55 Ad 19/2025

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou, ve věci žalobkyně: H. Š., narozena dne bytem proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížova 1292/25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 11. 2025, č.j. X, takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 5. 11. 2025, č.j. X, se ruší a věc se žalované vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 85 Kč, a to k rukám žalobkyně ve lhůtě 30 ode dne právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla námitky žalobkyně proti rozhodnutí ze dne 17. 7. 2025, č. j. X, a toto rozhodnutí potvrdila. Posledně zmíněným prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobkyně, poživatelky invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně, o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu podle § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění do 31. 12. 2025 („zákon o důchodovém pojištění“). Žalovaná v prvostupňovém řízení vycházela ze závěru posudkového lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu („Institut“) ze dne 16. 7. 2025, podle kterého je žalobkyně nadále invalidní ve druhém stupni, neboť míra poklesu její pracovní schopnosti činí 60 %.

2. Žalobkyně se závěry žalované nesouhlasí a proti rozhodnutí žalované vydanému v námitkovém řízení brojí nyní projednávanou žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 11. 12. 2025.

II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalované

3. Žalobkyně namítá, že posouzení jejího zdravotního stavu neodpovídá skutečnému rozsahu jejích obtíží. Její zdravotní stav se zhoršuje a dosavadní medikace ke zmírnění obtíží nebyla účinná. Správní orgán podle jejího názoru nehodnotil dlouhodobý vývoj zdravotního stavu řádně, přestože odborné lékařské zprávy potvrzují závažnost obtíží. Žalobkyně uvádí, že jí zdravotní stav neumožňuje soustavnou výdělečnou činnost ani práci na zkrácený úvazek. Omezení pokládá za trvalá, dlouhodobá a natolik závažná, že odpovídají invaliditě třetího stupně. Napadené rozhodnutí proto označuje za nezákonné, nepřezkoumatelné a věcně nesprávné, pročež jej navrhuje zrušit a věc žalované vrátí k dalšímu řízení.

4. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že napadené rozhodnutí vychází z posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 30. 10. 2025, vypracovaného v námitkovém řízení. Podle tohoto posudku byla rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně generalizovaná dystonie, podřazená pod kapitolu VI položku 3c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity („vyhláška o posuzování invalidity“). Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena v rozsahu 60 %. Posudek podle žalované splňuje požadavky úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti. Žalovaná zároveň navrhla provedení důkazu posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí („posudková komise“).

III. Podstatný obsah spisu

5. Z napadeného rozhodnutí, jehož obsah je zachycen ve vyjádření žalované, vyplývá, že žalovaná převzala závěry posudku Institutu ze dne 30. 10. 2025. Institut hodnotil zdravotní stav žalobkyně jako dlouhodobě nepříznivý a za rozhodující zdravotní postižení označil generalizovanou dystonii. Toto postižení podřadil pod kapitolu VI položku 3c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a stanovil pokles pracovní schopnosti ve výši 60 %. Důvod pro zvýšení této hodnoty podle § 3 a § 4 uvedené vyhlášky neshledal.

6. Krajský soud si pro posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti žalobkyně vyžádal posudek posudkové komise. Ta jednala dne 8. 7. 2026 za účasti odborné lékařky z oboru neurologie, žalobkyni osobně vyšetřila a vycházela taktéž ze spisu Institutu, soudního spisu, zdravotnické dokumentace praktického lékaře a odborných neurologických nálezů.

7. Posudková komise v diagnostickém souhrnu uvedla generalizovanou dystonii charakteru Meige+ s blefarospasmem, periorální a cervikální dystonií, těžkým třesem hlavy s přenosem na horní polovinu těla, myoklonickými záškuby šíje, lehkou choreou či minipolymyoklonem horních končetin, dystonií pravé dolní končetiny při chůzi a myoklonickými záškuby. Dále zaznamenala poruchu tukového metabolismu a nikotinismus. Z podkladů vyplynulo, že farmakologická léčba neměla dostatečný efekt a aplikace botulotoxinu měla jen částečný přechodný efekt na stahy očních víček. Dne 3. 3. 2026 podstoupila žalobkyně bilaterální implantaci hluboké mozkové stimulace, která měla částečně příznivý účinek na dystonii, nikoliv však jasný efekt na třes.

8. Posudková komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně generalizovaná dystonie uvedeného charakteru. Zdravotní postižení podřadila pod kapitolu VI položku 3c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro niž je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti v rozpětí 50 % až 60 %. S ohledem na tíži postižení zvolila horní hranici, tedy 60 %. S přihlédnutím k profesi žalobkyně, vyučené prodavačky, která pracovala v dělnických profesích a v posledních letech jako prodavačka, zvýšila podle § 3 vyhlášky tuto hodnotu o dalších 10 %. Celková míra poklesu pracovní schopnosti tak činila 70 %. Komise zároveň konstatovala, že žalobkyně nebyla k datu napadeného rozhodnutí schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek, a dovodila invaliditu třetího stupně.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s. ř. s.“). Zhodnotil přitom obsah správního spisu i shora zmíněný posudek posudkové komise ze dne 8. 7. 2026, který si pro účely soudního přezkumu vyžádal.

