55 Ad 17/2023

Rubrum

č. j. 55 Ad 17/2023–49 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobkyně: X bytem X zastoupena advokátkou Mgr. Lenkou Hanzalovou sídlem Lannova tř. 16/13, České Budějovice proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem na Poříčním právu 1, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2023, č. j. MPSV-2023/205980-913, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Ustanovené zástupkyni Mgr. Lence Hanzalové, advokátce, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 5 200 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Shoda s prvopisem: J. M. 2 55 Ad 17/

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně si podala žádost o příspěvek na bydlení, což doložila Smlouvou o podnájmu ze dne 28. 8. 2021, kterou uzavřela s nájemcem A.P.. Podle čl. 1 příslušné smlouvy ze dne 1. 9. 2020 uzavřel nájemce nájemní smlouvu s pronajímatelem, na jejímž základě vzniklo nájemci výlučné právo nájmu bytu na adrese X v X. Dle č.l. 2 příslušné smlouvy byt uvedený v č.l. 1 s příslušenstvím s výjimkou jedné uzamčené místnosti pronajímaná nájemce dále podnájemci na dobu neurčitou od 1. 9. 2021.

2. Úřad práce ČR – krajská pobočka v Českých Budějovicích dne 17. 8. 2023 rozhodl podle § 24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře dávku státní sociální podpory, příspěvek na bydlení ode dne 1. 6. 2023 žalobkyni nepřiznat, neboť úřad práce dospěl k závěru, že žalobkyně nemá v podnájmu celý byt, ale pouze jeho část.

3. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu napadené rozhodnutí z části změnil tak, že ustanovení § 24 odst. 5 nahradil ustanovením § 24, když ve zbytku uvedené rozhodnutí potvrdil.

II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalovaného k žalobě

4. Žalobou ze dne 7. 11. 2023 žalobkyně navrhuje, aby krajský soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně má za to, že souhlas vlastníka bytu s uzavřením podnájemní smlouvy plyne z čl. VI. nájemní smlouvy, neboť užívání bytu její osobou je v tomto článku výslovně zakotveno. Zároveň však vlastník bytu z opatrnosti tento souhlas dodatečně učinil – viz dodatek k nájemní smlouvě uzavřený mezi synem žalobkyně A. P. a vlastníkem bytu dne 14. 8. 2023.

6. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem správních orgánů, že ji nelze považovat za podnájemce bytu podle § 24 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře. Účelem tohoto ustanovení je zamezit podnájmu bytu více osobám, což se v případě žalobkyně neděje. Pouze jedna místnost z bytu je uzamčena, neboť jsou zde umístěny věci, jejichž prostřednictvím by mohlo dojít k újmě na zdraví žalobkyně, jedná se proto pouze o bezpečnostní opatření. Tato místnost není aktivně užívána jinou osobou.

7. Závěrem žaloby se žalobkyně v obecné rovině dovolává zásad dobré správy a základních zásad činnosti správních orgánů a uvádí, že dávku pobírala delší dobu a legitimně očekávala, že tomu bude i nadále.

8. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 11. 12. 2023 setrval na svém rozhodnutí a navrhl podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Zdůraznil, že předkládaná podnájemní smlouva se vztahuje pouze k užívání části bytu, což je dle § 24 zákona o státní sociální podpoře důvod pro nepřiznání dávky. Nad rámec se pak žalovaný vyjádřil k okolnostem případu.

III. Průběh ústního jednání

9. Dne 7. 2. 2024 se konalo ve věci ústní jednání bez účastni žalovaného, při kterém žalobkyně setrvala na podané žalobě. Shoda s prvopisem: J. M. 3 55 Ad 17/ 10. Při jednání soud provedl jako důkaz nájemní smlouvu ze dne 11. 8. 2020 uzavřenou mezi synem žalobkyně a vlastníkem daného bytu, smlouvy o podnájmu bytu ze dne 31. 12. 2022 a 14. 8. 2023 a dodatek č. 3 k nájemní smlouvě.

IV. Posouzení věci krajským soudem

11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

12. Žaloba není důvodná.

