55 Ad 23/2021

Rubrum

č. j. 55 Ad 23/2021 - 38 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: X, nar. X, bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, IČO 00551023 sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2021, č. j. MPSV-2021/162656-913 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „soud“) byla dne 6. 12. 2021 doručena žaloba, jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 15. 10. 2021, č. j. MPSV- 2021/162656-913 (dále jen „napadené rozhodnutí“), a vrácení věci žalovanému k dalšímu Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 2 55 Ad 23/2021 řízení. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 28. 7. 2021, č.j. 54325/2021/CBU, jímž byl žalobci od 1. 6. 2021 snížen příspěvek na živobytí z částky 3 860 Kč na 2 490 Kč měsíčně, a to v souladu s § 61, § 67 § 44 odst. 3 a odst. 7 písm. b) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“).

2. Žalobce namítá, že neobdržel od úřadu práce potvrzení o ukončení režimu osoby dočasně práce neschopné. Žalobce dále napadl skutečnost, že dávka mu nebyla vyplácena v měsíčních lhůtách vždy v měsíci, za který náležela, a proto nebyla splněna podmínka pobírání měsíčně se opakující dávky déle než 6 kalendářích měsíců. Žalobci byla dávka za měsíce srpen až září 2020 vyplacena až v říjnu 2020, další výplata za následující měsíce proběhla až v dubnu 2021, a to pouze na základě jím podaných odvolání. Nelze souhlasit s tvrzením na str. 5 žalovaného rozhodnutí o posuzování aktivity žalobce „v aktuálních měsících od srpna 2020 do prosince 2020 a za měsíc květen 2021“, tedy dobou 6 měsíců pro posuzování jeho aktivity, kdy v tomto období měl kromě října 2020 dávky nepřiznané, odejmuté a nevyplacené. Při posuzování aktivity žalobce by mělo být vycházeno z 6 měsíců po sobě jdoucích.

3. Žalobce dále poukazuje na nedostatek důkazů o tom, že porušil zákon o pomoci v hmotné nouzi, pokud jde o snahu o zvýšení příjmu vlastní prací. Žalovaný vyšel z toho, že žalobce se dle odborného poradce pro zprostředkování pana Š. měl možnost zúčastnit příslušných projektů, ale nezúčastnil se. Dle žalobce jej poradce neinformoval, neporadil mu ani mu nenabídl možnost účasti na projektech. Žalobce v měsíci květnu 2021 projevil aktivní snahu o spolupráci s úřadem práce. Žalobce rovněž poukázal na omezení, která mu plynou z doložené chronické respirační choroby a poruchy imunity. Dle žalobce mu v důsledku nevyplácení dávky v měsíčních intervalech byla ztížena možnost zvýšit si příjem vlastním přičiněním, konkrétně možnost uplatnění nároku na dávky důchodového pojištění (zabezpečení). Žalobce z uvedených důvodů navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

II. Vyjádření žalovaného

4. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 31. 1. 2022 navrhl zamítnutí žaloby. K jednotlivým žalobním námitkám pak uvedl následující.

5. K režimu dočasné pracovní neschopnosti žalovaný uvedl, že jeho uznání i ukončení je v pravomocí ošetřujícího lékaře a úřad práce v této souvislosti nemá žádné povinnosti, k tvrzenému pochybení proto nemohlo dojít.

6. Namítal-li žalobce, že mu neměla být snížena dávka na existenční minimum, protože nebyla vyplácena v pravidelných měsíčních platbách po dobu šesti měsíců po sobě jdoucích, pak k tomu žalovaný konstatoval, že dle § 38 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi vzniká nárok na příspěvek na živobytí dnem splnění podmínek. Žalobce splňoval podmínky od měsíce srpna 2020, přičemž doba šesti měsíců nebyla přerušena nepravidelností jejich výplat. Po dobu řízení o žalobcových odvoláních neexistoval pravomocný titul pro výplatu dávky.

7. Ke zkoumání snahy o zvýšení příjmů vlastním přičiněním žalovaný uvedl, že toto není limitováno lhůtou šesti měsíců po sobě jdoucích, tudíž pokud správní orgány hodnotily žalobcovu snahu v období od srpna do prosince 2020 a v květnu 2021, tj. s vyloučením Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 3 55 Ad 23/2021 doby pracovní neschopnosti žalobce, činily tak v souladu s právními předpisy. K namítané nemožnosti zúčastnit se projektu Úřadu práce žalovaný poukázal na to, že projekt je realizován od 1. ledna 2019 a žalobce o něm byl prokazatelně informován. Ze spisového materiálu nevyplývá, že by žalobce v květnu 2021 či v jiném období komunikoval s Úřadem práce ve snaze zvýšit si svůj příjem vlastní prací. V průběhu správního řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že žalobce byl v posuzovaných obdobích v této snaze nějak omezen.

8. Žalovaný doplnil dne 16. 5. 2022 vyjádření k žalobě, ve kterém uvedl, že žalobci byla ve správním řízení nesprávně přerušena doba rozhodná pro posouzení jeho pracovních aktivit, když z uvedeného pochybení žalobce pouze benefitoval. Žalobci byla dávka přiznána a vyplácena od srpna 2020, kdy po dobu následujících šesti měsíců byla u žalobce zkoumána snaha zvýšit si příjem vlastní prací. Jednalo se o měsíce od srpna do prosince 2020 a květen 2021. V období od ledna do dubna 2021 hodnocení pracovních aktivit bylo úřadem práce pozastaveno, neboť v důsledku administrativní chyby byl v programu evidence příjemců dávek u žalobce uveden údaj o dočasné pracovní neschopnosti pro uvedené období. Ze stejného údaje o dočasné pracovní neschopnosti pak vycházel i žalovaný při vydání napadeného rozhodnutí. S ohledem na absenci dokladů o dočasné pracovní neschopnosti měly být pracovní aktivity žalobce posuzovány bez přerušení, tedy od srpna 2020 do ledna 2021. Pokud by žalobce nebyl v období od ledna do dubna 2021 posuzován jako dočasně pracovně neschopný, dávka by mu byla snížena už od ledna 2021 a nikoliv od června 2021. Proto u něj byla v jeho prospěch fakticky prodloužena doba, po kterou se mu dávka nemohla snížit.

II. Obsah správního spisu

9. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

10. Žalobce si podal dne 4. 8. 2020 žádost o příspěvek na živobytí, když tato dávka mu byla vyplácena od srpna 2020. Dne 13. 7. 2021 úřad práce kontaktoval odborného poradce pro zprostředkování zaměstnání s dotazem, zda měl žalobce možnost v měsíci květnu 2021 účastnit se projektů PDU a bylo úřadu sděleno, že žalobce tuto možnost měl, ovšem těchto projektů se nezúčastnil. Úřad práce proto oznámením ze dne 13. 7. 2021 zahájil správní řízení ve věci změny výše dávky. Žalobce měl možnost seznámit se s podklady rozhodnutí i se k nim vyjádřit. Dne 20. 7. 2021. žalobce požádal o prodloužení lhůty k vyjádření se k podkladům rozhodnutí s odůvodněním, že probíhá řízení o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání s následkem ukončení pobírání dávky, příspěvku na živobytí. Úřad práce dne 28. 7. 2021 rozhodl o snížení příspěvku na živobytí z částky 3 860 Kč na částku 2 490 Kč měsíčně, a to ode dne 1. 6. 2021. V odůvodnění uvedl, že neshledal žádost o prodloužení lhůty k vyjádření se k podkladům jako důvodnou s tím, že v rozhodném období květen 2021 došlo ke změně rozhodných skutečností – změny výše částky živobytí žadatele s tím, že příspěvek na živobytí je žalobci vyplácen déle než 6 měsíců, proto částka živobytí činí 2 490 Kč. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal, nesouhlasil se snížením dávky příspěvku na živobytí z důvodu epidemiologické situace a s tím souvisejícím zdravotním stavem, kdy byl omezen se zúčastnit na projektech organizovaných úřadem práce a dále namítal nesplnění zákona při výplatě dávky, neboť mu byla dávka vyplacena v říjnu 2020 a pak až v měsíci dubnu 2021.

11. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce jako nedůvodné zamítnuto a rozhodnutí úřadu práce ze dne 28. 7. 2021 bylo potvrzeno s tím, že úřad práce postupoval při snížení Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 4 55 Ad 23/2021 částky životního minima na částku existenčního minima u žalobce v souladu se zákonem o pomoci v hmotné nouzi. Od srpna 2020 do prosince 2020 a za měsíc květen 2021 tedy po dobu 6 měsíců se u žalobce zjišťovalo splnění podmínek stanovených v § 12 zákona o pomoci hmotné nouzi. Jelikož žalobce neprojevil snahu zvýšit si příjem vlastní prací po dobu 6 měsíců ve smyslu ustanovení § 12 zákona o pomoci hmotné nouzi, došlo pak v červnu 2021 ke snížení částky živobytí na existenční minimum, neboť se u něj jedná o osobu, na kterou se vztahuje ustanovení § 24 odst. 1 písm. f) zákona o pomoci v hmotné nouzi. Ze spisové dokumentace nevyplývá, že by v uvedených měsících žalobce splnil podmínky § 12 zákona o pomoci hmotné nouzi.

IV. Právní názor soudu

12. Soud ve věci rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť obě strany s tímto postupem souhlasily.

13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

14. Žaloba není důvodná.

15. Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí úřadu práce o přiznání dávky hmotné nouze – příspěvku na živobytí ve snížené výši 2 490 Kč měsíčně, a to dle § 61, § 67 a § 44 odst. 3 a odst. 7 písm. b) zákona o pomoci v hmotné nouzi č. 111/2006 Sb.

16. Podle § 44 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi, změní-li se skutečnosti rozhodné pro výši dávky tak, že dávka má být snížena, provede se snížení dávky od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářní měsíci, ve kterém tato změna nastala.

17. Podle § 23 zákona o hmotné nouzi výše příspěvku a živobytí činí, není-li dále stanoveno jinak, za kalendářní měsíc rozdíl mezi částkou živobytí osoby (§ 24 odst. 1) a příjmem osoby (§ 9 odst. 2), není-li osoba společně posuzována s jinými osobami (§ 2 odst. 1).

18. Podle § 24 odst. 1 písm. f) zákona o pomoci hmotné nouzi částka živobytí osoby činí u osoby, která pobírá příspěvek na živobytí déle než 6 kalendářních měsíců, částka existenčního minima; zvýšení částky živobytí podle § 25 – 28 této osobě nenáleží. Toto ustanovení se nevztahuje na osobu, u které se nezkoumá snaha zvýšit si příjem vlastní prací (§ 11 odst. 3), osobu s nárokem na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, osobu prokazatelně se účastnící se na projektech organizovaných krajskou pobočku Úřadu práce, osobu, která je výdělečně činná, osobu, která je invalidní ve II. stupni, a osobu, která vykonává veřejnou službu v rozsahu alespoň dvaceti hodin v kalendářním měsíci.

19. V daném případě byl žalobci příspěvek na živobytí ve výši 3 860 Kč vyplácen do května 2021, kdy od měsíce června 2021 byl žalobci tento příspěvek na živobytí snížen. V souvislosti s tím soud poznamenává, že žalobce není osobou, u které se nezkoumá snaha zvýšit si příjem vlastní prací (§ 11 odst. 3), osobou s nárokem na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, osobou prokazatelně se účastnící na projektech organizovaných úřadem práce, osobou, která je výdělečně činná, osobou, která je invalidní ve II. stupni a osobou, která vykonává veřejnou službu v rozsahu alespoň 20 hodin v kalendářním měsíci. Proto byl dán předpoklad pro snížení částky životního minima na částku existenčního minima po rozhodném období, za které se zkoumá splnění Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 5 55 Ad 23/2021 podmínek pro nárok na dávku v průběhu poskytování opakující se dávky dle § 10. V daném případě u žalobce podle žalovaného bylo rozhodným obdobím pro splnění podmínek pro nárok na dávku měsíc květen 2021, kdy od měsíce června 2021 již došlo ke snížení příspěvku na živobytí. Žalobci totiž od podání žádosti v srpnu 2020 byla vyplácená dávka na příspěvek na živobytí ve výši životního minima jednotlivce, ve výši 3 860 Kč, dle § 2 zákona o životním a existenčním minimu, když v souladu s § 24 odst. 1 písm. f) zákona o pomoci hmotné nouzi byla zjišťována aktivita žalobce, když za aktivitu je považována skutečnost, že příjemcem dávky příspěvku na živobytí je osoba výdělečně činná nebo vykonává veřejnou službu ve stanoveném měsíčním rozsahu nebo se účastní v projektech organizovaných úřadem práce. V daném případě nesprávně žalovaný vycházel z toho, že žalobce byl uznán za osobu dočasně práce neschopnou v měsíci leden – duben 2021, proto neposuzoval v uvedených měsících aktivity žalobce, ovšem následně, jak vyplývá z doplnění vyjádření žalovaného, žalobci byla nesprávně přerušena doba rozhodná pro posouzení jeho aktivit, neboť došlo k administrativní chybě, kdy u žalobce byl v programu evidence příjemců dávek uveden údaj o dočasné pracovní neschopnosti za uvedené období, přestože žalobce nebyl v dočasné pracovní neschopnosti.

20. V daném případě, jestliže osoba pobírá příspěvek na živobytí po dobu delší než 6 měsíců, následně se snižují mu dávky na částku existenčního minima dle § 24 odst. 1 písm. f) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, přičemž osoba, která pobírá dávku, se takovému snížení může vyhnout, pokud se například zúčastní projektů na úřadu práce nebo pokud je výdělečně činná. Tato dávka se nesnižuje v případě, kdy osoba nemá objektivní možnost si zvýšit příjem vlastní prací, kdy mezi takové situace patří typicky dočasná pracovní neschopnost, kdy po dobu dočasné pracovní neschopnosti se posuzování pracovních aktivit přerušuje. V daném případě ovšem, jak bylo zjištěno, žalobce dočasně v pracovní neschopnosti nebyl, proto neměla být přerušena doba rozhodná pro posouzení jeho pracovních aktivit. Lze proto přisvědčit žalobci, že v daném případě ve správním spise není doklad o dočasné pracovní neschopnosti, a proto s ohledem na absenci uvedeného dokladu měly být pracovní aktivity žalobce posuzovány bez přerušení, tedy od srpna 2020 do ledna 2021. V daném případě, jestliže žalobce nebyl dočasně pracovně neschopný v období od ledna dubna 2021, dávka měla být snížena již od ledna 2021 a nikoliv od června 2021.

21. Dále se soud zabýval tím, zda správní orgány měly dostatečně jiným způsobem zjištěno, že žalobce není osobou prokazatelně účastnící se na projektech organizovaných úřadem práce.

22. Soud má za to, že snížení příspěvku na živobytí na částku existenčního minima ve smyslu § 24 odst. 1 písm. f) zákona o pomoci v hmotné nouzi se nevztahuje skutečně pouze na ty příjemce dávky, kteří se prokazatelně účastnili některého z projektu organizovaných příslušnou Krajskou pobočkou úřadu práce ČR. Pokud se příjemce dávky prokazatelně projektu neúčastnil, nezkoumá orgán pomoci v hmotné nouzi důvody, pro které se tak stalo. Stejně tak nezkoumá, z jakých důvodů například příjemce nebyl výdělečně činný nebo vykonával veřejnou službu.

23. V případě žalobce bylo prokázáno, že žalobce se žádného z projektů organizovaných úřadem práce nezúčastnil, toto zjištění bylo pro rozhodnutí o výše příspěvku na živobytí v částce životního minima dostačující.

24. V daném případě správní orgány správně po dobu 6 měsíců u žalobce zkoumaly snahu zvýšit si příjem vlastní prací, když v případě žalobce měly být tyto aktivity posuzování bez Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 6 55 Ad 23/2021 přerušení, tedy od srpna 2020 do ledna 2021. Úřad práce realizuje od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2023 projekt na podporu zaměstnanosti dlouhodobě evidovaných uchazečů o zaměstnání, kdy žalobce byl o tomto projektu informován úřadem práce a rovněž tak měl možnost se s tímto programem seznámit na webových stránkách. Rovněž žalobce neuvedl žádnou překážku, proč se nemohl tohoto programu v rámci uvedeného projektu zúčastnit, rovněž se správního spisu nevyplývá, že by v uvedeném období žalobce komunikoval s úřadem práce či by vyvinul sám nějakou aktivitu zvýšit si příjem vlastní prací. V případě žalobce tedy nebyla zjištěna aktivita, tedy skutečnost, že žalobce jakožto příjemce dávky na živobytí byl výdělečně činný, nebo by vykonával veřejnou službu ve stanoveném měsíční rozsahu nebo se nějaký způsobem zúčastnil v projektech organizovaných úřadem práce. Soud proto uzavřel, že správně byla posouzena žalovaným snaha žalobce zvýšit si příjem vlastním přičiněním. Žalobce má za to, že zkoumání snahy o zvýšení příjmu vlastním přičiněním je zákonem limitováno šesti měsíci po sobě jdoucích, když v případě žalobce, kdy bylo zjištěno, že nebyl dočasně práce neschopen, je tato námitka zcela irelevantní. Správně bylo zjištěno, že žalobce sám neměl snahu o spolupráci s úřadem práce jak je jím tvrzeno v žalobě. Žádný důkaz o tom ve spise založen není, když žalobce nespecifikoval komunikaci s úřadem práce v květnu 2021. V případě žalobce nebyly zjištěny žádné skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že by byl žalobce omezen ve snaze zvýšit si svůj příjem vlastním přičiněním. V souvislosti s tím soud poznamenává, že skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku je povinen vždy doložit žalobce.

V. Závěr, náklady řízení

25. Na základě uvedených argumentů dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 7 55 Ad 23/2021 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 31. srpna 2022 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J.M.