55 Ad 3/2021

Rubrum

č. j. 55 Ad 3/2021 - 29 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobkyně: Ing. L. H. bytem proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2021, č. j. x takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 55 Ad 3/2021 I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2021, č. j. MPSV-2021/5707-913, jímž bylo rozhodnuto o jejím odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR, Krajské pobočky v Českých Budějovicích, č. j. 39128/2020/PIS ze dne 21. 9. 2020, kterým nebyl na základě žádosti žalobkyně podané dne 27. 5. 2020 přiznán příspěvek na péči dle § 7 zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, kdy napadeným rozhodnutím bylo uvedené rozhodnutí zčásti změněno tak, že slova v souladu s § 7 odst. 2 uvedeného zákona se nahrazuje slovy, v souladu s § 3 písm. c) uvedeného zákona, kdy podle ustanovení § 90 odst. 5 správního řádu bylo uvedené rozhodnutí ve zbytku potvrzeno.

2. Žalobkyně se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, neboť nesouhlasí s posudkem posudkového lékaře, že není osobou starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby a dále, že zdravotní stav žalobkyně není dlouhodobě nepříznivý ve smyslu § 3 písm. c) zákona o sociálních službách, neboť toto hodnocení je v rozporu s jejím zdravotním stavem a lékařskými nálezy. Má za to, že její zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý, posudkový lékař učinil tento závěr, aniž by podrobněji zkoumal její zdravotní stav, kdy nebyla ani přizvána na jednání. Dále v žalobě odkázala na svůj zdravotní stav a na zdravotní obtíže, kterými trpí. Její zranění jsou dlouhodobá a dlouhodobě nepříznivě omezují funkční schopnosti nutné pro zvládání jednotlivých základních životních potřeb a je proto osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Žalobkyně se léčí od roku 2008 s bipolární afektivní poruchou, specifickými poruchami osobnosti a bronchiálním astmatem stresového původu. Tato onemocnění dlouhodobě a nepříznivě omezují její funkční schopnosti a znemožňují jí plnohodnotný život. Jestliže by bylo správně provedeno hodnocení jejího zdravotního stavu, její zdravotní stav měl být hodnocen podle § 3 písm. c) zákona č. 108/2006 Sb. a § 9 odst. 1, 2, 4 a 5 písm. a), b), d), e), f), g), h), i), j), což odpovídá závislosti na pomoci jiné osoby druhého až třetího stupně. Žalobkyně má za to, že rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, kdy posudková komise nesprávně posoudila její zdravotní stav.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. K tvrzení žalobkyně, ohledně posouzení jejího zdravotního stavu bez osobního vyšetření, žalovaný uvedl, že v případě žalobkyně nenastaly takové okolnosti, které by implikovaly nutnost jejího osobního vyšetření, neboť komise vycházela z dostatečně aktuální zdravotnické dokumentace, včetně lékařské zprávy, na kterou odkazuje žalobkyně. Účast žalobkyně proto nebyla na jednání komise nutná. Dále žalovaný poukázal na to, že se s posudkovými závěry žalobkyně měla možnost seznámit před vydáním rozhodnutí, když žalobkyně tohoto práva v rámci správního řízení nevyužila. Z dostupných podkladů nevyplývají takové skutečnosti, které by odůvodňovaly uznání žalobkyně za osobu závislou na pomoci jiné osoby. Podklady, ze kterých komise vycházela, byly jednoznačné. Posudek splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti. K tvrzení žalobkyně, že posudkové závěry jsou v rozporu s lékařskou zprávou MUDr. P. ze dne 7. 8. 2020, žalovaný uvedl, že předmětnou zprávu měla posudková komise k dispozici a její závěry ve svém posudku zohlednila. Žalovaný tedy shromáždil zákonem stanovené podklady pro rozhodnutí, kdy posudková komise vycházela z relevantních a aktuálních lékařských nálezů. V řízení o návrhu žalobkyně nedošlo k žádnému pochybení, a proto žalobu považuje za nedůvodnou. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 55 Ad 3/2021 4. Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně si podala dne 27. 5. 2020 žádost o příspěvek na péči.

5. Dne 18. 6. 2020 bylo provedeno sociální šetření formou telefonického rozhovoru a písemného sdělení, kterým byla zjišťována schopnost žalobkyně zvládat základní životní potřeby dle § 9 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. Dne 4. 9. 2020 provedla Okresní správa sociálního zabezpečení Písek posouzení zdravotního stavu pro účely příspěvku na péči, kdy okresní správa sociálního zabezpečení dospěla k závěru, že u žalobkyně se nejedná o osobu, která se podle § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby, kdy žalobkyně potřebuje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pomoc při následujících základních životních potřebách, a to péče o zdraví a péče o domácnost. Proto žalobkyni nebyl přiznán příspěvek na péči. Proti tomuto rozhodnutí si podala žalobkyně odvolání.

