55 Ad 6/2018

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci Žalobce : P. D. bytem X proti žalované : Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 8. 2. 2018 č. j. X takto:

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 8. 2. 2018 č. j. X se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Odůvodnění:

1. Žalobou doručenou dne 29. 3. 2018 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované shora uvedeného jednacího čísla, kterým bylo rozhodnuto o jeho námitkách proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 8. 11. 2017 č. j. X tak, že námitky žalobce byly zamítnuty a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.

2. Žalobce v žalobě poukázal na svůj zdravotní stav a zdravotní obtíže, kterými trpí. Uvedl, že by nezvládl s ohledem na své zdravotní obtíže pracovat, neboť má tělesné i psychické obtíže.

3. Soud řízení doplnil o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise v posudku ze dne 4. 6. 2018 uvedla, že se u žalobce jedná zejména o mnohačetný myelom IgG kappa, symptomatický s postižením kostí (zhroucení obratle C4 v prosinci 2014) i měkkých tkání, kl. st. II A, ISS 1 – stav po fixační operaci C páteře v roce 2004, o stav po chemoterapii dle protokolu CTD, stav po autologní transplantaci listopad 2015 (dosažena PR) a druhé autologní transplantaci únor 2016 (navozena VGPR) – tč. bez léčby, klinicky trvající remisi a poruchu statodynamiky C páteře bez známek kořenové léze, o poruchu přizpůsobení, o neurotické reakce u disponované osobnosti ve velké psychosociální zátěži s hospitalizací v roce 2011, nadále na medikaci v ambulantní psychiatrické péči a neurofibromatózu.

4. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je mnohočetný myelom, tento se manifestoval v prosinci 2014 zhroucením obratle C4, což bylo řešeno fixační operací ve dvou dobách. Krom postižení kostí bylo objektivizováno i postižení měkkých tkání. Indikována byla léčba nejprve chemoterapií, pak autologní transplantace kostní dřeně. Na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílí i dysfunkce psychická – pro psychické potíže se žalobce léčil již před manifestací onkologického onemocnění a to od roku 2011, kdy byl hospitalizován na psychiatrickém oddělení pro poruchu přizpůsobení ve formě nepřiléhavého naléhavého chování. Žalobce je nadále na medikaci v ambulantní psychiatrické péči, ošetřující psychiatr zpětně akutní stav z roku 2011 hodnotí jako možnou psychotickou dekompenzaci, léčen je nadále s diagnózou porucha přizpůsobení a neurotické reakce ve velké psychické zátěži. Komise hodnotí žalobce identickým posudkovým kritériem, kterým byl hodnocen lékařem LPS Okresní správy sociálního zabezpečení i lékařem LPS České správy sociálního zabezpečení – jde o zdravotní postižení uvedené v kapitole II. oddíl A, položka 1d, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Tato položka je určena mimo jiné pro stavy po alogenní transplantaci – oddíl určený pro hodnocení zhoubných novotvarů nemá v žádném z odstavců uveden stav po transplantaci autologní. Autologní transplantace není zatížena možností nemoci štěpu proti hostiteli, bylo by tak možno z taxačního rozmezí MPPS 35 – 45 % použít je dolní hranici. S ohledem na typ onkologického onemocnění s vysokou možností relapsu nemoci a dále s ohledem na komorbiditu (tedy s ohledem na psychickou problematiku) komise volí z taxačního rozmezí hranici horní, tedy 45 %. Je plně indikováno použít i § 3 odst. 2, vyhl. č. 359/2009 Sb., kvalifikační potenciál žalobce je komisí zohledněn maximálním možným navýšením MPPS na 55 %. K datu napadených rozhodnutí z důvodu zjištěného dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu u žalobce poklesla pracovní schopnost o 55 % a zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídal II. stupni invalidity. Posudkové závěry prvoinstančního lékaře LPS Okresní správy sociálního zabezpečení i druhoinstančního LPS České správy sociálního zabezpečení vycházely z objektivního zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, o němž nejsou pochybnosti. Mezi doloženými lékařskými nálezy nejsou rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr, byly objektivizovány všechny skutečnosti týkající se zdravotního stavu nebo jeho funkčních důsledků. Posudkový závěr uvedených lékařů nevycházel ze správného použití vyhlášky MPSV č. 359/2009 Sb., v platném znění, byl podhodnocen kvalifikační potenciál žalobce. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR také prostudovala lékařské nálezy, uplatněné v průběhu řízení, tyto nálezy nepřinesly nové posudkově významné skutečnosti. Na základě takto provedeného vyhodnocení dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR k závěru, že posudkový závěr z posudkových jednání ze dne 18. 10. 2017 a ze dne 11. 1. 2018 nelze potvrdit. Požadavku o ponechání III. stupně invalidity přesto není vyhověno. Důvodem ke snížení invalidity je skutečnost, že nejde o onemocnění aktivní, není pokračováno v žádné léčbě – je navozena uspokojivě dlouhá remise onkologického onemocnění s velmi dobrými laboratorními hodnotami. Míra komunikačních omezení žalobce se posudkově nejeví jako významná, nemá žádný rozhodný vliv na jeho pracovní potenciál. Residua po onkologické léčbě ve smyslu únavnosti, slabosti i bolestí pohybového aparátu jsou do použitého posudkového kritéria zavzaty – použité posudkové kritérium je určeno pro stavy, kdy je výkon některých denních aktivit omezen, do tohoto hodnocení je zahrnuta i skutečnost potřeby zvýšené obrany proti infekčním nemocem. Stran imunity při tom nelze konstatovat, že by u žalobce byla přítomna těžká porucha imunity, tak jak je specifikována v položce II-A-1e). Porucha statodynamiky krční páteře po její operaci je na úrovni MPPS 10 – 20 % dle kapitoly XIII, oddíl E, položka 1b), čili na úrovni položky určené pro bolestivý páteřní syndrom včetně stavů po operaci páteře s lehkým funkčním postižením. Psychické problémy byly zohledněny. Pokud by tyto byly zvoleny jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, pak by byly hodnotitelné dle kapitoly V, položka 5, nejde o postižení těžké ve smyslu položky 5b s MPPS 70 %, ostatní položky této kapitoly neumožňují uznání vyššího stupně invalidity, než jak je žalobce hodnocen. Doporučení ošetřujících lékařů stran invalidizace nejsou pro posudkové lékaře jakkoliv závazná.

5. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

6. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

7. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

8. Soud tedy zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

9. V daném případě dospěla posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích v posudku, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil, k závěru, že u žalobce se k datu vydání napadeného rozhodnutí jednalo o invaliditu druhého stupně, neboť pokles pracovní schopnosti činil 55 %.

10. Krajský soud při rozhodování vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a zejména z doplnění dokazování posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, z něhož vyplývá, že pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu představuje u žalobce nejméně 55 %. Krajský soud vyhodnotil tento posudek v kontextu skutečností zjištěných ze správního spisu a podkladové dokumentace a shledal uvedený posudek za stěžejní důkaz vypovídající o míře poklesu pracovní schopnosti žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí. Soud dospěl k závěru, že je nesprávný závěr žalované, že se u žalobce jedná o invaliditu I. stupně, jestliže komise učinila závěr, že zdravotní stav žalobce představuje pokles pracovní schopnosti 55 %.

11. K datu vydání napadeného rozhodnutí byl tedy žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění, kdy se jednalo o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) za uvedeného zákona. Nejednalo se však o invaliditu III. stupně, neboť důvodem ke snížení invalidity je skutečnost, že nejde o onemocnění aktivní, není pokračováno v žádné léčbě, je navozena uspokojivě dlouhá remise onkologického onemocnění s velmi dobrými laboratorními hodnotami.

12. Dle posudkového závěru došlo v předchozím řízení k tomu, že posudkový závěr lékařů nevycházel ze správného použití vyhlášky MPSV č. 359/2009 Sb., kdy byl podhodnocen kvalifikační potenciál žalobce. Z posudku komise rovněž vyplývá, že byly prostudovány lékařské nálezy, které žalobce předložil, které však nepřinesly žádné nové posudkově významné skutečnosti.

13. Napadené rozhodnutí proto bylo vydáno v rozporu s § 39 odst. 1, 2 zákona o důchodovém pojištění, a proto soud napadené rozhodnutí zrušil podle § 78 odst. 1 s. ř. s. pro vady řízení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce byl v řízení úspěšný, a proto by měl právo na náhradu nákladů řízení. V souvislosti s tímto řízením žalobci žádné náklady řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. České Budějovice 20. 6. 2018 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.