55 Ad 2/2016
č. j. 55 Ad 2/2016-55
V PLATNOSTICitované zákony (5)
Rubrum
55Ad 2/2016 - 55 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce J.Š. , bytem X, zastoupeného JUDr. V. B., bytem X, obecnou zmocněnkyní, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 4. 2016 čj. X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á.
Odůvodnění
: Rozhodnutím ze dne 1. 4. 2016 čj. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná zamítla námitky žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení čj. Xze dne 4. 1. 2016 a potvrdila uvedené rozhodnutí, kterým pro nesplnění podmínek byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod s odůvodněním, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Jindřichově Hradci ze dne 17. 12. 2015 žalobce není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 20 %. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu, ve které poukázal na svůj zdravotní stav a na zdravotní obtíže, kterými trpí. Rozhodnutí považuje za nezákonné, neboť byl nesprávně posouzen jeho zdravotní stav, neboť nebyla zhodnocena všechna jeho zdravotní Pokračování - 2 - 55Ad 2/2016 omezení. Posudkový lékař dospěl k závěru, že rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je osobnostní porucha a psychosomatizace, kdy ostatní poruchy zdravotního stavu posoudil tak, že tyto poruchy jeho pracovní potenciál nelimitují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se nepodílejí. Posudkový lékař však nezhodnotil celkovou výkonnost, pohyblivost a schopnost žalobce vykonávat denní aktivity vzhledem k položkám přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míra poklesu pracovní schopnosti. Žalobce dále namítá, že posudkový lékař nevzal v úvahu zhoršení jeho zdravotního stavu, kdy zcela tendenčně a účelově byly posouzeny jen vybrané lékařské zprávy a zcela byly opomenuty zprávy o prodělaných chronických infekčních onemocněních, které se podílejí na jeho zhoršujícím se zdravotním stavu. Žalobce proto navrhoval, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla, aby byl ve věci vypracován posudek a byl jím proveden důkaz. Žalovaná poukázala na to, že skutkový stav byl zjištěn dostatečným způsobem a že rozhodnutí je závislé především na odborném lékařském posouzení. Rozhodnutí ponechala na úvaze soudu podle závěru posudkové komise. Krajský soud zajistil v rámci soudního řízení vypracování posudku prostřednictvím Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, která v posudkovém zhodnocení ze dne 21. 7. 2016 dospěla k závěru, že u žalobce se jedná o lehké bronchiální astma, alergické, funkce plic je v normě bez respirační insuficience s výraznou psychosomatickou složkou, o chronický vertebrogenní algický syndrom krční a bederní páteře, o intermitentní kořenovou iritaci s minimálním funkčním nálezem, o hypertenzi I. stupně a o oboustrannou koxartrózu II. stupně. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost je lehké bronchiální astma, převážně alergické, s výraznou psychosomatickou složkou. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kap. X, odd. B, položce 3a přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Zde je uvedeno rozmezí poklesu pracovní schopnosti 5 – 10 %, komise volí hranici horní z důvodu profesního zařazení, tedy 10 %. Pro další poškození zdravotního stavu, které má vliv na pracovní schopnost, a sice pro potíže vertebrogenní s minimálním funkčním nálezem, navyšuje komise tuto hranici dle § 3 odst. 1 citované vyhlášky na celkovou výši 20 %. Položky 3b a následující nelze dle komise použít, neboť opakovaná funkční vyšetření plic jsou zcela v normě. K datu vydání napadeného rozhodnutí nešlo o invaliditu. Výsledek posouzení posudkové komise je shodný se závěry posudku Okresní správy sociálního zabezpečení i České správy sociálního zabezpečení v námitkovém řízení v tom, že nejde o invaliditu a shodně je určena i míra poklesu pracovní schopnosti. S ohledem na závěr psychiatra, že rozhodující je stav somatický, i s ohledem na fakt, že je žalobce jako astmatik léčen, považuje komise za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bronchiální astma. Komise na rozdíl od předchozích posudků považuje za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s dopadem na pracovní schopnost chronická somatická onemocnění, pro která je odborníky léčen, především bronchiální astma, přihlíží také k páteřním obtížím. Výsledek posouzení se neodvíjí od samotné diagnózy, ale od míry funkčního omezení, které onemocnění způsobuje. Funkce plic jsou normální a objektivní neurologický nález je jen s minimálním omezením, proto nelze použít vyšší ohodnocení omezené pracovní schopnosti. Komise vycházela i z aktuálních lékařských zpráv, které žalobce doložil, starší nálezy nejsou posudkově významné. Posudková komise MPSV není kompetentní vyjadřovat se ke konkrétnímu pracovnímu zařazení ani k posudku o převedení na jinou práci, toto je zcela v kompetenci lékaře ošetřujícího, lékaře léčebně preventivní nebo Pokračování - 3 - 55Ad 2/2016 závodní péče. V posudku jsou citovány především nálezy, které jsou aktuální a objektivizují dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, ze kterých je zřejmá míra omezení funkce a vedou tak k možnosti učinit posudkový závěr. Žalobce nesouhlasil se závěry shora uvedeného posudku, namítal, že se posudková komise nezabývala onemocněním, které prodělal, a to lymskou boreliózou, která trvale zhoršuje jeho zdravotní stav, proto považuje posudek za neobjektivní. Žalobce požadoval vypracování srovnávacího posudku, a to prostřednictvím Posudkové komise MPSV ČR v Praze. Z posudku Posudkové komise MPSV ČR v Praze ze dne 14. 12. 2016 vyplývá, že k vypracování srovnávacího posudku si posudková komise zajistila spisovou dokumentaci OSSZ Jindřichův Hradec, Posudkové komise MPSV v Českých Budějovicích a byla vyžádána i zdravotní dokumentace od praktického lékaře MUDr. R.B. Posudková komise v Praze učinila závěr, že k datu vydání napadeného rozhodnutí, k 1. 4. 2016 se u žalobce jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož hlavní příčinou bylo lehké stabilizované bronchiální astma bez omezení plicních funkcí a objektivně prokázané dechové nedostatečnosti, s velmi pravděpodobnou psychosomatickou složkou, ale se subjektivně pozitivně hodnoceným přínosem kortikoterapie. Při posouzení bylo přihlédnuto i k dalším obtížím žalobce s páteří a psychosomatickým problémům. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla hodnocena dle kap. X odd. B pol. 3a na horní hranici uvedeného procentního rozpětí 5 – 10 % a vzhledem k dalším zdravotním obtížím byla dle § 3 odst. 1 cit. vyhlášky tato hranice navýšena o 10 %, takže celkem činila 20 % - což neodpovídá žádnému stupni invalidity. Výsledek posouzení Posudkové komise MPSV v Praze je identický s výsledkem posouzení Posudkové komise MPSV v Českých Budějovicích a co do procentního hodnocení shodný i se závěrem posouzení OSSZ a ČSSZ v námitkovém řízení. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání konaném dne 29. 5. 2017, kdy žalobce se k jednání nedostavil, rovněž tak i jeho obecná zmocněnkyně, přestože je vykázáno doručení předvolání do datové schránky obecné zmocněnkyně dnem 19. 5. 2017. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Žaloba není důvodná. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle ustanovení § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pokračování - 4 - 55Ad 2/2016 Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvojinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV ČR povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18). Krajský soud při rozhodování vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované, dále z posudku, který byl vyhotoven posudkovou komisí Ministerstva práce a Pokračování - 5 - 55Ad 2/2016 sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích zasedající v řádném složení. Dle soudu posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právním úpravou, a proto jej krajský soud považuje za důkaz osvědčující, náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Posudek posudkové komise MPSV zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi a s žalobkyní udávanými zdravotními potížemi. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru, přičemž závěry posudkové komise MPSV se shodují se závěry uvedenými lékaři OSSZ. Dle posudkového zhodnocení se u žalobce nejedná o invaliditu, jestliže u něj došlo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu k poklesu pracovní schopnosti pouze o 20 %, což tedy neodpovídá žádnému stupni invalidity. K datu vydání napadeného rozhodnutí 1. 4. 2016 příčinou nepříznivého zdravotního stavu bylo lehké stabilizované bronchiální astma bez omezení plicních funkcí a objektivně prokázané dechové nedostatečnosti s velmi pravděpodobnou psychosomatickou složkou, kdy při posouzení zdravotního stavu žalobce bylo přihlédnuto i k jeho zdravotním problémům s páteří a psychosomatickým problémům. K námitce žalobce, že komise nevycházela z lékařské dokumentace MUDr. T., která byla jeho ošetřující lékařkou, soud opětovně vyžádal od MUDr. R.B., ošetřujícího lékaře žalobce zdravotní dokumentaci a požádal Posudkovou komisi MPSV v Praze o vypracování doplnění posudkového zhodnocení. Posudkovou komisí MPSV ČR v Praze bylo soudu sděleno, že posudková komise prostudovala podkladovou dokumentaci a zjistila, že zdravotní dokumentace žalobce od MUDr. T., která byla v minulosti praktickou lékařkou žalobce, byla předána jeho současnému praktickému lékaři MUDr. B. a je součástí jeho zdravotní dokumentace. Tu si posudková komise vyžádala a byla součástí podkladové dokumentace, ze které posudková komise při svém posouzení při jednání dne 14. 12. 2016 vycházela. Proto posudková komise dne 26. 4. 2017 konstatovala, že neshledala důvody pro doplnění posudku ve věci invalidity ze dne 14. 12. 2016. Krajský soud zhodnotil, že posudkové závěry jsou ve vzájemné shodě a nejsou mezi nimi žádné rozpory. Soud nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v posuzovaném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkových závěrů. Krajský soud má za prokázané, že u žalobce se nejedná o invaliditu, jestliže pokles jeho pracovní schopnosti představuje 20 %. V daném případě měl soud k dispozici odborné posudky, a to posudek lékaře OSSZ v Jindřichově Hradci ze dne 17. 12. 2015, dle něhož u žalobce poklesla jeho pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 20 %. Lékař ČSSZ dne 22. 3. 2016 dospěl k závěru, že u žalobce poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 20 %. Rovněž tak Posudková komise MPSV ČR v Českých Budějovicích dospěla k závěru, že u žalobce se jedná o pokles 20 % a shodně byl posouzen zdravotní stav žalobce i Posudkovou komisí MPSV ČR v Praze. Soud měl tedy k dispozici čtyři odborné posudky, které se shodovaly ve svých závěrech, že u žalobce se o invaliditu nejedná, proto soud nemá pochybnosti o správném zhodnocení zdravotního stavu žalobce a nebylo tedy namístě provádět další dokazování. Pokračování - 6 - 55Ad 2/2016 Soud proto uzavřel, že zdravotní stav žalobce byl správně posouzen ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Soud neshledal v postupu správních orgánů žádná pochybení, která by měla za následek nezákonnost rozhodnutí. K námitce žalobce, že jeho zdravotní stav se zhoršil, soud poznamenává, že žádná taková okolnost z lékařských zpráv, které byly podrobeny zkoumání posudkovou komisí, uvedená okolnost nevyplývá. K námitce žalobce, že byl nesprávně posouzen jeho zdravotní stav, respektive míra snížené pracovní schopnosti, kdy došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu, soud uvádí, že se jedná o žalobcův subjektivní pocit, který je v rozporu se čtyřmi shodujícími se objektivními posouzeními odborných lékařů a posudkových komisí. Jestliže byl zdravotní stav žalobce posouzen dvěma posudky Posudkové komise MPSV shodně, uzavřenými s tím, že pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce činí 20 %, nemá subjektivní přesvědčení žalobce, že je invalidní, oporu ve výsledcích dokazování. V tomto případě tedy není možné přisvědčit žalobci, že splňuje zákonné podmínky pro přiznání invalidního důchodu, pokut čtyři odborná posouzení jsou opačného názoru. Všechny posudky odborných subjektů jsou tedy ve shodě ohledně jeho zdravotního stavu a jsou i řádně odůvodněné. Jak vyplývá z vyjádření Posudkové komise MPSV ČR v Praze, posudková komise měla k dispozici veškerou zdravotní dokumentaci žalobce. Podmínky pro přiznání invalidního důchodu jsou upraveny v § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že pokles pracovní schopnosti žalobce pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav činí 20 %, pak žalobce invalidní není. Napadené rozhodnutí nebylo proto vydáno v rozporu s § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění, a proto krajský soud žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s., dle něhož úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat. Žalobce úspěšný nebyl, a proto mu náhrada nákladů řízení rovněž přiznána dle § 60 odst. 1 s.ř.s. nebyla.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Pokračování - 7 - 55Ad 2/2016 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 29. května 2017 Mgr. Helena Nutilová v. r. Samosoudkyně Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.