55 Ad 6/2016

Rubrum

55Ad 6/2016 - 69 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci Žalobce P. J. bytem X proti žalovanému Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 5. 2016 č. j. X takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 16. 5. 2016 č. j. X se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3.146,-- Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobce. Pokračování - 2 - 55Ad 6/2016

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalované, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí České správě sociálního zabezpečení ze dne 16. 12. 2015 o starobním důchodu tak, že napadeným rozhodnutím bylo prvostupňové rozhodnutí změněno a to tak, že bylo doplněno o výrok ohledně zvýšení základní výměry starobního důchodu na 2.444 Kč měsíčně s tím, že účastníku řízení náleží důchod ve výši 11.577 Kč měsíčně a dále ve výroku třetím bylo stanoveno, že podle § 56 odst. 1 písm. c) zákona o důchodovém pojištění se od 14. 6. 2016 snižuje žalobci starobní důchod z 11.577 Kč měsíčně na 11.369 Kč měsíčně.

2. Žalobce v žalobě uvádí, že rozhodnutím ze dne 16. 3. 2015 mu byl přiznán ode dne 28. 4. 2015 starobní důchod se zápočtem pojištěné doby v délce 16113 dnů, tj. je 44 roků a 53 dnů včetně vyloučené doby v délce 3788 dnů. Při kontrole osobního listu důchodového pojištění bylo zjištěno, že chybí doba pojištění 1. 1. 1996 do 31. 12. 1998, tj. 1096 dnů a od 1. 1. 2000 do 31. 3. 2000 91 dnů, celkem tedy chybí 1187 dnů. Žalobce namítá, že byl v období od 12. 3. 1974 do 31. 3. 2000 nepřetržitě zaměstnán u ČKD Dukla a.s. Toto žalobce doložil potvrzením, dle něhož byl uvedený pracovní poměr potvrzen. Žalobce tedy prokazatelně doložil dobu zaměstnání, ovšem nejsou známy vyměřovací základy, proto má být doba započtena nejen do doby pojištěné, ale též do doby vyloučené tak, jak uvedla Česká správa sociálního zabezpečení v rozhodném období od 1. 1. 1986 do 31. 12. 1995, tedy za část doby zaměstnání u ČKD Dukla a.s. Žalobce má za to, že skutečnost, že žalovaná nemá evidenční listy, není věcí žalobce. Žalobce jako zaměstnanec ČKD Dukla a.s. nemůže odpovídat za platební morálku svého zaměstnavatele a za chybnou kontrolní činnost žalované, kdy nebyla mzdová účtárna ČKD Dukla a.s. upozorněna žalovanou, že nezaslala řádně evidenční listy svých zaměstnanců. Evidenční ani mzdové listy nebyly nalezeny, což bylo potvrzeno ze spisovny DOKUMENT Logistik CZ, kde jsou uloženy dokumenty z již neexistující organizace ČKD Dukla. Žalovaná zjistila až v roce 2016, že je chybně uvedena doba pojištění, což žalobce rozporuje, neboť trval nepřetržitě jeho pracovní poměr u ČKD Dukla. Žalobce proto navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Žalovaná šetřením zjistila, že zaměstnavatel žalobce neodeslal do centrální evidence žalované žádný evidenční list, proto byl na základě zjištěných skutečností zpracován evidenční list důchodového zabezpečení za období od 12. 3.1974 do 31. 12. 1995 a dále na dobu od 1. 3. 1999 do 31. 3. 1999, kdy byla doložena nemoc ze zápočtového listu a dále jen doba od 1. 12. 1999 do 31. 12. 1999. V ostatních obdobích se účast na důchodovém pojištění žalobce nepodařilo prokázat. Na základě těchto skutečností byla na místo celého roku 1999 zhodnocena pouze doba od 1. 3. 1999 do 31. 3. 1999 a od 1. 12. 1999 do 31. 12. 1999, čímž došlo ke snížení výše starobního důchodu z 11.537 Kč na 11.369 Kč měsíčně. Žalovaná nerozporuje dobu trvání pracovního poměru žalobce, která vyplývá z dohody o rozvázání pracovního poměru. S odkazem na § 11 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění však nelze žalobě vyhovět, neboť dobou pojištění je taková doba, za kterou bylo zaplaceno pojistné, za předpokladu, že alespoň jeden den v kalendářním měsíci musela být vykonávána výdělečná činnost. V daném případě je nutno rozlišit dva klíčové pojmy, a to účast na důchodovém pojištění a dobu pojištění. Doba pojištění je upravena v § 11 zákona o důchodovém pojištění, dle něhož je dobou pojištění po Pokračování - 3 - 55Ad 6/2016 31. 12. 1995 doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, bylo-li za ně zaplaceno pojistné. Ustanovení § 11 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění uvádí tři podmínky, z nichž musí být splněna alespoň jedna, aby se doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění mohla hodnotit jako doba pojištění. V případě žalobce ani z jedna podmínek splněna nebyla. V daném případě nelze provést rekonstrukci evidenčního listu důchodového pojištění a vycházet z průměrných vyměřovacích základů svědků (kolegů) vykonávajících stejnou činnost. V případě žalobce nebyla prokázána doba pojištění v každém kalendářním měsíci ve shora uvedených období, proto žalovaná postupovala v předmětné věci dle zákonných předpisů.

4. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

5. Žalobce si podal dne 16. 11. 2015 žádost o starobní důchod, přičemž v rubrice „přehled o činnostech a náhradních dobách“ odkázal na evidenci za žalované s tím, že od 12. 3. 1974 do 31. 3. 2000 byl zaměstnán u ČKD Dukla Praha. Na základě oznámení o výsledku řízení byl vyhotoven evidenční list důchodového zabezpečení za období od 1. 1. 1986 do 31. 12. 1995 a od 1. 1. 1999 do 31. 12. 1999, na základě kterých žalovaná vydala dne 16. 12. 2015 rozhodnutí, kterým byl přiznán žalobci od 28. 4. 2015 starobní důchod ve výši 11.537 Kč měsíčně, kterým byla zhodnocena doba pojištění od 1. 1. 1986 do 31. 12. 1995 a dále byla zhodnocena až doba pojištění od 1. 1. 1999 do 31. 12. 1999 s vyměřovacím základem 26.788 Kč a 10 dní vyloučené doby. Další doba pojištění byla zhodnocena až od 3. 4. 2000 do 27. 4. 2015. Žalobce si podal proti tomuto rozhodnutí námitky, požadoval, aby mu byla zhodnocena doba pojištění od 12. 3. 1974 do 31. 3. 2000 v plném rozsahu. Žalovaná vyzvala žalobce k doplnění námitek, neboť se v evidenci žalované nenacházejí žádné doklady prokazující účast na důchodovém pojištění žalobce od 1. 1. 1996 do 31. 12. 1998 a od 1. 1. 2000 do 31. 3. 2000. Žalobce byl upozorněn na možnost prokázání doby pojištění čestným prohlášením nejméně dvou svědků.

