55 Ad 22/2025

Rubrum

č. j. 55 Ad 22/2025- 25 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: S. T. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 11. 2025, čj. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení. Za správnost vyhotovení: Bc.

V. L. 2 55 Ad 22/2025

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce je poživatelem starobního důchodu, který mu byl přiznán před 1. 1. 2023. Dne 19. 12. 2022 osobně požádal na pobočce Okresní správy sociálního zabezpečení v Českém Krumlově (dále jen „OSSZ“) o zvýšení starobního důchodu za vychované dítě (tzv. výchovné) na syna. Při podání žádosti byla přítomna i žalobcova manželka, která souhlasila, že výchovné bude pobírat žalobce.

2. Dne 17. 9. 2025 žalobce požádal opět o zvýšení starobního důchodu za vychované dítě, a to tentokrát ve vztahu k jeho dceři, která v září roku 2025 dovršila 18 let. Taktéž s tím žalobcova manželka souhlasila.

3. Žalovaná žalobcovu žádost o zvýšení starobního důchodu za vychované dítě rozhodnutím ze dne 29. 9. 2025, čj. X, zamítla, neboť žalobce žádost podal po zákonem stanovené lhůtě ve smyslu čl. II bodu 5. zákona č. 323/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „novela č. 323/2021 Sb.“), tj. po datu 31. 12. 2024.

4. Žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím námitky žalobce zamítla a prvoinstanční rozhodnutí potvrdila.

II. Shrnutí žaloby

5. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 30. 12. 2025 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

6. Žalobce v první řadě namítá nesprávné právní posouzení otázky, zda bylo možné požádat o zvýšení starobního důchodu za vychované dítě před dovršením osmnáctého roku dítěte, a následky tohoto pochybení pro posouzení věci.

7. Žalobce uvedl, že podle čl. II bodu 5. novely č. 323/2021 Sb. mohly osoby, jimž byl starobní důchod přiznán před 1. 1. 2023, podat žádost o zvýšení důchodu za vychované dítě nejpozději do 31. 12. 2024. Zaměstnankyně OSSZ však žalobci poskytla informaci, že o tzv. výchovné lze požádat až po dovršení plnoletosti dítěte. Tuto informaci žalobce nyní považuje za nesprávnou, neboť podmínka „výchovy“ je v § 32 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, konstruována jako péče o dítě ve vymezeném období a po stanovenou dobu, což žalobce podle svého tvrzení splnil dávno před rokem 2024.

8. Žalobce proto namítá, že postup jeho jednání vycházel z nesprávné informace poskytnuté pracovnicí OSSZ, podle níž je podání žádosti podmíněno zletilostí dítěte. Napadené rozhodnutí se však touto námitkou věcně nezabývá. Žalovaná v něm vychází výlučně z uplynutí stanovené lhůty a pomíjí tvrzení žalobce, že opožděnost podání byla přímým důsledkem postupu a informace poskytnuté orgánem veřejné moci. Výklad právní úpravy zastávaný správním orgánem, podle něhož lze žádost podat až po dovršení 18 let věku dítěte, je dle žalobce nesprávný a vedl k podání jeho žádosti až po uplynutí stanovené lhůty.

9. Žalobce proto namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek právního posouzení a pro nedostatečné vypořádání rozhodných námitek. Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 3 55 Ad 22/2025 10. Druhým žalobním bodem je námitka porušení povinností správního orgánu při poučení účastníka a nedostatečné zjištění skutkového stavu. Žalobce uvedl, že spoléhal na výše popsanou informaci pracovnice OSSZ o nemožnosti podání žádosti z důvodu dceřiny neplnoletosti. Tuto skutečnost namítal od samého počátku, tedy již v řízení o námitkách. Žalovaná však tuto námitku neposoudila jako podstatnou, ač tak učinit měla.

11. Žalobce má za to, že jednal v dobré víře na základě sdělení správního orgánu, a proto nelze věc uzavřít pouhým odkazem na prekluzivní lhůtu. Žalovaná nezjistila úplný skutkový stav, a proto jsou její závěry předčasné. Žalobce dále namítá, že žalovaná měla zjistit, zda správní orgán chybnou informaci skutečně poskytl a zda byla tato informace důvodem opožděnosti podání žádosti. Dále si měla žalovaná vyžádat podklady od OSSZ, případně záznamy o podání a zhodnotit výpovědi žalobce a jeho manželky, která byla jednání s pracovnicí OSSZ přítomna. Nic z toho však žalovaná neučinila.

12. Žalobce proto namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí pro vady řízení spočívající v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a v nedostatečném vypořádání námitek.

13. Třetím žalobním bodem je ústavně konformní výklad a návrh na postup podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. Ačkoliv si je žalobce vědom existence přechodné právní úpravy spojené s časovým limitem pro uplatnění žádosti, má za to, že se v jeho případě jedná o natolik specifický případ, že soud má přednostně volit ústavně konformní výklad, který neklade pochybení státu k tíži jednotlivce. Nelze-li takového výkladu dosáhnout, navrhl žalobce krajskému soudu, aby tento zvážil postoupení věci Ústavnímu soudu.

14. Závěrem žalobce k prokázání svých tvrzení označil následující důkazy: správní spis žalované ve věci žádosti o výchovné na dceru včetně podání, záznamů OSSZ a interních podkladů; rozhodnutí žalované; výslech žalobce; výslech manželky žalobce; podle obsahu spisu případně výslech konkrétní zaměstnankyně OSSZ, která žalobci podala předmětnou nepravdivou informaci.

15. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalované

16. Žalovaná ve vyjádření k žalobě v první řadě shrnula právní úpravu, ze které při svém rozhodování vycházela. Poukázala především na čl. II bod 5. novely č. 323/2021 Sb., podle nějž osoba, které byl starobní důchod přiznán před 1. 1. 2023, musí žádost o zvýšení starobního důchodu za vychované dítě podat nejpozději do 31. 12. 2024. Nebyla-li žádost podána do uvedeného data, zvýšení za vychované dítě žadateli nenáleží.

17. Žalovaná dále uvedla, že žalobci je starobní důchod vyplácen od 13. 11. 2014 a byl mu přiznán na základě § 61a zákona o důchodovém pojištění ve znění účinném do 31. 12. 2022. Žádost o zvýšení starobního důchodu za výchovu dcery podal žalobce dne 19. 9. 2025, tzn. až po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Podle žalované lze kladně rozhodnout jen o žádostech uplatněných v zákonem stanoveném časovém období, tj. do 31. 12. 2024, a proto žádost žalobce zamítla.

18. K námitce špatně poskytnuté informace pracovnicí OSSZ žalovaná sdělila, že žalobce neoznačil konkrétní osobu, zaměstnankyni žalované, která mu měla tvrzenou informaci poskytnout. Žalobce rovněž neuvedl, kdy přesně mělo k podání této informace dojít. Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 4 55 Ad 22/2025 19. Žalovaná dále zdůraznila, že žádné ustanovení novely č. 323/2021 Sb. neomezuje uplatnění žádosti o zvýšení starobního důchodu za výchovu dítěte až po dosažení jeho plnoletosti.

20. Závěrem žalovaná uvedla, že nadále trvá na svém rozhodnutí ze dne 12. 11. 2025, neboť rozhodla v souladu s platnými právními předpisy. Z tohoto důvodu považuje žalobu za nedůvodnou.

21. Žalovaná navrhla, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

22. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

23. Žaloba není důvodná.

24. K důkazním návrhům žalobce krajský soud poznamenává, že se zčásti jedná o listiny obsažené ve správním spisu, kterým se však zpravidla dokazování neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). S ohledem na níže vyložené důvody tohoto rozhodnutí přitom nebylo zapotřebí provádět ve věci jakékoli jiné dokazování, neboť by nemohlo mít na výsledné posouzení vliv.

25. Dle čl. II bodu 1. novely č. 323/2021 Sb. platí, že „[s]tarobní důchody přiznané ode dne, který spadá do období před 1. lednem 2023, se zvýší o 500 Kč měsíčně za každé dítě, které pojištěnec vychoval, od splátky důchodu splatné v lednu 2023, jsou-li splněny podmínky stanovené v bodech 3 až 5; toto zvýšení náleží k procentní výměře starobního důchodu“ (důraz doplněn).

26. Dle čl. II bodu 5. novely č. 323/2021 Sb. dále platí, že „[ž]ádost se podává v případě starobních důchodů přiznaných před 1. lednem 2023 nejpozději do 31. prosince 2024“, přičemž „[n]ebyla-li žádost podána ve lhůtě uvedené ve větě čtvrté, zvýšení starobního důchodu podle bodu 1 nenáleží.“ 27. Vychovaným dítětem je přitom zapotřebí rozumět dítě, o které žadatel osobně pečoval po dobu alespoň deseti let do dovršení zletilosti, nenastal-li některý ze zákonem předvídaných speciálních případů jako například úmrtí dítěte po dosažení 5 let věku (viz § 32 odst. 4 ve spojení s § 34a odst. 3 zákona o důchodovém pojištění). Za standardních okolností je tedy podmínka výchovy dítěte splněná až tehdy, kdy dítě nabude zletilosti.

28. Z uvedeného je patrno, že zákonodárce stanovením lhůty pro podání žádosti o zvýšení starobního důchodu dle čl. II bodu 1. novely č. 323/2021 Sb. poměrně striktně omezil na případy, kdy dítě již nabylo zletilosti přede dnem 31. 12. 2024, resp. ke dni podání žádosti v rámci stanovené lhůty.

29. Za této situace žalovaná nepochybila, pokud žalobcovu žádost právě s tímto odůvodněním – byť stručněji vyjádřeným – zamítla. Z toho je i zřejmé, proč nepovažovala za důvodné žalobcovy odvolací námitky. Odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je proto přes jeho stručnost dostatečné a přezkoumatelné.

30. S ohledem na uvedené je pak i nerozhodné, jakou informaci sdělila žalobci pracovnice OSSZ. I pokud by pracovnice OSSZ žalobci poskytla nesprávnou informaci, mohla by mít tato skutečnost právní význam pouze tehdy, pokud by žalobce při správném poučení mohl svůj Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 5 55 Ad 22/2025 nárok uplatnit včas a zároveň by takový nárok mohl být úspěšný. O takovou situaci se však nejedná, neboť žalobce nesplňoval podmínky nároku ani v průběhu zákonné lhůty.

31. Žalobcova situace se v principu nikterak neliší od důchodců, jimž vznikl nárok na starobní důchod po účinnosti novely č. 323/2021 Sb. dne 1. 1. 2023.

32. V jejich případě dle § 34a odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí, že „[v]ýše procentní výměry starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29 odst. 1 až 4 nebo podle § 31, se na žádost zvyšuje ode dne, od něhož se tento důchod přiznává, za každé dítě, které pojištěnec vychoval “.

33. Dle § 34a odst. 3 věty poslední téhož zákona pak „[p]ři zvýšení za vychované dítě se přihlíží jen k výchově toho dítěte, které jako vychované pojištěnec uvedl v žádosti o přiznání starobního důchodu; není-li tato podmínka splněna, zvýšení za vychované dítě nenáleží “ (důraz doplněn).

34. Na uvedené navazuje § 83 odst. 4 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, „[v] žádosti o přiznání starobního důchodu je občan povinen uvést, zda žádá o zvýšení procentní výměry starobního důchodu z důvodu výchovy dítěte podle § 34a zákona o důchodovém pojištění “, a dále že dle § 84a téhož zákona se výchova dítěte pro účely výchovného prokazuje „při sepsání nebo podání žádosti o důchod “.

35. Z uvedeného je zřejmé, že zákonodárce obecně směřoval nárok na výchovné na případy, kdy dítě nabylo zletilosti ještě před vznikem nároku na starobní důchod žadatele. S pozdější žádostí o výchovné aktuální právní úprava vůbec nepočítá. S tímto jsou shora citovaná přechodná ustanovení novely č. 323/2021 Sb. ve své podstatě zcela v souladu, neboť pouze zohledňují skutečnost, že důchodce nemohl podat žádost o výchovné spolu s žádostí o přiznání starobního důchodu s ohledem na tehdy chybějící zákonnou úpravu.

36. Je to přitom právě zákonodárce, kdo stanoví podobu a rozsah systému sociálního zabezpečení. Správním soudům tato role nepřísluší.

37. Ostatně i Ústavní soud je k zásahům do této oblasti značně opatrný, a to i tehdy, pokud přijaté opatření dopadá odlišně na osoby v obdobném postavení. Například v nálezu ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 1/20, č. 14/2022 Sb., Ústavní soud konstatoval, že „se ve své ustálené rozhodovací praxi staví k přezkumu aplikace i interpretace sociálních práv zakotvených v hlavě čtvrté Listiny zdrženlivě, neboť si je vědom skutečnosti, že zákonná úprava i její použití jsou omezeny možnostmi státního rozpočtu, podloženými výsledky hospodaření státu. V tomto rámci se pak mohou uplatnit limity dané příslušnými články Listiny upravujícími sociální práva. Zároveň se tu jedná o otázky svou podstatou politické. Posouzení účelnosti a vhodnosti zákonné úpravy v této oblasti proto Ústavní soud v zásadě ponechává v pravomoci zákonodárce a do jeho činnosti, kromě případů zjištěné neústavnosti, nezasahuje. Pojmovým znakem sociálních práv je tak skutečnost, že nemají bezpodmínečnou povahu a lze se jich domáhat pouze v mezích platných zákonů (srov. čl. 41 odst. 1 Listiny, resp. jiná ustanovení odkazující na zákonnou úpravu, jako např. čl. 32 odst. 6 Listiny). Tato absence přímé vymahatelnosti se projevuje v nutnosti jejich náležité zákonné konkretizace, což je současně i podmínkou konkrétní realizace jednotlivých sociálních práv [viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/07 ze dne 23. 3. 2010 (N 61/56 SbNU 653; 135/2010 Sb.) a sp. zn. Pl. ÚS 2/08 ze dne 23. 4. 2008 (N 73/49 SbNU 85; 166/2008 Sb.)].“ Za správnost vyhotovení: Bc. V. L. 6 55 Ad 22/2025 38. Ústavní soud k tomu dodal, že „[d]iskrece poskytnutá zákonodárci v čl. 41 odst. 1 Listiny, resp. v čl. 32 odst. 6 Listiny však není neomezená. Zákonné vymezení podmínek realizace sociálních práv nesmí být v rozporu se základními ústavními principy a nesmí zasahovat do samotné podstaty těchto základních práv. Stejně jako v případě základních práv a svobod přímo vymahatelných na základě Listiny musí též v případě sociálních práv zákonodárce respektovat pravidlo uvedené v čl. 4 odst. 4 Listiny, podle něhož při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu (již citovaný nález sp. zn. Pl. ÚS 2/08, body 52-56).“ 39. Krajský soud neshledal, že by shora citovaná zákonná úprava z relativně široce vymezené diskrece zákonodárce v sociálních věcech vybočovala. Pokud zákonodárce zamýšlí poskytnout určité skupině obyvatel určitý benefit (zde v podobě výchovného ve výši 500 Kč měsíčně za vychované dítě), neznamená to automaticky, že neposkytnutí téhož benefitu jiné skupině popírá podstatu a smysl některého ze základních práv (zde právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří dle čl. 30 Listiny základních práv a svobod). Nic takového ostatně žalobce ani netvrdí, v podstatě žádnou ústavněprávní argumentaci nepředkládá a pouze zcela obecně uvádí, že jeho případ je specifický. Krajský soud proto nepovažoval za nutné předložit věc k posouzení Ústavnímu soudu dle čl. 95 odst. 2 Ústavy.

V. Závěr a náklady řízení

40. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobce ani žalovaná nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl ve věci úspěšný a v případě žalované § 60 odst. 2 s. ř. s. takovéto právo ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče výslovně vylučuje.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 4. června 2026 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Bc. V. L.