55 Ad 4/2018

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci Žalobce: J. J. r. č. XX bytem R.11, 395 01 P. zast. Mgr. Helenou Martínkovou, advokátkou sídlem Palackého 351, 390 01 Tábor proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 6. 12. 2017 č. j. XX takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění:

1. Rozhodnutím ze dne 6. 12. 2017 č. j. XX žalovaná zamítla námitky žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. XX ze dne 21. 8. 2007 a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, kdy jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 15 %.

2. Žalobce v žalobě poukázal na to, že se u něj jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, neboť jeho zdravotní stav je daleko vážnější, než jak jej posoudili posudkoví lékaři žalované. Žalobce tedy namítá nesprávné posouzení zdravotního stavu a míru poklesu pracovní schopnosti správním orgánem.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, a to zejména s ohledem na posudek vypracovaný posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, dle něhož rovněž celková míra poklesu pracovní schopnosti představuje 15 %.

4. Krajský soud zajistil v rámci soudního řízení vypracování posudku prostřednictvím posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, která v posudkovém zhodnocení ze dne 10. 7. 2018 dospěla k závěru, že u žalobce se jedná o juvenilní idiopatickou artritis – polyartikuklární forma HLA B27 pozitivní, kdy od června 2006 je žalobce na biologické léčbě, jde o dlouhodobě kompenzovaný stav, vývoj do ankylozující spondylitidy druhého stupně s chronickým dorsalgiemi bez radikulopatie. Dále se u žalobce jedná o iridocyklitis v anamnéze, v roce 2001, 2012 a o stav po fraktuře levé tibie v roce 2008 a o stav po mírné dysplazii kyčlí, o suspektní Jacson epilepsii a o tříselnou kýlu vlevo.

5. Posudková komise MPSV po prostudování podkladové dokumentace a na základě vlastního zjištění při jednání dospěla k závěru, že jde u žalobce o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje jeho fyzické schopnosti a má vliv na pokles jeho pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je systémové onemocnění pohybového aparátu, které původně mělo charakter juvenilní idiopatické arthritis, léčen byl zprvu léčbou imunosupresivní, při pokusu o snížení dávkování má žalobce v adolescenci recidivu artritidy. Pak nasazena léčba biologická, od ní již projevy artritidy ve smyslu postižení velkých či malých kloubů končetin neměl, laboratoř je dlouhodobě v normě. Od roku 2014 uvádí revmatolog přechod do ankylozující spondylitidy II. stupně – postiženy má typicky SIK, vnímá bolesti páteře, nemá ale žádné strukturální změny na páteři. Pro bolesti postupně v posledním roce byl zkracován interval aplikace biologické léčby. Od února 2018 je na normální plné dávce, tedy aplikace jedenkrát týdně, dále užívá nesteroidní antirevmatika a analgetika. Komise hodnotí žalobce odlišným posudkovým kritériem, než kterým byl hodnocen lékařem LPS OSSZ i lékařem ČSSZ, to s ohledem na skutečnost, že nyní klinický obraz, RTG nález i subjektivní potíže odpovídají diagnóze ankylozující spondylitis. Jedná se o zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddíl E, položka 3b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Je tak hodnocen posudkovým kritériem pro ankylozující spondylitidu, položkou pro stavy s lehkým funkčním postižením, která je určena pro postižení více než dvou úseků páteře s lehkým omezením pohyblivosti nebo postižení jednoho úseku páteře s lehkým omezením pohyblivosti a postižení více než dvou kloubů s minimálním až lehkým omezením pohyblivosti nebo postižení více než dvou kloubů s lehkým omezením pohyblivosti. Uvedenému posudkovému kritériu žalobce odpovídá jen hraničně, na páteři žádné významné funkční postižení nemá, komise používá tuto položku s ohledem na postižení SIK. Z taxačního rozmezí MPPS 15-20 % je s ohledem na kvalifikační potenciál plně indikováno volit jen dolní hranici rozmezí 15 %. Toto je indikováno, přestože si žalobce zkrátil pracovní úvazek – při svém VŠ vzdělání má žalobce široké možnosti rekvalifikace. Zkrácení úvazku následně po oduznání invalidity se jeví jako suspektně účelové, subjektivně sice udává zhoršení potíží, nálezy revmatologa ale laboratorně aktivitu zánětlivého onemocnění nedokládají, není doložena ani RTG progrese.

