55 Ad 22/2021

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobkyně: L. P. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 10. 2021 č. j. X takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou dne 6. 12. 2021 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalované, jímž bylo rozhodnuto o jejích námitkách proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X tak, že námitky žalobkyně byly zamítnuty a uvedené rozhodnutí bylo potvrzeno s tím, že u žalobkyně se nejedná o invaliditu prvního stupně, jestliže pokles její pracovní schopnosti představuje 25 %.

2. Žalobkyně v žalobě poukázala na svůj zdravotní stav a na zdravotní obtíže, kterými trpí. Má za to, že jsou u ní splněny důvody pro pobírání invalidního důchodu, neboť její zdravotní stav dobrý není. Domnívá se, že její zdravotní stav byl nedostatečně posouzen.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, a to zejména s odkazem na posudek vypracovaný Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociální věcí ČR, dle něhož je u žalobkyně pokles pracovní schopnosti 25 %. Proto se u ní nejedná o invaliditu prvního stupně a žaloba je nedůvodná.

4. Krajský soud v rámci soudního řízení zajistil vypracování posudku prostřednictvím posudkové komise MPSV ČR v Českých Budějovicích, která v posudkovém zhodnocení ze dne 24. 1. 2022 dospěla k závěru, že u žalobkyně se jedná zejména o syndrom bolestivého ramene oboustranně – stp. burzectomii levého ramene v roce 2018, chronickou tendinitis m. supraspinatus levého ramene – sy. zmrzlého ramene vlevo se středně těžkým omezením hybnosti, o tendinitis šlachy m. supraspinatus pravého ramene bez významného omezení hybnosti, kdy žalobkyně se v roce 2009 podrobila operaci močového měchýře a gynekologické operaci v roce 2020.

5. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věci ve svém posudku uvedla, že hodnotí žalobkyni identickým posudkovým kritériem, kterým byla hodnocena lékařem LPS OSSZ i lékařem LPS ČSSZ určeným pro poruchy funkce v ramenních kloubech – jde o zdravotní postižení uvedené v kapitole XV, oddíl B, položka 3 přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Nelze konstatovat, že by hybnost v některém rameni byla na úrovni ztuhnutí, nelze tedy použít položky 3c) nebo 3d). Míra omezení hybnosti v levém rameni indikuje použití položky 3b). Vzhledem k tomu, že středně těžké omezení hybnosti bylo zjištěno jen v jednom ramenním kloubu, bylo by proto možno z taxačního rozmezí MPPS 15-25% volit pouze dolní hranici. Komise zohledňuje pracovní kvalifikaci posuzované volbou horní hranice taxace, kvalifikační potenciál je takto zohledněn dostatečně, není již důvodem k taxačnímu navýšení. Zdravotní postižení není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Ostatní poruchy zdravotního stavu pracovní potenciál nelimitují, nejsou důvodem k taxačnímu navýšení. Z důvodu zjištěného dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu u žalobkyně poklesla její pracovní schopnost do 35% a zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav neodpovídal k datu vydání napadeného rozhodnutí žádnému stupni invalidity. Zdravotní stav a jeho funkční důsledky byly pro účely posudkového závěru prvoinstančního i druhoinstančního lékaře LPS zjištěny v rozsahu, který je dostatečný pro použití posudkových kritérií stanovených v právních předpisech, protože byly objektivizovány všechny skutečnosti týkající se zdravotního stavu nebo jeho funkčních důsledků významné pro posudkový závěr. Posudková komise MPSV také prostudovala rehabilitační nález doplněný k jednání komise, tento však není důvodem ke změnovému posudku stejně tak změnový posudek není indikován s ohledem na vyšetření provedené při jednání komise.

6. Na základě takto provedeného vyhodnocení dospěla Posudková komise MPSV k závěru, že posudkový závěr z posudkových jednání ze dne 14. 6. 2021 a ze dne 8. 10. 2021 ve smyslu neuznání žádného stupně invalidity lze potvrdit. Pokud by posudková komise měla zdůvodnit oduznání invalidity, tak musí opakovat, že invalidita prvního stupně byla přiznána zmatečně – žalobkyně neměla žádnou významnou dysfunkci v oblasti cest močových a soustavy pohlavní. Komise může uvažovat, že při přiznání invalidity prvního stupně šlo o písařský omyl, lze uvažovat, že lékař SPS nechtěl použit kapitolu XIV, ale chtěl použít kapitolu XV, položky 3b) přílohy k vyhlášce určenou pro středně těžké omezení hybnosti kloubů ramenních, kde je dána MPPS na 15 – 25%. Při uznání invalidity prvního stupně bylo použito navýšení MPPS s ohledem na kvalifikační potenciál, komise toto považuje za posudkové nadhodnocení, žalobkyně je i jako osoba s omezenou pracovní schopností schopna vykonávat dělnické profese v plném pracovním úvazku (což i v současnosti vykonává). Ohledně námitek žalobkyně v žalobě se komise zaměřila na míru omezení hybnosti v obou ramenních kloubech a neshledala poruchu funkce takového stupně, aby toto bylo důvodem k invalidizaci.

7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s. ř. s., vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

8. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle ustanovení § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

9. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvojinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

10. Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV ČR povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu prvního či druhého stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012 č. j. 4 Ads 19/2012 - 18).

11. Posudek posudkové komise MPSV ČR v Českých Budějovicích zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi a s udávanými zdravotními potížemi.

12. Dle posudkového zhodnocení se u žalobkyně nejedná o invaliditu, jestliže u ní byl zjištěn pokles pracovní schopnosti pouze 25 %. Soud nemá pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v daném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkového závěru. Zdravotní stav žalobkyně byl posouzen řádně ke dni vydání napadeného rozhodnutí, když další lékařské zprávy po tomto datu nejsou pro přezkoumání napadeného rozhodnutí rozhodné. Žalobkyně proto nesplňuje zákonné podmínky pro dávku invalidního důchodu, jestliže dle posudkového zhodnocení nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %.

13. Podmínky pro přiznání invalidního důchodu jsou upraveny v § 38 a následující zákona o důchodovém pojištění. Bylo-li posudkem posudkové komise prokázáno, že u žalobkyně se nejedná o invaliditu, napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s § 39 odst. 1, 2 zákona o důchodovém pojištění, a proto byla žaloba jako nedůvodná podle § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítnuta.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., podle kterého má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. Žalobkyně ve věci úspěch neměla a úspěšné žalované soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila, ostatně ani ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. takové náklady přiznat neumožňuje.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. České Budějovice 21. února 2022 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně