55 Ad 6/2017
č. j. 55 Ad 6/2017-40
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí o změně stupně invalidity na druhý stupeň. Soud se opřel o posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, který uznal pokles pracovní schopnosti na 50 %. Rozhodnutí bylo založeno na objektivních lékařských posudcích a komplexním zhodnocení zdravotního stavu. Soud nepřijal námitky žalobkyně o nedostatečném zjištění skutkového stavu, protože žádné důkazy o jeho nesprávnosti nebyly předloženy. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože v řízení neuspěla.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobkyně E.K., bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 2. 2017 č.j. X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se zamítá. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
: Rozhodnutím ze dne 21. 2. 2017 čj. X žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 11. 2016 čj. X, jímž byla podle § 56 odst. 1 písm. d) zákona o důchodovém pojištění od 8. 8. 2016 zvýšena výše invalidního důchodu pro invaliditu I. stupně na invalidní důchod pro invaliditu II. stupně s tím, že invalidní důchod činí u žalobkyně 7. 999 Kč. Proti shora uvedenému rozhodnutí žalované podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. V žalobě žalobkyně namítá, že rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, proto jej považuje za nesprávné. Žalobkyně poukázala na svůj zdravotní stav a na zdravotní obtíže, kterými trpí. Je ochrnutá na obě horní končetiny a částečně na dolní pravou končetinu. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby pro nedůvodnost, odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na posudek vypracovaný příslušnou posudkovou komisí. Krajský soud v rámci soudního řízení nechal vyhotovit posudek Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Dle posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích se u žalobkyně jedná zejména o chronický bolestivý syndrom krčního a bederního úseku páteře, CB syndrom s iritačně zánikovou symptomatologií C7 vpravo a C8 vpravo oboustranně, LIS s kořenovou lézí L5 a S1 vpravo a o středně těžkou depresivní poruchu, migrenózní cefalea recid., oboustranný tinnitus v anamnéze. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR došla k závěru, že se u žalobkyně jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl v době vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ chronický bolestivý syndrom krčního a bederního úseku páteře, cervikobrachiální syndrom s iritačně zánikovou symptomatoloií C7 vpravo a C8 oboustr. lumboischiadický syndrom s kořenovou lézí L5 a S1 vpravo. Objektivizovaná symptomatologie byla pouze intermit. frustního charakteru. V žádném případě se u žalobkyně nejednalo k datu vydání napadeného rozhodnutí o těžké funkční postižení více úseků páteře s trvalým funkčně významným neurologickým nálezem s těžkým poškozením nervů. Nebyly prokázány žádné závažné parézy, význam svalové atrofie, poruchy hybnosti končetin, ani závažné poruchy funkce svěračů. Žalobkyně byla schopna pracovního zařazení s vyloučením především přetěžování páteře, tj. vyloučení práce se zvedáním břemen, práce v nepříznivých klimatických podmínkách a ve vynucených polohách, práce kladoucí nadměrné nároky na přesnost a jemnou motoriku horních končetin, práce v nočních směnách, práce kladoucí zvýšené nároky na psychické funkce, práce pod časovým a jiným stresem, práce náročné na interpersonální interakci, práce se zvýšeným rizikem úrazu při náhlém pádu. Žalobkyně byla schopna práce lehkého charakteru, např. obsluhy jednoduchých strojů či kontroly výrobků, pomocné administrativní práce. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XIII. odd. E položka 1c, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 30 % až 40 %, komise tento pokles stanoví na 40 %. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR volí horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení s přihlédnutím k uváděné tíži výše uvedeného zdravotního stavu. Vzhledem k dalším zdravotním postižením, zejména alternaci ve sféře duševní a původní profesi žalobkyně (ve smyslu minimálního využití dosaženého vzdělání, zkušeností a znalosti, schopnosti pokračovat v předchozí výdělečné činnosti) komise využila § 3 vyhlášky 359/2009 Sb. v platném znění a zvýšila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti o dalších 10 % na celkovou hodnotu 50 % míry poklesu pracovní schopnosti. Změna stupně invalidity byla stanovena dnem 8. 8. 2016, s ohledem na datum psychiatrického vyšetření se závěrem: rekurentní depresivní porucha, současná epizoda středně těžká. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání, konaném dne 14. 8. 2017. Krajský soud provedl dokazování posudkem posudkové komise ze dne 12. 7. 