvedla, že Okresní správa sociálního zabezpečení České Budějovice při vydání rozhodnutí vycházela z odborného lékařského posudku, oddělení lékařské posudkové služby Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 13. 2. 2020 a rozhodnutí o odvolání České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice vycházelo z odborného lékařského posudku lékaře oddělení LPS České správy sociálního zabezpečení, pracoviště pro Prahu a Střední Čechy ze dne 8. 7. 2020.

4. Prvoinstanční lékař ve svém posudku ze dne 13. 2. 2020 konstatoval, že zdravotní stav žalobkyně odůvodňuje invaliditu, proto nelze doporučit prodloužení výplaty nemocenské, se závěrem, že nemocenské po uplynutí podpůrčí doby, to je 24. 12. 2019, nebylo přiznáno. Lékař v posudku uvedl, že se u žalobkyně nejednalo o pojištěnce, u něhož ve smyslu § 27 a § 66 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb. lze očekávat, že v krátké době po uplynutí podpůrčí doby nabude pracovní schopnost, a to i k jiné, než dosavadní pojištěné činnosti. Zdravotní stav pojištěnce neodůvodňoval předpoklad opětovného nabytí pracovní schopnosti ve shora uvedeném smyslu. Tedy, že se zdravotní stav žalobkyně nezlepší ani v případě dalšího prodloužení nemocenské, protože se z pohledu lékaře jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který odůvodňuje invaliditu, a proto nelze doporučit prodloužení výplaty nemocenské po uplynutí podpůrčí doby.

5. V rámci odvolacího řízení byl zdravotní stav žalobkyně posouzen lékařem LPS ČSSZ, pracoviště pro Prahu a Střední Čechy dne 8. 7. 2020. V posudku o zdravotním stavu uvedl lékař oddělení LPS ČSSZ, že na podkladě doložených nálezů lze stav hodnotit jako dlouhodobě nepříznivý, ustálený na určité úrovni bez známek progrese a s přetrvávajícími potížemi ve smyslu bolestí páteře a dále uvedl, že ani dalšími doloženými lékařskými nálezy není objektivizováno takové zhoršení zdravotního stavu, které by odůvodňovalo Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 55 Ad 12/2020 prodloužení výplaty nemocenského. Dále bylo uvedeno, že se u žalobkyně nejednalo o pojištěnce, u něhož ve smyslu ustanovení § 27 a ustanovení § 66 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů, lze očekávat, že v krátké době po uplynutí podpůrčí doby, nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti. Současně bylo uvedeno, že zdravotní stav žalobkyně odůvodňuje předpoklad opětovného nabytí pracovní schopnosti nejpozději dnem uplynutí podpůrčí doby. Lékař tedy neuvádí, že je žalobkyně práce schopná. Lékař pouze konstatuje, že je žalobkyně schopna pracovní činnosti plně zohledňující její zdravotní stav, eventuálně je schopna plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání. Proto nebylo odvolání žalobkyně vyhověno a rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice bylo potvrzeno. Žalovaná považuje napadené rozhodnutí za zákonné, neboť z posudků obou lékařů vyplynulo, že další trvání a prodloužení nemocenských dávek není odůvodněno. Nemocenské dávky již byly v minulosti prodlouženy třikrát a pokaždé o maximální možnou dobu, tedy o 3 měsíce. Z obou posudků vyplývá, že se jedná u žalobkyně o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a ani jeden z lékařů neshledává odůvodněnost dalšího trvání dočasné pracovní neschopnosti a prodloužení výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby.

6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

7. Soud v této věci rozhodl podle § 51 odst. 1 s.ř.s. bez nařízení jednání, když s tímto postupem souhlasila žalobkyně i žalovaný.

8. Podstatou věci je přezkoumání rozhodnutí žalované, respektive Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice, ve věci výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby, v níž byly oba rozhodující správní orgány závislé na posouzení pracovní schopnosti žalobkyně v dané době. Z tohoto odborného posouzení provedeného lékaři posudkové služby byly správní orgány povinny vycházet, což také učinily. Podle žalobkyně však provedené posouzení bylo dle jejího názoru nedostatečné a nerespektovalo její skutečný zdravotní stav a s ním související nemožnost opětovného nabytí pracovní schopnosti. Žalobkyně nastoupila do zaměstnání až dne 1. 3. 2020, přičemž dle odvolacího a námitkového řízení z vyšetření ze dne 29. 1. 2020 vyplývá, že je žalobkyně již práce schopná, přičemž z lékařského vyjádření ze dne 13. 2. 2020 a z 8. 7. 2020 vyplývalo, že nelze očekávat, že žalobkyně v krátké době nabude pracovní schopnosti.

9. Soud poznamenává, že rozhodnutí žalované o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby je plně přezkoumatelné soudem ve správním soudnictví, poté co původní soudní výluku, § 158 písm. a) zákona o nemocenském pojištění, zrušil Ústavní soud dnem 5. 1. 2015 (viz Nález Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. Pl. US 9/14, publ. pod č. 14/2015 Sb.).

10. Nemocenské je peněžitou dávkou poskytovanou v rámci systému nemocenského pojištění s cílem nahradit započitatelný příjem pojištěnce, jenž byl uznán dočasně práce neschopným. Obligatornost poskytování této dávky je omezena tzv. podpůrčí dobou, což je doba, po kterou má být dávka vyplácena, a která v případě nemocenské začíná patnáctým kalendářním dnem trvání dočasné pracovní neschopnosti a končí dnem, jímž končí dočasná pracovní neschopnost, pokud nárok na nemocenské trvá až do tohoto dne, takto časově vymezená podpůrčí doba však trvá nejdéle 380 kalendářních dnů ode dne vzniku dočasné pracovní neschopnosti (nestanoví-li zákon jinak); (viz § 26 zákona o nemocenském pojištění). Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 55 Ad 12/2020 11. Po uplynutí uvedené maximální možné podpůrčí doby přestává být nárok na nemocenské obligatorní, ale jedná se již o nárok fakultativní, neboť daná dávka je vyplácena pouze na základě rozhodnutí vydávaného k žádosti pojištěnce. Jedná se tedy o nenárokové plnění, které je omezeno jen na určitou dobu uvedenou v rozhodnutí a vycházející z vyjádření posudkového lékaře orgánu nemocenského pojištění při současném splnění podmínky uvedené v § 27 zákona o nemocenském pojištění, podle které lze očekávat, že pojištěnec v krátké době, nejdéle však v době 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26 nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti; takto lze postupovat i opakovaně, přičemž při jednotlivém prodloužení výplaty nemocenského, nesmí být doba tohoto prodloužení delší než 3 měsíce.

12. Z citovaného ustanovení zákona o nemocenském pojištění tedy vyplývá závislost rozhodnutí o výplatě nemocenského pojištění po uplynutí podpůrčí doby na posouzení dočasné pracovní schopnosti pojištěnce a jeho pracovní schopnosti po uplynutí podpůrčí doby. Toto posouzení je součástí posouzení zdravotního stavu pojištěnce, což je otázkou odbornou – medicínskou a rozhodující správní orgány ani správní soud si o ní nemůže učinit úsudek sám. Je tedy nezbytné vycházet z posouzení zdravotního stavu provedeného lékařem orgánu nemocenského pojištění. Tak tomu bylo i v daném případě, přičemž základní a současně jedinou spornou otázkou, k níž se vztahuje námitka žalobkyně, je to, zda posouzení provedené lékařem posudkové služby České správy sociálního zabezpečení obstojí jako podklad pro rozhodnutí žalované. Nelze totiž akceptovat, že by rozhodující správní orgány musely bez dalšího vycházet, z jakéhokoli posouzení provedeného příslušným lékařem.

13. V daném případě se orgány nemocenského pojištění musí řídit správním řádem, proto musí být splněny základní požadavky na správní řízení ohledně možnosti seznámení účastníka s podklady rozhodnutí, možnosti uplatnění námitek včetně jejich vypořádání správním orgánem a reflexe tohoto vypořádání v odůvodnění správního rozhodnutí (§ 68 odst. 3 s.ř.s.). Orgány nemocenského pojištění jsou povinny respektovat a vycházet pouze z posudků zpracovaných na takové obsahové úrovni, která jim umožní dostát shora naznačeným povinnostem, což znamená, že posudek musí obsahovat řádné odůvodnění.

