55 Ad 19/2022

Rubrum

č. j. 55 Ad 19/2022- 23 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce: J.D. bytem zastoupeného JUDr. Václavem Junkem, advokátem sídlem Krajinská 35/1, 370 01 České Budějovice proti žalované Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště Plzeň sídlem Lobezská 12, 303 81 Plzeň o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 10. 2022 č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Plzeň ze dne 12. 10. 2022 č. j. X se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 600 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce JUDr. Václava Junka. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 2 55 Ad 19/2022

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 10. 2022 bylo podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice č. j. X, sp. zn. NP/RN/288/22.

2. Správní orgán prvého stupně uvedeným rozhodnutím uložil žalobci podle § 126 odst. 1 a odst. 4 zákona č. 187/2006 Sb. o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále též zákon o nemocenském pojištění) zaplacení regresní náhrady ve výši 75 856 Kč za zaviněné protiprávní jednání žalobce (způsobení dopravní nehody) které vedlo ke vzniku nároku ve smyslu § 126 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění.

II. Obsah žaloby

3. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 23. 12. 2022 se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

4. Žalobce namítl, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť OSSZ v prvoinstančním řízení nezjistila řádně skutkový stav a učinila nesprávné závěry skutkové a právní. Nesprávně byl vyhodnocen závěr znalce MUDr. Z. Š. v posudku ze dne 9. 4. 2018, a to ve spojení se zjištěními a skutečnostmi, které vyplývají z trestního spisu vedeného pod značkou T 72/2018 u Okresního soudu Tábor. Podle žalobce je nepochybné, že poškozená L.F. sedící na zadním sedadle nebyla připoutána a s ohledem na rozsah a povahu zranění lze učinit závěr o příčinné souvislosti porušení povinnosti poškozené být připoutána při jízdě autem bezpečnostními pásy a utrpěnými zraněními v rozsahu 50 %, jak to dovodila i pojišťovna Kooperativa. Žalovaná mohla vyslechnout znalce MUDr. Š., aby své závěry ze znaleckého zkoumání více konkretizoval. Jako důkaz navrhoval žalobce trestní spis Okresního soudu Tábor a dále výslech znalce Š., poškozené L.F..

III. Vyjádření žalované

5. Žalovaná plně odkázala na napadené rozhodnutí a navrhovala, aby soud žalobu zamítl. Skutkový stav byl zjištěn dostatečně. Žalobce dle usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 14 To 58/2019-254 ze dne 27. 3. 2019 o podmíněném zastavení trestního stíhání, když svým protiprávním jednáním zjištěným soudem způsobil žalobce dočasnou pracovní neschopnost L.F., kdy na nemocenské jí bylo vyplaceno 75 856 Kč. Okresní správa sociálního zabezpečení České Budějovice zjistila, že L.F. nebyla postižena za přestupek v souvislosti s dopravní nehodou, nebyl jí udělen žádný postih za nepřipoutání se bezpečnostním pásem. Ze znaleckého posudku nebylo možno vycházet, neboť soudní lékař se v posudku nezabýval spoluzaviněním poškozené, ale poraněními, které utrpěly zraněné osoby během zmiňované dopravní nehody. Odvolací orgán neshledal spoluzavinění L.F., jak uvádí pojišťovna Kooperativa. V citovaném usnesení krajského soudu ve výrokové části ani v odůvodnění není uvedeno, že by se v případě L.F. jednalo o nepřipoutaného spolujezdce.

IV. Posouzení věci krajským soudem

6. Krajský soud na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalované v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 věta první soudního řádu správního, jakož i řízení Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 3 55 Ad 19/2022 předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je důvodná.

7. Žalobce v žalobě zejména zpochybňuje naplnění podmínek pro vydání rozhodnutí o povinnosti zaplatit regresní náhradu podle § 126 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění, neboť správní orgány při rozhodování nezohlednily, že poškozená L.F. při jízdě nebyla připoutána bezpečnostními pásy během nehody.

8. V prvé řadě soud uvádí, že zákon o nemocenském pojištění obsahuje speciální úpravu regresní náhrady škody včetně pravidla pro zohlednění spoluzavinění poškozeného. Tato speciální úprava má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku, a to na základě pravidla „lex specialis derogat legi generali“. Námitku nezohlednění nepoužití bezpečnostních pásů je proto nutno posoudit ve světle § 126 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění.

9. Podle § 126 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění „jestliže skutečnosti rozhodné pro vznik nároku na dávku zavinilo více subjektů, odpovídají orgánu nemocenského pojištění společně a nerozdílně a vzájemně se vypořádají podle míry zavinění, pokud se nedohodnou jinak.

10. Soud proto nemá pochybnosti o tom, že v souvislosti s povinností zaplatit regresní náhradu orgánu nemocenského pojištění dle § 126 zákona o nemocenském pojištění, představuje spoluzavinění poškozené skutečnost rozhodnou pro vznik nároku na dávku.

11. Ze znaleckého posudku MUDr. Š. č. 9487 ze dne 9. 4. 2018 vyplývá, a to z citovaného úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 5. 2. 2018 K.P., že seděl s poškozenou L.F. vzadu a nebyli připoutáni.

12. V protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne 19. 1. 2018 ve 21:04 hodin, pak k popisu stop se uvádí mimo jiné, že na zadním sedadle jsou bezpečnostní pásy navinuty v základní poloze, lze s nimi hýbat, z čehož rovněž vyplývá, že L.F. nebyla v době dopravní nehody připoutána bezpečnostním pásem. Rovněž V.B. do úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 5. 2. 2018 uvedla, že vzadu nebyla připoutána L.F. ani K.P.. V.B. i žalobce vpředu připoutání bezpečnostními pásy byli. Z protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne 20. 1. 2018 vyplývá rovněž, že poškozená L.F. je podezřelá z porušení ustanovení § 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. a tím je podezřelá ze spáchání přestupku § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. Rovněž z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 5. 2. 2018 J.D. vyplývá, že L.F. připoutána nebyla, když o tom žalobce, že je nepřipoutaná věděl až, když po nehodě jí vytahovali z auta. Rovněž do úředního záznamu potvrdil K.P., že nebyla L.F. připoutaná. Poškozená také připustila dle úředního záznamu, že připoutaná bezpečnostními pásy nebyla. Z uvedených skutečností vyplývá, že poškozená L.F. při dopravní nehodě nebyla připoutaná bezpečnostními pásy.

13. Z toho je nutno učinit závěr, že se poškozená L.F. nepochybně mohla významnou měrou spolupodílet na vzniku poranění, které u ní při této dopravní nehodě nastalo. Je všeobecně známo, že nepřipoutání bezpečnostním pásem ze strany poškozené přestavuje spoluzavinění poškozené na vzniklé škodě (vyplácených dávkách nemocenského pojištění), které je nutno zohlednit při určování výše náhrady škody. Žalovaná ani správní orgán I. stupně ovšem spoluzavinění poškozené nijak nezohlednily a žalobci uložily povinnost Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 4 55 Ad 19/2022 nahradit celou částku vyplacenou poškozené, proto je napadené rozhodnutí v rozporu s § 126 odst.2 zákona o nemocenském pojištění.

14. Soud proto uzavřel, že existence zaviněného protiprávního jednání žalobce byla postavena najisto v rámci trestního řízení. Soud má však za to, že orgány nemocenského pojištění měly při stanovení výše regresní náhrady zohlednit spoluzavinění poškozené, která nebyla při dopravní nehodě připoutána bezpečnostním pásem, v důsledku čehož došlo k výraznějšímu následku v podobě závažnější újmy na zdraví, a to aniž o spoluzavinění poškozené (v podobě přestupkového jednání) spočívajícího v nepřipoutání se bezpečnostním pásem bylo rozhodnuto k tomu příslušným orgánem. Soud má totiž za to, že o této otázce si mohou orgány nemocenského pojištění úsudek učinit samy ve smyslu § 57 odst. 1 písm. c) věty; správního řádu.

15. V daném případě tedy byla existence zaviněného protiprávního jednání žalobce autoritativně konstatována ve shora citovaném usnesení v rámci trestního řízení. Ze strany poškozené nejde o spoluzavinění ve vztahu k tomuto jednání, byť bezesporu i jednání poškozené, spočívající v nepřipoutání se bezpečnostním pásem dokazuje znaky správního deliktu. U poškozené jde o posouzení jejího spoluzavinění ve vztahu k následku tohoto jednání, neboť kdyby byla poškozená připoutána, následky dopravní nehody zaviněné žalobcem by byly méně závažné. Soud tedy shrnuje, že v případě poškozené jde toliko o posouzení jejího spoluzavinění na tom, že nastaly skutečnosti rozhodné pro vznik nároku na dávku, což zákon nesvěřuje výhradně určitému subjektu ve smyslu ustanovení § 57 odst. 1 písm. c) věty za středníkem správního řádu, nikoliv však na zaviněném protiprávním jednání žalobce, jež rezultovalo dopravní nehodu, v důsledku níž nastala újma na zdraví pojištěnce (srov rozsudek NSS č. j. 3 Ads 100/2017 – 21).

16. Jestliže tedy z § 126 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění vyplývá povinnost orgánů nemocenského pojištění při zjištění zavinění skutečností rozhodných pro vznik nároků na dávku vícero subjekty (včetně samotného pojištěnce) výši regresní náhrady lze poměrně snížit, správnímu orgánu I. stupně ani žalované, tedy nic nebránilo v tom, aby možné spoluzavinění poškozené spočívající v nepřipoutání se bezpečnostním pásem vyhodnotily (v souladu s principy deklarovanými v § 3 a § 50 odst. 3 a 4 správního řádu) a poté případně tuto skutečnost při stanovení výše regresivní náhrady zohlednily (srov rozsudek NSS č. j. 3 Ads 100/2017 – 21).

17. Argumentace žalované, že spoluzavinění pojištěnce na vzniku nároku na dávku nemohla zohlednit pro neexistenci rozhodnutí, kterým by byla tato skutečnost autoritativně deklarovaná, neobstojí. Není sporu o tom, že si orgány nemocenského pojištění nemohou učinit závěr o tom, zda byl spáchán trestný čin a kdo za něj odpovídá; tato otázka je však z pohledu možné aplikace § 126 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění irelevantní. Závěr o spoluzavinění poškozené na vzniku nároku na dávku není podmíněn delikátní odpovědností za takové jednání, tím měně pak existencí rozhodnutí, které by takovou skutečnost deklarovalo.

18. Soud proto přisvědčil námitce o spoluzavinění poškozené nepřipoutáním se bezpečnostním pásem, neboť fakt, že poškozená nebyla připoutaná bezpečnostním pásem představuje její spoluzavinění, které je nutno zohlednit při určování výše náhrady škody. Jelikož však správní orgány spoluzavinění poškozené nijak nezohlednily a žalobci uložily povinnost nahradit celou vyplacenou částku, shledal krajský soud napadené rozhodnutí za rozporné s § 126 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 5 55 Ad 19/2022 19. Žalovaná tedy musí vzít při stanovení výše regresní náhrady v potaz skutečnosti týkající se spoluzavinění poškozené a ve smyslu § 126 odst. 1 a 2 zákona o nemocenském pojištění, posoudit míru zavinění žalobce a poškozené na skutečnostech rozhodných pro vznik nároku na dávku a stanovit nově povinnost žalobce k uvedené platbě. Shrnutí a náklady řízení 20. S ohledem na výše uvedené soud ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. zrušil žalobou napadené rozhodnutí a věc vrátil žalované k dalšímu řízení ( 78 odst. 4 s.ř.s.). V dalším řízení je žalovaná vázána právním názorem zdejšího soudu.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důsledně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci úspěšný, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Soud přiznal úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení, a to za 2 úkony právní služby po 1 000 Kč [(§ 9 odst. 2, § 7 bod 3 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu)],2 x režijní paušál po 300 Kč,(§ 13 odst. 4 téže vyhlášky), kterou jako oprávněnou ve smyslu uvedeného ustanovení krajský soud žalobci přiznal. Je povinností žalované částku 2 600 Kč žalobci nahradit na účet zástupce žalobce.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 11. dubna 2023 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 6 55 Ad 19/2022 Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M.