55 Ad 5/2019

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobkyně: M.K., narozená X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, IČO 00006963 sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 11. 2. 2019 č. j. X takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 11. 2. 2019 č. j. X se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou dne 27. 3. 2019 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně se domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované shora uvedeného jednacího čísla, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správě sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 23. 11. 2018 s tím, že u žalobkyně poklesla její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 30 %. Žalobkyni byl proto odňat invalidní důchod.

2. Žalobkyně v žalobě poukázala na svůj zdravotní stav a zdravotní obtíže, kterými trpí. Má za to, že ke zlepšení jejího zdravotního stavu nedošlo.

3. Soud řízení doplnil o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise v posudku ze dne 26. 8. 2019 uvedla, že u žalobkyně se jedná o polytrauma ze dne 17. 5. 2010 - o otevřenou tříštivou frakturu distální části kosti hlezenní a kosti lýtkové, menší kontuzi mozku, frontálně kontuzi plic oboustranně a o otevřenou ránu rtu a dutiny ústní – fraktury LDK řešena OS, prolongované hojení, opakované pooperační řešení (refraktura pylonu tibie v terénu pakloubu se spongioplastikou a novou fixací 12/2002, dne 19. 7. 2012 operace pseudoarthrózu, reoperace se spondioplastikou a aplikací kostního morfogenetického proteinu – Inductus (12. 3. 2014 a 21. 2. 2018 v Rakousku) – naposledy v Nemocnici České Budějovice operační řešení dne 28. 3. 2019 (resekce avitálního pakloubu, osteosyntéza a následně rekonstrukce defektu mikropřenosem volné fibuly).

4. Posudková komise došla k závěru, že se jednalo k datu vydání napadeného rozhodnutí o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl v době vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ avitální pakloub distální části levé dolní končetiny. Jednalo se o následek polytraumatu ze dne 17. 5. 2010, kdy žalobkyně utrpěla otevřenou tříštivou zlomeninu distální části kostí hlezenní a kosti lýtkové vlevo, která se zhojila pakloubem a vyžádala si opakovaná operační řešení (podrobněji viz dg souhrn výše). Dne 8. 9. 2011 jí byl uznán vznik invalidity, hodnocena byla opakovaně převážně I. st. (kromě r. 2012 a 2014, kdy byla hodnocena st. II či III), tato invalidita trvala až do oduznání. K datu vydání napadeného rozhodnutí již bylo plánováno další operační řešení, protože byla prokázána pseudoartróza- avitální kloub, navíc došlo k osifikaci a srůstu fibuly (lýtkové kosti) a distální tibie (holenní kosti). Před datem vydání napadeného rozhodnutí byly vydány shledány bolesti zátěžového i klidového charakteru, byť předtím tomu tak ještě nebylo. Následně bylo realizováno plánované operační řešení (dne 28. 3. 2019) spojené s resekcí avitálního pakloubu, osteosyntézou a následně rekonstrukcí defektu mikropřenosem volné fibuly, vlastní operační výkon trval 640 minut (v celkové anestezii). Žalobkyně byla schopna pracovního zařazení a s vyloučením především zátěže LDK, nutnosti delší chůze, chůze v terénu apod. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XV, odd. B, položka 14a, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 35 – 50 %, komise tento pokles stanoví na 35 %. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí volí dolní hranici míry poklesu pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení s přihlédnutím k tíži výše uvedeného zdravotního postižení. Nebyl zjištěn důvod pro další využití § 4 vyhlášky č. 359/2009 Sb. v platném znění. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR České Budějovice hodnotí na rozdíl od lékaře ČSSZ dle výše uvedené položky, neboť za dominující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pokládá avitální kloub s nutností operačního řešení.

5. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl.

6. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

7. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

8. Soud tedy zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

9. V daném případě dospěla posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích v posudku, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil, k závěru, že u žalobkyně se k datu vydání napadeného rozhodnutí jednalo o invaliditu prvního stupně, neboť pokles pracovní schopnosti činil 35 %.

10. U žalobkyně se jedná o invaliditu, neboť podle posudkové komise, která stanovila úplnou klinickou diagnózu, představuje pokles pracovní schopnosti žalobkyně 35 %, tedy u žalobkyně se jedná o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, když žalobkyni náleží invalidita I. stupně nadále.

11. Krajský soud při rozhodování vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a zejména z doplnění dokazování posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, z něhož vyplývá, že pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu představuje u žalobkyně nejméně 35 %. Krajský soud vyhodnotil tento posudek v kontextu skutečností zjištěných ze správního spisu a podkladové dokumentace a shledal uvedený posudek za stěžejní důkaz vypovídající o míře poklesu pracovní schopnosti žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí. Soud dospěl k závěru, že je nesprávný závěr žalované, že se u žalobkyně nejedná o invaliditu, jestliže komise učinila závěr, že zdravotní stav žalobkyně představuje pokles pracovní schopnosti 35 %. U žalobkyně se proto k datu vydání napadeného rozhodnutí jednalo o invaliditu I. stupně. Napadené rozhodnutí proto bylo vydáno v rozporu s § 39 odst. 1, 2 zákona o důchodovém pojištění, a proto soud napadené rozhodnutí zrušil podle § 78 odst. 1 s.ř.s. pro vady řízení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že žalobkyně byla v řízení úspěšná, a proto by měla právo na náhradu nákladů řízení. V souvislosti s tímto řízením žalobkyni žádné náklady řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. České Budějovice 30. září 2019 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.