13. Dle § 24 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře platí, že při splnění ekonomických kritérií má nárok na příspěvek na bydlení má vlastník nebo nájemce bytu, který byt užívá. Dle odst. 2 téhož ustanovení poté mimo jiné platí, že za nájemce bytu se pro účely tohoto zákona považuje i podnájemce celého bytu, který byt užívá se souhlasem vlastníka bytu. Pro účely tohoto zákona, jde-li o podnájemní vztah, nájemce vstupuje do práv a povinností vlastníka bytu a podnájemce do práv a povinností nájemce bytu.

14. Dle smlouvy o podnájmu ze dne 28. 8. 2021 byl daný byt dán do podnájmu žalobkyni jejím synem, přičemž dle čl. II platilo, že „Byt uvedený v článku 1 s příslušenstvím s výjimkou jedné uzamčené místnosti pronajímá nájemce dále podnájemci na dobu neurčitou od 1. 9. 2021“. Dodatkem č. 1 ze dne 30. 10. 2022 poté došlo k navýšení úplaty. Žalobkyně dále předložila obdobné podnájemní smlouvy ze dne 31. 12. 2022 a ze dne 14. 8. 2023, které se liší právě výší sjednané úplaty. Rovněž je napříč těmito smlouvami stanoveno, že nájemce – syn žalobkyně se zavazuje, že po dobu trvání podnájmu nebude byt užívat (čl. III).

15. Dle bodu 6.11 nájemní smlouvy platí, že „Pro účely této smlouvy, ke dni jejího uzavření, tvoří Nájemcovu domácnost ve smyslu § 2272 NoZ celkem dvě osoby, a to A. P. a V. S..“ (bez zohlednění dodatku č. 3 ze dne 14. 8. 2023, tj. původní znění). Ohledně podnájmu bytu pak dle bodu 6.9 platí, že „Nájemce je oprávněn přenechat byt nebo jeho část do podnájmu nebo k jinému užívání dalším osobám pouze po předchozím písemném souhlasu Pronajímatele. V žádosti o souhlas musí být uvedena třetí osoba, která se má stát uživatelem bytu a doba podnájmu nebo bezplatného užívání, na jakou Nájemce třetí osobě byt do podnájmu nebo bezplatného užívání přenechá. Případný podnájem končí společně s nájmem.“ 16. Dodatek č. 3 ze dne 14. 8. 2023 pak změnil některé body nájemní smlouvy, zejména bod 6.11 tak, že „Pronajímatel souhlasí s tím, aby nájemce v bytě sám nebydlel a byt podnajímal paní V.S., která v bytě bude bydlet sama.“ Dále je měněn bod 8.1, dle kterého nově platí, že „Smlouva se uzavírá na dobu určitou, a to od 1. září 2023 do 30. srpna 2024.“ 17. Právní fikce § 24 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře, dle které se podnájemce celého bytu užívající jej se souhlasem vlastníka bytu považuje pro účel dávky za nájemce, nedává prostor pro jakýkoli jiný výklad, tedy, že je nutné, aby předmětem podnájmu byl celý byt. To musí být vyjádřeno v samotné podnájemní smlouvě. Tato podmínka v případě žalobkyně není splněna. Jakákoli argumentace týkající se jedné (ne)uzamčené místnosti není relevantní. S ohledem na jednoznačnost právní úpravy, která i při užití prostého jazykového výkladu neumožňuje žádnou jinou interpretaci, není poté ani podstatné, jaký je dle žalobkyně smysl a účel této úpravy. Rozhodné je pouze to, že žalobkyně tuto jednoznačnou zákonnou podmínku nesplňuje, jestliže nemá v podnájmu celý byt. Shoda s prvopisem: J. M. 4 55 Ad 17/ 18. Již na tomto místě krajský soud konstatuje, že rozhodnutí žalovaného co do posouzení práva, nároku, žalobkyně na danou dávku obstojí.

19. V případě souhlasu vlastníka bytu nutno odlišit právo nájemce přijímat nové členy své domácnosti (§ 2272 občanského zákoníku); „Domácností se ve větě první („přijímat ve své domácnosti“) rozumí prostor, ve kterém má nájemce své obydlí, ve větě druhé („nového člena své domácnosti“) se domácností rozumí pospolitost spolužijících osob.“ [ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ 1721-2520). [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2024-1-8]. ASPI_ID KO89_e2012CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X.]; úpravu podnájemní smlouvy dle § 2275 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého platí, že v případě, že nájemce v bytě sám trvale nebydlí, může dát třetí osobě do podnájmu byt nebo jeho část pouze se souhlasem pronajímatele a veřejnoprávní úpravu § 24 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře, který stanovuje, jak soud uvádí již výše, že za nájemce bytu se pro účely tohoto zákona považuje i podnájemce celého bytu, který byt užívá se souhlasem vlastníka bytu.