6. Žalovaný si vyžádal pro účely odvolacího řízení posouzení zdravotního stavu žalobkyně Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálního zabezpečení České Budějovice. Posudková komise vycházela při vypracování posudku ze zdravotní dokumentace praktického ošetřujícího lékaře a dále ze zdravotní dokumentace mimo jiné MUDr. M. P. a dále ze zprávy Psychiatrické nemocnice Písek a Psychiatrické kliniky VFN Praha, psychiatrie Nemocnice České Budějovice a od neurologa MUDr. J. K.. Posudková komise učinila posudkový závěr, že zdravotní stav žalobkyně nevede k neschopnosti zvládat základní životní potřeby, proto nejde o zdravotní stav dlouhodobě nepříznivý. Proto se žalobkyně nepovažuje za závislou osobu na pomoci jiné fyzické osoby dle § 8 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb. ve znění zákona č. 366/2011 Sb. Výsledek posouzení byl odlišný od závěru okresní správy sociálního zabezpečení, neboť posudková komise nezjistila takovou míru funkčního omezení, které by vedlo k neschopnosti zvládat základní životní potřeby. Proto od 27. 5. 2020 nejde o osobu starší 18 let, která se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Zdravotní stav není dlouhodobě nepříznivý ve smyslu § 3 písm. c) zákona o sociálních službách. Žalovaný s odkazem na tento posudkový závěr shledal odvolání nedůvodným a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný konstatoval, že předpokladem pro stanovení stupně závislosti je existence dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Musí se jednat o takový zdravotní stav, který dlouhodobě nepříznivě omezuje nebo bude omezovat funkční schopnosti nutné pro zvládání jednotlivých základních životních potřeb. To znamená, že je-li přítomno zdravotní postižení, třeba i vážného charakteru, které u konkrétní osoby neomezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání jednotlivých základních životních potřeb, nejde ve smyslu zákona o sociálních službách o nepříznivý zdravotní stav, neboť není naplněno kritérium nepříznivosti, kdy nejsou omezeny funkční schopnosti nutné pro základní životní potřeby. Další podmínkou uznání dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je kritérium dlouhodobosti takového zdravotního postižení a jeho funkčních dopadů. To je, nezvládání základních životních potřeb z důvodu nepříznivého zdravotního stavu trvá nebo bude trvat déle než jeden rok. Nelze-li konstatovat dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, neprovádí se hodnocení schopnosti zvládat jednotlivé základní životní potřeby. Žalovaný pak vyhodnotil posudek posudkové komise za úplný, objektivní a přesvědčivý stěžejní důkazní prostředek, který vycházel z kompletní zdravotní dokumentace ošetřujícího lékaře a dalších odborných lékařských nálezů a sociálního šetření.

7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s. ř. s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 55 Ad 3/2021 8. Žalobkyně má za to, že nezvládá základní životní potřebu mobility, stravování, oblékání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, omezeně osobní aktivity a rovněž tak i péče o domácnost. Je zcela odkázána na pomoc své přítelkyně.

9. Právní úprava poskytování příspěvku na péči je obsažena v zákoně o sociálních službách a prováděcí vyhlášce č. 505/2006 Sb. S účinností od 1. 1. 2012 platí, že osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. [§ 8 odst. 2 zákona o sociálních službách].

10. Podle § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách dále platí, že při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Podle ustanovení § 9 odst. 4 téhož zákona platí, že při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

11. Základní direktiva pro hodnocení jednotlivých schopností zvládat životní potřeby je rozvedena v § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách, podle něhož pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.

12. Tato direktiva jsou dále konkretizována v ustanovení § 1 odst. 4 vyhlášky č. 505/2006 Sb., podle něhož platí, že za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu.

13. Podle § 2 citované vyhlášky dále platí, že při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 55 Ad 3/2021 rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení.

14. Řízení o přiznání příspěvku se zahajuje na základě písemné žádosti podané na předepsaném tiskopise Ministerstva práce a sociálních prací nebo se zahajuje z úřední moci. Způsob hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby je posuzován podle 10 kritérií základních životních potřeb, které jsou specifikovány v příloze č. 1 vyhlášky. Ohledně schopnosti mobility se posuzuje, zda osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, používat dopravní prostředky včetně bariérových. V rámci posuzování schopnosti orientace je podstatné, zda osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat. Při posuzování komunikace je důležité, zda osoba je schopna se dorozumět a porozumět, a to mluvenou srozumitelnou řečí a psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky. Schopnost stravování se posuzuje tak, zda osoba je schopna vybrat si ke komunikaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim. Podmínka zajištění oblékání a obouvání je splněna tehdy, pokud je osoba schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. K naplnění podmínky zajištění tělesné hygieny se posuzuje, zda osoba je schopna použít hygienické zařízení, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se. Ohledně naplnění podmínky fyziologické potřeby se posuzuje, zda osoba je schopna včas používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky. Ke splnění podmínky péče o zdraví musí být osoba schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovená léčebná a ošetřovatelská opatření a používat k tomu potřebné léky, pomůcky (schopnost zvládat základní životní potřebu se hodnotí ve vztahu ke konkrétnímu zdravotnímu postižení a režimu stanovenému ošetřujícím lékařem). V rámci splnění podmínky osobní aktivity musí osoba být schopna vstupovat do vztahů s jinými osobami, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku i prostředí jako vzdělání, zaměstnání, volnočasové aktivity, zařizovat své záležitosti. K naplnění podmínky péče o domácnost je třeba hodnotit, zda je osoba schopna nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si teplé jídlo a nápoj, vykonávat běžné domácí práce, obsluhovat topení a udržovat pořádek.