6. Žalovaná vyzvala Pražskou správu sociálního zabezpečení v Praze ke sdělení, na jakých podkladech byla vyhotovena rekonstrukce uvedených evidenčních listů a na základě jakých skutečností nebyla prokázána účast žalobce na důchodovém pojištění od 1. 1. 1996 do 31. 12. 1998 a od 1. 1. 2000 do 31. 3. 2000. K dotazu žalované bylo sděleno, že se nepodařilo prokázat splnění podmínek § 8 a § 11 zákona o důchodovém pojištění, neboť nebyly doloženy výplatní pásky ani mzdové listy a současně bylo poukázáno na to, že rok 1999 byl chybně započten celý, a proto byl vyhotoven opravný evidenční list důchodového pojištění. Žalovaná zjistila, že zaměstnavatel žalobce neodeslal do centrální evidence žalované žádný evidenční list, a proto byl vypracován „nový“ evidenční list důchodového pojištění za období od 12. 3. 1986 do 31. 12. 1995 a dále na dobu od 1. 3. 1999 do 31. 3. 1999, kdy byla doložena nemoc ze zápočtového listu a dále doba od 1. 12. 1999 do 31. 12. 1999. V ostatních obdobích nebyla účast na důchodovém pojištění žalobce prokázána. Proto žalovaná napadeným rozhodnutím namísto celého kalendářního roku 1999 zhodnotila pouze dobu od 1. 3. 1999 do 31. 3. 1999 a od 1. 12. 1999 do 31. 12. 1999, a proto došlo ke snížení výše starobního důchodu z částky 11.537 Kč na 11.369 Kč měsíčně.

7. Krajský soud žalobu rozsudkem č. j. 55 Ad 6/2016-30 ze dne 28. 11. 2016 zamítl, přičemž v rozsudku odkázal na § 11 odst. 1 zákona o důchodového pojištění a poukázal na Pokračování - 4 - 55Ad 6/2016 to, že k prokázání doby výdělečné činnosti ve smyslu § 11 odst. 2 zákona nelze použít čestné prohlášení svědků J. F. a P. F, jestliže v případě žalobce nejsou dohledatelné mzdové listy za jednotlivé kalendářní roky a rekonstrukce evidenčních listů důchodového pojištění není možná. Žalobce dle soudu neprokázal dobu pojištění v každém kalendářním měsíci za období od 1. 1. 1996 do 28. 2. 1999, od 1. 4. 1999 do 30. 11. 1999 a od 1. 1. 2000 do 31. 3. 2000.

8. Shora citovaný rozsudek byl na základě kasační stížnosti žalobce rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 10 Ads 17/2017-32 zrušen a věc byla vrácena soudu k dalšímu řízení.

9. Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku uvedl, že krajský soud posuzoval důkazy předložené žalobcem, kterými prokazoval dobu pojištění podle kritérií, která jsou stanovená pro prokazování výše vyměřovacího základu, respektive příjmů, z nichž lze vyměřovací základ vypočíst. Tato kritéria jsou jiná, lze je označit za náročnější, zejména jsou zde vyšší nároky na přesnost údajů v předkládaných listinách, což potvrzuje i judikatura Nejvyššího správního soudu, a to například rozsudek č. j. 3 Ads 78/2010-93. Dle Nejvyššího správního soudu úvaha krajského soudu, že vzhledem k neprokázání výše vyměřovacího základu v každém kalendářním měsíci sporného období je vyloučeno započtení této doby jako doby pojištění pro účely výpočtu starobního důchodu, nemá oporu v platné právní úpravě. Krajský soud tak vlastně vyloučil použití § 16 odst. 4 věta druhá, písm. c) zákona o důchodovém pojištění. Při prokázání doby pojištění a současném neprokázání alespoň „přesné minimální výše vyměřovacích základů“ je zřejmé, že zatímco dobu pojištění lze započíst, může být současně vyloučena. Pokud tedy žadatel prokáže dobu pojištění, nemusí nutně vždy prokázat i výši vyměřovacích základů. U sporných dob pojištění je namístě postupovat podle § 16 odst. 4 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. Dobu, ve které by žalobce na základě důkazů prokázal, že byl poplatníkem pojistného na pojištění ve smyslu § 11 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, aniž by bylo současně možné zjistit jeho výši vyměřovacích základů, je nutno považovat za dobu pojištění, nicméně pro účely výpočtu výše vyměřovacího základu za dobu vyloučenou. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že žalovaná měla v řízení o námitkách dostatek relevantních podkladů pro úvahu o započtení období od 1. 1. 1996 do 31. 3. 2000 jako doby pojištění, popřípadě mohla v součinnosti se žalobcem tyto podklady doplnit, a to například čestným prohlášením dvou svědků a žalobce dle § 85 odst. 5 zákona o sociálním zabezpečení. Žalobce připojil čestná prohlášení až k žalobě, přičemž krajský soud nesprávně posoudit shora uvedený skutkový stav v rozporu s ustanoveními zákona o důchodovém pojištění. Krajský soud nesprávně aplikoval na prokazování doby pojištění (vyšší) důkazní standard vyžadovaný judikaturou NSS na určení výše vyměřovacích základů. Krajský soud je vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu citovaným v tomto rozsudku.

10. V daném případě není mezi účastníky na sporu, že u žalobce trval pracovní poměr u ČKD Dukla, a.s. dle dohody ze dne 27. 3. 2000 o rozvázání poměru žalobce ke dni 31. 3. 2000. Žalobce nesouhlasí s tím, že napadeným rozhodnutím namísto celého kalendářního roku 1999 byla zhodnocena pouze doba od 1. 3. 1999 do 31. 3. 1999 a od 1. 12. 1999 do 31. 12. 1999, neboť žalobce neprokázal dobu pojištění za uvedené období.

11. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce předložil za účelem prokázání namítané doby pojištění osobní kartu z období let 1992 až 2000, výpis informací o pojištěnci od Všeobecné Pokračování - 5 - 55Ad 6/2016 zdravotní pojišťovny České republiky za období od 1. 1. 1992 do 26. 8. 2015, dohodu o rozvázání pracovního poměru ze dne 27. 3. 2000 a potvrzení o zaměstnání ze dne 31. 3. 2000. Podle žalované uvedené doklady však neprokazují jeho účast na důchodovém ani nemocenském pojištění, neboť v nich nejsou uvedeny ani jeho orientační příjmy za jednotlivé kalendářní měsíce, ale pouze průměrné měsíční výdělky za celé období trvání pracovního poměru od 12. 3. 1974 do 31. 3. 2000, a proto nelze postavit najisto, že namítaná doba je dobou pojištění.

12. V daném případě je mezi účastníky na sporu uznání dob pojištění v řízení o starobním důchodu, a jaké důkazní prostředky lze k prokázání doby pojištění použít.

13. Podle § 11 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, dobou pojištění je po 31. 12. 1995 doba účasti na pojištění a) osob uvedených v § 5 odst. 1 a v § 5 odst. 4, za kterou bylo v České republice zaplaceno pojistné, b) osob uvedených v § 6, za kterou bylo v České republice zaplaceno pojistné, a to nedříve ode dne zaplacení pojistného.

14. Podle § 11 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění se za dobu pojištění uvedenou v odstavci 1 písm. a) u osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. a) až d) a f) až t) a v § 5 odst. 4 nepovažuje kalendářní měsíc, ve kterém nebyly dosaženy příjmy započitatelné do vyměřovacího základu pro pojištěnce proto, že tyto osoby nevykonávaly činnost zakládající účast na pojištění, pokud nešlo o omluvné důvody; a omluvné důvody se považují skutečnosti uvedené v § 16 odst. 4 věty druhé písm. a). Podmínka zaplacení pojistného uvedená v odst. 1 písm. a) se považuje za splněnou, v případě, kdy pojistné nebylo zaplaceno jen proto, že v kalendářním roce osoba uvedená v odstavci 1 písm. a) dosáhla stanoveného maximálního vyměřovacího základu pro pojistné a v případě, kdy zaměstnavatel pojistné na pojištění neuvedl, ačkoliv byl povinen toto pojistné odvést, pokud se dále nestanoví jinak.

15. Podle § 38 zákona o sociálním zabezpečení je základním důkazním prostředkem k prokázání doby pojištění a získaných vyměřovacích základů evidenční list důchodového pojištění. V evidenčním listu jsou obsaženy údaje o době pojištění i o výši vyměřovacích základů. Z judikatury NSS vyplývá, že pokud není evidenční list k dispozici, lze k prokázání doby pojištění i výše vyměřovacích základů použít i jiné důkazní prostředky.

16. Podle § 85 odst. 5 zákona o sociálním zabezpečení platí, že k prokázání doby pojištění lze použít čestné prohlášení nejméně dvou svědků a žadatele o důchod, nelze-li tuto dobu prokázat jinak. Zákon o sociálním zabezpečení neobsahuje ucelenou úpravu dokazování. K provedení důkazu je tedy možné užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci, a to zejména listiny ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek.

17. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 10 Ads 7/2017-32 učinil závěr, že žalovaná v případě, kdy se žalobce domáhá uznání doby pojištění, mohla vycházet z důkazů ve správním spise, a to z potvrzení o zaměstnání ze dne 21. 3. 2000, osobní karty zaměstnance z období let 1992 – 2000, potvrzení o účasti na zdravotním pojištění z důvodu zaměstnání v ČKD, dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 27. 3. 2000 a dalších. Podle Nejvyššího správního soudu žalovaná měla v řízení o námitkách dostatek relevantních podkladů pro úvahu pro započtení období od 1. 1. 1996 do 31. 3. 2000 jako doby pojištění, popřípadě mohla v součinnosti se žalobcem tyto podklady doplnit, a to například právě čestným prohlášením Pokračování - 6 - 55Ad 6/2016 dvou svědků a žalobce dle § 85 odst. 5 zákona o sociálním zabezpečení. Žalobce čestná prohlášení předložil. Podle Nejvyššího správního soudu je dána možnost použití čestného prohlášení nejméně dvou svědků k prokázání doby pojištění dle § 85 odst. 5 zákona o sociálním zabezpečení, a to bez ohledu na skutečnost, zda je předmětem dokazování pojištění před 31. 12. 1995 či po tomto datu. Soud proto s ohledem na citovaný názor NSS dospěl k závěru, že uvedenými čestnými prohlášeními lze prokázat dobu pojištění.

18. Soud proto s ohledem na shora uvedené v souladu s právním názorem Nejvyššího správního soudu učinil závěr, že žalovaná měla v řízení o námitkách dostatek relevantních podkladů pro úvahu o započtení období od 1. 1. 1996 do 31. 3. 2000 jako doby pojištění, přičemž mohla tyto podklady doplnit například čestným prohlášením dvou svědků a žalobce. Žalobce čestná prohlášení o době pojištění předložil 19. Jestliže žalobce předložil čestná prohlášení J. F. a P. F., přičemž tyto důkazy jsou k prokázání doby pojištění přípustné, neboť Nejvyšší správní soud poukázal na to, že žalovaná měla v řízení o námitkách dostatek relevantních podkladů pro úvahu o započtení období od 1. 1. 1996 do 31. 3. 2000 jako doby pojištění, kdy mohla v součinnosti se žalobcem podklady doplnit, a to právě čestným prohlášením dvou svědků a žalobce, soud proto napadené rozhodnutí zrušil z důvodu potřeby dalšího dokazování dle § 78 odst. 7 s.ř.s. a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

20. Žalovaná tedy zatížila řízení procesním pochybením.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl řízení úspěšný, a proto mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3.146 Kč. Jednalo se o odměnu právního zastoupení za dva úkony právní pomoci po 1.000 Kč dle § 9 odst. 2 ve vztahu k § 7 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (převzetí a příprava zastoupení a podání kasační stížnosti), náhrada za paušální hotové výdaje právní zástupkyně žalobce, dvakrát 300 Kč za každý úkon právní služby dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21 % DPH ve výši 546 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 3.146 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Pokračování - 7 - 55Ad 6/2016 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 29. ledna 2018 Mgr. Helena Nutilová v.r. samosoudkyně