55 Ad 7/2016
č. j. 55 Ad 7/2016-28
V PLATNOSTIRubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobkyně A.J., bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 6. 2016 čj. X, t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 15. 6. 2016 čj. X se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 9. 8. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované shora uvedeného jednacího čísla, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 24. 2. 2016 čj. X, kterým byl žalobkyni od 20. 3. 2016 snížen invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Jindřichův Hradec není žalobkyně invalidní pro invaliditu třetího stupně, neboť podle posudku se u žalobkyně jedná z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o pokles pracovní schopnosti o 55 %. Žalobkyně v žalobě namítá nesprávnost posudkového zhodnocení, neboť nesprávně byl zhodnocen její zdravotní stav. Žalobkyně v žalobě poukázala na lékařské zprávy s tím, že pokles pracovní schopnosti nebyl určen dle postupu, který je předepsán pro zdravotní postižení roztroušená skleróza. Žalobkyně nesouhlasila s posouzením zdravotního stavu, neboť z lékařských zpráv vyvodila, že znaky jejího zdravotního stavu odpovídají spíše znakům zdravotního postižení uvedeného v kapitole VI, položka 6d) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a ne 6c), jak je uvedeno v posudku. Dále posudku vytýká, že z něj nevyplývá, zda k hodnocení pokročilosti roztroušené sklerózy byla použita Kurtského škála, nebyl zhodnocen stav funkčních systémů a dopad zjištěných skutečností na její celkovou výkonnost. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla provést důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, která je povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce pro účely přezkumného řízení. Soud řízení doplnil o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku ze dne 7. 11. 2016 uvedla, že u žalobkyně se jedná zejména o těžkou organickou poruchu osobnosti, o sclerosis multiplex, RR průběh, EDSS 3,5 o radikarpální artralgii vpravo, chronický zánět ŠA vpravo, st.p. operaci pravého zápěstí pro dynamickou nestabilitu 09-10/2008. U žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Jeho rozhodující příčinou byla v době vydání napadeného rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení dne 15. 6. 2016 těžká organická porucha osobnosti. Ostatní komorbidita, především sclerosis multiplex, RR průběh, EDSS 6 spolupůsobí na omezení aktivní hybnosti žalobkyně a i když aktuální neurologický nález prokázal jen lehkou pravostrannou zánikovou hemiparézu, má to vliv na pracovní schopnost. U žalobkyně převažuje psychické postižení, které psychiatr označil jako těžké, rovněž psycholog uzavřel, že její pracovní potenciál je nulový, tomu odpovídá posudkově objektivně zjištěný stav zdravotní stav. Posledně provedené ambulantní neurologické vyšetření je ze dne 7. 9. 2016, od MUDr. A., se závěrem demyelinizační onemocnění typu RS. Komise měla k dispozici i nálezy z psychiatrické ambulance, od MUDr. B. v Českých Budějovicích i klinicko-psychologické vyšetření z 4/2016. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala v době rozhodné pro posouzení zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole V, položka 7 písm. c) vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity)ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena 70 %, komise tento pokles stanoví na 70 %. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích volí tuto procentní míru poklesu pracovní schopnosti proto toto zdravotní postižení s přihlédnutím k tíži obtíží, komorbiditě a profesi žalobkyně. Pro využití § 3 výše citované vyhlášky č. 359/2009 Sb. v platném znění nebyl shledán důvod. K datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 70 %. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V daném případě dospěla posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích v posudku, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil, k závěru, že u žalobkyně se k datu vydání napadeného rozhodnutí jednalo o invaliditu třetího stupně, neboť pokles pracovní schopnosti činil 70 %. Soud dospěl k závěru, že je nesprávný závěr žalované, že u žalobkyně se jedná o invaliditu druhého stupně. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu a rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom zdůvodnila, považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a představuje pokles pracovní schopnosti 70 %. U žalobkyně se tedy k datu vydání napadeného rozhodnutí jednalo o invaliditu třetího stupně. Soud proto uzavřel, že zcela nesprávně byl žalobkyni odňat invalidní důchod třetího stupně, jestliže dle posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu představuje u žalobkyně nadále pokles pracovní schopnosti 70 %. Žalobkyně je tedy invalidní ve třetím stupni. Napadené rozhodnutí bylo proto vydáno v rozporu s § 39 odst. 1, 2 zákona o důchodovém pojištění, a proto soud napadené rozhodnutí zrušil podle § 78 odst. 1 s.ř.s. pro vady řízení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobkyně byla v řízení úspěšná, a proto by měla právo na náhradu nákladů řízení. V souvislosti s tímto řízením žalobkyni žádné náklady v řízení nevznikly, žalobkyně se práva na náhradu nákladů řízení vzdala.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 12. prosince 2016 Mgr. Helena Nutilová v. r. Samosoudkyně Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.