14. Žalobkyně v odvolání uváděla, že dne 1. 3. 2020 ukončila pracovní neschopnost a dne 2. 3. 2020 nastoupila do zaměstnání s tím, že ukončení její pracovní neschopnosti bylo závislé na datu nařízené trepanobiopsie jejím ošetřujícím lékařem a přiložila i lékařskou zprávu ze dne 17. 2. 2020 MUDr. V. M. o provedené trepanobiopsii. Žalobkyně tedy rozporovala datum, do kterého jí byla výplata nemocenské po uplynutí podpůrčí doby přiznána. Lékař oddělení LPS ČSSZ, pracoviště pro Prahu a Střední Čechy v posudku byl povinen se vypořádat s námitkami žalobkyně týkajícími se jejího zdravotního stavu, jimiž rozporovala datum pracovní schopnosti. To se však nestalo. V uvedeném posudku o zdravotním stavu žalobkyně ze dne 8. 7. 2020, je o prosté konstatování, že žalobkyně byla uznána invalidní prvního stupně od roku 2009, že je v dočasné pracovní neschopnosti od 26. 3. 2018 s koncem podpůrčí doby 24. 3. 2019, po opakovaném prodloužení končí dočasná pracovní neschopnost 24. 12. 2019. Pak je pouze obecně konstatováno, že na podkladě doložených nálezů lze stav žalobkyně hodnotit jako dlouhodobě nepříznivý bez uvedení konkrétních nálezů, dále je pouze opět obecně uvedeno, že se jedná o letité problémy, pro které je invalidizována, a že žalobkyně byla ke konci opakovaně prodloužené podpůrčí doby práce schopna s omezením odpovídající invaliditě prvního stupně. Následně byl učiněn posudkový závěr, že „nejde o pojištěnce, u něhož ve smyslu § 27 a § 66 odst. 1 zákona č. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 55 Ad 12/2020 187/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze očekávat, že v krátké době po uplynutí podpůrčí doby nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti. Zdravotní stav pojištěnce odůvodňuje předpoklad opětovného nabytí pracovní schopnosti nejpozději dnem uplynutí podpůrčí doby“.

15. Z posudku o zdravotním stavu vypracovaného lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení, oddělení nemocenského pojištění, České Budějovice byl učiněn posudkový závěr, že „nejde o pojištěnce, u něhož ve smyslu § 27 a § 66 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze očekávat, že v krátké době po uplynutí podpůrčí doby nabude pracovní schopnost, a to i k jiné, než dosavadní pojištěné činnosti. Zdravotní stav pojištěnce neodůvodňuje předpoklad opětovného nabytí pracovní schopnosti ve shora uvedeném smyslu“.

16. Ze shora uvedeného je zřejmo, že z posudkového závěru lékaře oddělení LPS ČSSZ, pracoviště pro Prahu a Střední Čechy, ze dne 8. 7. 2020 vyplývá, že zdravotní stav pojištěnce odůvodňuje předpoklad opětovného nabytí pracovní schopnosti nejpozději dnem uplynutí podpůrčí doby, z čehož tedy lze dovodit, že zdravotní stav žalobkyně je již natolik dobrý, že odůvodňuje předpoklad nabytí pracovní schopnosti nejpozději dnem uplynutí podpůrčí doby, to je ke dni 24. 12. 2019. Tato část posudkového závěru tedy dle soudu přímo odporuje jeho první části.