10. O věci rozhodl bez jednání, když pro takový postup byly splněny podmínky § 51 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně ani žalovaná na ústním projednání věci netrvaly. Současně pak byly obě strany seznámeny s listinami obsaženými ve spisu a měly možnost se k nim vyjádřit.

11. Žaloba je důvodná.

12. Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla „a ) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“ 13. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle zdravotního postižení, které je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Je-li takových postižení více, jejich procentní hodnoty se nesčítají, ostatní postižení se zohlední se zřetelem k jejich závažnosti (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.). Je-li pokles pracovní schopnosti v důsledku více postižení nebo s ohledem na vliv zdravotního stavu na dosavadní výdělečnou činnost, vzdělání, zkušenosti, znalosti či možnost rekvalifikace vyšší, než odpovídá horní hranici určené podle rozhodující příčiny, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 %, celkové zvýšení z těchto důvodů však nesmí přesáhnout oněch 10 % (§ 3 této vyhlášky).

14. Rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu, jakož i o změně výše invalidního důchodu, je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. K posouzení přitom může dojít v nepřítomnosti posuzovaného, pokud komise shledá jeho zdravotní dokumentaci za dostačující pro účely posouzení. (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2010, č.j. 3 Ads 108/2010-78) Posudek komise pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti.

15. Takovým důkazem je v projednávané věci posudek posudkové komise ze dne 8. 7. 2026. Komise byla obsazena i specialistkou z oboru neurologie, tedy oboru odpovídajícího rozhodujícímu onemocnění žalobkyně. Měla k dispozici relevantní lékařské podklady, žalobkyni vyšetřila a její zdravotní stav hodnotila výslovně k rozhodnému datu 5. 11. 2025. Zevrubně popsala klinický obraz generalizované dystonie, průběh i neuspokojivý efekt dosavadní léčby a vysvětlila, proč zdravotní stav zařadila pod kapitolu VI položku 3c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Závěr o použití horní hranice příslušného rozpětí, tedy 60 %, je v posudku opřen o tíži popsaného funkčního postižení.

16. V projednávané věci je podstatné, že komise dále náležitě zdůvodnila zvýšení míry poklesu pracovní schopnosti o 10 % podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Vycházela přitom z profesního profilu žalobkyně i z konkrétních funkčních dopadů onemocnění, zejména těžkého třesu hlavy s přenosem na horní polovinu těla, poruch držení těla, nejisté chůze a dystonických projevů. Takový závěr není v rozporu s tím, že se pracovní schopnost neposuzuje jen ve vztahu ke konkrétnímu dosavadnímu zaměstnání, ale k možnosti vykonávat výdělečnou činnost odpovídající zachovaným schopnostem, vzdělání, zkušenostem a znalostem pojištěnce.

17. Skutečnost, že posudková komise zohlednila také odborné nálezy vyhotovené po vydání napadeného rozhodnutí (zpráva z neurologické kliniky ze dne 6. 5. 2026), sama o sobě nebrání využití jejího posudku. Rozhodné je, že komise svůj závěr výslovně vztáhla k datu 5. 11. 2025 a z pozdějších nálezů vycházela při hodnocení průběhu a závažnosti onemocnění, jehož projevy byly v rozhodné době již dokumentovány.

18. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky o posuzování invalidity a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobkyně, možností aplikovat případně korekční faktory i námitkami žalobkyně a zejména veškerou předloženou zdravotní dokumentací stran jejího zdravotního stavu, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí-li závěr, dle něhož žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní pro invaliditu třetího stupně. Z tohoto důvodu je žalobou napadené rozhodnutí, vycházející z posudku odborného lékaře Institutu, jež nesprávně v rámci korekčních faktorů dle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity nezohlednil vliv zdravotního stavu na dosavadní výdělečnou činnost, vzdělání, zkušenosti, znalosti či možnost rekvalifikace žalobkyně, nezákonné.

19. Soud proto považuje posudek posudkové komise za úplný, přesvědčivý a způsobilý podklad pro závěr, že pracovní schopnost žalobkyně poklesla k datu vydání napadeného rozhodnutí o 70 %. Žalobkyně byla již tehdy invalidní ve třetím stupni. Napadené rozhodnutí, které vycházelo z poklesu pracovní schopnosti pouze o 60 % a z invalidity druhého stupně, je proto v rozporu s § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění.

V. Závěr a náklady řízení

20. S ohledem na konstatovanou vadu napadeného rozhodnutí krajský soud rozhodnutí žalované zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaná je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s.), důkazy provedené v řízení před soudem přitom žalovaná zahrne mezi podklady pro nové rozhodnutí (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).

21. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. V případě žalobkyně ze spisu plyne, že vynaložila 85 Kč na poštovném za podanou žalobu. Tuto částku je žalovaná povinna uhradit žalobkyni ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Poučení Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 23. července 2026 JUDr. Tereza Kučerová v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: G. K.