55 Ad 2/2018

Plný text

č. j. 55Ad 2/2018 - 43 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci Žalobce : Bc. J. K., DiS. bytem X proti žalované : Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 28. 12. 2017 č. j. X, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 2 55Ad 2/2018 1. Rozhodnutím ze dne 28. 12. 2017 shora uvedeného jednacího čísla žalovaná zamítla námitky žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 19. 10. 2017 a potvrdila uvedené rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona o důchodovém pojištění, neboť podle posudku o invaliditě Okresní správy sociálního zabezpečení Pelhřimov ze dne 9. 10. 2017 není žalobce invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 10 %.

2. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu, ve které poukázal na svůj zdravotní stav a na zdravotní obtíže, kterými trpí, a proto není schopen vykonávat žádnou práci. Posudkový lékař učinil závěr o jeho zdravotním stavu na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, aniž by podrobněji zkoumal jeho zdravotní stav. Má za to, že jeho postižení odpovídá položce 6b, kapitoly VI, přílohy vyhl. č. 359/2009 Sb., jako lehké funkční postižení, což odpovídá I. stupni invalidity. Navrhuje proto, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, neboť skutkový stav byl zjištěn dostatečným způsobem a dále s ohledem na závěr posudkové komise.

4. Krajský soud zajistil v rámci soudního řízení vypracování posudku prostřednictvím Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, která v posudkovém zhodnocení ze dne 6. 6. 2018 dospěla k závěru, že u žalobce se jedná zejména o sclerosis multiplex od roku 2016 a o CIS klinicky izolovaný syndrom dig. dle MR a klinického průběhu a o centrální vestibulární syndrom a o depresivní syndrom. Ostatní komorbidita, tj. stp. operaci vpáčeného hrudníku v 15 letech a po operaci tumoru na měkkém patře ve 24 letech a depresivní syndrom výrazným způsobem neomezují aktivní hybnost žalobce a nemají podstatný vliv na pracovní schopnost. Smyslové a duševní schopnosti postiženy 6. 4. 2018 (MUDr. A., neurologická ambulance Jihlava). Jsou citovány subjektivní obtíže – nejistota při chůzi, slabost končetin, chůze bez akroparez, sfinktery parciální inkontinence. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala v době rozhodné pro posouzení zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole VII, položka 6, písmeno a) vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity (vyhláška o posuzování invalidity) ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 10 %, komise tento pokles stanoví na 10 %. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR České Budějovice volí tuto procentní míru poklesu pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení s přihlédnutím k tíži obtíží, komorbiditě a profesi žalobce. Komise využívá § 3 výše citované vyhlášky č. 359/2002 Sb., v platném znění a zvyšuje horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti o 10 % bodů, na celkových 20 %. Je to z důvodu komorbidity, tj. přechodných poruch visu a dalších uvedených např. částečné inkontinence.

5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

6. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 55Ad 2/2018 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle ustanovení § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

7. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvojinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

8. Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 55Ad 2/2018 Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV ČR povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18).

9. Krajský soud při rozhodování vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované, dále z posudku, který byl vyhotoven posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích zasedající v řádném složení. Dle soudu posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právním úpravou, a proto jej krajský soud považuje za důkaz osvědčující řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Posudek posudkové komise MPSV zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi a s žalobkyní udávanými zdravotními potížemi. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru. Dle posudkového zhodnocení se u žalobce nejedná o invaliditu, jestliže u něj došlo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu k poklesu pracovní schopnosti pouze o 20 %, což neodpovídá žádnému stupni invalidity. Soud nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v daném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkového závěru. Krajský soud má za prokázané, že u žalobce se nejedná o invaliditu, jestliže pokles jeho pracovní schopnosti představuje 20 %. Soud vycházel z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, která učinila závěr, že u žalobce se o invaliditu nejedná. Zdravotní stav žalobce byl správně posouzen ke dni vydání napadeného rozhodnutí, kdy soud neshledal v postupu správních orgánů žádná pochybení, která by měla za následek nezákonnost rozhodnutí. K okolnosti, že žalobce má za to, že není schopen pracovat, nelze v případě rozhodování o přiznání invalidního důchodu přihlížet. Tato okolnost je zcela irelevantní.

10. K námitce, že byl nesprávně posouzen zdravotní stav žalobce, soud uvádí, že se jedná o subjektivní pocit žalobce, který je zcela v rozporu s objektivním posouzením odborných lékařů a posudkové komise. Jestliže zdravotní stav žalobce byl posouzen tak, že pokles pracovní schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce činí 20 %, nemá subjektivní přisvědčení žalobce, že je invalidní, oporu ve výsledcích dokazování. Proto nelze přisvědčit žalobci, že splňuje zákonné podmínky pro přiznání invalidního důchodu, jestliže posudkový závěr je zcela opačného názoru. K lékařské zprávě Mgr. O. Š. ze dne 25. 5. 2018 nemohl soud přihlédnout, neboť vychází ze skutkového stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tedy ze zdravotního stavu žalobce ke dni 18. 12. 2017.

11. Podmínky pro přiznání invalidního důchodu jsou upraveny v § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že pokles pracovní Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 55Ad 2/2018 schopnosti žalobce pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav činí 20 %, pak žalobce invalidní není. Napadené rozhodnutí nebylo proto vydáno v rozporu s § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění, a proto krajský soud žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s., dle něhož úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat. Žalobce úspěšný nebyl, a proto mu náhrada nákladů řízení rovněž přiznána dle § 60 odst. 1 s.ř.s. nebyla. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. České Budějovice dne 16. července 2018 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.