55 Ad 3/2016
č. j. 55 Ad 3/2016-64
V PLATNOSTIRubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobkyně M. Č., zastoupené advokátem Jiřím Hřídelem, se sídlem Písek, Vnitřní Město, Fráni Šrámka 136, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 3. 2016 čj. X, takto:
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Rozhodnutím ze dne 15. 3. 2016 čj. X žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., a podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 9. 2015, čj. X, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek daných ustanovením § 38 zákona o důchodovém pojištění. Proti shora uvedenému rozhodnutí žalované podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. V žalobě poukázala na svůj zdravotní stav a na zdravotní obtíže, kterými trpí a poukázala na posudkový závěr, dle něhož její pokles pracovní schopnosti představuje 30 %. Žalobkyně nesouhlasí s posudkovým zhodnocením, které tvořilo podklad pro rozhodnutí žalovaného o námitkách, neboť neobstojí v testu úplnosti přesvědčivosti a správnosti. Má za to, že její zdravotní postižení má být hodnoceno dle kapitoly XIII, oddílu E, bod 1c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. V souvislosti s tím poukazuje na lékařské zprávy, dle kterých je žalobkyni doporučena práce bez jakékoli zátěže. Posudek není úplný, správný ani přesvědčivý a nedostojí ani požadavků na řádné odůvodnění posudkového závěru. Žalobkyně má za to, že v jejím případě není důvod pro nepoužití položky 1c) vzhledem k mnohočetnému postižení páteře doloženému lékařskými zprávami specialistů. Žalobkyně se rovněž dlouhodobě léčí v psychiatrické ambulanci MUDr. Ž., což je doloženo ambulantní zprávou. Psychické potíže žalobkyně jsou vážného charakteru, přičemž jejich charakter nebyl v posudkovém hodnocení doposud řádně zahrnut. Rozhodnutí žalované spočívá na nesprávně a neúplně zjištěném skutkovém stavu a je nepřezkoumatelné, a proto navrhuje jeho zrušení a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí pro nedůvodnost, posudky vypracovanými lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 13. 8. 2015 a lékařem pracoviště České správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 8. 3. 2016 byl plně posouzen a zjištěn zdravotní stav žalobkyně. Tyto posudky považuje žalovaná za objektivní. Žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhla důkaz posudkem příslušné posudkové komise ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Krajský soud v rámci soudního řízení nechal vyhotovit posudek Posudkovou komisí MPSV ČR v Českých Budějovicích. Dle posudku Posudkové komise MPSV ČR v Českých Budějovicích se u žalobkyně jedná zejména o chronické lumbalgie, degenerativní změny páteře, operace TLIF pro degenerativní stenózu L4/5, foraminálně vlevo v terénu skoliózy LS páteře, střední poruchu dynamiky a o nekonstantní kořenovou iritaci, aktuálně pravostranné kořenové postižení S1 bez oslabení a o recidivující CB syndrom, převážně levostranný, o hypertenzi a o smíšenou úzkostně depresivní poruchu s výrazným spolupodílem situačním, s dobrou odezvou na léčbu. Posudková komise v posudku ze dne 15. 8. 2016 učinila závěr, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost je chronický bolestivý páteřní syndrom v oblasti bederní a intermitentně i krční, stav po operaci bederní páteře, degenerativní změny páteře. Jde o postižení dvou úseků páteře s omezenou pohyblivostí, výraznou poruchou statiky, méně dynamiky, v průběhu s nekonstantními projevy kořenové iritace, aktuálně EMG nález postižení kořene S1 vpravo. Klinický neurologický nález je lehký, bez motorického oslabení jako projevu poškození nervu. Nejsou příznaky neurogenního močového měchýře. Na poklesu pracovní schopnosti se podílí i smíšená anxiózně depresivní porucha. Zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole XIII, oddíl E, položce 1b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., lehké funkční postižení, kde je uveden pokles pracovní schopnosti 10 – 20 %. Vzhledem k míře obtíží, stavu prognosticky závažnému, hodnotí komise i při maturitním vzdělání horní hranicí rozmezí. Pro další poškození zdravotního stavu, psychické, navyšuje tuto hodnotu o maximálních 10 %, takže celková hodnota poklesu pracovní schopnosti činí 30%. Komise nemůže zdůvodnit zařazení do položky 1c) středně těžké postižení, neboť pro zařazení do této položky je nezbytné, aby byla splněna většina zde uvedených kritérií, nepostačuje prokázání jedné či dvou těchto skutečností. Pokud je zjištěno funkční postižení menšího rozsahu, než je uvedeno v dané položce, jsou zjištěny jen některé funkční projevy, je nutno použít položky s nižším procentním hodnocením míry poklesu pracovní schopnosti nebo při využití vyšší položky dolní hranici míry poklesu pracovní schopnosti snížit až o 10 procentních bodů. Toto komise nepovažuje za adekvátní, neboť takovýmto postupem by nemohla zohlednit další poškození zdravotního stavu. Výsledek posouzení je shodný se závěrem České správy sociálního zabezpečení, (námitkové řízení ze dne 8. 3. 2016). Oproti posudku Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 13. 8. 2015 komise konstatuje přítomnost dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, rozhodující jsou chronické dlouhodobé vertebrogenní potíže, nikoliv stav pooperační. Komise vzhledem k chronicitě obtíží považuje zdravotní stav za dlouhodobě nepříznivý. Po prostudování spisové dokumentace, kompletní zdravotní dokumentace praktického lékaře a ambulantní psychiatrické dokumentace, i z lékařských nálezů poskytnutých žalobkyní (MUDr. F. Ž., psychiatr ze dne 14. 4. 2016, MUDr. P. H., neurolog, ze dne 17. 2. 2016, MUDr. J. H., psychiatrie ze dne 9. 8. 2016, MUDr. J. D., MR C páteře ze dne 14. 6. 2016, MR bederní páteře ze dne 13. 6. 2016, MUDr. R. D., ortopedie ze dne 5. 4. 2016, ze dne 21. 6.2016, MUDr. M. F., neurologie ze dne 2. 5. 2016, EMG, MUDr. K. B. ze dne 4. 5. 2016, MUDr. J. H., neurologie ze dne 13. 7. 2016, MUDr. F. Ž., psychiatrie ze dne 14. 4. 2016, MUDr. P. H., neurologie ze dne 17. 2. 2016) komise považuje za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti chronický vertebrogenní algický syndrom bederní páteře, degenerativní změny páteře a stav po operaci páteře. Kritériem pro posouzení zdravotního stavu je nález funkční, tedy porucha funkce, nikoliv nález MR a jiných zobrazovacích metod, neboť tyto o funkčním stavu nic nevypovídají a s tímto ani nemusí korelovat. Pro zařazení do určité položky je nezbytné, aby byla splněna většina kritérií, která tuto položku charakterizují. V případě žalobkyně tomu tak není, není závažná porucha dynamiky páteře, není funkčně významný neurologický nález, není neurogenní močový měchýř, není poškození nervu, projevující se omezením motoriky. Proto je nutno použít položku nižší. Pokud by byla použita požadovaná vyšší položka, při splnění minima kritérií by bylo nutno snížit dolní hranici. Pro žalobkyni toto není výhodné, neboť by nemohla být zohledněna spoluúčast psychických potíží. Jako důkaz míry zdravotního postižení nelze použít statistické značky MKN, neboť slouží k jiným účelům a často bývají použity zcela nahodile. Žalobkyně nesouhlasila se shora uvedeným posudkovým zhodnocením, namítala, že její zdravotní stav je bagatelizován, a proto navrhovala vypracování srovnávacího posudku. Žalobkyně nesouhlasila rovněž s jednáním a postupem MUDr. F., členky komise. Soud zajistil vypracování srovnávacího posudku prostřednictvím posudkové komise MPSV ČR v Praze. Posudková komise MPSV ČR v Praze v posudku ze dne 29. 11. 2016 učinila závěr, že k datu vydání napadeného rozhodnutí se jedná u žalobkyně o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl chronický bolestivý syndrom páteře, stav po neurochirurgické operaci s residuálním postižením, o zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položka 1, pod 1b), přílohy k vyhlášce č. 359/2009 sb., pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 10 – 20 %. Ve zvoleném bodovém hodnocení jsou zohledněny i další zdravotní postižení, které se vyskytují v souhrnné klinické diagnóze. Vzhledem k jeho vlivu na schopnost využít dosažené vzdělání a nabytou praxi, pro možnost dosažení rekvalifikace či pokračování v předchozí výdělečné činnosti, se podle ustanovení § 3 odstavce 2 cit. vyhlášky tato hodnota zvyšuje o 10 %, celkově činí 30 %. Zařazení do položky 1c) nebo 1d) není možné provést, protože zdravotní postižení zde uvedeným kritériím neodpovídá. Jde tak o totožné hodnocení jak bylo učiněno v rámci řízení o námitkách posudkem ze dne 8. 3. 2016 i posudkem PK MPSV ze dne 15. 8. 2016. V posudku Okresní správy sociálního zabezpečení bylo posudkově podhodnoceno vertebrogenní postižení, kde sice po operaci nejsou přítomny výpadové jevy (parézy, poruchy čití, svalové atrofie, oslabení svalového korzetu), ale trvá dysfunkce páteře s verifikovanými známkami degenerativního postižení zobrazovacími metodami. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se nepovažuje duševní porucha, protože není zřejmé, že k datu vydání napadeného rozhodnutí se jednalo o postižení, které by bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Nepochybně se však jednalo o psychosociální faktor zvyšující riziko vývoje chronické bolesti. Žalobkyně je bez zdravotní újmy schopna vykonávat soustavnou pracovní činnost v podmínkách vhodných pro vertebropata, znamená to vyloučení náročné práce spojené se zvýšenou fyzickou námahou, manipulací s těžkými břemeny, práce ve vynucené či nefyziologické poloze, v nepříznivých klimatických podmínkách, také práce náročné psychicky. Komise se zabývala i doloženými lékařskými nálezy po době rozhodné pro posouzení (lékařská zpráva psychiatra MUDr. Ž. ze dne 14. 4. 2016, zpráva z EMG vyšetření ze dne 31. 8. 2016 MUDr. B., zpráva neurochirurga ze dne 9. 9. 2016 MUDr. K., zpráva PL MUDr. H. ze dne 14. 9. 2016) a konstatovala, že doložené lékařské nálezy korespondují se zjištěným zdravotním stavem a funkčním postižením žalobkyně. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání, konaném dne 10. 8. 2016. Krajský soud provedl dokazování posudkem posudkové komise ze dne 22. 6. 2016. Žaloba není důvodná. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle ustanovení § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV ČR povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18). Krajský soud při rozhodování vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a dále z doplnění dokazování posudkem Posudkové komise MPSV ČR v Českých Budějovicích ze dne 15. 8. 2016 a posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze ze dne 29. 11. 2016. Posudek MPSV ČR v Českých Budějovicích byl vyhotoven Posudkovou komisí MPSV ČR zasedající v řádném složení, kdy žalobkyně byla jednání přítomna, přičemž Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR měla k dispozici i kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobkyně. Posudková komise musí být tvořena minimálně třemi členy, a to posudkovým lékařem, který je předsedou komise, tajemnicí a odborným lékařem některého klinického oboru. V daném případě takto komise složena byla. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou. Při jednání Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích byl přítomen neurolog a rovněž tak i další lékař z oboru psychiatrie. Touto posudkovou komisí byl učiněn závěr, že u žalobkyně se jedná o pokles pracovní schopnosti 30 %, když její zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole XIII, oddílu E, položce 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kde je uveden pokles pracovní schopnosti 10 – 20 %. Vzhledem k míře obtíží, stavu prognosticky závažnému hodnotila komise rovněž i další poškození zdravotního stavu a to psychické, a proto navýšila tuto hodnotu o maximálních 10 %. K žádosti žalobkyně byl vypracován srovnávací posudek Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze, která dospěla ke zcela shodnému závěru jako Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Zdravotní postižení bylo podřazeno zcela shodně jako Posudkovou komisí MPSV ČR v Českých Budějovicích a rovněž zcela shodně bylo vysvětleno posudkovou komisí, z jakého důvodu nelze zdravotní postižení žalobkyně podřadit pod postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položka 1, bod 1c). Dle Posudkové komise toto zařazení do položky 1c) není možné provést, neboť zdravotní postižení žalobkyně uvedeným kritériím neodpovídá. Obě posudkové komise tedy zhodnotily zdravotní stav totožně, jak bylo učiněno i v rámci řízení o námitkách posudkem ze dne 8. 3. 2016. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nebyla považována u žalobkyně duševní porucha, neboť nebylo zřejmé, že k datu vydání napadeného rozhodnutí se jednalo o postižení, které by bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Komise učinila závěr, že žalobkyně je bez zdravotní újmy schopna vykonávat soustavnou pracovní činnost. K námitce žalobkyně, že Posudková komise MPSV ČZ v Praze nejednala ve správném složení, neboť nebyl v komisi přítomen psychiatr, ale pouze neuroložka, soud uvádí, že se jednalo o složení řádné, neboť rozhodující zdravotní postižení žalobkyně je neurologické povahy, proto jako další lékař byl správně do komise přizván neurolog. Krajský soud zhodnotil oba shora uvedené posudky posudkové komise za úplné a přesvědčivé, neboť posudkové komise se vypořádaly se všemi rozhodujícími skutečnostmi a žalobkyní udávaným skutečnostem. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru. V posudku je vysvětleno, z jakých důvodů se posudková komise ztotožnila s výsledkem námitkového řízení, kdy došlo ke zcela shodnému zhodnocení zdravotního postižení žalobkyně. Bylo i náležitě vysvětleno, proč tomu tak je a sice z důvodu, že u žalobkyně se jedná o chronický bolestivý syndrom páteře, o stav po neurochirurgické operaci s residuálním postižením, což je nutno podřadit pod postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položka 1, bod 1c), přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Obě posudkové komise posoudily zdravotní stav žalobkyně komplexně, věnovaly se podrobně všem lékařským zprávám. Oba posudkové závěry jsou ve vzájemné shodě, a taktéž oba jsou ve shodě s posudkovým závěrem lékaře v rámci námitkového řízení. Krajský soud proto nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v daném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkových závěrů Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích i v Praze a rovněž tak i posudkového lékaře České správy sociálního zabezpečení. Závěr o tom, že žalobkyně nebyla v době vydání napadeného rozhodnutí invalidní, byl jednoznačně potvrzen shora uvedenými posudky, podle nichž k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované poklesla její pracovní schopnost o 30 %. Krajský soud k hodnocení posudku uvedených posudkových komisí uzavírá, že svými parametry obstály jako stěžejní důkaz pro zjištění otázky invalidity žalobkyně. Krajský soud považuje tímto skutkový stav za řádně zjištěný a prokázaný, o správnosti přesvědčivosti a úplnosti posudku posudkových komisí nemá krajský soud žádné pochybnosti. Pokud jde o lékařské zprávy, které žalobkyně doložila po době rozhodné pro posouzení, tedy po datu vydání napadeného rozhodnutí, tak k těmto zprávám přihlížet v daném případě nelze, neboť se týkají zdravotního stavu žalobkyně k datu vyhotovení této zprávy. Přesto jak vyplývá z posudkového zhodnocení Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze tak komise se zabývala těmito doloženými lékařskými zprávami, a konstatovala, že tyto lékařské zprávy korespondují se zjištěným zdravotním stavem a funkčním postižením žalobkyně. Rovněž tak Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích měla k dispozici zprávu od psychiatra MUDr. Ž. ze dne 14. 4. 2016 a rovněž i od psychiatričky MUDr. J. H. ze dne 9. 8. 2016. Po prostudování těchto lékařských zpráv komise považovala za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s dopadem na pokles pracovní schopnosti u žalobkyně chronický vertebrogenní algický syndrom bederní páteře, degenerativní změny páteře a stav po operaci páteře a následně zcela podrobně bylo zdůvodněno, z jakého důvodu byl učiněn závěr ohledně rozhodujícího zdravotního postižení žalobkyně. K námitce žalobkyně, že nebyla přizvána k ústnímu jednání, přestože trvala na své osobní účasti u jednání, soud uvádí, že žalobkyně byla přítomna jednání u Posudkové komise MPSV ČR v Českých Budějovicích, v případě srovnávacího posudku nebyla její účast na jednání nutná, jestliže její zdravotní stav byl dostatečně objektivizován dostupnou zdravotnickou dokumentací, kdy žalobkyně u komise by vyšetřována tedy nebyla. Žalobkyně byla přítomna jednání u Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Její právo v účasti u jednání tedy zkráceno nebylo. Pokud jde o předložení lékařských zpráv ze dne 1. 11. 2016 a ze dne 9. 9. 2016, tak uvedené zprávy měla komise při vypracování posudkového zhodnocení k dispozici, jestliže je žalobkyně komisi zaslala poštou. Posudková komise se tedy uvedenými zprávami zabývala a jak bylo uvedeno výše, shledala je za irelevantní. Návrh navrhovatelky, aby byla žalobkyně opakovaně posouzena jinou Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, eventuálně aby opětovně byla žalobkyně posouzena Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze, neboť nebyla přítomna jednání, soud jako nedůvodný zamítl, neboť posudkové zhodnocení je soudem považováno za správné, jak bylo zdůvodněno v předchozí pasáži rozsudku. Soud považoval za zcela nadbytečné opětovné posouzení zdravotního stavu žalobkyně, neboť její zdravotní stav byl zjištěn dostatečně a náležitě i posouzen. Podmínky pro přiznání invalidního důchodu jsou upraveny v § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav činí 30 %, pak žalobkyně není invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Krajský soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovanou, tak té nelze náhradu nákladů řízení přiznat podle § 60 odst. 2 s. ř. s.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 19. prosince 2016 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.