55 Ad 19/2018

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobkyně: M. S., narozená dne bytem zastoupená Mgr. Radovanem Hrubým, advokátem sídlem Revoluční 1300/3, 110 00 Praha 1 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 18. 7. 2018 č. j. X takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 18. 7. 2018, č.j. X zamítla žalovaná námitky žalobkyně proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č.j. X ze dne 20. 2. 2018, kterým byla žalobkyni od 14. 3. 2018 snížena výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, neboť podle posudku žalobkyně byla uznána od 11. 1. 2018 invalidní pro invaliditu prvního stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost pouze o 35%.

2. Žalobkyně v žalobě poukázala na svůj zdravotní stav a na své zdravotní obtíže, kterými trpí. Poukázala na to, že její zdravotní stav je stabilizovaný, ovšem musí pravidelně podstupovat lékařská vyšetření, jelikož jí hrozí reálná možnost návratu zdravotních komplikací. Snažila se navrátit i do pracovního procesu, ale pokaždé musela práce zanechat a to z důvodu úplného fyzického vyčerpání. Má za to, že byl zcela nesprávně posouzen její zdravotní stav. Posudkový lékař neodůvodnil, jaký vliv má dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav na její pracovní zařazení. Povinností správního orgánu bylo zkoumat, zda jde o zdravotní stav trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný stav, což žalovaná nezjišťovala. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť míra poklesu pracovní schopnosti vyjádřená v procentech závisí i na schopnosti žadatele o invalidní důchod práci vykonávat. Dále žalobkyně poukazuje na to, že revizní lékař měl posudek o invaliditě vypracovaný již před kontrolou a rozhodl, aniž by ji prohlédl. Postup revizního lékaře byl zcela formalistický, ale i neetický. Žalobkyně navrhovala provedení nezávislého revizního posudku jejího zdravotního stavu.

3. Žalovaná navrhovala žalobu jako nedůvodnou zamítnout, neboť podle závěru posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích u žalobkyně se jedná o invaliditu prvního stupně.

4. Krajský soud zajistil v rámci soudního řízení vypracování posudku prostřednictvím Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, která v posudkovém zhodnocení ze dne 17. 12. 2018 dospěla k závěru, že u žalobkyně se jedná o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. U žalobkyně se jedná o stav po onkologické léčbě chemo a radioterapií, bronchogenního spinocelulárního v roce 2014 s trvající kompletní remisí (dle CT z dubna 2014 s primární generalizací do skeletu v oblasti dolní C páteře a C-Th přechodu, meta skeletu v roce 2014, ale nepotvrzeny scintigraficky, opakovaná kontrolní zobrazovací vyšetření s plnou regresí nálezu), dále jde o stav po TEP levého kyčle z října 2016 pro nekrózu s dobrým efektem a stav po ASK pravého kolena pro úrazovou lézi mediálního menisku a LCA 04.2017. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je stav po léčbě pro bronchogenní karcinom v roce 2014. Žalobkyně byla léčena ozařováním a chemoterapií, již v roce 2014 byla navozena výrazná PR, v dalších kontrolách onkology je stav již hodnocen jako CR. V prosinci 2017 byla ukončena i léčba Bonefosem, tj. lékem podporujícím ossifikaci. Dle opakovaných onkologických vyšetření je stav na úrovni PS WHO 1 (PS WHO 0 – bez potíží, 1 – symptomatický, neschopen těžší práce, 2 – na lůžku tráví méně jak 50% času za den, soběstačný, ale neschopen práce, 3 – na lůžku tráví více jak 50% času, omezeně soběstačný, 4 – trvale upoutaný na lůžku). Zřejmě v důsledku chemoterapie došlo u žalobkyně k nekróze hlavice kosti stehenní vlevo, což bylo léčeno TEP 10.2016, efekt operace je velmi dobrý, to jak dle podkladové dokumentace, tak dle ortopedického přešetření při jednání komise. V anamnéze má žalobkyně ASK pravého kolene, byla jí ošetřena léze mediálního menisku, zjištěna i léze LCA. Na tomto koleni není dle ortopedického přešetření při jednání komise žádná významná porucha funkce. Ortopedická problematika nemá významný dopad na pracovní potenciál žalobkyně. Komise hodnotí žalobkyni identickým posudkovým kritériem, kterým byla hodnocena lékařem Lékařské posudkové služby Okresní správy sociálního zabezpečení i lékařem Lékařské posudkové služby České správy sociálního zabezpečení – jde o zdravotní postižení uvedené v kapitole II. oddíl A, položka 1 b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. S ohledem na původní CT nález volí komise identicky horní hranici taxace MPPS tj. 25%. Kvalifikační potenciál pak komise zohledňuje za použití § 3 odst. 2 vyhlášky 359/2009 Sb. maximálně možným navýšením na 35%. Komise se tak oproti námitkovému řízení liší v důvodu, proč volí taxační navýšení, takto je zohledněna i skutečnost, že žalobkyně byla vyřazena z pracovního procesu cca 4 roky a adaptace na snížení stupně invalidity je jistě problémem složitým. Zdravotní postižení není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Žalobkyně je hodnocena položkou pro onkologické nemoci s trvajícím lehkým postižením, tato je použita s ohledem na klasifikaci PS WHO. Kompletní remise je již dlouhodobá, žalobkyně nemá žádné následky léčby, které by indikovaly použití položek pro postižení středně těžké, těžké nebo zvláště těžké. Ostatní poruchy zdravotního stavu (tj. dg. ortopedické) pracovní potenciál limitují a na nepříznivém stavu se podílí jen v minimální míře. Žádná z vedlejších diagnóz nemá takový funkční dopad, aby sama o sobě – v případě, že by byla určena jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu – zdůvodnila použití takového posudkového kritéria, které odpovídá invaliditě nějakého stupně. Je-li při tom příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají. (Pro dokreslení obrazu komise doplňuje: pro stav po TEP nosného kloubu s trvající lehkou poruchou je dána mírou poklesu pracovní schopnosti jen na 10 – 15%, pro poškození vazivového aparátu kolene s nestabilitou kloubu je dána mírou poklesu pracovní schopnosti jen na 10-15%, u žalobkyně při tom po TEP není přítomna ani lehká porucha funkce, v koleni nestabilita zjištěna nebyla.)

5. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí dospěla k závěru, že posudkový závěr z posudkových jednání ze dne 11. 1. 2018 a ze dne 7. 6. 2018 ve smyslu uznání I. stupně invalidity lze potvrdit. Důvodem ke snížení stupně invalidity je skutečnost, že remise je již dlouhodobá, žalobkyně již dlouhodobě nemá žádné závažné funkční následky, její funkční postižení je jen lehké, stav je dostatečně stabilizovaný. Při jednání v dubnu 2015, kdy byla žalobkyně hodnocena jako invalidní ve třetím stupni, byla remise onemocnění jen relativně krátká, a byla hodnocena jen jako parciální remise, s tímto hodnocením se Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí shoduje. Při kontrolní lékařské prohlídce 4. 5. 2017 již nebylo zařazení do položky určené pro zvláště těžké postižení indikováno, dle tehdejšího nálezu onkologického PS WHO 1, trvající remise – míra funkčního postižení použitému posudkovému kritériu neodpovídala. Při tomto jednání již byla žalobkyně po TEP kloubu kyčelního a po ASK kolene, tato problematika ponechání invalidity ve třetím stupni neindikovala. K datu vydání napadeného rozhodnutí byla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., nešlo o invaliditu druhého nebo třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb.

6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

7. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle ustanovení § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

8. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvojinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

9. Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18).

10. Krajský soud vycházel při svém rozhodování ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované, dále z posudku vyhotoveného Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích zasedající v řádném složení. Dle soudu předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto je krajským soudem považován za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované.

11. Posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi a se žalobcem udávanými zdravotními potížemi.

12. Dle posudkového zhodnocení se u žalobkyně jedná o invaliditu prvního stupně, jestliže u ní došlo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze k poklesu pracovní schopnosti o 35 %. Soud nemá pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v daném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkového závěru. Soud uzavřel, že zdravotní stav byl řádně posouzen ke dni vydání napadeného rozhodnutí.

13. Posudková komise k námitkám žalobkyně uvedla, že si je vědoma, že původní onkologická diagnóza může mít negativní dopad na psychický stav žalobkyně, zatím si však tato problematika nevyžádala žádné odborné léčení, nelze ji jakkoliv posudkově více zohlednit. Žalobkyně namítá, že po ortopedických zákrocích má sníženou hybnost. Pohybuje se však velmi dobře bez opory, normálním stereotypem chůze – vliv ortopedické problematiky není pro posudek významný, tak jak je výše již rozvedeno. Dle odvolání ji ošetřující lékaři doporučili, aby se nepokoušela o návrat do práce. S tímto doporučením se členové komise neshodují – pro žalobkyni je jistě vhodné fyzické šetření, není ale důvod, aby nevykonávala práci za ulehčených pracovních podmínek. Její původní pracovní kvalifikace je při tom komisí zohledněna, jak bylo již výše uvedeno. Při námitkovém řízení bylo zdůvodněno použití navýšení míry poklesu pracovní schopnosti komorbiditami, Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí použila navýšení míry poklesu pracovní schopnosti z důvodů původní pracovní kvalifikace. Platná legislativa při tom umožňuje navýšení míry poklesu pracovní schopnosti jen o maximálních 10%, nelze navyšovat 2x, tedy o 10% z důvodů zdravotních a dalších 10% z důvodů kvalifikačních. Podle odvolání míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně odpovídá nejméně 50%. Míra funkčního postižení žalobkyně však neodpovídá položkám s touto mírou poklesu pracovní schopnosti (jednotlivá posudková kritéria z platné legislativy jsou výše citována v plném rozsahu i z důvodu tohoto požadavku).

14. Podmínky pro přiznání invalidního důchodu jsou upraveny v § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav činí 35 %, pak se u žalobkyně jedná o invaliditu prvního stupně.

15. Soud proto dospěl k závěru, že je správný závěr žalované, že se u žalobkyně jedná o invaliditu prvního stupně, jestliže komise učinila závěr, že zdravotní stav žalobkyně představuje pokles pracovní schopnosti 35 %. Napadené rozhodnutí proto bylo vydáno v souladu s § 39 odst. 1, 2, zákona o důchodovém pojištění, a proto soud žalobu jako nedůvodnou dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s. ř. s., dle něhož úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat. Žalobce úspěšný nebyl, a proto mu náhrada nákladů řízení rovněž nemohla být přiznána s odkazem na § 60 odst. 1 s. ř. s.

17. Soud vyhlásil ve věci rozsudek při jednání dne 21. 1. 2019, které se konalo od 10.00 hodin v nepřítomnosti žalobce. Zpětvzetí žaloby došlé soudu dne 18. 1. 2019 v 16.12 hodin bylo předloženo samosoudkyni dne 21. 1. 2019 ve 13.30 hodin, proto nebylo řízení k žádosti žalobkyně zastaveno.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. České Budějovice 21. ledna 2019 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.