55 Ad 4/2024

Rubrum

č. j. 55 Ad 4/2024- 57 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce: J. Ř., narozený dne bytem zastoupeného Mgr. Petrem Švrčkem sídlem Žižkova třída 183/33, 370 01 České Budějovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 8 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 24. 1. 2024, č. j. X takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou dne 28. 3. 2024 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalované, jímž bylo rozhodnuto o jeho námitkách proti rozhodnutí č.j. X ze dne 20. 9. 2023, kterým byla žádost žalobce o invalidní důchod třetího stupně zamítnuta pro nesplnění podmínek Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 55 Ad 4/2024 ustanovení § 56 odst. 1 písm. e) a b) a § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění s tím, že dle § 56 odst. 1 písm. c) zákona o důchodovém pojištění žalobci náleží invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně vyplácený na základě rozhodnutí ze dne 20. 9. 2023 do dne 5. 2. 2024.

2. Žalobce si podal dne 5. 4. 2023 žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu, když této jeho žádosti bylo vyhověno. Žalobci byl od dne 4. 5. 2023 zvýšen invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně z důvodu, že pokles jeho pracovní schopnosti představuje 70%. Žalobce si podal proti tomuto rozhodnutí námitky, kdy uváděl, že onemocnění ledvin v jeho případě je chronické, stagnující a vzniklo již v roce 2017, což prokazují lékařské zprávy. Proto se domáhal přešetření vzniku nároku na invalidní důchod a požadoval, aby datum vzniku invalidity byl posunut na datum, kdy mu bylo v roce 2017 diagnostikováno onemocnění ledvin. Zdravotní stav byl posouzen lékařem Institutem posuzování zdravotního stavu pro námitkové a odvolací řízení dne 19. 1. 2024, kdy jeho zdravotní stav byl posouzen dle kapitoly XI. odd. C, položky 4c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kdy pokles jeho pracovní schopnosti byl stanoven 60% se vznikem od 4. 5. 2023 tedy, že se u žalobce jedná o invaliditu druhého stupně. Napadeným rozhodnutím bylo jeho odvolání jako nedůvodné zamítnuto, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 60 %, a proto je žalobce nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně, když se nejedná o invaliditu třetího stupně podle ustanovení § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, a to s odkazem na posudek vypracovaný posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, dle něhož je u žalobce pokles pracovní schopnosti 50 %, proto se jedná u žalobce o invaliditu druhého stupně a žaloba není důvodná.

4. Žalobce v žalobě poukázal na svůj zdravotní stav a zdravotní obtíže, kterými trpí. Žalobce má za to, že došlo k závažnému pochybení správního orgánu, který rozhodoval o námitkách, jestliže nekriticky přijal závěry uvedené v posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu, aniž by se obsahem jeho sdělení zabýval. Posouzení zdravotního stavu neodpovídá jeho skutečnému zdravotnímu stavu. Má za to, že postup žalovaného je zcela účelový, jestliže preferoval závěry třetího posouzení lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu.

5. U žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, když postup lékaře IPZS považuje za nedostatečný, jestliže jeho zdravotní stav je bagatelizován.

6. V souvislosti s tím žalobce poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4160/16 a navrhuje, aby bylo provedeno znalecké zkoumání lékařem, který by zjistil skutečný zdravotní stav.

7. Rozhodnutí žalovaného je podle žalobce v rozporu s článkem 6 odst. 1 Listiny a článkem 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže žalobci bylo odňato právo na hmotné zabezpečení.

8. Rovněž má za to, že bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv, jestliže vyhláška neumožňuje faktické zhodnocení zdravotního stavu a nutí lékaře kategorizovat pacienta na základě jeho hlavního onemocnění. Reálná práceschopnost posuzovaných osob může být úplně jiná. Nesprávně je rovněž při určování invalidity vycházeno z tabulkových hodnot, Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 55 Ad 4/2024 proto by při určování invalidity mělo být vycházeno z individuálních rozměrů každého jednotlivého případu, proto vyhlášku považuje za nesprávnou. Stanovení tabulkových hodnot určující snížení pracovní schopnosti není dle jeho názoru souladné s ústavně zaručenými právy. Proto je žalobcem navrhováno, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena žalované k dalšímu řízení.

9. Krajský soud v rámci soudního řízení zajistil vypracování posudku prostřednictvím posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, která v posudkovém zhodnocení ze dne 11. 6. 2024 dospěla k závěru, že u žalobce se jedná o Crohnovu chorobu terminálního ilea a Bauhinské chlopně, o chronický nefritický syndrom – difuzní mezangiokapilární glomerulonefritida a úzkostně depresivní poruchu anamnesticky léčenou a o hypertenzi.

