55 Ad 17/2017

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci Žalobce: V. M. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2017, č. j. MPSV – 2017/184756-913 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – Krajské pobočky v Českých Budějovicích, č. j. 13389/2016/DAC ze dne 28. 11. 2016, kterým bylo rozhodnuto o žádosti žalobce o příspěvek na péči tak, že žalobci byl přiznán příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně od srpna 2016. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.

2. Žalobce v žalobě uvádí, že mu byl přiznán příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně s odůvodněním, že nezvládá čtyři základní životní potřeby. Žalobce s tímto rozhodnutím nesouhlasí, neboť nezvládá i základní životní potřebu stravování, pohybuje se výhradně o dvou francouzských holích a není schopen si naservírovat jídlo nebo nápoj. Dále žalobce v odvolání uváděl, že není schopen včas používat WC. Žalovaný na jeho námitky reagoval tak, že jeho aktuální zdravotní stav mu umožňuje za pomoci facilitátorů dlouhodobě zvládat jím další namítané základní životní potřeby stravování, oblékání a obouvání, výkon fyziologické potřeby a péče o zdraví. Odůvodnění žalovaného považuje žalobce za nepřezkoumatelné dle § 68 správního řádu, neboť žalobci není zřejmé jak žalovaný k takovému závěru dospěl. Žalovaný nevysvětlil, zda-li lékařské zprávy problémy s používáním WC neuvádějí, nebo příčinou neschopnosti včasného použití WC je něco jiného než zdravotní stav. Rovněž není v napadeném rozhodnutí vysvětleno, zda-li nebyl nalezen v lékařských zprávách důvod proč používat pří servírování jídla a nápojů francouzské hole nebo z jakých jiných důvodů dospěl žalovaný k závěru, že může žalobce sám bez cizí pomoci zvládnout základní životní potřebu stravování.

3. Žalobce rovněž namítá porušení § 36 odst. 3 správního řádu, neboť v oznámení o pokračování řízení není uvedeno, že by se žalobce mohl vyjádřit k novému podkladu rozhodnutí, kterým byl posudek MPSV.

4. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. K námitce, že si žalobce není schopen naservírovat jídlo nebo nápoj uvedl, že naservírování stravy je možno realizovat nejen přenášením, ale i posouváním nebo např. převezením na servírovacím stolku. Skutečnost, že žalobce používá dvě francouzské hole, nepodmiňuje schopnost naservírovat si stravu. Žalobce má zachované funkce obou horních končetin a přiměřené duševní kompetence. K námitce ohledně neschopnosti včasného použití WC žalovaný uvedl, že posudková komise měla k dispozici aktuální urologický nález, ze kterého vycházela. Dle sociálního šetření se výkon fyziologické potřeby žalobce snaží zvládnout, jen někdy potřebuje pomoc. Žalovaný na základě posudku Posudkové komise MPSV ze dne 12. 4. 2017 a jeho doplnění ze dne 2. 8.2017 shledal, že rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s právními předpisy, předmětnými posudky bylo spolehlivě prokázáno, že žalobce splňuje podmínky pro přiznání příspěvku na péči ve výši stanovené pro I. stupeň závislosti. Posudková komise zpracovala posudek i jeho doplněk v řádném složení komise, přičemž vycházela při vypracování posudku a jeho doplňku z kompletní zdravotní dokumentace ošetřujícího lékaře, vlastního přešetření zdravotního stavu žalobce odborným lékařem, z odborných lékařských nálezů i ze sociálního šetření.

5. Z předložených správních spisů vyplynuly pro projednávanou věc následující podstatné skutečnosti.

6. Žalobce si podal dne 24. 8. 2016 žádost o příspěvek na péči. Dne 22. 9. 2016 bylo provedeno sociální šetření v místě bydliště žalobce. O sociálním šetření byl proveden záznam. Žalobce sdělil, že se po bytě pohybuje se dvěma francouzskými holemi, po schodech do patra vyjde i o francouzských holích s doprovodem druhé osoby. Veškeré jídlo mu připravuje manželka, sám si je schopen uvařit čaj. Jídlo na talíři a nápoje mu manželka přináší, drobnou hygienu zvládá, oholí se, vyčistí si protézu, koupe se s pomocí manželky ve sprchovém koutě. Výkon fyziologické potřeby se snaží zvládnout, ale někdy potřebuje pomoc, nosí inkontinentní plenky, které si vymění s pomocí manželky. Plenky nosí v případě, kdy jede k lékaři, tedy kdy je delší dobu z domu. Má horší sluch, nemá představu o čase, ptá se kolik je hodin, není schopen dodržet časový rozvrh dne. Má řidičský průkaz, ale nejezdí.