6. Zdravotní postižení není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. K datu napadených rozhodnutí zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav neodpovídal žádnému stupni invalidity. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí dospěla k závěru, že posudkový závěr z posudkových jednání ze dne 4. 8. 2017 a ze dne 1. 12. 2017 ve smyslu neuznání žádného stupně invalidity lze potvrdit.

7. K námitkám žalovaného uvedeným v žalobě komise uvádí, že zdravotní stav žalobce, respektive míra funkčního postižení vyplývající z poruchy zdravotního stavu žalobce, to i při zohlednění dalšího vývoje onemocnění žalobce, není vážnější, než jak byl popsán posudkovými lékaři žalované strany, respektive nezdůvodňuje stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti, než jak byla stanovena prvoinstančním a druhoinstančním lékařem LPS. K datu vydání napadeného rozhodnutí nebyl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb.

8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

9. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle ustanovení § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

10. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvojinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

11. Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV ČR povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18).

12. Krajský soud vycházel při svém rozhodování ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované, dále z posudku vyhotoveného posudkovou komisí MPSV ČR v Českých Budějovicích zasedající v řádném složení. Dle soudu předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto je krajským soudem považován za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované.

13. Posudek posudkové komise MPSV ČR v Českých Budějovicích zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi a se žalobcem udávanými zdravotními potížemi.

14. Dle posudkového zhodnocení se u žalobce nejedná o invaliditu, jestliže u něj došlo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze k poklesu pracovní schopnosti o 15 %. Soud nemá pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v daném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkového závěru. Soud uzavřel, že zdravotní stav byl řádně posouzen ke dni vydání napadeného rozhodnutí. K lékařským zprávám po dni vydání napadeného rozhodnutí nebylo možno v rámci řízení před soudem přihlédnout, neboť je vždy rozhodný zdravotní stav žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí.

15. K námitce žalobce, že nebyl správně posouzen jeho zdravotní stav, soud uvádí, že se jedná o žalobcův subjektivní pocit, který je v rozporu s objektivním posouzením odborných lékařů a posudkovou komisí, jestliže pokles soustavné výdělečné činnosti žalobce činí 15 %. Subjektivní přesvědčení žalobce, že se u něho jedná o invaliditu, nemá oporu ve výsledcích dokazování. Nebylo proto možné přisvědčit žalobci, že splňuje zákonné podmínky pro přiznání invalidního důchodu, jestliže posudkové zhodnocení je opačného názoru. Soud poznamenává, že z vyjádření posudkové komise vyplývá, že měla k dispozici veškerou zdravotní dokumentaci žalobce rozhodnou ohledně zdravotního stavu žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí.

16. Žalobce navrhoval doplnění znaleckého posudku, neboť posudková komise neměla k dispozici lékařskou zprávu od MUDr. J. (Revmatologický ústav Praha 2) ze dne 18. 5. 2017. Následně bylo ze spisu ověřeno, že posudková komise měla k dispozici lékařskou zprávu ze dne 10. 8. 2017 vydanou MUDr. K. J., proto bylo zcela nadbytečné doplňovat posudkové zhodnocení, jestliže posudková komise měla při posouzení zdravotního stavu žalobce k dispozici uvedenou lékařskou zprávu staršího data.

17. Žalobce soudu předložil přehled pracovních neschopností od 23. 10. 2017 do současné doby, tento důkaz ovšem není rozhodný pro posouzení invalidity, jestliže bylo z posudkového zhodnocení zjištěno, že u něho pokles pracovní činnosti představuje 15 %.

18. Podmínky pro přiznání invalidního důchodu jsou upraveny v § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že pokles pracovní schopnosti žalobce pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav činí 15 %, pak se u žalobce se nejedná o invaliditu.

19. Soud proto dospěl k závěru, že je správný závěr žalované, že se u žalobce nejedná o invaliditu, jestliže komise učinila závěr, že zdravotní stav žalobce představuje pokles pracovní schopnosti 15 %. Napadené rozhodnutí proto bylo vydáno v souladu s § 39 odst. 1, 2, zákona o důchodovém pojištění, a proto soud žalobu jako nedůvodnou dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s. ř. s., dle něhož úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat. Žalobce úspěšný nebyl, a proto mu náhrada nákladů řízení rovněž nemohla být přiznána s odkazem na § 60 odst. 1 s. ř. s. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 27. srpna 2018 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně