55 Ad 14/2024

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce: Z. K., narozený dne bytem zastoupeného Mgr. Radkou Prokopcovou, advokátkou se sídlem Bezděkovská 53, 386 01 Strakonice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 1. 8. 2024 č. j. X takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 1. 8. 2024 č. j. X se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 11 299 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o námitkách žalobce proti rozhodnutí ze dne 2. 5. 2024, kterým Česká správa sociálního zabezpečení snížila žalobci od 6. 6. 2024 invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod druhého stupně s tím, že invalidní důchod žalobce činí 12 675 Kč měsíčně. Dospěla k závěru, že podle posudku ze dne 26. 3. 2024 žalobce není invalidní pro invaliditu třetího stupně neboť jeho pokles pracovní schopnosti představuje 50 %. Napadeným rozhodnutím byl žalobci od 6. 9. 2024 snížen invalidní důchod na invaliditu prvního stupně, neboť pokles pracovní schopnosti činí 45 %.

2. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal žalobu, ve které shrnul předchozí průběh řízení. Uvedl, že snížením invalidního důchodu došlo k závažnému pochybení, když nebyl ani zjistitelný důvod proč k tomuto snížení došlo, toto nebylo z posudkového zhodnocení zřejmé. Dále žalobce poukázal na svůj zdravotní stav a na zdravotní obtíže, kterými trpí. Žalobce má za to, že lékaři na něj nahlíželi pouze obecným měřítkem, když žalobce není schopen se rekvalifikovat na práci, kterou by při svém zdravotním stavu mohl lépe zvládat, neboť převzal rodinný podnik po otci a nemůže konat veškeré činnosti. Žalobce poukázal na existenci pakloubu, který je stěžejný pro skutečnost, zda bude posuzován podle položek pod bodem 1 nebo 14c vyhlášky č. 359/2009 Sb. Podle žalobce termín „pro hojení a zhojení“ jsou dva odlišné pojmy. Je přesvědčen, že u něj mělo dojít k navýšení dle ustanovení § 3 vyhlášky, neboť žalobce trpí úzkostnou poruchou, která nebyla zohledněna.

3. Soud řízení doplnil o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Z posudku posudkové komise MPSV ČR v Českých Budějovicích ze dne 18. 3. 2025 vyplývá, že u žalobce se jedná o polytrauma v důsledku motonehody dne 23. 4. 2021, kdy došlo ke stp. amputaci levé dolní končetiny v distálním bérci pro devastující poranění dne 23. 4. 2021, dne 24. 2. 2022 pro pakloub diafýzy levé stehenní kosti reoperace a dne 23. 11. 2023 došlo k extrakci kovového materiálu z levé stehenní kosti. Dále se u žalobce jedná o syndrom spánkové apnoe obstrukčního typu těžkého stupně, CPAP a o chronickou dyspepsii s pyrósou s dobrým efektem omeprazolu a o poruchu tukového metabolismu a o úzkostnou poruchu.

4. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí došla k závěru, že se jednalo u žalobce o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl v době vydání napadeného rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení stav po amputaci levé dolní končetiny v proximální třetině bérce. Žalobce byl schopen pracovního zařazení s vyloučením především přetěžování levé dolní končetiny, tj. zejména omezení práce s nutností delší chůze, chůze v terénu, delšího stání. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XV., oddělení B položka 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 35 – 45 %, komise tento pokles stanoví na 45%. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí volí horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení s přihlédnutím k tíži výše uvedeného zdravotního postižení a poměrně krátké době po reoperaci levé dolní končetiny. Vzhledem k dalším zdravotním postižením a původní profesi žalobce bylo využito § 3 vyhlášky 359/2009 Sb. v platném znění a zvýšena horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti o dalších 10 % na celkovou hodnotu 55% míry poklesu pracovní schopnosti. V žádném případě se u žalobce nejednalo k datu vydání napadeného rozhodnutí o pakloub končetiny, o těžké postižení s podstatným omezením schopnosti až neschopnosti chůze a stání, jak byl hodnocen při prvním posouzení dne 11. 1. 2023 s datem vzniku invalidity třetího stupně dne 2. 11. 2022, která byla stanovena KLP s předpokladem další stabilizace zdravotního stavu žalobce, zahojením a adaptací na zdravotní postižení.

5. K datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní, šlo o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění.

6. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

7. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., platném znění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

8. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

9. Soud tedy zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. Posudek vypracovaný posudkovou komisí v rámci tohoto soudního řízení uvedené podmínky splňuje.

10. Krajský soud při rozhodování vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované, zejména pak z doplnění dokazování posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ze dne 18. 3. 2025, dle něhož se jedná u žalobce o invaliditu prvního stupně, jestliže pokles pracovní schopnosti představuje u žalobce 55 %, když datum vzniku invalidity byl stanoven od 26. 3. 2024. Od tohoto data trvá invalidita druhého stupně u žalobce.

11. Napadené rozhodnutí proto bylo vydáno v rozporu s § 39 odst. 1, 2 zákona o důchodovém pojištění, a proto soud napadené rozhodnutí zrušil podle § 78 odst. 1 s. ř. s. a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, neboť žalobce splňuje zákonné předpoklady pro dávku ve formě invalidního důchodu druhého stupně, a to od 26. 3. 2024. Žalovaná je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s.); důkazy provedené v řízení před soudem přitom žalovaná zahrne mezi podklady pro nové rozhodnutí (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).

12. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

13. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě za dva úkony právní služby (převzetí a příprava věci, sepsání žaloby) ve výši 2 × 1 000 Kč dle (§ 9 odst. 2, § 7 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, platného do 31. 12. 2024) a 1 úkon právní služby za účast na jednání před soudem dne 27. 1. 2025 ve výši 4 620 Kč (§ 9 odst. 5 v současné době platného advokátního tarifu), náhradou hotových výdajů za 2 úkony právní služby v částce 2 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky platné do 31. 12. 2024) a 1 x 450 Kč vyhlášky č. 177/1996 platné od 1. 1. 2025 a náhradou za promeškaný čas dle § 14 vyhlášky 4 x 150 Kč, celkem 600 Kč, cestovným ve výši 1 068 Kč na jednání dne 23. 4. 2025 ze Strakonic do Českých Budějovic a zpět. Jelikož žalobcův advokát je plátcem DPH, je nutno navýšit odměnu o sazbu této daně ve výši 1961 Kč. Celkem jde tedy o částku 11 299 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 23. dubna 2025 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.