55 Ad 5/2020

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobkyně: V. B. bytem zastoupené obecným zmocněncem JUDr. Ing. R. H. bytem x proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení Praha se sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2020, č. j. x, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 24. 1. 2020, č. j. x se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou dne 30. 3. 2020 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované shora uvedeného jednacího čísla, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, č. j. x ze dne 21. 6. 2019, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona o důchodovém pojištění, neboť dle posudku poklesla její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 30%.

2. Žalobkyně v žalobě poukázala na svůj zdravotní stav a na zdravotní obtíže, kterými trpí. Namítala, že posudkový lékař učinil nesprávné závěry, aniž by podrobně zkoumal její zdravotní stav, kdy na jednání lékařské posudkové komise nebyla žalobkyně ani přizvána. Zhodnocení jejího zdravotního stavu je i v rozporu s lékařskými zprávami, které měl posudkový lékař k dispozici. Zejména poukázala na lékařskou zprávu z ortopedické ambulance Nemocnice České Budějovice, dle které se u žalobkyně jedná o těžké omezení hybnosti páteře s předpokladem další progrese skoliotických křivek do budoucna. Žalobkyně předložila znalecký posudek MUDr. V. L., soudního znalce pro oblast zdravotnictví, specializace posudkové lékařství, který v posudku zhodnotil zdravotní stav žalobkyně tak, že její zdravotní stav odpovídá položce 2b) kapitoly VIII. oddíl E položka 1 přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, tedy prvnímu stupni invalidity. Soudní znalec konstatoval zásadní pochybení, kterého se dopustil, jak lékař Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice, tak i posudkový lékař žalované při posuzování zdravotního stavu žalobkyně, kdy rozhodným onemocněním není postižení uvedené v kapitole VIII. oddíl E položka 1 přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, ale postižení uvedené v položce 2 tohoto oddílu přílohy vyhlášky – vrozená nebo získaná deformita páteře, kde je přímo uváděna i skolióza. Z hlediska žalobkyně pak není možné považovat stav za stabilizovaný, kdy výkon práce bez zkrácení pracovní doby povede ke zhoršení zdravotního stavu. Žalobkyně má za to, že rozhodnutí bylo proto vydáno na základě chybně zjištěného skutkového stavu, kdy nesprávně byl vyhodnocen její zdravotní stav. Proto je navrhováno, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení.

3. Soud řízení doplnil o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise v posudku ze dne 25. 8. 2020 učinila závěr, že u žalobkyně se jedná zejména o progredující idiopatickou středně těžkou skoliózu páteře s chronickým vertebrogenním algickým syndromem zejména bederního úseku páteře s pseudoradikulárními iritacemi především do pravé hýždě a zevní části stehna, o těžkou poruchu statiky a dynamiky celé ThL páteře, etiologii v.s. při pozitivě na dědičnou myopatii a o oslabení svalstva zejména paravertebrálního, dále o cefaleu – migrenosní a vertebrogenní etiologii, a o vrozenou trombofilii a Tateyama distální myopatii.

4. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí došla k závěru, že se jednalo u žalobkyně o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla v době vydání napadeného rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení progredující idiopatická středně těžká skolióza páteře s chronickým vertebrogenním algickým syndromem zejména bederního úseku páteře s pseudoradikulárními iritacemi především do pravé hýždě a zevní části stehna. Patrná byla těžká porucha statiky a dynamiky celého úseku hrudní a bederní páteře při pozitivitě dědičné myopatie s oslabením zejména svalstva paravertebrálního.

5. Žalobkyně je schopna práce spíše lehčího charakteru s omezením a s umožněním střídání pracovních poloh. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XIII., oddíl E, položka 2b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 40 – 50%, komise tento pokles stanoví na 40%. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí stanoví dolní hranici míry poklesu pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení s přihlédnutím k tomu, že nepříznivá neurologická symptomatologie nebyla plně vyjádřena, pouze bylo uváděno trvalé dlouhodobé pseudoradikulární dráždění, ovšem bez závažné výpadové symptomatiky. Avšak na straně druhé byla patrna progrese středně těžké skoliózy, kde Cobbův úhel již přesahuje 40 stupňů. Byla prokázána těžká porucha statiky a dynamiky hrudního a bederního úseku páteře s významným dopadem na omezení funkčních schopností, zejména na celkovou výkonnost a pohyblivost, na zvládání denních aktivit. U žalobkyně se jednalo o závažné snížení celkové výkonnosti při běžném zatížení, kdy některé denní aktivity byly omezeny. Nutno při významném postižení páteře též zohlednit profesi žalobkyně (cukrářka) a její v posledních letech vykonávané povolání (prodavačka v pekařství). Nejednalo se v žádném případě o skoliózu lehkou, která by bez pochyby odpovídala položce 1a). Nebyl zjištěn důvod pro další využití § 4 vyhlášky č. 359/2009 Sb. v platném znění.

6. K datu vydání napadeného rozhodnutí byla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/195 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., nešlo o invaliditu druhého nebo třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb.

7. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

8. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odstavce 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

9. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

10. Soud tedy zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

11. Podle posudku posudkové komise představuje pokles pracovní schopnosti žalobkyně 40%, proto se u žalobkyně jedná o invaliditu prvního stupně, dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, když dle závěru posudkové komise je žalobkyně invalidní v prvním stupni ode dne 12. 12. 2019. Krajský soud při rozhodování vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a zejména z doplnění dokazování posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, z něhož vyplývá, že pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu představuje u žalobkyně nejméně 40%. Krajský soud vyhodnotil tento posudek v kontextu skutečností zjištěných ze správního spisu a podkladové dokumentace a shledal uvedený posudek za stěžejní důkaz vypovídající o míře poklesu pracovní schopnosti žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí. Zcela shodně zhodnotil zdravotní stav žalobkyně i soudní znalec MUDr. L. v posudku ze dne 20. 2. 2020, tedy že odpovídá invaliditě prvního stupně. Soud dospěl k závěru, že je nesprávný závěr žalované, že se u žalobkyně nejedná o invaliditu, jestliže komise učinila závěr, že zdravotní stav žalobkyně představuje pokles pracovní schopnosti 40%. U žalobkyně se proto k datu vydání napadeného rozhodnutí jednalo o invaliditu prvního stupně. Napadené rozhodnutí proto bylo vydáno v rozporu s § 39 odst. 1, 2 zákona o důchodovém pojištění.

12. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce byla důvodná, a proto podle § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. V dalším řízení Česká správa sociálního zabezpečení v Praze rozhodne znovu o námitkách žalobkyně a bude vycházet ze závěru, který postavila na jisto Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 25. 8. 2020.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že žalobkyně byla v řízení úspěšná, a proto by měla právo na náhradu nákladů řízení. V souvislosti s tímto řízením žalobkyni žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 29. září 2020 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.