55 Ad 15/2022

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobkyně: Bc. Z. P., narozená dne bytem zastoupené obecnou zmocněnkyní Z. P., narozenou X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 8. 2022, č.j. X takto:

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 3. 8. 2022, č. j. X se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Odůvodnění:

1. Žalobou doručenou dne 3. 10. 2022 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované shora uvedeného jednacího čísla, kterým Česká správa sociálního zabezpečení na základě námitek žalobkyně rozhodla tak, že změnila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 29. 4. 2022, č.j. X, kdy žalobkyni přiznala od 22. 12. 2021 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 4 320 Kč a následně ve výroku II. rozhodla o zvýšení invalidního důchodu s tím, že žalobkyni výplata invalidního důchodu náleží od 1. 3. 2022.

2. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím č.j. X ze dne 29. 4. 2022 přiznala žalobkyni invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, neboť u žalobkyně byl zjištěn z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pokles její pracovní schopnosti 50 %.

3. Žalobkyně rozhodnutí žalované ze dne 3. 8. 2022 napadla žalobou, ve které zejména poukázala na svůj zdravotní stav a na zdravotní obtíže, kterými trpí. Namítala, že hodnocení její pracovní schopnosti je v rozporu s lékařskými nálezy ošetřujících lékařů, neboť dle lékařských zpráv má výrazně omezenou hybnost levého kolenního kloubu. Rovněž je omezena hybnost kyčle, hlezna a prstů u nohou. Trpí silnými bolestmi, na které musí brát analgetika. Namítala, že rozhodnutí je nesprávné, neboť je založeno na nesprávném posouzení jejího zdravotního stavu. Žalobkyně si zajistila posudek od MUDr. B. H., který učinil závěr, že trpí těžkou formou (Sudekův syndrom), který jí znemožňuje zaměstnání. Dále namítala, že nebylo při posouzení jejího zdravotního stavu přihlédnuto k § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Proto navrhovala, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno, neboť rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, bez přihlédnutí k § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb.

4. Soud řízení doplnil o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise dospěla v posudku ze dne 14. 11. 2022 k závěru, že u žalobkyně se jedná o disfunkci levé dolní končetiny – kontuze levého kolene. Dne 13. 2. 2021 s následným rozvojem algodystrofického syndromu II. – III. stupně, o reaktivní úzkostně depresivní syndrom, o poruchu přizpůsobení, závislost na analgeticích a benzodiazepinech a o vertebrogenní algický syndrom při poruše stereotypu chůze.

5. Komise hodnotí žalobkyni posudkovým kritériem určeným pro komplexní regionální bolestivý syndrom, položkou pro postižení těžké – jde o zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddíl B. položka 2c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. S ohledem na komplikující potíže psychické volí komise z taxačního rozmezí MPPS 40-50% hranici horní. Zdravotní postižení není u žalobkyně takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že lékaři, kterými byla dlouhodobě léčena, stupeň komplexní regionální bolestivý syndrom, algoneurodystrofie hodnotili nejprve jako I., posléze jako II. – III., vzhledem k tomu, že nebyly zjištěny typické změny na cévách ani na kostech není indikováno k hodnocení použít položku 2c určenou pro poruchy zvláště těžké, kde je dána MPPS na 60 – 70%.

6. K datu napadených rozhodnutí z důvodu zjištěného dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu u žalobkyně poklesla pracovní schopnost o 50 % a zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídal druhému stupni invalidity.

7. Závěr posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí se shoduje se závěrem lékaře prvoinstančního stran uznání invalidity II. stupně, neshoduje se se závěrem lékaře námitkového řízení stran uznání invalidity I. stupně.

8. Žalobkyně v žalobě požaduje přiznání invalidity ve III. stupni, tomuto požadavku dle komise vyhovět nelze. Při jednání komise žalobkyně udala, že požaduje přiznání invalidity II. stupně, tomuto požadavku vyhovět lze. Je tak zohledněna veškerá zdravotní dokumentace včetně vyhodnocení stupně postižení uvedené ve znaleckém posudku MUDr. H., kde je dysfunkce při komplexní regionální bolestivý syndrom, algoneurodystrofie hodnocena jako těžká. Komise se nicméně neztotožňuje s konstatováním MUDr. H. a tomu odpovídajícími námitkami, že žalobkyně je neschopná vykonávat jakoukoli pracovní činnost – je schopna aktivit vsedě se zapojením zraku, sluchu, psychiky a horních končetin. Takto je schopna připravovat se i na dokončení svých studií.

9. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

10. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

11. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

12. Soud tedy zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. Posudek vypracovaný posudkovou komisí v rámci tohoto soudního řízení uvedené podmínky splňuje.

13. Krajský soud při rozhodování vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované, zejména z doplnění dokazování posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ze dne 14. 11. 2022, dle něhož jde u žalobkyně o invaliditu druhého stupně, jestliže pokles její pracovní schopnosti představuje 50 %.

14. Napadené rozhodnutí proto bylo vydáno v rozporu s § 39 odst. 1, 2 zákona o důchodovém pojištění, a proto soud napadené rozhodnutí zrušil podle § 78 odst. 1 s.ř.s. pro vady řízení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, neboť žalobkyně splňuje zákonné předpoklady pro dávku ve formě invalidního důchodu druhého stupně.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná, ovšem v souvislosti s tímto řízením žalobkyni žádné náklady řízení nevznikly, proto jí nebyla náhrada nákladů řízení přiznána. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 19. prosince 2022 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.