17. V souvislosti s tím soud poznamenává, že při vypracování posudku se posudkový lékař řídí obecně platnými zásadami pro posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob. V posudkovém zhodnocení je povinen uvést a zdůvodnit všechny skutečnosti ve vztahu k uváděnému diagnostickému souhrnu, funkčnímu zhodnocení a citovaným lékařským nálezům s ohledem na předpoklad nabytí pracovní schopnosti v krátké době po uplynutí podpůrčí doby, a to i k jiné než dosavadní činnosti. Svůj závěr musí náležitě a přesvědčivě odůvodnit, tedy posudek musí splňovat požadavek úplnosti a přesvědčivosti. Dle soudu však posudek o posouzení zdravotního stavu žalobkyně ze dne 8. 7. 2020 nevyhovuje výše uvedeným požadavkům úplnosti a přesvědčivosti, jestliže závěry uvedené ve výsledku posouzení jsou ve vzájemném rozporu. V první větě posudkového závěru hodnotí posudkový lékař žalobkyni tak, že se nejedná o pojištěnce, u něhož ve smyslu § 27 a § 66 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze očekávat, že v krátké době po uplynutí podpůrčí doby nabude pracovní schopnost, a to i k jiné, než dosavadní pojištěné činnosti, z čehož lze mít za to, že zdravotní stav žalobkyně je vážný, natolik, že nenabude v krátké době pracovní schopnost, ale jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, ovšem na základě druhé věty výsledku posouzení zdravotního stavu lze dovodit, že zdravotní stav žalobkyně odůvodňuje předpoklad opětovného nabytí pracovní schopnosti nejpozději dnem uplynutí podpůrčí doby. Shora uvedený způsob posouzení zdravotního stavu ze strany posudkového lékaře v rámci námitkového řízení je nesprávný, neboť dle soudu ze strany posudkových lékařů nelze zcela rezignovat na řádné odůvodnění ve vztahu k posouzení zdravotního stavu pojištěnce, a to tím spíše v případě, kdy ho pojištěnec rozporuje podobně, jako je tomu v nyní souzené věci. Žalobkyně dokládala další lékařské zprávy, přičemž tento důkaz proveden nebyl a ani jejich neprovedení nebylo zdůvodněno. Žalovaná tak vycházela z odborného lékařského posouzení, které je naprosto nedostatečné, které nijak nereaguje na námitky žalobkyně, které ke svému zdravotnímu stavu včetně pracovní schopnosti po uplynutí podpůrčí doby v odvolání uvedla. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 55 Ad 12/2020 18. Na základě tohoto posudku vydala žalovaná napadené rozhodnutí, které odůvodnila výše popsanými vzájemně rozpornými závěry. Tím, že žalovaná neodstranila vnitřní rozpory posudku, zatížila své rozhodnutí vadou řízení, která mohla mít vliv na jeho zákonnost.

19. Na tomto závěru nic nemění ani ukončení dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně ze strany ošetřujícího lékaře, k němuž došlo ke dni 2. 3. 2020, neboť odůvodnění rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice, jakož i rozhodnutí žalované se totiž v souladu s § 27 zákona o nemocenském pojištění opírá primárně o posouzení lékaře orgánu nemocenského pojištění, nikoli o rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti. Dle soudu se jedná o naprosto nedostatečné posouzení zdravotního stavu žalobkyně, kdy tímto postupem žalovaná zatížila své rozhodnutí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů.

20. Dle soudu žalovaná pochybila, jestliže vydala rozhodnutí na základě posudku, který nesplňoval požadavky úplnosti a přesvědčivosti, neboť na něm založené rozhodnutí neobsahuje přesvědčivé a srozumitelné odůvodnění nepřiznání nemocenského po uplynutí podpůrčí doby.

21. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil z důvodu nepřezkoumatelnosti (pro nedostatek důvodů) a věc vrátil žalované k dalšímu řízení dle § 78 odst. 1 s.ř.s.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, proto jí byla náhrada nákladů řízení přiznána. Žalobkyni krajský soud dle § 35 odst. 10 s.ř.s. a s přihlédnutím k § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, přiznal náhradu za zastupování 2 x 3 100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) a náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 2 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky), celkem tedy částku 6 800 Kč. Jelikož je advokátka žalobkyně plátcem DPH, je nutno navýšit odměnu o náhradu hotových výdajů o sazbu této daně, o 1 428 Kč. Celkem jde tedy o částku 8 228 Kč. Krajský soud při stanovení výše odměny přihlédl přiměřeně k Nálezům Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 4/19, č. 302/2019 Sb. ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 22/19, č. 28/2020 Sb. a ze dne 3. 3. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 26/19 č. 176/2020 Sb., jakož i k závěrům obsaženým v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2020 sp. zn. 6 As 209/2019 – 39.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 55 Ad 12/2020 v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 3. listopadu 2020 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.