7. Dne 1. 11. 2016 provedla Okresní správa sociálního zabezpečení Jindřichův Hradec posouzení zdravotního stavu žalobce pro účely příspěvku na péči, kdy bylo vycházeno ze zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře a dalších odborných lékařských nálezů a sociálního šetření. Okresní správa sociálního zabezpečení dospěla k závěru, že žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopen zvládat tři základní životní potřeby, a to mobilitu, osobní aktivity a péče o domácnost.

8. Úřad práce vydal rozhodnutí, jímž přiznal žalobci příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně od 1. 8. 2016. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal, nesouhlasil se závěrem, že nezvládá pouze tři základní životní potřeby, ma za to, že nezvládá 9 základních životních potřeb. Poukázal na to, že základní životní potřeby není bez pomoci manželky schopen zvládnout. V odvolání popsal své zdravotní obtíže, zejména poukázal na nezvládání fyziologické potřeby a odkázal na lékařskou zprávu MUDr. V. V. – neurologa.

9. Dne 12. 4. 2017 byl vypracován Posudkovou komisí MPSV posudek včetně posudkového zhodnocení a tabulky zvládání základních životních potřeb. Posudková komise dospěla k závěru, že žalobce je osobou ve stupni lehké závislosti, není schopen zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby. Není schopen plně zvládnout celkem čtyři základní životní potřeby, a to mobilitu, tělesnou hygienu, osobní aktivity a péče o domácnost. Ostatní základní životní potřeby zvládne. Posudková komise na rozdíl od lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení hodnotila základní životní potřebu tělesná hygiena, že ji v přijatelném standardu nezvládá.

10. Žalobce nesouhlasil se závěrem posudkové komise, namítal nedostatečné posouzení zdravotního stavu, má za to, že nezvládá výkon fyziologické potřeby, stravování, oblékání a obouvání, péči o zdraví, orientaci, komunikaci, tělesnou hygienu. Na základě námitek žalobce byl vypracován doplňující posudek dne 2. 8. 2017, kdy se posudková komise usnesla na závěru, že žalobce je nutno považovat za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I. (lehká závislost).

11. Posudková komise konstatovala, že u žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jeho rozhodující příčina je komorbidita. Aktuální zdravotní stav žalobce byl potvrzen vyšetřením neurologa MUDr. V. ze dne 7. 4. 2017, tak vyšetřením odborné neuroložky přítomné v komisi MUDr. T. Žalobce rovněž doložil další lékařskou zprávu ohledně vyšetření od neurologa MUDr. V., dle něhož se neurologický nález u žalobce nemění. Byla uvedena lehká spastická paraparéza dolních končetin více vlevo.

12. Žalobce předložil záznam o ambulantním urologickém vyšetření od MUDr. H. ze dne 19. 6. 2017, kde jsou uvedeny skutečnosti, které byly komisi známy, ve zprávě se uvádí, že žalobce se subjektivně cítí dobře, tlačit nemusí, hematurii nepozoroval, rovněž je ve zprávě uveden objektivní nález s tím, že prostata plochá, hladká je regrese palpačního nálezu. Dle komise tato vyšetření neprokázala změnu zdravotního stavu žalobce, která by vedla ke změně posudkového závěru. Aktuální zdravotní stav žalobce mu umožňuje i za pomoci facilitátorů dlouhodobě zvládat namítané základní životní potřeby, a to stravování, oblékání a obouvání, výkon fyziologické potřeby, péči o zdraví. Žalobcem namítaná základní životní potřeba tělesná hygiena mu byla posudkovou komisí přiznána jako ta, kterou nezvládá. Komise učinila závěr, že u žalobce se jedná o osobu starší 18 let, která se podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I. lehká závislost, neboť vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby při čtyřech základních životních potřebách. Žalobci byla uznána závislost v základních životních potřebách, a to mobilita, osobní aktivity, péče o domácnost a tělesná hygiena. Zbývající základní životní potřeby orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, výkon fyziologické potřeby a péče o zdraví byly shledány za zvládané.

13. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce jako nedůvodné zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno s odůvodněním, že posudek posudkové komise není v rozporu s provedeným sociálním šetřením s tím, že žalobce není schopen zvládat čtyři základní životní potřeby, proto je považován za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I. lehká závislost. Žalovaný poukázal na to, že při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby, přitom se nepřihlíží k pomoci dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Podstatné je, že žalobce je schopen facilitující prostředky samostatně používat a základní životní potřebu svede alternativním způsobem v přijatelném standardu.

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s. ř. s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

15. Právní úprava poskytování příspěvku na péči je obsažena v zákoně o sociálních službách a prováděcí vyhlášce č. 505/2006 Sb. S účinností od 1. 1. 2012 platí, že osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. [§ 8 odst. 2 zákona o sociálních službách].

16. Podle § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách dále platí, že při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Podle ustanovení § 9 odst. 4 téhož zákona platí, že při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

17. Základní direktiva pro hodnocení jednotlivých schopností zvládat životní potřeby je rozvedena v § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách, podle něhož pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.

18. Tato direktiva je dále konkretizována v ustanovení § 1 odst. 4 vyhlášky č. 505/2006 Sb., podle něhož platí, že za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu.

19. Podle § 2 citované vyhlášky dále platí, že při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení.

20. Řízení o přiznání příspěvku se zahajuje na základě písemné žádosti podané na předepsaném tiskopise Ministerstva práce a sociálních prací nebo se zahajuje z úřední moci. Způsob hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby je posuzován podle 10 kritérií základních životních potřeb, které jsou specifikovány v příloze č. 1 vyhlášky. Ohledně schopnosti mobility se posuzuje, zda osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, používat dopravní prostředky včetně bariérových. V rámci posuzování schopnosti orientace je podstatné, zda osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat. Při posuzování komunikace je důležité, zda osoba je schopna se dorozumět a porozumět, a to mluvenou srozumitelnou řečí a psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky. Schopnost stravování se posuzuje tak, zda osoba je schopna vybrat si ke komunikaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim. Podmínka zajištění oblékání a obouvání je splněna tehdy, pokud je osoba schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. K naplnění podmínky zajištění tělesné hygieny se posuzuje, zda osoba je schopna použít hygienické zařízení, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se. Ohledně naplnění podmínky fyziologické potřeby se posuzuje, zda osoba je schopna včas používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky. Ke splnění podmínky péče o zdraví musí být osoba schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovená léčebná a ošetřovatelská opatření a používat k tomu potřebné léky, pomůcky (schopnost zvládat základní životní potřebu se hodnotí ve vztahu ke konkrétnímu zdravotnímu postižení a režimu stanovenému ošetřujícím lékařem). V rámci splnění podmínky osobní aktivity musí osoba být schopna vstupovat do vztahů s jinými osobami, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku i prostředí jako vzdělání, zaměstnání, volnočasové aktivity, zařizovat své záležitosti. K naplnění podmínky péče o domácnost je třeba hodnotit, zda je osoba schopna nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si teplé jídlo a nápoj, vykonávat běžné domácí práce, obsluhovat topení a udržovat pořádek.

21. Za neschopnost zvládání životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládnout alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

22. Krajský soud konstatuje, že mezi stranami není sporné, že žalobce není z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu schopen zvládat čtyři základní životní potřeby, a to mobilitu, tělesnou hygienu, osobní aktivity a péči o domácnost.

23. Mezi stranami je však sporné, zda žalobce je či není schopen zvládat základní životní potřebu, a to stravování, kdy žalobce v žalobě tvrdí, že tuto základní životní potřebu nezvládá, neboť se pohybuje výhradně o dvou francouzských holích, a proto není schopen si naservírovat jídlo nebo nápoj. Nádobu s nápojem nebo jídlem není schopen uchopit, neboť drží francouzské hole.

24. Posouzení zdravotního stavu je podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu věcí odborně medicínskou, k níž nemají soudy potřebné odborné znalosti, a proto vždy vychází z vyjádření subjektů, které takové znalosti mají. Z tohoto důvodu soudy kladou při hodnocení zdravotních posudků zvýšený důraz na jejich jednoznačnost, úplnost a přesvědčivost (viz rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2013 č. j. 3 Ads 24/2013 – 34. K rozhodnutí o žalobcem uplatněné námitky je povolán soud, neboť se jedná o posouzení právní otázky.

