55 Ad 13/2020

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce: M.B., narozený dne X bytem X X zastoupený JUDr. Martinem Reichlem, advokátem sídlem Dříteč 155, 533 05 Dříteč žalovaná: Česká správa sociálního zabezpečení Praha, IČO 00006963 sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 9. 2020, č. j. X takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění:

1. Rozhodnutím žalované ze dne 14. 9. 2020 č. j. X byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 15. 7. 2017 a bylo potvrzeno rozhodnutí, kterým byl přiznán žalobci od 18. 6. 2020 invalidní důchod pro invaliditu I. stupně, kdy podkladem tohoto rozhodnutí byl posudek o invaliditě OSSZ Pelhřimov ze dne 9. 6. 2020, dle něhož je žalobce invalidní pro invaliditu I. stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 35 %. Žalovaná dospěla v napadeném rozhodnutí k závěru, že u žalobce představuje rovněž míra poklesu pracovní schopnosti 35 %, proto zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídal invaliditě I. stupně.

2. Žalobce v žalobě poukázal na svůj zdravotní stav a na své zdravotní potíže, kterými trpí. Má za to, že žalovaný neodůvodnil řádně své rozhodnutí, nedostatečně se vypořádal se všemi jeho podněty. Podle žalobce nebyly zohledněny jeho dlouhodobé, silné a fyziologické bolesti. Lékař ČSSZ se nedostatečně vypořádal se všemi skutečnostmi a zprávami lékařů o jeho zdravotním stavu. Má za to, že podřazení zdravotního stavu žalobce nebylo založeno na důkladném a přesvědčivém odůvodnění. Žalobce proto navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s ohledem na posudek vypracovaný posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, dle něhož míra poklesu pracovní schopnosti představuje u žalobce 35 %.

4. Krajský soud v rámci soudního řízení zajistil vypracování posudku prostřednictvím posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, která v posudku ze dne 17. 3. 2021 dospěla k závěru, že se jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl v době vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ chronický vertebrogenní algický syndrom bederního úseku páteře s radikulopatií kořeně L5 vpravo, která byla verifikována zejména EMG vyšetřením. Pro spondylolisthesu L5/1 s lýzou oblouku prodělal žalobce operační řešení spojené s dekompresí kořene L5 vpravo a fixaci úseku L5-S1 (dne 22. 11. 2019 – zádní přístup, dne 30. 12. 2019 – přední přístup.

5. Žalobce byl schopen pracovního zařazení s vyloučením především přetěžování páteře tj. vyloučení těžké fyzické práce, zvedání břemen, nevhodná práce v nepříznivých klimatických podmínkách a ve vynucených polohách. Byl schopen práce lehčího charakteru s výše uvedeným omezením, např. obsluhy jednoduchých strojů či přístrojů, kontroly výrobků, pomocné administrativní práce apod. Vhodně se jeví umožnění střídání pracovních poloh. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XIII oddíl E položka 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 30 – 40 %, komise tento pokles stanoví na 35 %. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí volí střed procentního rozpětí míry poklesu pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení s přihlédnutím k tíži výše uvedeného zdravotního postižení. Poškození nervu bylo verifikováno EMG vyšetřením. Topický neurologický nález zjištěný při jednání PK MPSV ČR byl jen minimální, byla zjištěna omezená rychlost hybnosti bederní páteře po proběhlé operaci (po transpedikulární fixaci páteře v rozsahu L5-S1). Patrná byla lehké kořenová symptomatologie ve smyslu hypestezie, žalobce byl bez význam, motorických příznaků, dorsální flexe palce byla omezena jen ve stopě. Žalobce byl též sfinkterových příznaků. Chůze po patách a špičkách byla bez problémů, přesun na lůžku byl také bez problémů. V žádném případě se u žalobce nejednalo o těžce funkční postižení s těžkým postižením více úseků páteře, s trvalým funkčně významným neurologickým nálezem, s těžkým poškozením nervů, se závažnými parézami, svalovými afrofiemi, event. závažnými poruchami funkce svěračů. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích hodnotí stejně jako lékař České správy sociálního zabezpečení i lékař Okresní správy sociálního zabezpečení. K datu vydání napadeného rozhodnutí byl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1999 Sb., ve znění zákona č. 306/2008. Šlo o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., nešlo o invaliditu II: nebo III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. v) nebo c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %.

6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

7. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle ustanovení § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

8. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvojinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

9. Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV ČR povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012 č. j. 4 Ads 19/2012 - 18).

10. Krajský soud vycházel při svém rozhodování ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované, dále z posudku vyhotoveného posudkovou komisí MPSV ČR v Českých Budějovicích zasedající v řádném složení. Dle soudu předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto je krajským soudem považován za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované.

11. Posudek posudkové komise MPSV ČR v Českých Budějovicích zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi a se žalobcem udávanými zdravotními potížemi.

12. Dle posudkového zhodnocení se u žalobce jedná o invaliditu I. stupně, jestliže u něj došlo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze k poklesu pracovní schopnosti 35 %. Soud nemá pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v daném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkového závěru. Zdravotní stav žalobce byl řádně posouzen ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Žalobce proto nesplňuje zákonné podmínky pro dávku ve formě invalidního důchodu druhého stupně, jestliže dle posudkového zhodnocení se jedná u žalobce o pokles pracovní schopnosti pouze 35 %.

13. Soud dospěl k závěru, že závěr žalované, že se u žalobce jedná o invaliditu prvního stupně, je správný, když komise učinila závěr, že zdravotní stav žalobce představuje pokles pracovní schopnosti 35 %. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s § 39 odst. 1, 2 zákona o důchodovém pojištění a soud proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s. ř. s., dle něhož úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat. Žalobce úspěšný nebyl, a proto mu náhrada nákladů řízení rovněž nemohla být přiznána s odkazem na § 60 odst. 1 s. ř. s. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. České Budějovice 26. dubna 2021 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.