20. Citovaný bod 6.11 nájemní smlouvy není souhlasem dle § 24 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře, ale samostatným důvodem, na jehož základě může žalobkyně spolu s nájemcem (synem) užívat daný byt jako členka domácnosti. Nejedná se proto o souhlas dle § 24 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře. S tím ostatně koresponduje i citovaný bod 6.9 nájemní smlouvy, když zde kladeným nárokům v bodě 6.11 v původním znění nevyhovuje.

21. Souhlas vlastníka bytu ve smyslu § 2275 odst. 1 občanského zákoníku a ve smyslu bodu 6.11 smlouvy v původním znění může dokládat citovaný požadavek zákona o státní sociální podpoře. Absence takového souhlasu nezpůsobuje v soukromoprávní rovině sama o sobě neplatnost podnájemní smlouvy, neboť se v tomto případě jedná o relativní neplatnost.

22. Podmiňuje-li zákon o státní sociální podpoře v případě žalobkyně nárok na dávku mj. souhlasem vlastníka bytu s tím, aby byt v rámci podnájemního vztahu užívala, pak tento souhlas musí být dán pro celé období, na které je přiznání dávky žádáno. Zásadní je to, aby byl tento souhlas správnímu orgánu doložen v průběhu správního řízení, což žalobkyně neučinila. Doložení souhlasu až v rámci řízení před soudem je s ohledem na vázanost soudu skutkovým a právním stavem, který zde byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) nepřípustné. Nadto z nyní předloženého dodatku č. 3 k nájemní smlouvě plyne, že souhlas ve vztahu k žalobkyni je dán až dne 14. 8. 2023 (uzavření smlouvy) a je formulován do budoucna, nikoli zpětně, když doba trvání nájemní smlouvy je rovněž nově v bodě 8.1 formulována od 1. 9. 2023 do 30. 8. 2024.

23. Krajský soud ve shodě se správními orgány konstatuje, že žalobkyně ve smyslu § 24 zákona o státní sociální podpoře neprokázala splnění základní podmínky nároku na dávku státní sociální podpory příspěvek na bydlení, neboť neprokázala, že je vlastníkem nemovitosti, ve které je byt, který užívá, a neprokázala ani, že je nájemce bytu, na který podala žádost o příspěvek na bydlení. Žalobkyni nelze za nájemkyni bytu považovat ani na základě fikce, podle které se za něj považuje i podnájemce celého bytu se souhlasem vlastníka. Žalobkyně není podnájemcem celého bytu a v řízení před správními orgány ani neprokázala, že by byla podnájemní smlouva uzavřena se souhlasem vlastníka bytu tak, jak zákon o státní sociální podpoře vyžaduje.

24. Žalobkyně po určitou dobu danou dávku na základě rozhodnutí správních orgánů pobírala a její odejmutí do budoucna nelze považovat za zásah do jejího legitimního očekávání, stejně tak nelze hovořit o tom, že by snad mohlo dojít k porušení zásady ochrany dobré víry a Shoda s prvopisem: J. M. 5 55 Ad 17/ šetření práv nabytých v dobré víře. Nabytá práva žalobkyně v podobě přiznané a již vyplacené dávky zůstávají žalobou napadeným rozhodnutím nedotčena. Pochyl-li správní orgán, když v rozporu s hmotným právem žalobkyni dávku přiznal, nemůže její odejmutí do budoucna žalobkyní namítaná práva zasáhnout. Jak s odkazem na judikaturu správních soudů shrnul v bodě 25 Nejvyšší správní soud například ve svém rozsudku ze dne 18. 7. 2018, č. j. 6 As 59/2018-75: „Nezákonná správní praxe očekávání, natož legitimní, založit nemůže, neboť nezákonnou správní praxí […] nemůže být správní orgán do budoucna vázán“; ve zcela mimořádných situacích lze od tohoto požadavku ustoupit, a to při absenci konkurujícího závažného veřejného zájmu, v zájmu obecné spravedlnosti a (samozřejmě) se zohledněním individuálních okolností daného případu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. dubna 2017, č. j. 6 As 98/2016 - 54).“ Taková situace v projednávané věci nenastala, neboť zde není žádných mimořádných okolností, ani zájmu obecné spravedlnosti.