25. Vymezení schopnosti zvládat základní životní potřebu stravování je vymezeno v písmenu d) přílohy č. 1 k vyhl. č. 505/2006 Sb., kde je uvedeno, že za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim. Žalobce namítá, že si není schopen naservírovat jídlo nebo nápoj z důvodu, že se pohybuje o dvou francouzských holích. Z posudku vyplývá, že si dovede stravu a nápoj na místě naservírovat, dokáže se samostatně najíst i napít, je si rovněž i schopen vybrat ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nápoj i nalít. Skutečnost, že žalobce používá francouzské hole, tedy nepodmiňuje neschopnost naservírovat si stravu. Žalobce má zcela zachované funkce obou horních končetin a přiměřené duševní kompetence, neboť je plně orientovaný, což vyplývá z posudku posudkové komise, která vyhodnocovala zdravotní stav žalobce na základě doložených odborných včetně neurologických vyšetření a na základě objektivního přešetření zdravotního stavu žalobce při jednání. Soud poznamenává, že žalobce poté co je schopen si naservírovat stravu může její přemístění a nápoje z místa přípravy na místo konzumace realizovat převezením na servírovacím stolku. Soud proto uzavřel, že tyto skutečnosti byly žalovaným v napadeném rozhodnutí zohledněny a bylo správně konstatováno, že posudek je úplný, objektivní a přesvědčivý stěžejní důkazní prostředek, který vycházel jak ze zdravotní dokumentace sociálního šetření, vypořádal namítané skutečnosti a i funkční důsledky zdravotního postižení žalobce.

26. Krajský soud rovněž vyhodnotil posudkové závěry za úplné a přesvědčivé. Krajský soud se s tímto závěrem posudkové komise ztotožňuje, neboť z obsahu spisu vyplývá, že posudková komise měla k dispozici dostatečné množství podkladů.

27. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek tohoto soudu ze dne 3. 2. 2010, č. j. 3 Ads 77/2009-60, www.nssoud.cz) „na posudek závislosti osoby na péči je třeba nahlížet jako na kterýkoli jiný důkazní prostředek, neboť se jedná sice o tzv. povinný důkaz, nicméně nikoliv o závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Posudek podléhá hodnocení správního orgánu, jeho správnost není nikterak presumována. Ačkoliv odborné lékařské závěry posudku nepodléhají hodnocení správních orgánů, neboť k tomu nemají správní orgány odborné lékařské znalosti, nezbavuje je to povinnosti hodnotit provedené důkazy ve správním řízení, a tudíž i správnost posudku z hlediska jejich úplnosti a přesvědčivosti.“ Jinak řečeno, správní orgán nemůže bez dalšího převzít závěr posudkové komise jako pravdivý, aniž by se úplností a přesvědčivostí jejího posouzení nezabýval. Základním předpokladem pro to, aby správní orgán mohl vyhodnotit přesvědčivost a úplnost předloženého posudku, je přezkoumatelnost posudku vzhledem k jeho zákonem stanoveným podkladům vymezeným v § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách. Správní orgán musí tedy vycházet z posudku, který obsahuje nejen výrok, ale který musí být řádně a přesvědčivě odůvodněn s odkazem na doložený nález ošetřujícího lékaře, výsledek sociálního šetření a výsledek funkčního vyšetření (viz rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 50/2009 - 63). K závěrům o úplnosti a přesvědčivosti posudku správní orgán tedy může dospět jen tehdy, pokud se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především pak s těmi, které namítá účastník řízení uplatňující nárok na příspěvek na péči. Všechny tyto skutečnosti žalovaný v napadeném rozhodnutí zohlednil a konstatoval, že posudek vyhodnotil jako úplný, objektivní a přesvědčivý stěžejní důkazní prostředek, který vycházel jak ze zdravotní dokumentace, sociálního šetření, vypořádal namítané skutečnosti a i funkční důsledky zdravotního postižení žalobce.

28. Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení upravuje vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se dle § 1 odst. 4 uvedené vyhlášky považuje stav, kdy porucha funkční schopnosti dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Příloha 1 této vyhlášky upravuje určitý základní rozsah zvládání základních životních potřeb. Soud považuje za podstatné zdůraznit, že správní orgány při posuzování stupně závislosti žadatele o příspěvek na péči zkoumají zvládání základních životních potřeb v přijatelném standardu (tedy pouze v určitém základním rozsahu), nikoli, jestli je posuzovaná osoba schopna tyto své potřeby obstarávat ve stejné míře jako v případě absence zdravotního postižení. Na základě shromážděné spisové dokumentace i z tvrzení žalobce dospěl krajský soud k závěru, že žalobce zvládá zbylé základní potřeby v rozsahu, v jakém je vymezuje vyhláška č. 505/2006 Sb.

29. Žalobce dále namítá neschopnost včasného použití WC s tím, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, zda lékařské zprávy problémy s použitím WC neuvádějí nebo příčinou neschopnosti včasného použití WC je něco jiného než zdravotní stav. Žalobce tedy namítá, že není schopen výkonu fyziologické potřeby. Z obsahu posudku posudkové komise vyplývá, že při rozhodování měla k dispozici urologický nález, ve kterém je popsán aktuální zdravotní stav žalobce. Posudková komise rovněž měla k dispozici sociální šetření, dle něhož žalobce výkon fyziologické potřeby zvládá, někdy potřebuje pomoc, ovšem nikoli pravidelně, jen v případě, že je vzdálen delší dobu z domu, což není každodenní záležitostí, nosí inkontinentní pleny. Soud poznamenává, že pro výkon fyziologické potřeby je podstatná schopnost používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky. Z posudku vyplývá, že žalobce výkon fyziologické potřeby zvládá, proto krajský soud považuje výkon fyziologické potřeby za zvládnutý a námitku žalobce shledal nedůvodnou.

30. V daném případě rozhodnutí žalovaného je opřeno především na posudku Posudkové komise MPSV. Soud proto hodnotil obsah tohoto posudku z pohledu jeho přesvědčivosti úplnosti a objektivnosti. Soud shodně se žalovaným vyhodnotil posudek posudkové komise jako dostatečně vypovídající a objektivní a námitkám žalobce uvedeným v žalobě nepřisvědčil.

31. Soud vzhledem k výše uvedenému při respektování § 75 odst. 1 soudního řádu správního, kdy při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné a zákonné a žalobu zamítl, neboť námitky žalobce neshledal důvodnými, rozhodnutí žalovaného považuje za přezkoumatelné, jestliže žalovaný vycházel z posudku posudkové komise, která se řádně zabývala všemi námitkami žalobce, které vznesl v průběhu řízení a bylo na ně i v posudku podrobně reagováno.

32. V souvislosti s tím soud poznamenává, že funkční schopnosti se vždy hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Podstatné je, že posuzovaná osoba je schopna facilitující prostředky samostatně používat a základní životní potřeby svede vyhovujícím způsobem v přijatelném standardu. V případě žalobce právě v důsledku používání francouzských holí je žalobce schopen zvládat jak stravování, tak i výkon fyziologické potřeby. Jak vyplývá z posudku posudkové komise žalobce je plně orientovaný všemi kvalitami správně, adekvátně komunikuje a jeho zdravotní stav mu umožňuje i za pomoci facilitátorů dlouhodobě zvládat další namítané životní potřeby, a to stravování, oblékání a obouvání, výkon fyziologické potřeby i péče o zdraví. Rovněž i ze záznamu o sociálním šetření vyplývá, že posudek není v rozporu s provedeným sociálním šetřením.

33. Zcela nedůvodná je námitka žalobce, že při vydání rozhodnutí byl porušen § 36 odst. 3 správního řádu, neboť v oznámení o pokračování řízení není uvedeno, že by se žalobce mohl vyjádřit k novému podkladu rozhodnutí, kterým byl posudek, neboť před vydáním rozhodnutí byl žalobce dne 4. 11. 2016 vyrozuměn, že se může vyjádřit k podkladům rozhodnutí ve věci žádosti o přiznání příspěvku na péči, tedy správní orgán dne 3. 11. 2016 obdržel posouzení stupně závislosti. Toto vyrozumění žalobce převzal dne 9. 11. 2016. Jak vyplývá z úředního záznamu ze dne 14. 11. 2016, žalobce se dostavil na úřad práce, požadoval nahlédnutí do posudku o zdravotním stavu a požadoval o vyhotovení kopie posudku, kdy kopie mu byla vyhotovena a předána. Žalobce vyslovil nesouhlas s posudkovým zhodnocením a požadoval vydání rozhodnutí. Tento úřední záznam žalobce i vlastnoručně podepsal. Následně bylo vydáno dne 28. 11. 2016 rozhodnutí, kterým žalobci byl přiznán příspěvek ve výši 880 Kč měsíčně od srpna 2016. Z uvedeného vyplývá, že námitka žalobce důvodná není, neboť byl před vydáním rozhodnutí řádně seznámen s obsahem posudku posudkové komise.

34. Soud proto z důvodů uvedených shora žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

35. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., kdy žalovaný, který byl v řízení úspěšný, náhradu nákladů řízení nepožadoval. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 30. dubna 2018 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně