55 Ad 6/2016
č. j. 55 Ad 6/2016-30
PŘEHODNOCENO NSS 10 Ads 7/2017-32- KS Č. Budějovice 55 Ad 6/2016-30
- NSS 10 Ads 7/2017-32
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce P.J., bytem X, žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 5. 2016, čj. X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se zamítá. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalované, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí České správě sociálního zabezpečení ze dne 16. 12. 2015 o starobním důchodu tak, že napadeným rozhodnutím bylo prvostupňové rozhodnutí změněno a to tak, že bylo doplněno o výrok ohledně zvýšení základní výměry starobního důchodu na 2.444 Kč měsíčně s tím, že účastníku řízení náleží důchod ve výši 11.577 Kč měsíčně a dále ve výroku třetím bylo stanoveno, že podle § 56 odst. 1 písm. c) zákona o důchodovém pojištění se od 14. 6. 2016 snižuje žalobci starobní důchod z 11.577 Kč měsíčně na 11.369 Kč měsíčně. Žalobce v žalobě uvádí, že rozhodnutím ze dne 16. 3. 2015 mu byl přiznán ode dne 28. 4. 2015 starobní důchod se zápočtem pojištěné doby v délce 16113 dnů, tj. je 44 roků a 53 dnů včetně vyloučené doby v délce 3788 dnů. Při kontrole osobního listu důchodového pojištění bylo zjištěno, že chybí doba pojištění 1. 1. 1996 do 31. 12. 1998, tj. 1096 dnů a od 1. 1. 2000 do 31. 3. 2000 91 dnů, celkem tedy chybí 1187 dnů. Žalobce namítá, že byl v období od 12. 3. 1974 do 31. 3. 2000 nepřetržitě zaměstnán u ČKD Dukla a.s. Toto žalobce doložil potvrzením, dle něhož byl uvedený pracovní poměr potvrzen. Žalobce tedy prokazatelně doložil dobu zaměstnání, ovšem nejsou známy vyměřovací základy, proto má být doba započtena nejen do doby pojištěné, ale též do doby vyloučené tak, jak uvedla Česká správa sociálního zabezpečení v rozhodném období od 1. 1. 1986 do 31. 12. 1995, tedy za část doby zaměstnání u ČKD Dukla a.s. Žalobce má za to, že skutečnost, že žalovaná nemá evidenční listy, není věcí žalobce. Žalobce jako zaměstnanec ČKD Dukla a.s. nemůže odpovídat za platební morálku svého zaměstnavatele a za chybnou kontrolní činnost žalované, kdy nebyla mzdová účtárna ČKD Dukla a.s. upozorněna žalovanou, že nezaslala řádně evidenční listy svých zaměstnanců. Evidenční ani mzdové listy nebyly nalezeny, což bylo potvrzeno ze spisovny DOKUMENT Logistik CZ, kde jsou uloženy dokumenty z již neexistující organizace ČKD Dukla. Žalovaná zjistila až v roce 2016, že je chybně uvedena doba pojištění, což žalobce rozporuje, neboť trval nepřetržitě jeho pracovní poměr u ČKD Dukla. Žalobce proto navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Žalovaná šetřením zjistila, že zaměstnavatel žalobce neodeslal do centrální evidence žalované žádný evidenční list, proto byl na základě zjištěných skutečností zpracován evidenční list důchodového zabezpečení za období od 12. 3.1974 do 31. 12. 1995 a dále na dobu od 1. 3. 1999 do 31. 3. 1999, kdy byla doložena nemoc ze zápočtového listu a dále jen doba od 1. 12. 1999 do 31. 12. 1999. V ostatních obdobích se účast na důchodovém pojištění žalobce nepodařilo prokázat. Na základě těchto skutečností byla na místo celého roku 1999 zhodnocena pouze doba od 1. 3. 1999 do 31. 3. 1999 a od 1. 12. 1999 do 31. 12. 1999, čímž došlo ke snížení výše starobního důchodu z 11.537 Kč na 11.369 Kč měsíčně. Žalovaná nerozporuje dobu trvání pracovního poměru žalobce, která vyplývá z dohody o rozvázání pracovního poměru. S odkazem na § 11 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění však nelze žalobě vyhovět, neboť dobou pojištění je taková doba, za kterou bylo zaplaceno pojistné, za předpokladu, že alespoň jeden den v kalendářním měsíci musela být vykonávána výdělečná činnost. V daném případě je nutno rozlišit dva klíčové pojmy, a to účast na důchodovém pojištění a dobu pojištění. Doba pojištění je upravena v § 11 zákona o důchodovém pojištění, dle něhož je dobou pojištění po 31. 12. 1995 doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, bylo-li za ně zaplaceno pojistné. Ustanovení § 11 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění uvádí tři podmínky, z nichž musí být splněna alespoň jedna, aby se doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění mohla hodnotit jako doba pojištění. V případě žalobce ani z jedna podmínek splněna nebyla. V daném případě nelze provést rekonstrukci evidenčního listu důchodového pojištění a vycházet z průměrných vyměřovacích základů svědků (kolegů) vykonávajících stejnou činnost. V případě žalobce nebyla prokázána doba pojištění v každém kalendářním měsíci ve shora uvedených období, proto žalovaná postupovala v předmětné věci dle zákonných předpisů. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Žalobce si podal dne 16. 11. 2015 žádost o starobní důchod, přičemž v rubrice „přehled o činnostech a náhradních dobách“ odkázal na evidenci za žalované s tím, že od 12. 3. 1974 do 31. 3. 2000 byl zaměstnán u ČKD Dukla Praha. Na základě oznámení o výsledku řízení byl vyhotoven evidenční list důchodového zabezpečení za období od 1. 1. 1986 do 31. 12. 1995 a od 1. 1. 1999 do 31. 12. 1999, na základě kterých žalovaná vydala dne 16. 12. 2015 rozhodnutí, kterým byl přiznán žalobci od 28. 4. 2015 starobní důchod ve výši 11.537 Kč měsíčně, kterým byla zhodnocena doba pojištění od 1. 1. 1986 do 31. 12. 1995 a dále byla zhodnocena až doba pojištění od 1. 1. 1999 do 31. 12. 1999 s vyměřovacím základem 26.788 Kč a 10 dní vyloučené doby. Další doba pojištění byla zhodnocena až od 3. 4. 2000 do 27. 4. 2015. Žalobce si podal proti tomuto rozhodnutí námitky, požadoval, aby mu byla zhodnocena doba pojištění od 12. 3. 1974 do 31. 3. 2000 v plném rozsahu. Žalovaná vyzvala žalobce k doplnění námitek, neboť se v evidenci žalované nenacházejí žádné doklady prokazující účast na důchodovém pojištění žalobce od 1. 1. 1996 do 31. 12. 1998 a od 1. 1. 2000 do 31. 3. 2000. Žalobce byl upozorněn na možnost prokázání doby pojištění čestným prohlášením nejméně dvou svědků. Žalovaná vyzvala Pražskou správu sociálního zabezpečení v Praze ke sdělení, na jakých podkladech byla vyhotovena rekonstrukce uvedených evidenčních listů a na základě jakých skutečností nebyla prokázána účast žalobce na důchodovém pojištění od 1. 1. 1996 do 31. 12. 1998 a od 1. 1. 2000 do 31. 3. 2000. K dotazu žalované bylo sděleno, že se nepodařilo prokázat splnění podmínek § 8 a § 11 zákona o důchodovém pojištění, neboť nebyly doloženy výplatní pásky ani mzdové listy a současně bylo poukázáno na to, že rok 1999 byl chybně započten celý, a proto byl vyhotoven opravný evidenční list důchodového pojištění. Žalovaná zjistila, že zaměstnavatel žalobce neodeslal do centrální evidence žalované žádný evidenční list, a proto byl vypracován „nový“ evidenční list důchodového pojištění za období od 12. 3. 1986 do 31. 12. 1995 a dále na dobu od 1. 3. 1999 do 31. 3. 1999, kdy byla doložena nemoc ze zápočtového listu a dále doba od 1. 12. 1999 do 31. 12. 1999. V ostatních obdobích nebyla účast na důchodovém pojištění žalobce prokázána. Proto žalovaná napadeným rozhodnutím namísto celého kalendářního roku 1999 zhodnotila pouze dobu od 1. 3. 1999 do 31. 3. 1999 a od 1. 12. 1999 do 31. 12. 1999, a proto došlo ke snížení výše starobního důchodu z částky 11.537 Kč na 11.369 Kč měsíčně. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není. V daném případě není mezi účastníky na sporu, že u žalobce trval pracovní poměr u ČKD Dukla a.s. dle dohody ze dne 27. 3. 2000 o rozvázání poměru žalobce ke dni 31. 3. 2000. Žalobce nesouhlasí s tím, že napadeným rozhodnutím namísto celého kalendářního roku 1999 byla zhodnocena pouze doba od 1. 3. 1999 do 31. 3. 1999 a od 1. 12. 1999 do 31. 12. 1999, neboť žalobce neprokázal dobu pojištění za uvedené období. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce předložil za účelem prokázání namítané doby pojištění osobní kartu z období let 1992 až 2000, výpis informací o pojištěnci od Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky za období od 1. 1. 1992 do 26. 8. 2015, dohodu o rozvázání pracovního poměru ze dne 27. 3. 2000 a potvrzení o zaměstnání ze dne 31. 3. 2000. Podle žalované uvedené doklady však neprokazují jeho účast na důchodovém ani nemocenském pojištění, neboť v nich nejsou uvedeny ani jeho orientační příjmy za jednotlivé kalendářní měsíce, ale pouze průměrné měsíční výdělky za celé období trvání pracovního poměru od 12. 3. 1974 do 31. 3. 2000, a proto nelze postavit najisto, že namítaná doba je dobou pojištění. Soud se s tímto právním závěrem žalovaného ztotožňuje, a to s odkazem na § 11 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, kde je upravena doba pojištění po 31. 12. 1995 tak, že je dobou pojištění po 31. 12. 1995 doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, bylo-li za ně zaplaceno pojistné. V § 11 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění jsou uvedeny tři podmínky, z nichž musí být splněna alespoň jedna, aby se doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění mohla hodnotit jako doba pojištění, a to že v kalendářním měsíci musí být alespoň jeden den vykonávaná výdělečná činnost nebo alespoň jeden den trvá omluvný důvod, který je upraven v § 16 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění nebo došlo k zúčtování příjmů započitatelného do vyměřovacího základu. Žalobce má za to, že pro účely prokázání, alespoň jednoho dne výdělečné činnosti v kalendářním měsíci, lze využít svědecké prohlášení dvěma svědky, a proto předložil čestné prohlášení svědka J.F. a svědka P.F. o tom, že žalobce pracoval u ČKD Dukla, kdy jeho pracovní poměr byl ukončen výpovědí. V případě, že nejsou v daném případě dohledatelné mzdové listy za jednotlivé kalendářní roky, však čestné prohlášení uvedených svědků využít nelze, a to z následujících důvodů. Z § 85 odst. 5 zákona č. 582/1991 Sb. vyplývá, že při prokazování vyměřovacích základů není možné použít tytéž podpůrné důkazní prostředky jako při doložení samotné doby pojištění. Účel tohoto ustanovení totiž spočívá v možnosti pojištěnce doložit po dosažení důchodového věku účast na důchodovém pojištění získanou v minulosti, a to s odstupem řady desítek let, neboť zákonodárce si byl vědom skutečnosti, že po tak dlouhé době je často problematické předložit příslušné evidenční listy. To, že prostřednictvím čestného prohlášení může být doložena jen doba pojištění, není nespravedlivé, neboť účelem § 85 odst. 5 zákona č. 582/1991 Sb. je umožnit prokázat velmi staré doby pojištění získané zejména před rokem 1990, přičemž výdělky za takto prokázané doby pojištění by zásadně neměly být započítány při výpočtu výpočtového základu a procentní výměry starobního důchodu, neboť podle § 18 odst. 4 věty první zákona o důchodovém pojištění se do rozhodného období nezahrnují kalendářní roky před rokem 1986. Soud poznamenává, že čestné prohlášení nelze považovat za prokázání namítané doby pojištění, ale slouží jako podklad pro správní uvážení, zda tuto dobu lze zhodnotit. Čestné prohlášení nemůže sloužit k prokázání výše vyměřovacích základů, je vždy nezbytné, aby výše dosahovaných výdělků byla alespoň orientačně uvedena, neboť je nutno posoudit, zda se jednalo o činnost vykonávanou v rozsahu zakládajícím účast na nemocenském, tedy i důchodovém pojištění. Žalobce sice předložil čestné prohlášení nejméně dvou svědků prokazujících namítanou dobu pojištění, ovšem tento důkaz v daném případě použít nelze ohledně prokázání doby pojištění. Jako hlavní důkazní prostředek sloužící k osvědčení doby pojištění a získaných vyměřovacích základů je zejména evidenční list důchodového pojištění. V souvislosti s odkazem na § 85 odst. 5 zákona č. 582/1991 Sb. soud uvádí, že z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že na průkaznost výše osobního vyměřovacího základu jsou kladeny vyšší nároky, co do přesnosti údajů v předkládaných listinách. Z rozsudku NSS ze dne 11. 7. 2013 čj. 4Ads 28/2013-22 vyplývá, že ani platové výměry na daň ze mzdy, další doklady o vyměření mzdy či jiné doklady v průběhu pracovního poměru, nejsou dostatečně podrobným zdrojem informací pro dovození měsíčních příjmů pojištěnce s takovou přesností, aby bylo možné zjistit vyměřovací základ za příslušnou dobu pojištění. Tyto listiny totiž nezaznamenávají příjem za každý jednotlivý měsíc a nelze z nich vyčíst podrobnosti o průběhu pracovního poměru pojištěnci, tedy zejména, zda pracoval každý měsíc, zda nečerpal neplacené volno či nemocenské či za něj bylo po celou dobu odváděno pojistné. Za důkazní prostředek sloužící ke stanovení vyměřovacích základů je nutno považovat mzdové listy za jednotlivé kalendářní roky rozhodného období, které byly podkladem pro vyhotovení evidenčního listu důchodového zabezpečení. Takové důkazy však ze strany žalobce v daném případě předloženy nebyly. Soud uzavřel, že nelze pro účely prokázání alespoň jednoho dne vykonávané výdělečné činnosti v kalendářním měsíci využít svědecké prohlášení dvěma svědky, jestliže nejsou v případě žalobce dohledatelné mzdové listy za jednotlivé kalendářní roky, rekonstrukce evidenčních listů důchodového pojištění proto možná není. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl, neboť nebyla prokázána doba pojištění žalobce v každém kalendářním měsíci v období od 1. 1. 1996 do 28. 2. 1999 a od 1. 4. 1999 do 30. 11. 1999 a od 1. 1. 2000 do 31. 3. 2000. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 28. listopadu 2016 Mgr. Helena Nutilová v. r. Samosoudkyně Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.