10. K datu vydání napadeného rozhodnutí šlo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje fyzické schopnosti významné pro pracovní schopnost. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je Crohnova choroba, postižení uvedené v KAP. XI, odd. C, položce 4 b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Zde je uvedeno rozmezí poklesu pracovní schopnosti od 30 do 40 %. S ohledem na míru postižení komise volí hranici horní, tedy 40 %. S přihlédnutím k dalšímu závažnému postižení zdravotního stavu pak tuto hranici navyšuje dle § 3 odst. 1 téže na celkovou hodnotu 50 %. Nejsou plněna kritéria položky 4c pro těžkou formu, nejsou abscesy, píštěle, není malnutrice, anemie, metabolická osteopatie, nejsou mimostřevní komplikace. K datu vydání napadeného rozhodnutí šlo o invaliditu druhého stupně, která trvá od 10. 1. 2023 (byť jde o jinou rozhodující příčinu). Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR se neztotožňuje s posudkem okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 5. 2023 – nebyla použita správná položka a ani nejsou splněna kritéria této použité položky, posouzení je nadhodnocené. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR je ve shodě s posudkem Institutem posuzování zdravotního stavu – námitky ze dne 19. 1. 2024 v tom, že jde o invaliditu druhého stupně. Shoduje se i v použití položky 4 pro idiopatické střevní záněty. Nicméně rovněž nejsou splněna kritéria položky 4c, komise posuzuje jako formu středně těžkou podle 4b. Posudek musí vycházet z objektivně doloženého zdravotního stavu, který má charakter stavu dlouhodobě nepříznivého s dopadem na pracovní schopnost. Nikoliv pak ze subjektivních potíží. Tímto stavem je onemocnění ledvin, které je ustálené s normální funkcí ledvin, s normálním mineralogramem, s přetrvávající mírnou proteinurií, pro stabilizaci svědčí i fakt, že je kontrola stanovena po jednom roce. Závažnější je Crohnova choroba, kde nebylo dosaženo remise a takto byla zohledněna. Nejsou však splněna kritéria pro invaliditu třetího stupně, neboť je dobrý klinický stav, příznivé jsou i výsledky laboratorní, není malabsorpce, malnutrice, karence, abscesy, píštěle, nejsou mimostřevní komplikace. Stran depresivní poruchy, antidepresiva bral v minulosti, nyní není v psychiatrické péči. Posudek respektuje i fakt, že není schopen dlouhodobě větší fyzické i psychické zátěže. K datu vydání napadeného rozhodnutí byl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., nešlo o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb.

11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 55 Ad 4/2024 12. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle ustanovení § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

13. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvojinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

14. Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 55 Ad 4/2024 je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu prvního či druhého stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012 č. j. 4 Ads 19/2012–18).

15. Posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi a s udávanými zdravotními potížemi.

16. Dle posudkového zhodnocení se u žalobce jedná o invaliditu druhého stupně, jestliže u něj byl zjištěn pokles pracovní schopnosti 50 %. Soud nemá pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v daném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkového závěru. Zdravotní stav žalobce byl řádně posouzen. Žalobce nesplňuje zákonné podmínky pro dávku invalidního důchodu třetího stupně, jestliže dle posudkového zhodnocení se jedná u žalobce nadále o pokles pracovní schopnosti z důvodu nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 50 %. Lékařské zprávy vydané po vydání napadeného rozhodnutí nelze zohlednit, neboť soud rozhoduje na základě skutkového stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí.

17. U žalobce se tedy nadále jedná o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Nejedná se o invaliditu třetího stupně, neboť se jedná o pokles pracovní schopnosti 50 %, kdy žalobce nedosahoval více než 69 %.

18. Žalobce v žalobě rovněž napadá právní úpravu, kterou považuje za nesprávnou. K této jeho námitce soud pouze musí konstatovat, že soud je tímto zákonem, který je platný a účinný, při rozhodování vázán. Pouze Ústavní soud je oprávněn rozhodovat o ústavnosti eventuelně proti neústavnosti zákona. V době rozhodování krajského soudu, zákon na základě, kterého i žalovaná rozhodovala, byl platný a účinný, proto nezbylo soudu než podle tohoto zákona rovněž postupovat.

19. Podmínky pro přiznání invalidního důchodu jsou upraveny v § 38 a následující zákona o důchodovém pojištění. Bylo-li posudkem posudkové komise prokázáno, že u žalobce se jedná o invaliditu II. stupně, napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s § 39 odst. 1, 2 zákona o důchodovém pojištění, a proto byla žaloba jako nedůvodná podle § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítnuta, neboť správně byla žádost žalobce o zvýšení invalidního důchodu zamítnuta, jestliže mu nadále náleží invalidní důchod II. stupně a návrh žalobce, že mu náleží invalidní důchod III. stupně od roku 2017 je v rozporu s posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 55 Ad 4/2024 20. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., podle kterého má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. Žalobce ve věci úspěch neměl a úspěšné žalované soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila, ostatně ani ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. takové náklady přiznat neumožňuje. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 25. listopadu 2024 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.