55 Ad 16/2022

Rubrum

Č.j. 55 Ad 16/2022-18 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobkyně: K. G., narozená dne bytem proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2022, č. j. MPSV-2022/149105- 913 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Českých Budějovicích (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 1. 4. 2022 nepřiznal žalobkyni dávku státní Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 55 Ad 16/2022 sociální podpory příspěvku na bydlení ode dne 1. 4. 2022, neboť žalobkyní užívaný byt na adrese V. X, Č. V., nesplňuje definici bytu dle § 24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb., zákona o státní sociální podpoře.

2. Odvolání žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí správního orgánu potvrdil, neboť bylo ve správním řízení prokázáno, že prostor, který žalobkyně užívá, není bytem ve smyslu § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře. Dále poukázal žalovaný na to, že žaloba ve skutkově zcela shodné věci se shodnou argumentací je předmětem řízení u nadepsaného soudu již po několikáté. Shrnutí žaloby 3. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 26. 10. 2022 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, neboť jí užívaný byt je bytem ve smyslu § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře, jelikož je jako byt k účelu bydlení povolen stavebním úřadem. Rozhodnutí žalovaného považuje za nezákonné, jelikož prostor, který je užíván k bydlení je bytem určeným podle stavebního zákona, což dokazuje pasport stavby, který byl pořízen podle § 125 stavebního zákona a posléze i úředně potvrzen a vydán příslušným stavebním úřadem dne 21. 1. 2016 s tím, že pasport stavby nelze vydat k nelegální stavbě. Následně byl i tento pasport doručen vlastníku stavby. Tento pasport byl vydán podle stavebního zákona, proto prostor, který je v tomto dokumentu nazván bytem je bytem určeným podle stavebního zákona a splňuje tedy podmínky uvedené v § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře.

4. Žalobkyně má za to, že jakožto nájemce bytu užívá byt v souladu s uvedeným pasportem, který byl ověřen i úředně potvrzen, proto prostor, který je v pasportu stavby označen jako byt, je proto bytem dle stavebního zákona. Žalobkyně má za to, že úřad práce i stavební úřad je povinen postupovat podle pasportu stavby a měly by ho respektovat se všemi účinky.

5. Žalobkyně má za to, že úřad práce, jestliže jí nepřiznal příspěvek na bydlení, měl předložit důkaz, že pasport stavby byl příslušným orgánem opraven nebo zrušen. Takový důkaz nepředložil a na místo toho předkládá sdělení typu jedna paní povídala. Proto žalobkyně navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Shrnutí vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že ve správním řízení jednoznačně prokázal, že prostor, který žalobkyně užívá, není bytem ve smyslu § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře. K tomu žalovaný připomněl řadu rozsudků ve věci žalobkyně. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 26. 7. 2018, č.j. 7 Ads 268/2017-28, ve věci žalobkyně rovněž uvedl, že pro naplnění definice bytu dle § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře nepostačuje, pokud je obytná místnost fakticky jako byt užívána a splňuje další materiální znaky bytu jako takového, nýbrž je zapotřebí též naplnění formální podmínky v podobě účelového určení užívání obytných místností k trvalému obývání dle stavebního zákona či kolaudace těchto místností coby bytu.

7. Žalovaný má za to, že v řízení ve věci žalobkyně nedošlo k žádnému pochybení, rozhodnutí žalovaného jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nevykazují žádné vady a žaloba je dle jeho názoru nedůvodná. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 55 Ad 16/2022 8. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl. Právní hodnocení krajského soudu 9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

10. Žaloba není důvodná.

11. Krajský soud v první řadě uvádí, že žalobkyně podává již několikátou žalobu prakticky totožného znění. V rámci žalobní argumentace žalobkyně uvádí obdobné žalobní námitky, vycházející ze stále stejného skutkového stavu. Žalobkyni je pak nepochybně známo, že ve skutkově totožných věcech pak žaloby téhož znění podává i pan P. T., který s žalobkyní sdílí společnou domácnost.

12. Dle § 1164 odst. 1 občanského zákoníku „[z]ápisem do veřejného seznamu jednotka vznikne, pokud vlastník nebo osoba k tomu oprávněná z jiného věcného práva prohlášením rozdělí své právo k domu a pozemku na vlastnické právo k jednotkám.“ K uvedenému ustanovení uvádí komentářová literatura, že „[o]dstavec 1 upravuje základní formu vzniku vlastnictví jednotky, kterou je zápis do veřejného seznamu po rozdělení vlastnického práva k domu na vlastnické právo k jednotkám prohlášením podle § 1166“ (Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 202, str. 877). Z uvedeného je zřejmé, že se předmětné ustanovení nevztahuje k nyní posuzované situaci, ve které vlastník nemovitosti v rámci vkladu do katastru nemovitostí samostatně prohlásil, že se v domě čp. x nacházejí dvě bytové jednotky (neboť se nedochovala potřebná dokumentace stavby), ale k situaci, v rámci které dojde ke vzniku jednotky na základě rozdělení vlastnického práva k domu, což se v nyní posuzovaném případě nestalo. Nadto, i v případě, že by reálně v budoucnu k rozdělení vlastnického práva v rámci nyní posuzované nemovitosti došlo, je nutné upozornit, že z pohledu zákona o státní sociální podpoře je stále nutné prokázat, že užívaný byt byl jakožto bytová jednotka řádně povolen a zkolaudován.

13. Dle § 125 odst. 2 stavebního zákona platí, že „[n]ejsou-li zachovány doklady, z nichž by bylo možné zjistit účel, pro který byla stavba povolena, platí, že stavba je určena k účelu, pro který je svým stavebně technickým uspořádáním vybavena. Jestliže vybavení stavby vyhovuje několika účelům, má se za to, že stavba je určena k účelu, ke kterému se užívá bez závad.“ V nyní posuzovaném případě skutečně jediným dochovaným dokladem je pasport stavby. Jakkoliv je současné vnitřní uspořádání objektu takové, že v něm vlastník vymezil bytové jednotky, stalo se tak v rozporu se stavebním zákonem, neboť vlastník objektu nepožádal o stavební povolení a ani o následné dodatečné povolení stavby. Stavba jako taková proto nemůže ani při splnění zákonem stanovené podmínky „stavebně technického uspořádání“ být stavbou povolenou a řádně zkolaudovanou.

14. Dle § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře „[b]ytem se pro účely tohoto zákona rozumí soubor místností nebo samostatná obytná místnost, které svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky na trvalé bydlení a jsou k tomuto účelu užívání určeny podle stavebního zákona nebo jsou zkolaudovány jako byt.“ V souvislosti s výše uvedeným je zřejmé, že se ani podle zákona o státní sociální podpoře nemůže jednat o byt, neboť bytové jednotky nebyly řádně povoleny a zkolaudovány.

15. K samotnému pasportu stavby žalobkyně, stejně jako k jeho účelu, se vyjadřoval i Nejvyšší správní soud, na tomto posouzení výše uvedená stanoviska nic nemění. Jak již Nejvyšší Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 55 Ad 16/2022 správní soud vyjádřil ve svém rozsudku ze dne 28. 11. 2019, čj. 7 Ads 254/2019-16: „[p]ro danou věc je přitom irelevantní stěžovatelkou akcentovaný pasport stavby domu č. p. X na ulici V. v Č. V. Např. v rozsudku ze dne 26. 7. 2018, č. j. 7 Ads 268/2017-28 (který se rovněž zabýval nárokem stěžovatelky na příspěvek na bydlení v předmětném domě), soud uvedl, že ‚samotný pasport stavby, který navíc představuje pouze zjednodušenou dokumentaci jejího skutečného (faktického) provedení, nemůže v nyní projednávané věci legálnost stavebních úprav, resp. vytvoření tří bytových jednotek prokázat, a nemůže tudíž vést ani k závěru o účelovém určení obytných místností k trvalému bydlení v souladu se stavebním zákonem. To tím spíše za situace, kdy předložený pasport stavby obsahuje poznámku stavebního úřadu, podle níž tento dokument stavbu podle stavebního zákona nelegalizuje‘. Obdobně pak v rozsudku ze dne 27. 3. 2019, čj. 6 Ads 269/2018-17, Nejvyšší správní soud uvedl, že: ‚Pokud stěžovatelka namítala, že splnění uvedených podmínek vyplývá z pasportu stavby, Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem konstatuje, že samotný pasport stavby, který navíc představuje pouze zjednodušenou dokumentaci jejího skutečného (faktického) provedení, nemůže v nyní projednávané věci legálnost stavebních úprav, resp. vytvoření tří bytových jednotek prokázat, a nemůže tudíž vést ani k závěru o účelovém určení obytných místností k trvalému bydlení v souladu se stavebním zákonem. To tím spíše za situace, kdy předložený pasport stavby obsahuje poznámku stavebního úřadu, podle níž tento dokument stavbu podle stavebního zákona nelegalizuje. Nelze taktéž přehlédnout, že užívání stavby coby rodinného nebo bytového domu není dle vyjádření Městského úřadu Třeboň, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 21. 9. 2016 v souladu ani s platnou územně plánovací dokumentací.‘ Podpůrně viz i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2018, č. j. 9 Ads 253/2017-26“ (důraz doplněn). Uvedený rozsudek je pak žalobkyni určitě znám, neboť se týká právě jejího bytu. Krajský soud neshledává žádné důvody, proč se od tohoto názoru Nejvyššího správního soudu odchýlit.

16. K námitce žalobkyně, že správní orgán předkládá různá sdělení typu jedna paní povídala, která nejsou podložena rozhodnutím o tom, co je v těchto různých sděleních uvedeno, soud uvádí, že jestliže nejsou uvedená sdělení žalobkyní konkretizována, nemůže se soud uvedenou námitkou zabývat. Soud pouze poukazuje na to, že správní orgán ani neměl důvod zajišťovat důkaz o tom, že pasport stavby byl příslušným orgánem opraven nebo zrušen, neboť žalovaný zajistil důkazy o tom, že stavba čp. x není objektem k bydlení. Správní spis obsahuje sdělení, z nichž se mimo jiné podává, že objekt čp. x nebyl zkolaudován jakožto stavba určená k bydlení, pročež v ní ani nemohou být řádně vymezeny bytové jednotky. Žalovaný disponuje četnými sděleními stavebního úřadu, který konstantně opakuje, že „uvedený prostor v podkroví nesplňuje definici bytu, nejedná se o soubor místností ani samostatnou obytnou místnost, která svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení a nejsou k tomuto účelu užívání určeny podle stavebního zákona“ (sdělení stavebního úřadu ze dne 19. 11. 2018). Nadto stavební úřad ve svém sdělení ze dne 17. 6. 2019 jasně vysvětlil, že „[v]lastník objektu nepožádal zdejší stavební úřad o dodatečné povolení stavby, ale v současné době by stejně nebylo možné změnu povolit, neboť je stále v rozporu s platným Územním plánem obce České Velenice. Stavební úřad inicioval změnu výše uvedeného územního plánu u objektu čp. 118, aby bylo možné změnu dodatečně povolit. V tomto ohledu nelze předjímat, zda změna bude schválena či nikoliv.“ 17. Dokumentací shromážděnou stavebním úřadem je správnost pasportu vyvrácena. Vylučuje-li stavební úřad správnost tohoto pasportu podle předpisů stavebního práva, pak Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 55 Ad 16/2022 se nelze důkazní hodnoty takto vyhotovené dokumentace dovolávat. Odborná literatura k tomu uvádí, že „[s]tavební úřad musí ve své činnosti vycházet z dostatečně zjištěného skutkového stavu, o němž nesmí panovat důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu). Ověření dokumentace skutečného provedení stavby nenabývá právní moci, a není proto pro správní orgány závazné (§ 73 odst. 2 SpŘ). Ověření dokumentace skutečného provedení stavby (pasport) jsou však veřejnými listinami, které jsou považovány za pravdivé, pokud není prokázán opak (§ 53 odst. 3 SpŘ). Obsah veřejné listiny lze zpochybnit dalšími důkazními prostředky, například znaleckým posudkem či ohledáním věci, a prokáže-li stavení úřad, že obsah dokumentace (pasportu) podobě stavby neodpovídá, přichází ve své činnosti ze stavu skutečně zjištěného (prokázaného), nikoli ze stavu, který je v pasportu chybně zanesen“ (NEBAUEROVÁ, S.,Vašíková, J., Studnička, M. normálně právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. Praha: CH Peck, 2018, č. 7, s 236). S tímto závěrem se krajský soud ztotožňuje a považuje jej za zcela aplikovatelný v projednávané věci.

18. Pasport vyhotovil vlastník stavby. Stavební úřad poznámkou na pasportu výslovně uvedl, že jím nepotvrzuje souladnost pasportu se stavebním právem. Shromážděnými podklady byl prokázán rozpor mezi pasportem a stavebně-technickým stavem domu tak, jak jej pronajímatel domu nabyl na základě kupní smlouvy. Stavbu tak bylo nepochybně možno užívat pro bytové účely, avšak v rozsahu dvou bytů nikoli bytů třech tak, jak byla stavba vlastníkem následně změněna. Právě se zřetelem k následně vlastníkem domu provedeným stavebně technickým změnám nepřichází v úvahu aplikace § 125 odst. 2 stavebního zákona, jak žalobkyně sugeruje. Stavebním úřadem opatřená dokumentace předložená úřadu práce prokazuje, že vlastník domu provedl změny stavby v rozporu s předpisy stavebního práva a vyhotovením pasportu sleduje legalizaci tohoto stavu. Závěr žalovaného, podle něhož byt žalobkyně nenaplňuje definici bytu podle § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře, proto je správný.

19. Krajský soud o týchž žalobách rozhodoval opakovaně. V tomto ohledu lze odkázat například na rozsudky ze dne 29. 7. 2019, čj. 54 Ad 7/2019-21, ze dne 14. 6. 2019, čj. 54 Ad 3/2019-27 (kasační stížnost žalobkyně Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 28. 11. 2019, čj. 7 Ads 254/2019-16, zamítl), ze dne 22. 7. 2019, čj. 55 Ad 7/2019-22 (ve věci podána kasační stížnost; v době rozhodování krajského soudu nevyřízena), nebo ze dne 8. 4. 2019, čj. 55 Ad 3/2019-25 (kasační stížnost Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 19. 6. 2019, čj. 3 Ads 200/2019-18, odmítl). V rámci všech těchto rozsudků se krajský soud argumentací žalobkyně již podrobně zabýval. Je zcela neúčelné, aby správní soudy opakovaně obsáhle odpovídaly týmž účastníkům řízení na zcela totožné námitky. Stejně tak nelze očekávat, že by takováto opakovaná argumentace mohla při nezměněném skutkovém a právním stavu vést k odlišnému výsledku řízení než v dřívějších totožných případech. V nyní posuzované věci proto krajský soud odkazuje na své předchozí výše uvedené rozsudky, jakož i rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a jejich odůvodnění; od závěrů v nich uvedených totiž nemá krajský soud ani v nynějším případě důvod jakkoli se odchýlit. Závěr a náklady řízení 20. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 55 Ad 16/2022 jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 9. ledna 2023 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.