2017 a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle ustanovení § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV ČR povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18). Krajský soud při rozhodování vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a dále z doplnění dokazování posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Posudek posudkovou komisí byl vyhotoven v komisi zasedající v řádném složení, kdy posudková komise měla k dispozici i kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobkyně. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou. Při jednání posudkové komise byl přítomen neurolog a rovněž tak i lékař z oboru psychiatrie. Touto posudkovou komisí byl učiněn závěr, že u žalobkyně se jedná o pokles pracovní schopnosti 50 %, kdy rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XIII, oddíl E, položka 1c, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 30 až 40 %, kdy komise zvolila pokles pracovní schopnosti 40 %, tedy volila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti pro zdravotní postižení žalobkyně, přičemž vzhledem k dalším zdravotním postižením, a byla zvýšena horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti o dalších 10 %, na celkovou hodnotu 50 % míry poklesu pracovní schopnosti za použití § 3 vyhl. č. 359/2009 Sb. Posudková komise zhodnotila zcela souladně zdravotní stav žalobkyně s hodnocením lékaře České správy sociálního zabezpečení v námitkovém řízení i se závěrem lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Pelhřimově. Den změny stupně invalidity byl stanoven na dne 8. 8. 2016, a to s ohledem na datum psychiatrického vyšetření. Krajský soud hodnotí shora uvedený posudek jako správný, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru, kdy v posudku je řádně vysvětleno, z jakých důvodů se posudková komise ztotožnila s výsledkem námitkového řízení, kdy došlo ke zcela shodnému zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně. Posudková komise zhodnotila zdravotní stav žalobkyně komplexně, věnovala se podrobně všem lékařským zprávám. Posudkový závěr je zcela ve vzájemné shodě s posudkovým závěrem lékaře v námitkovém řízení, rovněž tak i se závěrem lékaře OSSZ Pelhřimov. Krajský soud proto nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v daném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkových závěrů posudkové komise. Závěr o tom, že žalobkyně byla v době vydání napadeného rozhodnutí invalidní, přičemž se jednalo u žalobkyně o invaliditu II. stupně, jestliže její pracovní schopnost poklesla o 50 % byl jednoznačně potvrzen shora uvedeným posudkem. Krajský soud k hodnocení posudku uzavřel, že svými parametry tento posudek obstál jako stěžejní důkaz pro zjištění otázky invalidity žalobkyně. Krajský soud považuje tímto skutkový stav za řádně zjištěný a prokázaný, o správnosti, přesvědčivosti a úplnosti posudku posudkové komise nemá žádných pochybností. Žalobkyně v žalobě namítá nedostatečně zjištěný skutkový stav, ovšem žádným způsobem nenavrhuje, jak by měl být tento skutkový stav doplněn. Pokud se jedná o lékařské zprávy, které byly doloženy po době rozhodné pro posouzení, tedy po datu vydání napadeného rozhodnutí ze dne 21. 2. 2017 soud uvádí, že k těmto lékařským zprávám přihlížet v daném případě nelze, jestliže se týkají zdravotního stavu žalobkyně k datu vyhotovení této zprávy, tedy po datu vydání napadeného rozhodnutí. Soud musí vycházet ze zdravotního stavu žalobkyně, který byl k datu vydání napadeného rozhodnutí, proto se nelze zabývat doloženými lékařskými zprávami, které jsou datovány po vydání napadeného rozhodnutí. Soud neshledal v postupu správních orgánů žádná pochybení, která by měla za následek nezákonnost rozhodnutí. K námitce žalobkyně, že byl nesprávně posouzen její zdravotní stav, soud uvádí, že se jedná u žalobkyně o subjektivní pocit, který je v rozporu s objektivními posouzeními odborných lékařů a posudkové komise. Soud proto nepřisvědčil žalobkyni, že splňuje zákonné podmínky pro přiznání invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně, neboť odborná posouzení jsou názoru, že u žalobkyně se jedná o invaliditu II. stupně. Posudky odborných subjektů jsou ve shodě v otázce příčin invalidity žalobkyně, stupně její invalidity a jsou i řádně odůvodněné. Podmínky pro přiznání invalidního důchodu jsou upraveny v § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav činí 50 %, pak u žalobkyně se jedná o invaliditu II. stupně ve smyslu § 39 odst. 2, písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. v novelizovaném znění. Krajský soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka - žalovanou, tak té nelze náhradu nákladů řízení přiznat podle § 60 odst. 2 s. ř. s.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 14. srpna 2017 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení : P. J.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.