V. Závěr a náklady řízení

25. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

27. Ustanovené zástupkyni krajský soud přiznal odměnu za zastupování 4 x 1 000 Kč za 4 úkony právní služby (žaloba, převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání před krajským soudem dne 7. 2. 2024, nahlížení do spisu), paušální náhradu hotových výdajů 4 x 300 Kč, tj. celkem 5 200 Kč. Tato částka bude proplacena ustanovené zástupkyni z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Při stanovení odměny advokáta dle advokátního tarifu soud vycházel z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2020 č. j. 6 Ads 209/2019–62, č. 1/2021 Sb. NSS, kdy odměna byla ustanovené zástupkyni soudem přiznána dle § 35 odst. 10 s.ř.s. s přihlédnutím k § 7 bodu 5, § 9 odst. 2, § 11 odst. 1 písm. b), c, za c), za b) a za g) § 13 odst. 4 a § 14 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů ze poskytování právních služeb(advokátní tarif).

28. Nad rámec uvedených čtyř úkonů právní služby právní zástupkyně požadovala úhradu porady s klientem dne 6. 11. 2023 a dne 6. 2. 2024. Soud má za to, že není na místě za další úkon právní služby pokládat poradu zástupkyně žalobkyně dne 6. 11. 2023, tj. před podáním žaloby, neboť soud má za to, že poradu s klientem před zahájením řízení zahrnuje právní úkon spočívající v převzetí a přípravě zastoupení. Za úkon právní služby v projednávané věci pak není možno pokládat i repliku žalobkyně, která byla podána poté co bylo doručeno vyjádření žalované k podané žalobě, neboť se nejedná o právní úkon podřaditelný pod ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu.

29. Pokud jede o další úkon právní služby, za které právní zástupkyně žalobkyně požaduje odměnu, tj. porada s klientem před jednáním dne 6. 2. 2024, soud uvádí, že při řešení otázky nezbytností úkonů právní služby spočívající v dalších poradách advokáta se žalobcem, je totiž potřeba v poměrech konkrétní věci zkoumat co bylo účelem další porady advokáta s klientem. Například v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 11. 2016 sp. zn. 21 Cdo Shoda s prvopisem: J. M. 6 55 Ad 17/ 444/2016 a ze dne 9. 3. 2017 sp. zn. 21Cdo 205/2017 bylo vysvětleno, že účelem dalších porad advokáta s klientem je zejména, aby advokát byl od účastníka vybaven skutkovými poznatky potřebnými k jeho řádnému zastupování (zvláště ve skutkově složitějších věcech), aby účastník byl od advokáta informován o výsledcích řízení v jeho jednotlivých stádiích a aby s touto znalostí věci mohl vydat advokátu pokyn k dalšímu zastupování. Současně však platí, že i při zohlednění informační povinností advokáta vůči klientovi nelze mít za potřebnou pro obranu práv žalobce v řízení každou schůzku uskutečněnou mezi advokátem a klientem. Není tedy nutné konat poradu s klientem přesahující jednu hodinu za účelem jeho informování o průběhu řízení jehož výkon nevyžaduje získání jiných pokynů, než jaké byly advokátu dány při převzetí a v určitém stádiu řízení. V daném případě je zřejmo, že porada dne 7. 2. 2024 předcházela jednání u soudu dne 7. 2. 2024. Z obsahu spisu pak nevyplývá, že by v důsledku této porady došlo k nějaké zásadní změně skutkových tvrzení či právního posouzení věci žalobkyní. Z hlediska průběhu řízení nepovažuje proto krajský soud tuto poradu za účelně vynaložený náklad řízení. Proto po další postup v řízení nebyla tato porada účelná.

30. Pokud jde o repliku, tak rovněž soud nepovažuje toto podání za účelně vynaložený náklad, neboť se jedná o upřesnění žaloby, když ta měla být v době zahájení řízení bezvadná. Proto soud za tyto úkony uvedené shora náhradu nákladů řízení nepřiznal. Krajský soud přiznal pouze odměnu za čtyři úkony právní služby, jak je uvedeno shora v bodě 27. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V Českých Budějovicích dne 7. února 2024 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shoda s prvopisem: J. M.