15. Za neschopnost zvládání životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 55 Ad 3/2021 stavu zvládnout alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

16. Posouzení zdravotního stavu je podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu věcí odborně medicínskou, k níž nemají soudy potřebné odborné znalosti, a proto vždy vychází z vyjádření subjektů, které takové znalosti mají. Z tohoto důvodu soudy kladou při hodnocení zdravotních posudků zvýšený důraz na jejich jednoznačnost, úplnost a přesvědčivost (viz rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2013 č. j. 3 Ads 24/2013 – 34. K rozhodnutí o žalobcem uplatněné námitky je povolán soud, neboť se jedná o posouzení právní otázky.

17. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek tohoto soudu ze dne 3. 2. 2010, č. j. 3 Ads 77/2009-60, www.nssoud.cz) „na posudek závislosti osoby na péči je třeba nahlížet jako na kterýkoli jiný důkazní prostředek, neboť se jedná sice o tzv. povinný důkaz, nicméně nikoliv o závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Posudek podléhá hodnocení správního orgánu, jeho správnost není nikterak presumována. Ačkoliv odborné lékařské závěry posudku nepodléhají hodnocení správních orgánů, neboť k tomu nemají správní orgány odborné lékařské znalosti, nezbavuje je to povinnosti hodnotit provedené důkazy ve správním řízení, a tudíž i správnost posudku z hlediska jejich úplnosti a přesvědčivosti.“ Jinak řečeno, správní orgán nemůže bez dalšího převzít závěr posudkové komise jako pravdivý, aniž by se úplností a přesvědčivostí jejího posouzení nezabýval. Základním předpokladem pro to, aby správní orgán mohl vyhodnotit přesvědčivost a úplnost předloženého posudku, je přezkoumatelnost posudku vzhledem k jeho zákonem stanoveným podkladům vymezeným v § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách. Správní orgán musí tedy vycházet z posudku, který obsahuje nejen výrok, ale který musí být řádně a přesvědčivě odůvodněn s odkazem na doložený nález ošetřujícího lékaře, výsledek sociálního šetření a výsledek funkčního vyšetření (viz rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 50/2009 - 63). K závěrům o úplnosti a přesvědčivosti posudku správní orgán tedy může dospět jen tehdy, pokud se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především pak s těmi, které namítá účastník řízení uplatňující nárok na příspěvek na péči. Všechny tyto skutečnosti žalovaný v napadeném rozhodnutí zohlednil a konstatoval, že posudek vyhodnotil jako úplný, objektivní a přesvědčivý stěžejní důkazní prostředek, který vycházel jak ze zdravotní dokumentace, sociálního šetření, vypořádal namítané skutečnosti a i funkční důsledky zdravotního postižení žalobce.

18. Z uvedeného vyplývá, že příspěvek na péči se podle § 7 zákona o sociálních službách poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby za účelem zajištění potřebné pomoci, a to ve výši stanovené na základě zjištěného stupně závislosti.

19. Z § 3 písm. c) vyplývá, že dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem je zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá, nebo má trvat déle než jeden rok, který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb.

20. Z § 7 odst. 2 vyplývá, že nárok na příspěvek na péči má osoba uvedená v § 4 odst. 1, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8, pokud jí tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče nebo poskytovatel sociálních služeb.

21. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 55 Ad 3/2021 posuzovaný namítá a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzením obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. Z toho tedy vyplývá, že správní orgány při posuzování žádosti o příspěvek na péči mají jasně stanovená pravidla a meze, v rámci kterých se při svém rozhodování musí pohybovat. V rámci posuzování závislosti pomoci na jiné fyzické osoby správní orgány vychází z příslušných postupů, v nichž je stanoveno, kterou ze základních životních potřeb osoba zvládá či nikoli. Správním orgánům ani soudům nepřísluší činit medicínské závěry. U posudků je pak nutné, aby vyhověly mimo jiné kritériím stanoveným v judikatuře zdejšího soudu na jejich úplnost a přesvědčivost. V daném případě správní orgány na základě příslušného posudku dospěly k závěru, že žalobkyně od 27. 5. 2010 není považována za závislou na pomoci jiné fyzické osoby, kdy její zdravotní stav není dlouhodobě nepříznivý ve smyslu § 3 písm. c) zákona č. 108/2006 Sb. ve znění zákona č. 366/2011 Sb.

22. Krajský soud se zaměřil na to, zda posudek Posudkové komise MPSV naplňuje výše uvedené požadavky vyplývající z judikatury Nejvyššího správního soudu. Žalovaný posuzoval posudek rozhodnutí na straně 7-8 uvedeného rozhodnutí. Správní orgán nezpochybnil závěr uvedeného posudkového zhodnocení, kdy odvolací orgán považoval posudek za úplný a do té míry přesvědčivý s tím, že v posudku nebyly zjištěny žádné nesrovnalosti. Posudková komise vycházela při vypracování posudku z kompletní zdravotní dokumentace ošetřujícího lékaře, odborných lékařských zpráv a sociálního šetření. Soud se ztotožnil se žalovaným, že posudek je úplný a přesvědčivý, proto lze na základě jeho závěru rozhodnout.

23. Krajský soud proto vyšel při rozhodování ze shora uvedeného posudku posudkové komise, která zkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborného lékaře psychiatra. Posudková komise učinila posudkový závěr, že zdravotní stav žalobkyně nevede k neschopnosti zvládat základní životní potřeby, proto nejde o zdravotní stav dlouhodobě nepříznivý. Proto žalobkyně není považována za závislou osobu na pomoci jiné fyzické osoby ve smyslu § 8 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., kdy posudková komise nezjistila takovou míru funkčního omezení, které by vedlo k neschopnosti zvládat základní životní potřeby. K námitkám žalobkyně bylo uvedeno, že doložená funkční míra zdravotního postižení z hlediska somatického i psychického stavu nevede k neschopnosti zvládat základní životní potřeby. Neurologický nález je bez závažnější patologie až na omezenou dynamiku páteře středního stupně a poruchu citlivosti levé dolní končetiny, kdy duševní onemocnění omezuje žalobkyni jen v době relapsů, které však vyžaduje ústavní péči. Rovněž současnou léčbu opichy či rehabilitace nelze hodnotit z hlediska stavu dlouhodobě nepříznivého s dopadem na zvládání základních životních potřeb. Z uvedeného je zřejmo, že se posudková komise zabývala veškerými zdravotními postiženími žalobkyně, proto soud považuje posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý.

24. Z posudku vyplývá, že nebyl shledán důvod žalobkyni vyšetřovat, neboť obsáhlá odborná lékařská dokumentace dostatečně dokládá její zdravotní stav. Tato podkladová dokumentace byla vyhodnocena za dostatečnou. U žalobkyně nenastaly takové okolnosti, kdy by byla nutnost jejího osobního vyšetření. Posudková komise vycházela jak ze zdravotnické dokumentace včetně dalších lékařských zpráv i z lékařské zprávy od psychiatra, na kterou je žalobkyní v žalobě odkazováno (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 Ads 272/2017 ze dne 7. 9. 2017). Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 8 55 Ad 3/2021 25. Žalobkyni bylo doručeno vyrozumění o pokračování řízení i vyrozumění o právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí dne 21. 12. 2020 s tím, že byla stanovena lhůta 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto vyrozumění. Na toto vyrozumění však žalobkyně nereagovala. Z protokolu o jednání posudkové komise vyplývá, že posudková komise prostudovala podkladovou dokumentaci, která byla dostatečná k projednání v nepřítomnosti a k přijetí posudkového závěru.

26. Soud shledal napadené rozhodnutí za věcně správné, jestliže bylo napadené rozhodnutí potvrzeno, neboť žalobkyně není osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby v žádném stupni závislosti, neboť její zdravotní stav nebyl uznán dlouhodobě nepříznivým ve smyslu § 3 písm. c) zákona o sociálních službách k datu 27. 5. 2020, kdy si žalobkyně podala žádost o příspěvek na péči. Posudkovou komisí nebyl uznán zdravotní stav žalobkyně dlouhodobě nepříznivým, proto posudková komise ani neposuzovala zvládání či nezvládání jednotlivých základních životních potřeb. Správný je proto závěr žalované, že žalobkyně nesplňuje předpoklad pro přiznání příspěvku na péči, proto soud žalobu neshledal důvodnou a podle § 78 odst. 7 s.ř.s. ji v plném rozsahu zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. Žalobkyně ani žalovaná nemají právo na náhradu nákladů řízení, kdy žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a v případě žalované podle § 60 odst. 2 s.ř.s. takovéto právo ve věcech sociální péče výslovně vylučuje.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 24. června 2021 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.